Kletba vítězů - Pár slov o knize

Série: Kletba vítězů 1 (1 of 3)
Originální název: The Winner´s Curse

Autorka: Marie Rutkoski

Český překlad: Martina Chramosilová

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání originálu / ČR: 2014 / 2018

Počet stran: 352

Anotace: Jako dcera generála Valoriánské říše má Kestrel dvě možnosti – přidat se k armádě, nebo se vdát. Jenže ona nechce ani jedno. Když na trhu s otroky koupí muže, jehož hrdost ji na první pohled učaruje, netuší, že následky tohoto rozmaru ji budou stát hodně. Zakázané přátelství, které mezi nimi vznikne, se stane nebezpečným pro ně i pro celou zemi. Oba se totiž stanou důležitými figurkami ve vysoké politické hře plné intrik, tajemství a zrady.

Kletba vítězů měla skvělou a chytlavou zápletku. Pro psaní si autorka zvolila er formu pohledem obou hlavních postav - Arina a Kestrel. Styl jejího psaní byl živý, velmi čtivý až filmový. Tak nějak jsem se nemohla rozhodnout, zda sporé popisy míst a určitých scén jsou fajn a vlastně si tu rychlost užívám, anebo mi chybí trochu větší propracovanost popisů… Zhodnocení přenechávám na každém čtenáři.

Hlavní postavy Arin a Kestrel - byli skvělí, inteligentní a sví. Líbilo se mi na nich, že si jeden z druhého „nesedali na zadek“ a neupadali do mdlob, a PŘESTO jejich vztah a pouto působily silně! Kdyby takhle podobně dovedlo psát více YA autorek a autorů dystopií!!! Oba měli své jasně vytyčené cíle, avšak při jejich naplňování stále mysleli tak trochu na toho druhého, takže jejich vztah skutečně působil velmi reálně a nešlo si četbu neužívat.

Zhruba za polovinou knihy se mi přestalo dařit odhadovat, kudy děj autorka povede dál. Možností bylo přehršel, ale využita byla nakonec ta, kterou jsem nečekala. Konec samotný byl zkrátka… WHOA. Byla jsem překvapená na maximum a moc se mi líbilo, že jsem ho odhadnout nedovedla. Tato má spokojenost ale nic nemění na tom, že FAKTICKY už chci co NEJDŘÍVE pokračování. Ti, co četli, jistě chápou :-)

Kletbu vítězů rozhodně doporučuji. Přes všechny výše zmíněné klady jí ale dávám 4 *. Hlavním důvodem je např. to, že se mi nezdálo, jak císař NAJEDNOU chtěl, aby si Kestrel vzala jeho syna. Na můj vkus s jejím návrhem souhlasil nějak moc rychle. Tudíž pokud se v pokračování ukáže, že to nebylo jen tak prvoplánové, ale císař (potažmo autorka) tímto rozhodnutím sleduje ještě něco jiného, hodnocení změním na 5 *. Do té doby ale zůstanu u 4 *.

Poznámka: překladatelka vskutku „zaperlila“, když v textu použila slovní spojení „kanadský žert“ :D

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com

Cena odvahy / 4. kapitola - Trest

PŘEDCHOZÍ 3. KAPITOLA - ZDE

Slunce vyšlo před hodinou a nyní kouzelně prosvěcovalo pokoj ve východním křídle hradu. Melissa si užívala teplou lázeň a líně vytahovala nejprve jednu a vzápětí druhou nohu. Jakmile se dosyta vynadívala na své bezchybné a sluncem nedotčené nohy, ponořila se do vody celá, aby si spláchla dlouhé ebenové vlasy. Okamžik nato zaslechla tiché zaklepání. S odpovědí se neobtěžovala a dál se věnovala vlasům.

Tiché zaklepání se ozvalo znovu, ovšem ani tentokrát Melissa nic neudělala. Když se pak pomalu otevřely dveře a ona koutkem oka zachytila šedohnědou barvu šatů služky, ihned se o ni přestala zajímat.

Ze soustředěného mytí vlasů ji ale po chvilce vytrhnul zvláštní šouravý pohyb, takže se na služku znovu zadívala. Nepřehlédnutelně napadala na levou nohu. Byla mladá a hubená. Téměř plochý hrudník jí kryla béžová halena s hnědou šněrovačkou a obyčejná sukně dosahovala pod kolena. Nevzhledná šedohnědá pletenina zakrývala obě její nohy až po boty. Melissa nakrčila nos a začala si prohlížet její tvář. Zaznamenala jen nevýrazné oči, zardělé tváře a rovné vlasy světle hnědé barvy překryté čepcem.

Sledovala, jak sebrala ze země několik párů jejích rukavic. Předtím je tam odhodila, protože se snažila najít takové, které budou ladit k temně fialovým šatům, jež si plánovala vzít dnes na sebe. Přimhouřila oči, když je služka položila na komodu a ne do truhlice, kam patřily. Nato se přesunula k posteli a začala ji stlát.

Melissa nejprve myslela, že se jí to zdá, ale služka opravdu nedovedla zvednout levou paži stejně vysoko jako pravou. Musela proto šouravým krokem obcházet postel s nebesy několikrát, než všechny lůžkoviny správně upravila.

Neslýchané! Vážený host na hradě a oni pošlou mrzáka?!

Melissiny oči teď byly přivřené do tenkých rozzlobených škvírek. Prsty si ještě několikrát projela mokrými vlasy, nakonec ruce spustila do vody a pak se v kádi posadila: „Hej ty, chci se osušit.“

Služka sebou škubla a pomalu se otočila: „Já… já tady mám jen spravit postel, paní. Za chvíli přijde - “

„Tak slyšelas mě nebo ne?“ přerušila ji nevybíravě Melissa.

Cinder & Ella - Recenze na knižní sérii

Pár slov o knize... - Krutá krása

Originální název: Cruel Beauty

Autorka: Rosamund Hodge

Český překlad: Anna Andrlová

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2014 / 2018

Počet stran: 256

Anotace:

Převyprávění klasické pohádky Kráska a zvíře.

Již od narození byla Nyx zaslíbená krutému vládci svého království – a to vše jen proto, že její otec uzavřela s tímto vládcem pošetilou dohodu. A také už od narození trénovala, jak ho zabít. Nyx nenávidí, jak ji její rodina ovládá a tlačí ji do něčeho, co sama nechce, ale v den svých sedmnáctých narozenin přesto odchází do paláce, aby se provdala za tvora, kterého nikdy neviděla. A má jasný plán, zabít vládce, zmocnit se jeho zámku a ukončit jeho devět set trvající nadvládu nad celou zemí. Ovšem panovník ji od samého začátku překvapuje a přitahuje a jeho sídlo není tím pochmurným místem, o kterém jí rodiče vyprávěli. Avšak aby zůstala loajální své rodině, stejně ho musí zabít! Anebo ne?

========== ========== ==========

Další - v pořadí již 3. retelling pohádky Kráska a zvíře, který jsem četla. Vážně jsem uvažovala, zda se mnou není něco v nepořádku, protože… proč? Proč čtu pořád dokola trochu poupravené verze jedné a té samé pohádky? A teď schválně ruku na srdce - kdo z vás o tom při nějaké retellingu už neuvažoval? Ale řekněme si to narovinu, milé dámy - kterou z nás by nepřitahovala představa Netvora, který ve skutečnosti NENÍ AŽ TAKOVÝM netvorem a naše neobyčejná láska by mu pomohla se zpod masky nějakého přízraku stát opět tím princem, kterým kdesi hluboko uvnitř pořád je? Ááách jo :-)

Takže záhada objasněna :D

Autorka si pro příběh zvolila ich formu psaní z pohledu hlavní hrdinky Nyx Triskelionové. Asi po pěti stránkách jsem zjistila, že jsem k příběhu přilepená jako moucha k mucholapce. Bylo skutečně těžké ho odložit, protože Rosamund Hodgeová píše velice čtivě a barvitě. Což byla trošku škoda. Nebo lépe řečeno: byla škoda, že svět, který pro Krutou krásu zvolila, nebyl více barevný. Až na několik částí, které barvami přímo kypěly, jsem se nedovedla zbavit pocitů a představ spojených s temnými zákoutími a nekonečnými odstíny barev jako je hnědá, šedá a černá. I když možná, že přesně tuto atmosféru chtěla autorka na stránkách zachytit.

Samotný příběh byl vskutku originální. Netvor je zde představen jako pán démonů - ti zde ale kupodivu moc nevystupují a pokud ano, tak to není v onom stylu, který jistě všichni z bezpočtu příběhů známe. Drobná poznámka: Netvor je zde celou dobu fešák, žádný ošklivec. Autorka se v ději hodně opírá o řeckou-římskou mytologii a její hrdiny, takže pokud toto období máte rádi, pak si zde přijdete na své. Je to také příjemné zpestření a nečekané spojení, které by si asi právě s pohádkou Kráska a zvíře dokázal představit jen málokdo. Kupodivu ale funguje dobře.

V knize jsou tři hlavní postavy - Nyx, Laskavý pán neboli Ignifex (což není jeho pravé jméno) a Stín. Hlavní hrdinka se mi líbila, protože byla velmi realisticky podaná - uvážíme-li její výchovu a to, k čemu byla odmala připravovaná. Rozhodně nebyla dokonalá a VELICE se mi líbil nápad, že i ona byla svým způsobem zlomená a „pošramocená“ - měla v sobě nenávist a zlobu, avšak díky lásce a všem dalším událostem byla schopná se s těmito vlastnostmi poprat. Ne se stát dokonalou a perfektní, jak nám tolikrát servírují právě pohádky, ale lepší.

Ignifex byl jako „Netvor“ velmi zajímavá postava. To, že on a Stín jsou jedna a ta samá bytost, mě sice napadlo, ale líbilo se mi celkové pojetí jejich „oddělení“ a jejich historie. Také mě velmi bavilo sledovat každý jeho rozhovor s Nyx - užívala jsem si, jakým způsobem jejich chemii autorka pojala, postupný rozjezd jejich vztahu, špičkování a facky (jsem cvok na dobře mířené facky, které dávají hlavní hrdinky hlavním hrdinům, všimli jste si? Jsem divná? Rozhodně :D) i to, že se v závěru obětoval on pro ni a ona pro něj.

Musím se k něčemu přiznat: tak docela jsem nepochopila historii celé Arkádie a hermetických umění. Hech :-/ Také jsem moc nepobrala „účel“ Vlídných. Na jednu stranu mi připadalo, že to jsou fakt zmetci, ale přitom jakoby jejich počínání mělo nádech… spravedlnosti? Nevím. Mám dojem, že pokud bych si to přečetla ještě jednou nebo nebyla tak „zažraná“ do interakcí mezi Nyx a Ignifexem, určitě bych to pochopila lépe. Ale co chcete? Jsem to přece já (teď promluvila má romantická duše :D).

Co se týče celkového porovnání retellingů Krásky a zvířete, tak kniha Na lovu a tato Krutá krása jsou dle mého názoru nejlepší. Krutá krása je ale ze všech rozhodně nejtemnější. Určitě bych ji nedoporučila čtenářům mladším 13 let. Ovšem jinak ji doporučuji všem, kterým nevadí temnější nádech příběhů, komplikovanější hlavní hrdinka a originálně sestavený svět.

A rozhodně musím pochválit nádhernou obálku - rovněž originální a současně perfektně tématická :-)

Krutá krása ode mě získává 4 * .

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd

Obrázky: pinterest.com

Filmový tip - Midnight Sun

K létu se tradičně váže romantika mnohem více než k jakémukoli ročnímu období. A pokud v těchto šílených vedrech hledáte něco, na co stojí se mrknout, měla bych pro vás tip. O tomto filmu jsem se dozvěděla před několika měsíci, ale podívala jsem se na něj zhruba před týdnem a dle mého názoru si zaslouží vaši pozornost. 

Mluvím o filmu Midnight Sun, ale u nás ho můžete nalézt pod názvem Půlnoční láska. Trochu mě mrzelo, že mu nedali název Půlnoční slunce. Že by někdo nechtěl, aby se to pletlo nebo spojovalo s dosud nedokončenou knihou Stephenie Meyerové? Těžko říct, každopádně originální název se mi líbí mnohem víc.

A o co ve zkratce půjde? Dva lidé - Katie a Charlie - se seznámí a zamilují se do sebe, je tu ale jeden problém. Katie trpí syndromem XP - což ve své podstatě znamená, že nemůže jít ani na chvilku na slunce, protože na něj má „alergii“ a zemřela by. Ve filmu tedy sledujeme počátky jejich vztahu, vyrovnávání se s pravdou a problémy, které jsou s ní spojené.

Budu naprosto upřímná - v traileru mě zaujal příběh, ale především představitel hlavního hrdiny Charlieho. Už jsem viděla opravdu HOOODNĚ trailerů na romantická dramata či komedie, ale zhruba v 70 % případů mi mužský protějšek hrdinky přijde tak strašně dokonalý, že když se usměje, nevěřím mu to ani z poloviny - čímž u mě film skončí dřív, než začne. Tady mi ale hlavní hrdina přišel „skutečný“ a fakt sympatický. Takže když jsem zjistila, že je to syn Arnolda Schwarzeneggera, myslela jsem, že asi padnu.

Film jako celek se mi vážně líbil - na romantické drama měl rozhodně velice originální námět a dobré herce, kteří se k daným postavám opravdu hodili. Scénář se vystříhal jakýchkoli klišé, takže žádné protáčení očí. Jediné, co musím vytknout, tak fakt, že postava Charlieho v podstatě neprodělala žádný emočně viditelný (na plátně) šok z toho všeho, co se dělo. Tak nějak byl jako postava pořád víceméně v pohodě. Tohle bych ale viděla spíš jako problém scénáře.

Co rozhodně stojí za zmínku, tak fakt, že syndrom XP skutečně existuje (více ZDE) a není to nějaký výmysl, což vrhá na film zcela jiné a hodně realistické světlo. Když se nad tím zamyslíte do detailu a zkusíte si představit, že byste mohli jít ven jen v noci a dny trávili v místnostech se speciálními skly? Je to skoro nepředstavitelné.

V hodnocení bych to viděla adekvátně na 4 *, nicméně za Patricka Schwarzeneggera dávám tu pátou, protože se mi v romantických filmech nestává tak často, aby mi někdo tak strašně dobře sedl pro danou postavu. A jop, myslím, že si občas můžu dovolit být trošičku „zaujatá“ :D

Takže pokud se pro Midnight Sun rozhodnete, doufám, že se vám bude líbit. Pokud ne, třeba vás zaujme další filmový tip ;-)

TRAILER - ENG

Text: © Anne Leyyd

Obrázky: google.com (key words: movie midnight sun)

Zefill - (Z) venku #14 - Lednice, Zayferus (II. část)

Zdravím vás a přináším slibované pokračování článku z Lednice. Tentokrát se budou všechny fotky věnovat té části našeho výletu, díky které jsem se sem těšila dvojnásob. Ano, jednalo se o účast na neskutečné letové ukázce společnosti Zayferus. Pokud vám tato společnost nic neříká, doporučuji navštívit jejich zbrusu nové webové stránky - ZDE, případně začít sledovat jejich FB - ZDE. Pokud je sledovat začnete, uvidíte stále nové a další úchvatné fotografie dravců, před kterými se ty moje mohou jít schovat ke koši. (Na moji obranu: dravce jsem fotila poprvé v životě, takže prosím omluvte... no však uvidíte :D).

Alespoň tedy ve zkratce něco k Zayferusu: tato společnost se zabývá mimo jiné ochranou a záchranou dravých ptáků, školením veřejnosti, neskutečnými letovými ukázkami právě v Lednici a spoustou dalších věcí (viz web). Narovinu přiznávám, že nemám ráda zoo (byla jsem v ní pouze jednou) a bytostně nesnáším cirkusy (nebyla jsem ani v jednom), proto mě tato společnost natolik překvapila a zaujala.

Pár slov o knize... - Láska mezi řádky

Série: Mezi řádky 1 (1 of 2)
Originální název: Between the Lines

Autorky: Jodi Picoult, Samantha van Leer

Český překlad: Zuzana Koudelková

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2012 / 2017

Počet stran: 313

Anotace:

Co byste dělali, kdyby na vás postava z knihy promluvila?

Delilah nesnáší školu natolik, jako miluje knihy. Přesněji řečeno jednu knihu, které se nemůže nabažit. Kdyby děti v její třídě věděly, kolikrát četla tu sladkou pohádku, kterou našla v knihovně, určitě by se jí vysmály. V patnácti by už na pohádky věřit neměla.

Avšak pro Delilah znamená tento příběh víc než jen slova na papíře. Cítí, že se za příběhem něco skrývá. A jednoho dne přijde na to co. Zjistí, že okouzlující princ z příběhu je skutečný a zalíbila se mu jedna dívka, která čte opakovaně jeho příběh. Jak to, že princ ze slov žije? A může jejich láska vydržet, když každý pochází z jiného světa?

========== ========== ==========

Související recenze:

Láska mezi řádky 2 - Láska mezi písmenky

========== ========== ==========

U této knihy jsme se dostali do neobvyklé situace - nakladatelství CooBoo totiž nejprve vydalo 2. díl této série a teprve poté první. Takže ty z vás, kteří uvažují, že se do série pustí, upozorňuji, že toto je recenze na 1. díl.

Autorky (matka s dcerou) se rozhodly pro ich formu psaní z pohledu dvou hlavních postav: Olivera a Delilah. Zápletka je ve své podstatě velmi jednoduchá, co ji však činí neobyčejnou, tak je prostor, v němž se odehrává. Delilah čte pořád dokola jednu a tu samou pohádkovou knihu, protože je zde něco, co ji blízce spojuje s hlavní postavou - princem Oliverem. To ještě netuší, co zanedlouho odhalí. Všechny postavy v knize totiž ve skutečnosti existují. Sice pouze v knize, ale existují. Tudíž v době, kdy čtenář čte jejich příběh, všechny z postav hrají své (spisovatelkou dané) role, ve chvíli, kdy čtenář knihu zavře, věnují se svým zálibám a „normálnímu“ životu. Takže i takový záporák se ukáže jako vlastně fajn chlapík.

Princ Oliver se ovšem od svého pohádkového alter ega v něčem značně liší: nechce do konce života prožívat jeden s ten samý příběh, touží uniknout z knihy a dostat se do skutečného světa. Takže v okamžiku, kdy pochopí, že ho jeho poslední čtenářka Delilah může vidět i slyšet, rozhodne se ji požádat o pomoc v naplnění svého snu. A jak to celé dopadne? No, co myslíte? :-)

Tento příběh je ideální jako velice milá, příjemná a odpočinková četba. Právě proto jsem si ji vybrala na léto v době dovolené, protože jsem prostě potřebovala… vypnout.

Styl psaní autorek je velmi svěží a ubíhá závratnou rychlostí. Všechny postavy jsou vykreslené sympaticky (až na pár výjimek) a vy si tak můžete užít zajímavou cestu za záchranou prince. Toto dobrodružství se totiž od ostatních pohádek docela liší. Samozřejmě, příběh působí prvoplánově, ale to, co jej činí skutečně originálním je prostředí, v němž se odehrává. A jak už jsem psala v recenzi ke 2. dílu - koho z nás čtenářů alespoň jednou nenapadlo, jaké by to bylo, kdyby postavy z knížek byly skutečné? A zde je tento kouzelný nápad velmi zdařile zpracovaný.

Musím rovněž pochválit pěkné doplňující obrysové kresby proplétající se celou knihou. Díky nim působí mnohem více „pohádkově“ a jednoduše krásně zpříjemní četbu na dané stránce. Rozhodně se také nezapomeňte podívat na barevnou obrázkovou přílohu v zadní části knihy - získáte tak představu, jak si autorky vysnily prince Olivera i některé scény z knihy.

Takže pokud máte jako já období, v němž oceníte oddech od složitých zápletek a komplikovaných hrdinů (nebo hledáte něco, co doporučit především mladším čtenářkám) s tímto příběhem vedle nešlápnete.

Láska mezi řádky ode mě získává 4 * a rozhodně vám také doporučuji její 2. a závěrečný díl Lásku mezi písmenky.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd

Obrázky: pinterest.com

Pár slov o knize... - Říše bouří

Série: Skleněný trůn 5 (5 of 7)
Originální název: Empire of Storms

Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ivana Svobodová

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2016 / 2017

Počet stran: 688

Anotace:

Pro Aelin dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.

========== ========== ==========

========== ========== ==========


Související recenze:

Skleněný trůn 0,1 - 0,5 - Krvavé ostří

Skleněný trůn 1 - Skleněný trůn

Skleněný trůn 2 - Půlnoční koruna

Skleněný trůn 3 - Dědička ohně
Skleněný trůn 5 - Královna stínů

Dvůr trnů a růží 1 - Dvůr trnů a růží

Dvůr trnů a růží 2 - Dvůr mlhy a hněvu

UPOZORNĚNÍ - recenze může obsahovat spoilery ze všech 4 předchozích dílů. Spoilery z tohoto dílu jsou zaběleny.

========== ========== ==========

Po skvělé Královně stínů jsem se pochopitelně těšila na pokračování mé oblíbené série. Těšila a také se ho děsila - pokud jste četli mou recenzi na Dvůr mlhy a hněvu, pak jistě víte proč. Ovšem na rozdíl od série Dvoru, je dle mého názoru série Skleněný trůn MNOHEM lepší, takže jsem si řekla, že budu doufat a snad… to dobře dopadne.

Jediné, co mě mrzelo (a mohla jsem si za to sama), bylo to, že jsem si téměř celý děj knihy dopředu vyspoilerovala. To víte - čekání na pokračování bylo dlouhé. Snad ani nemusím dodávat, že jsem se za to následně chtěla kopnout.

Teď už ale k samotné knize.

Myslím, že styl psaní SJM jsem rozebírala už tolikrát, že to snad ani nemá cenu opakovat. Ve zkratce tedy řeknu, že se stále (minimálně v této sérii) zlepšuje. Vše je popsané velmi dobře, děj je plný napětí, humoru, romantiky a nečekaných a nervydrásajících zvratů. V Říši bouří se nám také střídá ještě větší počet pohledů, z nichž můžeme děj sledovat. Největší zastoupení má samozřejmě Aelin, Manon a Dorian, Elide, Lorcan, Aedion, Rowan (a vážně si teď nemůžu vzpomenout, jestli byla nějaká část zaměřena na vyprávění z pohledu Lysandry… hm).

Co se týče samotného příběhu, tak to byl… MASAKR obřích rozměrů. Ne že by tam létaly ruce a nohy, ale ve smyslu, že to byla VÁŽENĚ SÍLA. Celá zápletka byla vymyšlena perfektně, takže se při četbě rozhodně nebudete nudit. SJM často dělá to, že vyprávění z jednotlivých pohledů ukončí tak zajímavě, že prostě nutně potřebujete vědět, co bude následovat - takže jsem opravdu přeskakovala kapitoly z pohledů jiných postav, abych se dozvěděla, jak bude pokračovat ten, který jsem v tu chvíli právě četla. Nutno podotknout, že se to neustále střídalo, protože bylo zajímavé VŠECHNO.

Ze spoilerů jsem samozřejmě věděla, že nás čeká velká bitva. A opravdu byla skvělá a EPICKÁ. U některých autorů mám problém s tím, že jakkoliv jsou šikovní na VŠECHNO ostatní, závěrečné sekvence příběhů či epické bitvy zkrátka nezvládají. Za všechny uvedu Tahereh Mafi a v poslední době Mary E. Pearson. To ovšem není případ SJM. Všechny části různých postav v bitvě byly perfektně vyvážené a vše jsem před sebou ŽIVĚ viděla. Něco jako Pán prstenů v hlavě :D

Největší masakr a nervy ovšem měly teprve přijít. Scéna na pláži - teď mám na mysli tu DRUHOU. OH MY DEAR. Ano, věděla jsem o ní dopředu, ale stejně… Hrůza mě obcházela a myslela jsem, že Meave a Lorcana roztrhnu jak hady. Lorcana ale víc.

Velice mě překvapilo, jak rychle jsem propadla vztahu Elide / Lorcan. Ale asi vím proč. Ti dva jsou tak neskutečně protikladní, že dává perfektní smysl, že jsou (budou?) spolu. Kdo ví? Asi to závisí na tom, jak Lorcan bude věci dál hnojit. Soudě podle toho, co předváděl tady, mu to jde skvěle. Opravdu jsem si užívala, jak drobná a křehká Elide mávala s takovým drsným válečníkem. A fakt mě mrzelo, že mu na konci nevrazila facku. No komu by to uškodilo? Tudíž pevně doufám, že se nějaké facky (a klidně i vícero) dočkáme v závěrečném 7. díle.

Aedion a Lysandra. Rovněž dvojice, jejíž sporadické interakce jsem si nadmíru užívala. Ovšem to, co si pro Aediona připravila Aelin s Lysandrou… no, POTĚŠ. Vážně jsem se nemohla rozhodnout, zda se při tom šíleném odhalení na konci šíleně smát nebo šokovaně ryčet.

Co mě ale dostalo nejvíc? Rowan. Kvůli němu mě srdce opravdu bolelo, protože to, co na konci zjistil a s čím se musel (a bude muset) vyrovnat… ACH! AGR! ACH! AGR! ACH! AGR! (Sadistka SJM!!!)

Další, co jsem si NESKUTEČNĚ UŽILA, byla část, kdy se téměř všechny postavy střetly na jednom místě. Jééj! Perfektní. Něco jako v Avengers: Infinity War :D

Ještě co se týče erotických scén - opravdu jsem se bála, že to bude podobné jako ve 2. díle Dvoru.

Scény byly rozhodně rozepsané více, než v předchozích dílech Skleněného trůnu, ale nebylo to takového jako ve Dvoru. Takže doufám (asi naivně), že už to SJM stačilo a bude se držet na uzdě v závěrečném díle, aby to pořád nekazila! Co mě zde mrzelo především, tak vztah Doriana a Manon. Nejprve jsem si myslela, že jejich vztah se bude rozjíždět postupně, ale… AGRRR! Co by komu udělalo, kdyby se jich sblížení neodehrálo v jedné knize + během pár dní. Opravdu - zrychlení z 10 na 100. Jen pro rychlé uspokojení sexuchtivého čtenáře? No tááák!

Takže celkové hodnocení vidím tak, že nebýt zase zbytečně popsané erotiky, neměla bych této knize co vytknout. Příběh je perfektně vystavěný, postavy jsou dokonale vykreslené a není možné si některou neoblíbit. Snad kromě Manoniny babičky. A Meave. A valgů. Chápete ;-)

Knihu doporučuji vám všem, kteří máte rádi sérii Skleněný trůn a je vám více jak 16 let. Také těm, kteří o této sérii slyší poprvé nebo už o ní sice slyšeli, ale stále se jí vyhýbali. Věřte mi, že pokud máte rádi pořádné fantasy a přetrpíte poněkud pochybnější 1. díl, určitě nebudete litovat.

Říše bouří ode mě získává 6 *

Pár obrázků pro ty, kteří již četli - pozor SPOILERY!!!

Zefill - (Z) venku #13 - Lednice (I. část)

Vítám vás u dalšího příspěvku k naší „venkovní“ rubrice. Fotky k tomuto článku mi v počítači ležely ladem už skoro rok - nějak jsem se k nim pořád nemohla dostat, což je u mě něco zcela nečekaného. Ehm... No nic :-)

Loni v srpnu jsme byli v Lednici, která byla skutečně naprosto úchvatná a to jsme nestihli projít snad ani třetinu všech pozemků, které k zámku a okolí náleží, a které rozhodně stojí za pozornost. Pokud výlet sem plánujete a jste ten typ lidí, kteří si rádi vše pořádně vychutnávají, pak počítejte s tím, že 1 den vám na ni stačit nebude.