Zefill - Knihomol #17

Po dlouhatánské době přináším další fotočlánek do rubriky Zefill - Knihomol. Tentokrát na skvělý závěr ještě lepší série Měsíčních kronik od Marissy Meyer - Winter. Brzy se také můžete těšit na recenzi ;-)

Nejkrásnější - Recenze na knihu

Série: Měsíční kroniky 3,5 (3,5 of 4)

Originální název: Fairest
Autorka: Marissa Meyer

Český překlad: Jana Zejmanová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2014, v ČR 2015
Počet stran: 188

Anotace:

Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá „osobní romantické kouzlo“, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.

Marissa Meyerová, autorka ságy Měsíční kroniky, odhaluje v knize Nejkrásnější ze všech život své magnetizující záporné hrdinky, nezapomenutelný příběh o lásce a válce, zradě a smrti.

Související recenze:

Měsíční kroniky 1 - Cinder

Měsíční kroniky 2 - Scarlet

Měsíční kroniky 3 - Cress

Můj názor:

K Nejkrásnější jsem se dostala vzápětí po dočtení Cress, dosud posledním publikovaném díle Měsíčních kronik, a kniha pro mě tedy byla něčím jako onou pomyslnou třešničkou na dortu. No, i když… jak se to vezme, podíváme-li se na obsah děje celého příběhu…

STYL PSANÍ

Marissa Meyer si tímto krátkým příběhem vůbec nezničila reputaci. Spíše naopak - dokázala v něm, že dovede vytvořit nejen příběhy sympatických hrdinek, kterým chcete držet pěsti a přát jim jen to dobré, ale i příběh jedné z nejhorších záporných postav. A tou není nikdo jiný než královna Levana. Ze začátku mě ani nenapadlo, že tento příběh vlastně může mít něco do sebe a že stojí za to ho vyprávět… nicméně po dočtení jsem se na to dívala jinak.

Autorka knihu napsala er formou především z Levanina pohledu. Svým stylem psaní dovedla bravurně odlišit světlou podstatu hlavní dějové linie předešlých příběhů a stejně tak dodat nádech temna tomuto. Díky tomu jsme mohli sledovat mladičkou Levanu - měsíční princeznu, která se skrz svá rozhodnutí a pevně dané cíle postupně měnila v krutou a chytrou panovnici (ne moudrou, v těch slovech je ohromný rozdíl), která nehledí na nic jiného kromě uspokojení vlastních tužeb.

POSTAVY

Levana, hlavní postava tohoto příběhu je zachycena velmi věrně a skutečně uvěřitelně. Bylo zajímavé sledovat její křehkou psychiku a sebedůvěru, které se při sebemenším přitlačení tříštily na střepy. Ještě si k tomu přidejte značný egocentrismus spolu s přemrštěnou naivitou a kupou ješitnosti. Charakter jak vyšitý! A pro úplnost si to můžete vynásobit mocí, kterou získala po svém usednutí na trůn a věrnosti jejích nejpoddanějších služebníků...

Marissa Meyer si potrpí na psychologické utváření postav (DÍKY!!!), a tudíž číst její příběh byl opravdu čtenářský požitek. Jak jsem nad Levanou uvažovala, došlo mi, že mi jí je tak z 10-20 % líto, protože nebýt jejích děsných rodičů a zcela zavrženíhodné výchovy + naprosto otřesné sestry, možná by to s ní dopadlo zcela jinak. Zbylých 80-90 % ale věnuji tomu, že ji opravdu nesnáším a to především kvůli konci - ten pro mě byl doslova zničující. To, co udělala na konci, už prostě hraničilo s naprostou ztrátou zdravého rozumu a posedlostí tím, co nemůže mít…

Jediné, co jsem na ní skutečně ocenila, bylo to, že zařídila, aby Evret mohl jít za svou ženou, když měla porodit Winter. To se snad v Levaně ještě nějaký kus dobroty ozýval, ale pak? Ach jo…

Channary - královna, její sestra a matka Cinder. Nemůžu uvěřit, že tohle byla Cindeřina matka! Ovšem opravdu silné potvrzení toho, že vše zlé je pro něco dobré. Dovedete si představit, kdyby Cinder vyrůstala s takovouhle matkou? Na Měsíci a ještě za zády Levany? Hrůzná představa. Možná stejně jako to, co jí Levana nakonec připravila…

Evret byl postava, která mi… devastovala srdce. Co ten chudák zakusil a přesto přese všechno si dokázal zachovat dobrotu a srdečnost. Opravdu jsem jej obdivovala! No, a na konci mi to srdce puklo na dvě části, protože prostě… PO TOM VŠEM A JEŠTĚ TOHLE???!!!

PŘÍBĚH

Nevím přesně, co jsem od Nejkrásnější čekala na začátku, ovšem to, co jsem možná čekala, se absolutně nedotklo toho, co jsem dostala. Příběh Levany byl opravdu příběhem hodným hlavního padoucha Měsíčních kronik - byl velmi zajímavý a čtivý, nádech byl depresivní a vyznění silné, kruté a bolestivé.

Co bylo skvělé sledovat, tak především malou Cinder a malou Winter. Scény s nimi byly tak roztomilé! A jak jsem chtěla Jacina v Cress praštit, tak zde jsem ho vzala na milost a řekla si, že si počkám na 4. díl a teprve potom nad ním vynesu svůj soud. Asi mám slabost pro malé rošťáky :D

Celkově bych tento příběh zhodnotila tak, že by se dal prezentovat jako TRAGÉDIE, za níž by se nestyděl ani SHAKESPEARE.

DOPORUČENÍ

Knihu rozhodně doporučuji jako povinnou četbu pro ty z vás, kterým se Měsíční kroniky líbí. Pokud jste je ještě nečetli, tak si tuhle knihu můžete také přečíst, pochybuji však, že na vás zapůsobí tak silně, jako kdybyste sérii četli.

A ještě doporučení pro ty z vás, kteří se nemůžete dočkat 4. dílu - Winter. Nejkrásnější vám trošku zkrátí čekání a budete mít přinejmenším dost námětů k přemýšlení.

Celkové hodnocení:

«««««

Nejkrásnější je silným, krutým a smutným příběhem zobrazující mládí královny Levany, která se z naivní dívky toužící dostat muže svých snů postupem času mění na nemilosrdnou a všehoschopnou vladařku Měsíce. Svými krutými činy a příkazy tak rovněž utváří osudy všech čtyř hlavních hrdinek jednotlivých knih série - Cinder, Scarlet, Cress a Winter.

Nezbytná kniha pro milovníky série Měsíční kroniky.

Obrázky: pinterest.com

Cress - Recenze na knihu

Série: Měsíční kroniky 3 (3 of 4)

Originální název: Cress
Autorka: Marissa Meyer

Český překlad: Jana Zejmanová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2014, v ČR 2014
Počet stran: 609

Anotace:

Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce.

Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí.

Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem.

I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má.

Související recenze:

Měsíční kroniky 1 - Cinder

Měsíční kroniky 2 - Scarlet
Měsíční kroniky 3,5 - Nejkrásnější

Můj názor:

Historie se opět opakovala, neboť sotva jsem dočetla Scarlet skočila jsem po Cress jako zajíc po mrkvi. Ok, možná trochu mimózní přirovnání, ale kromě toho, že jsem knihu nezačala okusovat, sedí ;-)

STYL PSANÍ

Už jsem psala, že se Marissa Meyer stala jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek a to, jakým stylem pojala Cress, můj názor jedině upevnilo. Její styl je nezaměnitelný - propracovaný, ale nenudí. Dokáže se hbitě pohybovat v několika úrovních příběhu a stále si udržovat zajímavost, napětí a přehled. Ví přesně, kam chce děj směrovat a nic nepíše jen tak, aby „to bylo.“ Toho si opravdu vážím. Taktéž si nemohu vynachválit její filmové tempo, které jsem zmiňovala i v obou předchozích recenzích. Velice oceňuji to, že dokáže vnést jiskru humoru téměř do každé vážné scény (díky, Thorne ;-)), takže čtenáře neždímá na dřeň, ale dodává mu trochu nadhledu, který potřebuje jak on tak i postavy. Nemám co vytknout!

POSTAVY

Pokud jsem říkala, jak moc se mi líbí styl psaní Marissy Meyer, není to nic ve srovnání s tím, jak miluji její postavy a to, jak sebejistě a precizně je postupně vede svým příběhem.

V Cress to jde nádherně vidět na postavě Kaie a jeho vztahu k Cinder, který prochází neustálými změnami již od 1. dílu. Byla jsem opravdu na pokraji blaha, když se po tak dlouhé době setkali! A ještě víc proto, jak jejich setkání dopadlo. Žádné: tak, teď si padneme okolo krku a zapomeneme na všechno okolo. Oba dva mají své jasně vytyčené cíle, stojí si za nimi a také dělají, co je v jejich silách, aby je splnili. Což z Kaie dělá ještě lepšího císaře a vládce a ze Cinder vhodnou aspirantku na trůn - a znovu opakuji, pokud by dnešní politici měli aspoň polovinu jejich zodpovědnosti, byli bychom někde úplně jinde (v lepším slova smyslu, samozřejmě!).

Ale hlavní postavou této knihy je Crescent neboli Cress. Autorce se povedlo bez nejmenších pochybností zachytit charakter člověka, který je z celé duše optimista i snílek dohromady. Někoho, kdo strávil celý život mimo civilizaci normálních lidí, a proto má poněkud mylné, zkreslené a trochu naivní představy. Hodně často jsem se v ní našla, což nevím, jestli je dobře nebo ne, ale budu to brát jako plus :D Mimochodem - její rozhovory s Thornem byly k nezaplacení! :D

Thorne… je… no… Thorne :D Zasloužil by ránu. Ne, ale teď vážně - jeho postava je skvělá. Perfektně vybarvený narcis, egoista a osel v jednom. Na druhou stranu odvážný a galantní gentleman. Má tohle všechno dohromady a k tomu navrch proříznutou ústavu, skvělé bojové reflexy a ovládá i umění udělat si legraci ze všeho. Pochybuji, že je nějaká čtenářka, kterou by si nezískal. Byť jen trochu. Vývoj jeho postavy je stejně bezvadný jako ostatních. Především si mi líbil ve 2. části knihy, kdy mu KONEČNĚ pár věcí došlo a dopadlo na své místo.

Co se týče Vlka a Scarlet v tomto díle, tak moje srdce… pukalo. Tohle si nezasloužil ani jeden! A proto doufám, že jim to Marissa Meyer ve Winter POŘÁDNĚ vynahradí. Přesto uznávám, že Vlkova tichá bolest doslova a do písmene sálala z každé strany, na které se objevil… Klobouk dolů před autorkou, protože ne každý autor dokáže přimět emoce, aby vyskočily ze stránek a skočily na čtenáře…

PŘÍBĚH

Nemá chybu! Na začátku mi bylo opravdu zle a šíleně smutno z toho, co se Kai rozhodl udělat. Bylo mi ho opravdu hrozně líto a měla jsem sto chutí ho popadnout a uklidit někam do bezpečí… Jop, to se stane, když příběh prožíváte… Chjo, no, nakonec to dopadlo trochu DOST jinak, než jsme čekali, ale ještěže tak!

Putování Cress a Thorneho přes všechny nesnáze, jeden útěk za druhým, ples, únos císaře a nakonec téměř jistou smrtí... bylo vyčerpávající a působivé. A přestože konec této knihy nebyl tím, co jsem čekala a v co jsem doufala, chápu a uznávám, že kdyby to bylo jinak, nebylo by to ono. Takže si budeme muset počkat ;-)

Další z věcí, kterou na této sérii tak oceňuji, je to, že autorka dokázala vytvořit tak rozmanitý a chytrý propletenec, v nichž se jednotlivé postavy během let schází na různých místech, splní určitou část, pak se rozejdou a sejdou se až po hrozně dlouhé době (anebo třeba vůbec). Mezitím se k tomu připlete dalších pár postav, ale přesto se ještě stále pohybujeme v poměrně malém okruhu hlavních a vedlejších charakterů. Tím víc obdivuji autorku, že dokázala vytvořit tento příběh tak komplikovaný, rozvrstvený a hlavně! - logický!

DOPORUČENÍ

Bez debaty doporučuji. Pokud nad touto sérií ještě někdo stále ohrnujete nosem - škodíte sami sobě a připravujete se o čtenářský požitek s nejvyšší kvalitou ;-)

                          

Celkové hodnocení:

««««« + «««

Perfektní pokračování série Měsíčních kronik plné dobrodružství, napětí a bezkonkurenčních postav starých i nových… Nezapomenutelné scény a hlášky… Setkání většiny hlavních postav na jednom místě… Láska, nenávist, touha změnit zavedené „pořádky“, zachránit planetu i sami sebe…

Marissa Meyer nás pomalu připravuje na grandiózní zakončení, které nás ve Winter jistojistě čeká!

Ukázka z knihy:

Scarlet - Recenze na knihu

Série: Měsíční kroniky 2 (2 of 4)

Originální název: Scarlet
Autorka: Marissa Meyer

Český překlad: Jana Zejmanová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2012, v ČR 2012
Počet stran: 386

Anotace:

Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě. Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní.

Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz jehož spolupráce si velmi vážím a jsem za ni ráda.

E-knihu si můžete objednat ZDE.

Související recenze:

Měsíční kroniky 1 - Cinder
Měsíční kroniky 3 - Cress
Měsíční kroniky 3,5 - Nejkrásnější

Můj názor:

Sotva jsem dočetla Cinder, nemohla jsem se dočkat, až se vrhnu na Scarlet - těm z vás, kteří jste četli recenzi, tak jistě víte, čím mě 1. díl série Měsíčních kronik tolik dostal (stejně jako takovou spoustu dalších čtenářů). Takže pojďme na hodnocení pokračování ;-)

STYL PSANÍ

Marissa Meyer nasadila v úvodu své série laťku vysoko, takže jsem měla trošku obavy, zda se jí podaří naplnit má očekávání. A výsledek? Mé obavy? Zbytečné! V úvodu se setkáváme s novou postavou - Scarlet, jejíž osud se během celé knihy neodmyslitelně spojuje a stále více proplétá s cestou, po níž se vydává Cinder. Autorčin styl psaní neztratil nic ze svého filmového stylu, takže se vůbec nemusíte bát, že byste se nudili. Ba naopak. Marissa Meyer nás v této knize dostává hned do 3 úrovní příběhu. Všechny se odehrávají ve stejném čase, takže žádné flashbacky, ale dostáváme se současně na 3 „bojiště“. V tom prvním se seznamujeme se Scarlet a Vlkem, s nimiž se vzápětí vydáváme na záchrannou misi za účelem nalezení Scarletiny babičky. Ta se před mnoha lety dopustila v podstatě vlastizrady, neboť pomohla udržet naživu Cinder, kterou se královna Levana jako malou holčičku pokusila zavraždit.

Druhá linie nás zavádí přímo k Cinder - a ta má svých starostí nad hlavu. Aby taky ne! Útěk z vězení a útěk z planety Země, při němž „naráží“ na dalšího vězně - kapitána… tedy vlastně kadeta Carswella Thorneho, který se postupem času stane víc než pouhým spoluvězněm při jejím útěku.

Třetím bojištěm je palác v Novém Pekingu, kde svádí jednu bitvu za druhou mladý císař Kai. Jemu Cindeřin útěk způsobil opravdu velké těžkosti a starosti - nejen na úrovni státních záležitostí, ale i těch osobních...

Takže jak sami můžete už nyní posoudit, pokud se do knihy pustíte, čekají vás zvraty na vše frontách!!!

POSTAVY

Co se týče postav, tak „staré známé“ jsem si oblíbila ještě více a rozhodně mě nezklamaly. Cinder byla trošku mrzutá, ale chuděra si nemohla dovolit být tak milá a jemná jako v předchozím díle, což je samozřejmě vzhledem k okolnostem pochopitelné.

Kai znovu předvedl svou zodpovědnost a další atributy hodné císaře, takže jeho jsem si zamilovala ještě více. V tomto díle jsem s ním ale povětšinou trpěla, protože… No, však víte… Tedy víte, pokud jste četli minimálně Cinder ;-)

Nová hrdinka Scarlet se ukázala být z trochu jiného těsta než Cinder. Především v tom, že je mnohem více impulzivní a vášnivější, což ji sice přivedlo do pěkných malérů, ale upřímně - nemohou být všechny hrdinky jen rozumné, to by pak byla nuda. Navíc její povaha byla rebelská i dobrotivá současně, což je pro mě bezvadná kombinace.

Vlk… hmmm :-) Jeho postavu jsem si zamilovala po 1. scéně. Rajčata :D Od té doby, co jsem knihu přečetla, se nemůžu na žádný kus této zeleniny podívat, aniž bych si na něj nevzpomněla :-) Vlkův charakter byl podaný skvěle. Naprosto si mě získal svou nesmělostí říznutou něhou a divokostí. Nedokázala jsem mu vyčítat nic, protože jsem ho chápala…

Nevím, ale mám za to, že Marissa Meyer vytvořila mužské charaktery tak, aby nebylo možné si je neoblíbit, či se do nich přímo nezamilovat… Co dodat? :-)

Thorne - uch :D Jestli jsem si Vlka zamilovala pro jeho výše zmíněné povahové vlastnosti, Thorne si mě získal svým humorem a optimistickým přístupem. Někdy byl na ránu, ale jinak se samo sebou stal mým oblíbencem a já se nemohla dočkat, až se s ním znovu potkám v Cress.

PŘÍBĚH

Sem tam jsem se při četbě skřípala zuby ve chvílích, kdy se střídaly pohled na všechna 3 bojiště, protože je autorka někdy utínala v těch nejméně vhodných chvílích. Jinak si ale nemohu stěžovat na nic. Marissa Meyer je Paní Spisovatelka, která UMÍ psát a to SKVĚLE. Je vidět, jak perfektně má příběh promyšlený a že se nic neděje „jen tak pro efekt“ - což na knihách (i filmech) velice oceňuji. Rovněž se mi líbilo, že vztahovou linku mezi Scarlet a Vlkem pojala z naprosto jiného úhlu než u Cinder a Kaie. U poslední scény jsem se roztékala jako želé :-) It was so sweet!

DOPORUČENÍ

Bez nejmenšího zaváhání vřele doporučuji. Povinná četba pro ty, kteří četli Cinder. Pro ty, kteří nečetli a pořád váhají - neváhejte. Neberte tyto knihy jako snahu udělat z našich milovaných pohádek modernu. Berte to tak, že si autorka pouze „vypůjčila“ nejzákladnější linii těchto příběhů a přetvořila ji v příběhy perfektně propracované, které má cenu si přečíst. Tedy… pokud máte aspoň trochu rádi napětí, detektivní zápletky, romantiku, skvělé a nezapomenutelné postavy a konec, který vás bude nutit číst dál ;-)

                          

Celkové hodnocení:

««««« + «««

Skvělé propracované, čtivé, zábavné, romantické a napínavé pokračování Měsíčních kronik, v němž se seznámíte s dalšími nezapomenutelnými postavami. A věřte mi - budete velmi rádi, že se s nimi po Scarlet nebudete muset rozloučit ;-)

Ukázka z knihy:

Cinder - Recenze na knihu

Série: Měsíční kroniky 1 (1 of 4)

Originální název: Cinder
Autorka: Marissa Meyer

Český překlad: Jana Zejmanová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2012, v ČR 2012
Počet stran: 386

Anotace:

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.

Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta", kterou dosud nikdo nepřežil.

Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.

Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet...

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz jehož spolupráce si velmi vážím a jsem za ni ráda.

E-knihu si můžete objednat ZDE.

Související recenze:

Měsíční kroniky 2 - Scarlet

Měsíční kroniky 3 - Cress
Měsíční kroniky 3,5 - Nejkrásnější

Můj názor:

Četbě této knihy jsem se docela dost dlouho vyhýbala. Aby taky ne! Popelka je (asi jako u většiny z vás) jedna z mých nejoblíbenějších pohádek a autorka by mi z ní chtěla udělat kyborga? To jako vážně??? Co jsem komu udělala!!! Grrr! No, a hned první 2 odstavce v knize začínají opravdu typicky pohádkově:

Cinder zrezivěl šroub v kotníku a měl stržené závity. Klouby na rukou ji bolely, jak se jej snažila šroubovákem uvolnit, ale šroub se stále protáčel na prázdno. Když se jí ho konečně podařilo povytáhnout natolik, aby ho mohla vypáčit svou ocelovou protetickou rukou, závity už byly úplně ohlazené. 

Odhodila šroubovák na stůl, oběma rukama se chytila za patu a vyškubla chodidlo z kloubu. Pod prsty se jí zajiskřilo a Cinder ucukla. Chodidlo zůstalo viset na změti červených a žlutých drátů.

Nádhera, no ne? :-) Mám takové podezření, že autorka schválně dala takovou „drsnou“ scénu hned na začátek, aby roztřídila své potencionální čtenáře na 2 skupiny. Ty, kteří knihu s křikem zavřou a ty, které to neodradí a zkusí ještě pár stránek.

STYL PSANÍ

Dlouho jsem se řadila k té první skupině (ok, dobře, možná kromě toho křiku ;-)), ale pak mi to přece jen nedalo a nedala jsem se, dokud jsem knihu nedržela v ruce…

V první řadě musím ocenit autorčin smysl pro udržování tempa, čímž jsem byla upřímně překvapená, protože jsem nečekala, že by autorka mohla těch téměř 400 stran nějak smysluplně zaplnit. Ale zaplnila! Již na 4. straně se setkáváme s Princem a konec hned 1. kapitoly nás dostává k velmi dramatické situaci.

Marissa Meyer vše popisuje tak, jak to mám ráda - „tak akorát“. Ani málo ani moc. Zkrátka přesně tak, abych si mohla o celé scéně udělat představu, ale současně nebyla znuděna kupami nepodstatných (a někdy i rušivých) detailů.

Téměř jistě bych její styl psaní přirovnala k filmovému, protože se zde nenachází ani jedna zbytečná scéna, vše krásně navazuje a vy můžete udělat jediné: propadnout se do světa, v němž vám za chvilku vůbec nebude vadit, že hlavní hrdinka je kyborg. To mi můžete věřit ;-)

POSTAVY

Co se týče postav, tak se Marisse Meyer povedlo vytvořit velmi různorodou skupinu, které se vám jistě vryje do paměti v čele se Cinder a princem Kaiem.

Cinder jako hlavní hrdinka je velmi příjemná, milá, tvrdohlavá, zmatená, zásadová a férová. Myslím, že i přesto, že je kyborg, tak svému jménu rozhodně nedělá ostudu, spíš si jej naopak zasluhuje. Velmi se mi na ní líbilo, že stála pevně nohama na zemi a nečekala, až se stane zázrak nebo ji přiletí zachránit víla kmotřička. Vše si musela vybojovat a nic nedostala zadarmo. Moc jsem si ji oblíbila a nemohu se dočkat, až se s ní setkám v dalších dílech Měsíčních kronik.

Jeho Císařská Výsost Princ Kai byl opravdu bezvadný. Jeho charakter byl podán tak skvěle, že jsem si jej zamilovala už po 1. kapitole. Princ jaký by měl být - uvědomující si svou zodpovědnost a tíhu toho, co přináší. Na konci mi jej bylo opravdu líto a pevně věřím, že i on se dočká toho, co mu jistě každá čtenářka musí přát ;-)

Iko byla super! Pevně doufám, že se s ní ještě uvidíme! Jsem si naprosto jistá, že by si skvěle rozuměla s R2-D2 :-)

Královna Levana byla pěkně šílená a mrcha k pohledání. A já si nemohu pomoct a přeji jí jen to… nejméně výhodné, co si dovede jen sama představit.

Postava doktora Erlanda byla velmi zajímavá a na konci jsem zjištěnými odhaleními byla pěkně překvapená. Možná stejně jako samotná Cinder.

PŘÍBĚH

Možná si myslíte, že jsem se zbláznila, když se mi tato kniha líbí a dávám jí tak vysoké hodnocení, protože přece przní verzi Popelky tak, jak ji zná celý svět ale… Zkuste se na tuto knihu podívat tak, jako jsem se na ni podívala já.

Cinder v sobě nese stopy starodávného a milovaného příběhu o Popelce v tom, že se v něm objevuje princ, ples, zlá macecha a nelehký život, který Cinder zakouší. Tím ovšem podoba s pohádkovým příběhem rázně končí.

Marissa Meyer vytvořila maximálně napínavý, dobrodružný, romantický a chytrý příběh, který vás upoutá během pár stránek. Najdete v něm také pevná přátelství, vtip a téměř detektivní zápletku, která se ovšem zcela nevyřeší ani na konci knihy, což je sice od autorky trochu vyděračské, ale mám za to, že jí to všichni ti, kterým se kniha líbila, odpustili, protože pokud máte skvělý námět na propracovaný příběh, proč s ním přestávat tak brzy?

V celé knize se navíc daly najít indicie spojující tuto knihu s následujícími díly série, takže je vidět, že Marissa Meyer „nejde naslepo“, ale má svou ságu rozvrženou a promyšlenou, což je jedině dobře.

DOPORUČENÍ

Knihu vřele doporučuji těm z vás, kteří se nebojíte překonávat předsudky, jež přečtení anotace může vzbuzovat. Zkuste se na ně vykašlat a začíst se, a brzy uvidíte, že se taky přidáte ke skupině čtenářů, která brání kyborgskou Popelku před nelichotivými hodnoceními neznalců zuby nehty ;-)

Celkové hodnocení:

««««« + «««

Cinder je kniha, která na první dojem může působit poněkud kontroverzně, ale jen do té doby, než si přečtete pár stránek. Marissa Meyer stvořila propracovanou sérii, která se čte sama, má skvělé propracované a sympatické charaktery postav a konec, který vás bude nutit číst dál…

Ukázka z knihy: