Cinder & Ella - Recenze na knižní sérii

Pár slov o knize... - Krutá krása

Originální název: Cruel Beauty

Autorka: Rosamund Hodge

Český překlad: Anna Andrlová

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2014 / 2018

Počet stran: 256

Anotace:

Převyprávění klasické pohádky Kráska a zvíře.

Již od narození byla Nyx zaslíbená krutému vládci svého království – a to vše jen proto, že její otec uzavřela s tímto vládcem pošetilou dohodu. A také už od narození trénovala, jak ho zabít. Nyx nenávidí, jak ji její rodina ovládá a tlačí ji do něčeho, co sama nechce, ale v den svých sedmnáctých narozenin přesto odchází do paláce, aby se provdala za tvora, kterého nikdy neviděla. A má jasný plán, zabít vládce, zmocnit se jeho zámku a ukončit jeho devět set trvající nadvládu nad celou zemí. Ovšem panovník ji od samého začátku překvapuje a přitahuje a jeho sídlo není tím pochmurným místem, o kterém jí rodiče vyprávěli. Avšak aby zůstala loajální své rodině, stejně ho musí zabít! Anebo ne?

========== ========== ==========

Další - v pořadí již 3. retelling pohádky Kráska a zvíře, který jsem četla. Vážně jsem uvažovala, zda se mnou není něco v nepořádku, protože… proč? Proč čtu pořád dokola trochu poupravené verze jedné a té samé pohádky? A teď schválně ruku na srdce - kdo z vás o tom při nějaké retellingu už neuvažoval? Ale řekněme si to narovinu, milé dámy - kterou z nás by nepřitahovala představa Netvora, který ve skutečnosti NENÍ AŽ TAKOVÝM netvorem a naše neobyčejná láska by mu pomohla se zpod masky nějakého přízraku stát opět tím princem, kterým kdesi hluboko uvnitř pořád je? Ááách jo :-)

Takže záhada objasněna :D

Autorka si pro příběh zvolila ich formu psaní z pohledu hlavní hrdinky Nyx Triskelionové. Asi po pěti stránkách jsem zjistila, že jsem k příběhu přilepená jako moucha k mucholapce. Bylo skutečně těžké ho odložit, protože Rosamund Hodgeová píše velice čtivě a barvitě. Což byla trošku škoda. Nebo lépe řečeno: byla škoda, že svět, který pro Krutou krásu zvolila, nebyl více barevný. Až na několik částí, které barvami přímo kypěly, jsem se nedovedla zbavit pocitů a představ spojených s temnými zákoutími a nekonečnými odstíny barev jako je hnědá, šedá a černá. I když možná, že přesně tuto atmosféru chtěla autorka na stránkách zachytit.

Samotný příběh byl vskutku originální. Netvor je zde představen jako pán démonů - ti zde ale kupodivu moc nevystupují a pokud ano, tak to není v onom stylu, který jistě všichni z bezpočtu příběhů známe. Drobná poznámka: Netvor je zde celou dobu fešák, žádný ošklivec. Autorka se v ději hodně opírá o řeckou-římskou mytologii a její hrdiny, takže pokud toto období máte rádi, pak si zde přijdete na své. Je to také příjemné zpestření a nečekané spojení, které by si asi právě s pohádkou Kráska a zvíře dokázal představit jen málokdo. Kupodivu ale funguje dobře.

V knize jsou tři hlavní postavy - Nyx, Laskavý pán neboli Ignifex (což není jeho pravé jméno) a Stín. Hlavní hrdinka se mi líbila, protože byla velmi realisticky podaná - uvážíme-li její výchovu a to, k čemu byla odmala připravovaná. Rozhodně nebyla dokonalá a VELICE se mi líbil nápad, že i ona byla svým způsobem zlomená a „pošramocená“ - měla v sobě nenávist a zlobu, avšak díky lásce a všem dalším událostem byla schopná se s těmito vlastnostmi poprat. Ne se stát dokonalou a perfektní, jak nám tolikrát servírují právě pohádky, ale lepší.

Ignifex byl jako „Netvor“ velmi zajímavá postava. To, že on a Stín jsou jedna a ta samá bytost, mě sice napadlo, ale líbilo se mi celkové pojetí jejich „oddělení“ a jejich historie. Také mě velmi bavilo sledovat každý jeho rozhovor s Nyx - užívala jsem si, jakým způsobem jejich chemii autorka pojala, postupný rozjezd jejich vztahu, špičkování a facky (jsem cvok na dobře mířené facky, které dávají hlavní hrdinky hlavním hrdinům, všimli jste si? Jsem divná? Rozhodně :D) i to, že se v závěru obětoval on pro ni a ona pro něj.

Musím se k něčemu přiznat: tak docela jsem nepochopila historii celé Arkádie a hermetických umění. Hech :-/ Také jsem moc nepobrala „účel“ Vlídných. Na jednu stranu mi připadalo, že to jsou fakt zmetci, ale přitom jakoby jejich počínání mělo nádech… spravedlnosti? Nevím. Mám dojem, že pokud bych si to přečetla ještě jednou nebo nebyla tak „zažraná“ do interakcí mezi Nyx a Ignifexem, určitě bych to pochopila lépe. Ale co chcete? Jsem to přece já (teď promluvila má romantická duše :D).

Co se týče celkového porovnání retellingů Krásky a zvířete, tak kniha Na lovu a tato Krutá krása jsou dle mého názoru nejlepší. Krutá krása je ale ze všech rozhodně nejtemnější. Určitě bych ji nedoporučila čtenářům mladším 13 let. Ovšem jinak ji doporučuji všem, kterým nevadí temnější nádech příběhů, komplikovanější hlavní hrdinka a originálně sestavený svět.

A rozhodně musím pochválit nádhernou obálku - rovněž originální a současně perfektně tématická :-)

Krutá krása ode mě získává 4 * .

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd

Obrázky: pinterest.com

Pár slov o knize... - Láska mezi řádky

Série: Mezi řádky 1 (1 of 2)
Originální název: Between the Lines

Autorky: Jodi Picoult, Samantha van Leer

Český překlad: Zuzana Koudelková

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2012 / 2017

Počet stran: 313

Anotace:

Co byste dělali, kdyby na vás postava z knihy promluvila?

Delilah nesnáší školu natolik, jako miluje knihy. Přesněji řečeno jednu knihu, které se nemůže nabažit. Kdyby děti v její třídě věděly, kolikrát četla tu sladkou pohádku, kterou našla v knihovně, určitě by se jí vysmály. V patnácti by už na pohádky věřit neměla.

Avšak pro Delilah znamená tento příběh víc než jen slova na papíře. Cítí, že se za příběhem něco skrývá. A jednoho dne přijde na to co. Zjistí, že okouzlující princ z příběhu je skutečný a zalíbila se mu jedna dívka, která čte opakovaně jeho příběh. Jak to, že princ ze slov žije? A může jejich láska vydržet, když každý pochází z jiného světa?

========== ========== ==========

Související recenze:

Láska mezi řádky 2 - Láska mezi písmenky

========== ========== ==========

U této knihy jsme se dostali do neobvyklé situace - nakladatelství CooBoo totiž nejprve vydalo 2. díl této série a teprve poté první. Takže ty z vás, kteří uvažují, že se do série pustí, upozorňuji, že toto je recenze na 1. díl.

Autorky (matka s dcerou) se rozhodly pro ich formu psaní z pohledu dvou hlavních postav: Olivera a Delilah. Zápletka je ve své podstatě velmi jednoduchá, co ji však činí neobyčejnou, tak je prostor, v němž se odehrává. Delilah čte pořád dokola jednu a tu samou pohádkovou knihu, protože je zde něco, co ji blízce spojuje s hlavní postavou - princem Oliverem. To ještě netuší, co zanedlouho odhalí. Všechny postavy v knize totiž ve skutečnosti existují. Sice pouze v knize, ale existují. Tudíž v době, kdy čtenář čte jejich příběh, všechny z postav hrají své (spisovatelkou dané) role, ve chvíli, kdy čtenář knihu zavře, věnují se svým zálibám a „normálnímu“ životu. Takže i takový záporák se ukáže jako vlastně fajn chlapík.

Princ Oliver se ovšem od svého pohádkového alter ega v něčem značně liší: nechce do konce života prožívat jeden s ten samý příběh, touží uniknout z knihy a dostat se do skutečného světa. Takže v okamžiku, kdy pochopí, že ho jeho poslední čtenářka Delilah může vidět i slyšet, rozhodne se ji požádat o pomoc v naplnění svého snu. A jak to celé dopadne? No, co myslíte? :-)

Tento příběh je ideální jako velice milá, příjemná a odpočinková četba. Právě proto jsem si ji vybrala na léto v době dovolené, protože jsem prostě potřebovala… vypnout.

Styl psaní autorek je velmi svěží a ubíhá závratnou rychlostí. Všechny postavy jsou vykreslené sympaticky (až na pár výjimek) a vy si tak můžete užít zajímavou cestu za záchranou prince. Toto dobrodružství se totiž od ostatních pohádek docela liší. Samozřejmě, příběh působí prvoplánově, ale to, co jej činí skutečně originálním je prostředí, v němž se odehrává. A jak už jsem psala v recenzi ke 2. dílu - koho z nás čtenářů alespoň jednou nenapadlo, jaké by to bylo, kdyby postavy z knížek byly skutečné? A zde je tento kouzelný nápad velmi zdařile zpracovaný.

Musím rovněž pochválit pěkné doplňující obrysové kresby proplétající se celou knihou. Díky nim působí mnohem více „pohádkově“ a jednoduše krásně zpříjemní četbu na dané stránce. Rozhodně se také nezapomeňte podívat na barevnou obrázkovou přílohu v zadní části knihy - získáte tak představu, jak si autorky vysnily prince Olivera i některé scény z knihy.

Takže pokud máte jako já období, v němž oceníte oddech od složitých zápletek a komplikovaných hrdinů (nebo hledáte něco, co doporučit především mladším čtenářkám) s tímto příběhem vedle nešlápnete.

Láska mezi řádky ode mě získává 4 * a rozhodně vám také doporučuji její 2. a závěrečný díl Lásku mezi písmenky.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd

Obrázky: pinterest.com

Pár slov o knize... - Mé jméno je Nikdo

Série: Kronika Černých andělů 1 (1 of 2)
Originální název: You Don´t Know My Name

Autorka: Kristen Orlando

Český překlad: Kateřina Kuncová

Nakladatelství: Mystery Press

Rok vydání originálu / ČR: 2017 / 2017

Počet stran: 295

Anotace:

BOJOVNICE. LHÁŘKA. STUDENTKA. ŠPIONKA

Sedmnáctiletá Reagan Elizabeth Hillisová je zvyklá přes noc měnit svou identitu, lhát všem přátelům, které kdy měla, a odehnat každého, kdo by se jí dostal příliš blízko k tělu. Reagan je od dětství cvičená v boji na život a na smrt a umí zacházet s jakoukoli zbraní, protože se od ní očekává, že půjde ve stopách svých rodičů a rozšíří řady nejmocnější tajné služby na světě, Černých andělů.

Zamilovat se do kluka od vedle rozhodně neměla v plánu. Nyní se musí rozhodnout, jestli využije svoje obrovské předpoklady a bude žít život plný nebezpečí, pro který byla vychována, nebo půjde za svým srdcem a zvolí existenci obyčejného člověka, po níž vždycky toužila. Ale má vůbec na výběr?

========== ========== ==========

Pořádná agentka, která se směle vyrovná i Jasonu Bourneovi. Přesně takový příběh se mi začal rodit v hlavě už před více jak rokem. Jelikož jsem ale (aspoň v něčem) realista, uvědomuji si, že ho nikdy nedopíšu. (I když… kdo ví? :D) Každopádně sáhnout po knize již hotové a s těmito přísadami, je prostě k nezaplacení. Toliko k tomu, jak jsem se k ní dostala.

Autorka pro vyprávění zvolila ich formu z pohledu hlavní hrdinky Reagan. Na jejím stylu se podepisuje její dřívější práce v televizní produkci. Příběh představuje živým, barvitým a doslova filmovým tempem. ¾ knihy jsem přečetla téměř na jeden zátah. Samozřejmě je potřeba počítat s několika věcmi: 1. hlavní hrdince je 17 let, 2. čekejte sondování do dívčího uvažování, 3. řeší se zde několik profláknutých „puberťáckých věcí“ - první láska, vzpoura proti rodičům, středoškolský život.

Pokud mé recenze čtete pravidelně, víte, že nejsem příznivcem typických knih ze středoškolského prostředí, kde už dopředu víte, co se stane v dalších 5 (ne-li více) kapitolách. Zde si ovšem nemám na co stěžovat. Jako holku mě bavily myšlenkové pochody hlavní hrdinky, které vůbec nebyly ufňukané, trhlé, nudné nebo předvídatelné. Dost tomu napomohla skutečná identita Reagan. Autorka tomuto skutečně přizpůsobila její uvažování i reakce, takže se skutečně nemusíte bát vypravěčky alias potrhlé a hormony zblblé puberťačky. Do Reagan jsem se dokázala prakticky ihned vcítit a pochopit ji i její myšlenkové pochody. Byla mi velmi sympatická i přes výtku, kterou k ní mám níže.

Charakter Reaganiných rodičů mi přišel trochu jednostranně popsaný. Autorka je představila jako zažrané Černé anděly, kteří nevnímají téměř nic jiného. Nebýt několika poznámek v Reaganiných vzpomínkách, nevěděli bychom o jejich „lidské stránce“ téměř nic. To beru jako mínus, především kvůli obratu, jaký děj posléze nabere.

Luke jako hlavní mužský hrdina byl velmi příjemný. Jedna moje část se neubrání remcání typu „golden boy“ - prostě typický kluk snů, jakého by chtěla každá. Nicméně má romantická část si jeho charakter užila. Pevně ale doufám, že mu autorka v pokračování přisoudí trochu reálnější chování.

Je zde ale jedna podstatná část příběhu, kterou musím vytknout. Za prvé to je věk hlavních hrdinů - oběma je kolem 17, což mi do rovnice „středoškolák + super agent = reálný podklad příběhu“ prostě nesedí. Kdyby to byli aspoň vysokoškoláci, to by byla jiná.

A za druhé (vzhledem k tomu věku), mi přijde doslova přitažené za vlasy, aby takováto „ucha“ (minimálně v Lukově případě - pokud bych brala v potaz Reaganinu přípravu přímo v organizaci Černých andělů) vzali na super tajnou a důležitou misi. A to ani nemluvím o tom „podvodu“ a „zamaskování“ + jakým způsobem se na ni oba vůbec dostali. Kdyby se děj nepřesunul do Kolumbie, ale odehrával se stále na území USA + by třeba některé ze skutečných agentů zabili a tým by potřeboval navýšit početní převahu, tak bych to brala spíš než to, co zvolila autorka.

Také jsem pořád tak nějak čekala, že někomu přijde divné, že se na tajné sledování porady vedoucích záchranného týmu připojila Reagan pomocí matčina tabletu a ještě navíc jako „anonymní“ uživatel. To mi neříkejte, že by „šéfové“ nevěděli, že se jim k systému připojí někdo, kdo tam nemá co dělat + je navíc unesený. To je přece jedno ze základních pravidel, že obětem únosu (nota bene pokud to jsou agenti) sledují všechny pohyby na účtech i online. Ještě mě napadlo jedno možné vysvětlení: co když je někdo od Černých andělů dvojitý agent? Pokud ano a zpětně se to v 2. dílu vysvětlí, pak tuto připomínku vezmu zpět. Tady vidíte, že hodiny opakovaného sledování filmů s Bournem si na mě vybírají svou daň :D :D :D

A ještě jedna věc - opravdu bych chtěla vidět tajnou vládní agenturu, která o sobě neprověřené osobě vyslepičí tajné informace, včetně informací o jejich operativcích. Přičemž jediným důvodem by bylo, že se tato osoba připravuje na vstup do armády a také je potenciálním přítelem dcery unesených agentů. COME ON!

Takže, pokud budete (jako já) schopni nad těmito několika věcmi přimhouřit oči, pak si knihu rozhodně maximálně užijete. Především druhou polovinu, která je nabitá akcí a napětím. A mému kladnému hodnocení dost napomohl také samotný konec. Až do něj totiž celkové vyznění příběhu absolutně neodpovídá zvratu, jaký si autorka pro závěr připravila. No koukala jsem na to jak bagr do myší díry, to vám povím.

Moc se těším na pokračování, protože s tímto „koncem“ se nehodlám smířit. Teď nezbývá než doufat, že sérii o Černých andělech nepostihne osud jedné z dalších „nedovydaných sérií.“ To by mě vážně mrsklo.

A jak to vidím s doporučením? Rozhodně bych ji viděla pro čtenáře kolem 15 let. Ti si tuto knihu dle mého užijí nejvíce. A všem starším za předpokladu, že máte rádi čtivé příběhy, u nichž nad něčím sem tam přimhouříte oči - opravdu kvalitní oddechovka s pořádně napínavou druhou polovinou a sympatickými postavami.

Celkově tedy Mé jméno je Nikdo hodnotím 4 hvězdami.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com

Pár slov o knize... - Adam Stvořitel

Autoři: Karel a Josef Čapkovi

Nakladatelství: Aventinum

Rok vydání originálu: 1928

Počet stran: 92

Anotace:

Komedie o sedmi obrazech.

Hrdina hry Adam, zneuznaný filozof a vynálezce, zničí výstřelem z kanónu negace svět a Bůh ho za to potrestá tím, že mu přikáže stvořit nové lidstvo. Autor tímto dílem ukazuje nesmyslnost krajního revolucionářství, které neguje hodnoty, aniž by bylo schopné vytvářet hodnoty nové.

========== ========== ==========

Do Adama Stvořitele jsem se pustila opět díky loňské čtenářské výzvě na Databázi knih - tentokrát v bodu zahrnujícím dílo od českého autora. Přiznávám, že výběr byl ovlivněn také tím, že už to bylo ke konci prosince a já potřebovala něco kratšího, abych výzvu stihla splnit. To ovšem nemění nic na tom, že jsem hrozně ráda, že jsem se právě do této knihy dala. No dala… vzala jsem si ji na poslech v podobě rádiové hry s Viktorem Preissem, Ivanem Trojanem a dalšími skvěle namluvenými postavami. A mám-li to shrnout, pak tuto hru a její zpracování hodnotím jako fenomenální.

Samotné dílo bratří Čapků odsýpá velmi rychle. Oba v něm s nezaměnitelnou jistotou a lehkostí pracují s krásou českého jazyka, kterou hned tak někdo neovládá. Věty hry klouzaly z jedné do druhé a ani na chvilku jsem se nenudila. Co ale trochu vytknout musím, tak poněkud málo popisů. Např. poté, co Adam začal tvořit, jsem se nemohla zbavit představy, že je na holé pustině a bude se muset dát i do tvoření hor a řek atd. A přitom z pozdějšího děje vyplynulo, že toto vše už kolem bylo. Takových „drobností“ zde bylo víc. Ty popisy mi vážně chyběly…

Co se mi ale velmi líbilo, tak bylo maximálně originální pojetí každé z postav a psychologický vývoj postavy hlavní - Adama. Také se mi líbil samotný nápad příběhu - rozběsněný Adam, znechucený lidstvem dostane možnost ho jednou provždy zničit, ba co víc! - po zničení může začít tvořit od začátku.

Jen si upřímně přiznejme, koho to už alespoň jednou nenapadlo? Nemyslím zničení světa, ale to, že bychom mnohdy tak rádi s něčím (třeba i s naším bytím) začali od znovu a s čistým štítem. Jenže při hlubším zamyšlení vyjde najevo prostý fakt - ano, vyvarovali bychom se chyb, o nichž víme nyní, ale zákonitě bychom museli udělat jiné a třeba i horší. Kdo ví? Tudíž by to vyšlo nastejno a byli bychom jako v začarovaném kruhu.

Navíc chybami se člověk učí a bez těch kopanců a „držkopádů“, které jsme si každý prožili (a ještě prožijeme), bychom nebyli takoví, jací jsme dnes. Tudíž nezbývá než se z chyb učit a snažit se být lepší, více pokornější a shovívavější k chybám druhých.

Celkově tedy Adama Stvořitele doporučuji všemi deseti čtenářům od 15 let. Není zde nic nevhodného, to vůbec ne! - jen si myslím, že čím starší člověk je, tím více si dílo může užít. Kniha má nejen spousty námětů k zamyšlení na mnoho různých témat, od politiky přes manželství až po výchovu, ale je zde i spousta a spousta humorných situací, které vás přimějí smát se nahlas.  Mě kupříkladu nejvíce pobavila část, v níž si Adam a později Alter Ego tvoří družky :D

Adam Stvořitel od bratří Čapků ode mě tedy dostává 4 * z 5.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd

Obrázky: google.com

Pár slov o knize... - Deset malých černoušků

Originální název: Ten Little Niggers

Autorka: Agatha Christie

Český překlad: Jan Zdeněk Novák

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání originálu / ČR: 1939 / 2009

Počet stran: 208

Anotace: Agatha Christie, „první dáma detektivky“, nade vše milovala nejen spletité šarády, ale i nejrůznější dětské hříčky, básničky či lidové písničky. Kdo by neznal třeba Pět malých prasátek anebo právě Deset malých černoušků? V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah?

Napínavá detektivka, která se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co velká anglická autorka napsala.

========== ========== ==========

K této knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě na Databázi knih, kde byla jednou z položek kniha, jejíž děj se odehrává na ostrově. Nakonec jsem místo obsadila jiným dílem, ale zápletka detektivky mě natolik zaujala, že jsem se do ní pustila hned poté a stala se tak 1. knihou, kterou jsem letos přečetla. Nutno podotknout, že Deset malých černoušků je současně i mou 1. knihou přečtenou od A. Christie.

Autorce nelze upřít filmový styl psaní, který mě pohltil, sotva jsem číst začala. Na žádná hluchá místa či nudné kapitoly jsem za celou dobu nenarazila. Napětí se stupňovalo a zvraty byly nečekané.

Člověk samozřejmě musel počítat s tím, že nemá cenu si oblíbit žádnou z postav, protože už od úvodní anotace je jasné, že budou postupně umírat. A skutečně - nikoho jsem si neoblíbila, nikdo z 10 „černoušků“ mi doopravdy sympatický nebyl. Místo toho jsem jen postupně přelétala mezi kandidáty na post hlavního vraha. Nutno říct, že jsem se v jednom z návrhů trefila, nicméně pak jsem tento tip zase opustila, takže jsem na konci byla SKUTEČNĚ překvapená na maximum.

K hodnocení tohoto díla musím ale uvést ještě jednu věc. Možná jste si všimli, že detektivky nepatří k žánrům, které bych zde často recenzovala či je četla. Důvodem je fakt, že jakmile jednou zjistím pointu detektivky, nemám potřebu se k ní znovu vracet a nemám ani chuť si dát někdy v budoucnu její re-reading. A já naopak ráda vyhledávám knihy, u kterých je větší pravděpodobnost, že bych se k nim vrátit chtěla, či si je přímo chtěla pořídit do vlastní knihovny. Ano, napadlo mě, že jsem ještě možná nenarazila na ten správný typ detektivky, ale to zřejmě ukáže jen čas - zatím to vidím takto. V tomto případě se na detektivní žánr mnohem raději podívám v rámci nějakých seriálů (Bones, Castle, Hercule Poirote) nebo filmů.

Po dočtení Deseti malých černoušků jsem si uvědomila ještě jednu věc. Pokud se skutečně zamyslím nad tím, co mi kniha dala, pak to není v podstatě nic. Ano, bylo to navýsost zajímavé a napínavé, nicméně celkové vyznění příběhu je strašné a deprimující. Autorka má tudíž na jedné straně můj obdiv za to, jak komplikovaný případ dokázala vytvořit, nicméně se musím pozastavit nad tím, zda nebyla tak trochu „trhlá“, pokud ve svém životě tak často řešila otázku, jak někoho důmyslně zlikvidovat. Překlápím se z jednoho názoru do druhého a asi bude nejlepší, pokud si každý udělá obrázek sám :-)

Co se týče mého doporučení, tak bych rozhodně řekla, že cílovou skupinou by měli být čtenáři minimálně od 16 let a výše. Kniha je určitě „povinnou“ četbou pro milovníky detektivek. Pokud ale patříte k podobné sortě čtenářů jako já, pak počítejte s tím, že napjatí budete, ale ve výsledku si z knihy nic pozitivního neodnesete. Podruhé si ji číst rozhodně nebudu.

Deset malých černoušků ode mě dostává 4 slabší * z 5.

Poznámka: Tato kniha byla již několikrát převedena na filmové plátno. Já zvolila nejnovější počin z roku 2015, 3 dílný snímek Až tam nezbyl žádný. Trochu mě mrzelo, že udělali velmi uspěchaný konec a některé věci oproti knize zcela zbytečně (a ne právě šťastně) upravili.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: google.com

Dárek z pravé lásky & Kocourova tajná mise - Recenze na knihy

V dnešní mini-recenzi se vrátíme zpátky do zimy s knihou Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení od kolektivu autorů v čele se Stephanií Perkins. Druhou knihou pak bude Winston: kocourova tajná mise od spisovatelky Frauke Scheunemann.

Noční cirkus - Recenze na knihu

Originální název: The Night Circus
Autorka: Erin Morgenstern

Český překlad: Radovan Zítko
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2011, v ČR 2012
Počet stran: 436

Anotace:

Do města přijíždí bez ohlášení tajemný cirkus. Jeho šapitó je černobílé a představení se konají pouze v noci. Triky, které provádějí zdejších iluzionisté, však vypadají spíše jako mocná kouzla…

Románový debut Erin Morgenstern s podmanivou magickou atmosférou sleduje v několika dějových liniích i časových rovinách hru dvou kouzelníků, jejímž vítězem se má stát ten, jehož učedník zůstane na konci hry živý. Celie a Marco jsou však k sobě i k cirkusu, který má být jevištěm jejich hry, připoutání mnohem více, než si jejich mistři dovedli představit.

Můj názor:

Kolem této knihy jsem nejistě kroužila, až mě k jejímu přečtení přesvědčila Maťa a její názor na Goodreads. Napsala v něm toto: „Obávam sa, že vôbec neviem opísať svoje pocity z tejto knihy. Lebo toto nie je len kniha. Je to neskutočne krásne umelecké dielo. Celé tie roky som sa knihe vyhýbala, lebo neznášam cirkusy a tak som samú seba oberala o tento literárny skvost.“

Vzhledem k tomu, že také nesnáším cirkusy, byl pro mě tento názor jako nakopnutí a já se rozhodla, že to s Nočním cirkusem zkusím. A jak to dopadlo?

STYL PSANÍ

Noční cirkus je psán v er formě a promítají se v něm 3 hlavní linie. Ta první sleduje dění kolem cirkusu pohledem na různé postavy od samých počátků cirkusu, kdy byl pouhým nápadem, přes jeho postupnou realizaci až po slavnostní otevření a neskutečná čísla a vystoupení, která se za jeho branami odehrávají.

Druhá linie se zaměřuje na Baileyho, kterého sledujeme od jeho dětských let, kdy se poprvé seznamuje s Cirque de Rêves až po jeho dospělost, přičemž jeho kroky čím dál jasněji spějí ke spojení s cirkusem.

Třetí linie se v celé knize vyskytuje pouze několikrát a přibližuje napětí, očekávání a zážitky očima návštěvníka cirkusu. Sugestivním pohledem nám jsou představeny některé ze stanů a čtenář si tak může „užít“ představení, jako by mu skutečně byl přítomen.

Erin Morgenstern v příběhu využívá především popisné pasáže. Dialogů a přímé řeči je zde vskutku méně než v jiných knihách se stejným rozsahem. Nejprve jsem si myslela, že děj kvůli tomu bude nudnější a méně stravitelný, ale autorka je skutečnou Paní slov a já se nudit nestihla. Její popisy jsou barvité, plné detailů a přirovnání, díky nimž jsem si (především) všechny triky a kouzla dovedla dobře představit, ačkoliv jsem někdy „narážela“ na hranice své vlastní představivosti a potřebovala bych autorčinu představu vidět naživo. Opravdu také doufám, že se jednou dočkáme filmového zpracování, které, pokud by se pojalo správně, by bylo pastvou pro oči.

Musím ale přiznat, že v některých částech mi scházelo více popisů myšlenek a pocitů hlavních postav - samozřejmě mluvím o Marcovi a Celii. Prahla jsem po každé drobné zmínce a moje zvědavost až do samého konce nebyla ukojena, takže… z tohoto jsem byla dost zklamaná.

POSTAVY

V této části většinou vezmu pár hlavních postav a popíšu jejich charaktery, co se mi na nich líbilo, co nikoli, zda je považuji za reálné, jaký byl jejich psychologický vývoj atd. U této knihy to ale není tak snadné. Ačkoli víme, že Marco a Celia JSOU hlavními postavami, přesto se jim nedostává tolik prostoru, jako jiným hlavním postavám ve valné většině knih. Může za to autorčin způsob pojetí příběhu, v němž se rozhodně přiklání na stranu poetična - jak v ději, tak u postav.

Shrnu-li to do obecné roviny, tak zde máme postavy jako Alexander H. (muž v šedém), jenž do hry přivede Marca ze sirotčince (pravděpodobně, ačkoli to tam nikde není přímo řečeno) a Hector Bowen (kouzelník Prospero), který do hry přivede svou vlastní dceru Celii. Tyto dvě postavy se bez nejmenších pochybností řadí k těm záporným, které musíte nesnášet a nejraději byste je přetrhli. Oba dva jsou cyničtí, krutí, zaslepení hloupou sázkou, jíž si mezi sebou navzájem snaží něco dokázat a vůbec si neuvědomují (nebo je to spíš nezajímá), jak krutě a nelidsky zasahují do života dvou mladých lidí, a vezmeme-li to do důsledků, do života celého Cirque de Rêves.

Dále tu máme postavy jako Chandresh Ch. Lefèvre a Cukiko, které je nemožné napasovat do jedné z rolí zcela kladných nebo zcela záporných postav. V průběhu děje se tak nějak přikláníte chvíli na tu, chvíli na onu stranu a závěr knihy váš názor na tyto dvě postavy zase zavane zcela jinam, než jste na začátku mohli tušit.

Postavy Baileyho, Panenky, Výlupka a herr Thiessena se řadí k těm, které je asi jako jediné možné zařadit beze sporu k těm kladným. Jejich postavy jsou světlými, zářivými body celého příběhu. Hodiny, které herr Thiessen vytvářel, byly úžasně popsané a vážně - VÁŽNĚ - bych jeden kousek z jeho dílny chtěla mít doma. Výlupek s Panenkou byli dvojčata, zvláštním způsobem propojená s cirkusem, protože se přímo v něm narodili. Navíc měli zajímavé protikladné dary - Výlupek dokázal u každého vidět minulost a Panenka naopak záblesky z budoucnosti.

V ději se samozřejmě seznámíte se spoustou dalších postav, které celý cirkus i dění kolem něj dotváří. Tyto však byly jedny z těch nejdůležitějších.

Jistě! - a pak tu samozřejmě máme Marca a Celii. Jak už jsem psala, tak jim bylo věnováno podstatně méně prostoru, než jaký jsem očekávala. Nicméně i přesto, že scén, v nichž by byli spolu, bylo pomálu, PŘESTO jsem z každé takové vycítila náboj mezi nimi - a na to, jak „omezený“ prostor jim autorka připravila, ani v nejmenším jejich vztah nelze považovat za plytký. Pokaždé, když byli spolu, šlo mezi nimi doslova vidět jiskry sršící elektřinu a plameny sálající vášní. Takže jsem v podstatě musela být spokojená, ovšem i tak bych uvítala, kdyby toho prostoru dostali víc!

Také ale musím přiznat, že vše dostávalo hlubší smysl s tím, jak jsem se blížila ke konci knihy. Teprve tam bylo možné pochytit, čím vším a jak moc byl každý stan výjimečný. Nádherně to pak shrnula Cukiko v posledních sekvencích jednou větou. Díky tomu se na všechno podíváte jinak a příběh dostane naprosto jiné rozměry. Bylo to krásné, snové, nadčasové, nečekané, zvláštní…

Také díky tomu vím, že si tuhle knihu jednou určitě přečtu znovu. A rozhodně zde byl jeden z nejlepších prvních polibků, jaký jsem měla tu čest si v knihách přečíst + jedna z těch nejlépe napsaných milostných scén. Mám dojem, že Paullina Simons by se od Erin Morgenstern mohla mnohému přiučit.

PŘÍBĚH

Když jsem si přečetla anotaci, názory čtenářů na Goodreads a podívala se na pár fanartů, usadil se ve mně dojem, že se děj bude točit kolem skutečného souboje mezi Marcem a Celií. Čekala jsem, že budou stát vedle sebe nebo budou mít představení krátce po sobě, kdy se jeden bude snažit trumfnout toho druhého. Nic takového ovšem nenastalo. Tento „souboj či hra“ měly docela jiné podmínky. Na skutečný souboj nebo hru došlo (dalo by se říct) až v samém závěru knihy. Pokud tedy čekáte na krev, pot a slzy - nečekejte.

Děj Nočního cirkusu se odvíjí ve 2 rovinách a díky výše zmíněnému stylu psaní autorky ubíhá opravdu VELMI rychle. Aby také ne - rozsah příběhu se pohybuje v rozmezí 30 let. První rovina nás přivádí k začátku sázky mezi kouzelníkem Prosperem a Hectorem Bowenem. Seznamujeme se s malou Celií a Marcem, načež se přenášíme do let, kdy oba cvičí a připravují se na souboj, zatímco Chandresh spolu s dalšími začíná s přípravami na „stavbu“ cirkusu. Ty jsou opravdu složité a vyžadují spoustu plánování, peněz, času a velké množství lidí, aby se plán na nejúžasnější cirkus v historii mohl z papíru přenést do reality.

V druhé rovině vyprávění skáčeme do Ameriky a seznamujeme se s mladíkem Baileym, který se díky dětské hře a následnému plnění „úkolu“ poprvé dostává za brány Cirque de Rêves a potkává se zde s Panenkou - čímž se spustí nečekaný řetězec událostí.

Baileyho rovina nás tudíž přenáší do budoucnosti, zatímco rovina s Marcem a Celií nás zavádí do minulosti, která se postupně přibližuje do „Baileyho“ budoucnosti, až dospějeme k neodmyslitelnému střetnutí všech postav ve stejném čase.

Každá kapitola uvádí místo i rok, v němž se odehrává, takže je možné krásně sledovat děj. S cirkusem se podíváme prakticky po celém světě a zavítáme do všech větších měst. Velice mě potěšilo, že autorka jednu „zastávku“ věnovala i Praze a zahrnula do ní velmi pěknou scénu s deštníkem :-)

Celkově bych děj Nočního cirkusu přirovnala k medu, který pomalu stéká ze lžičky do čaje. Voní, leskne se, kroutí a pomalu mizí a rozpouští se pod hladinou čtenářovy mysli. Autorka si pohrává s tajemstvími, která skrývají a následně odhalují některé ze stanů, vytváří úžasná kouzla, triky a představení, která zatoužíte vidět na vlastní oči a pocítit na vlastní kůži. V příběhu se nevyskytuje žádná akce či dobrodružné prvky, ale i přesto mě k sobě děj neustále přitahoval.

Pokud bych to chtěla říci ještě jinak, pak bych řekla, že Noční cirkus se řadí k jedněm z těch nejzvláštněji, originálně, krásně a neuchopitelně napsaných knih, jaké jsem kdy v životě četla.

Samotný konec nebyl takový, jaký jsem čekala, ale rozhodně tuto knihu důstojně uzavřel. Stále jsem tak trochu na vážkách, jak celý tento příběh brát a co si o něm myslet, protože žádný podobný jsem ještě nečetla. A ačkoliv poetické příběhy nejsou z těch, které bych vyhledávala, jsem ráda, že jsem si tento konkrétní mohla přečíst. V hodnocení se proto přikláním k 4,5 *

Trochu mě mrzí, že se nakladatelství rozhodlo pro novou obálku, jelikož ta původní je zkrátka úžasná. Dokonce se mi líbí tak moc, že jsem si ji musela barevně vytisknout a vylepit v pokoji :-)

DOPORUČENÍ

Noční cirkus rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi poetické příběhy nebo jejich prvky. Potom těm, kteří si libují v netradičním vyprávění. Myslím, že tato kniha může zaujmout jak ženy, tak muže a ani jedni se u ní nudit nebudou. Čekáte-li ale dramatický děj či napětí sahající do morku kostí nebo akční části, ještě si rozmyslete, zda po této knize sáhnete.

Celkové hodnocení:

«««««

Noční cirkus je jedním z nejoriginálnějších příběhů, s nimiž jsem se na stránkách knih setkala. Hlavní slovo v něm dostávají nevšední kouzla a triky, které vás budou unášet v každém stanu, do kterého zamíříte.

A ačkoliv se části s Marcem a Celií nečítají v desítkách, možná vás k sobě připoutají stejně jako mě a budete tak svědky jejich nevšedního „souboje“, který mezi sebou jejich prostřednictvím vede někdo úplně jiný. A možná - JEN MOŽNÁ - to nakonec dopadne úplně jinak…

Obrázky: google.com, pinterest.com