Zefill: Cress - Recenze na knihu

Série: Měsíční kroniky 3 (3 of 4)

Originální název: Cress
Autorka: Marissa Meyer

Český překlad: Jana Zejmanová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2014, v ČR 2014
Počet stran: 609

Anotace:

Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce.

Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí.

Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem.

I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má.

Související recenze:

Měsíční kroniky 1 - Cinder

Měsíční kroniky 2 - Scarlet
Měsíční kroniky 3,5 - Nejkrásnější

Můj názor:

Historie se opět opakovala, neboť sotva jsem dočetla Scarlet skočila jsem po Cress jako zajíc po mrkvi. Ok, možná trochu mimózní přirovnání, ale kromě toho, že jsem knihu nezačala okusovat, sedí ;-)

STYL PSANÍ

Už jsem psala, že se Marissa Meyer stala jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek a to, jakým stylem pojala Cress, můj názor jedině upevnilo. Její styl je nezaměnitelný - propracovaný, ale nenudí. Dokáže se hbitě pohybovat v několika úrovních příběhu a stále si udržovat zajímavost, napětí a přehled. Ví přesně, kam chce děj směrovat a nic nepíše jen tak, aby „to bylo.“ Toho si opravdu vážím. Taktéž si nemohu vynachválit její filmové tempo, které jsem zmiňovala i v obou předchozích recenzích. Velice oceňuji to, že dokáže vnést jiskru humoru téměř do každé vážné scény (díky, Thorne ;-)), takže čtenáře neždímá na dřeň, ale dodává mu trochu nadhledu, který potřebuje jak on tak i postavy. Nemám co vytknout!

POSTAVY

Pokud jsem říkala, jak moc se mi líbí styl psaní Marissy Meyer, není to nic ve srovnání s tím, jak miluji její postavy a to, jak sebejistě a precizně je postupně vede svým příběhem.

V Cress to jde nádherně vidět na postavě Kaie a jeho vztahu k Cinder, který prochází neustálými změnami již od 1. dílu. Byla jsem opravdu na pokraji blaha, když se po tak dlouhé době setkali! A ještě víc proto, jak jejich setkání dopadlo. Žádné: tak, teď si padneme okolo krku a zapomeneme na všechno okolo. Oba dva mají své jasně vytyčené cíle, stojí si za nimi a také dělají, co je v jejich silách, aby je splnili. Což z Kaie dělá ještě lepšího císaře a vládce a ze Cinder vhodnou aspirantku na trůn - a znovu opakuji, pokud by dnešní politici měli aspoň polovinu jejich zodpovědnosti, byli bychom někde úplně jinde (v lepším slova smyslu, samozřejmě!).

Ale hlavní postavou této knihy je Crescent neboli Cress. Autorce se povedlo bez nejmenších pochybností zachytit charakter člověka, který je z celé duše optimista i snílek dohromady. Někoho, kdo strávil celý život mimo civilizaci normálních lidí, a proto má poněkud mylné, zkreslené a trochu naivní představy. Hodně často jsem se v ní našla, což nevím, jestli je dobře nebo ne, ale budu to brát jako plus :D Mimochodem - její rozhovory s Thornem byly k nezaplacení! :D

Thorne… je… no… Thorne :D Zasloužil by ránu. Ne, ale teď vážně - jeho postava je skvělá. Perfektně vybarvený narcis, egoista a osel v jednom. Na druhou stranu odvážný a galantní gentleman. Má tohle všechno dohromady a k tomu navrch proříznutou ústavu, skvělé bojové reflexy a ovládá i umění udělat si legraci ze všeho. Pochybuji, že je nějaká čtenářka, kterou by si nezískal. Byť jen trochu. Vývoj jeho postavy je stejně bezvadný jako ostatních. Především si mi líbil ve 2. části knihy, kdy mu KONEČNĚ pár věcí došlo a dopadlo na své místo.

Co se týče Vlka a Scarlet v tomto díle, tak moje srdce… pukalo. Tohle si nezasloužil ani jeden! A proto doufám, že jim to Marissa Meyer ve Winter POŘÁDNĚ vynahradí. Přesto uznávám, že Vlkova tichá bolest doslova a do písmene sálala z každé strany, na které se objevil… Klobouk dolů před autorkou, protože ne každý autor dokáže přimět emoce, aby vyskočily ze stránek a skočily na čtenáře…

PŘÍBĚH

Nemá chybu! Na začátku mi bylo opravdu zle a šíleně smutno z toho, co se Kai rozhodl udělat. Bylo mi ho opravdu hrozně líto a měla jsem sto chutí ho popadnout a uklidit někam do bezpečí… Jop, to se stane, když příběh prožíváte… Chjo, no, nakonec to dopadlo ~~trochu~~ DOST jinak, než jsme čekali, ale ještěže tak!

Putování Cress a Thorneho přes všechny nesnáze, jeden útěk za druhým, ples, únos císaře a nakonec téměř jistou smrtí... bylo vyčerpávající a působivé. A přestože konec této knihy nebyl tím, co jsem čekala a v co jsem doufala, chápu a uznávám, že kdyby to bylo jinak, nebylo by to ono. Takže si budeme muset počkat ;-)

Další z věcí, kterou na této sérii tak oceňuji, je to, že autorka dokázala vytvořit tak rozmanitý a chytrý propletenec, v nichž se jednotlivé postavy během let schází na různých místech, splní určitou část, pak se rozejdou a sejdou se až po hrozně dlouhé době (anebo třeba vůbec). Mezitím se k tomu připlete dalších pár postav, ale přesto se ještě stále pohybujeme v poměrně malém okruhu hlavních a vedlejších charakterů. Tím víc obdivuji autorku, že dokázala vytvořit tento příběh tak komplikovaný, rozvrstvený a hlavně! - logický!

DOPORUČENÍ

Bez debaty doporučuji. Pokud nad touto sérií ještě někdo stále ohrnujete nosem - škodíte sami sobě a připravujete se o čtenářský požitek s nejvyšší kvalitou ;-)

Celkové hodnocení:

««««« + «««

Perfektní pokračování série Měsíčních kronik plné dobrodružství, napětí a bezkonkurenčních postav starých i nových… Nezapomenutelné scény a hlášky… Setkání většiny hlavních postav na jednom místě… Láska, nenávist, touha změnit zavedené „pořádky“, zachránit planetu i sami sebe…

Marissa Meyer nás pomalu připravuje na grandiózní zakončení, které nás ve Winter jistojistě čeká!

Ukázka z knihy:

Před pár lety si uvědomila, že její obydlí neskýtá mnoho příležitostí k fyzické aktivitě, a tak si vypracovala vlastní fitness program. Ke všem hrám nainstalovala aplikaci, která vybírala z široké škály fyzických aktivit, jež bude muset provádět po každé prohře. I když často litovala, že program zavedla, pomáhal jí, aby nepřirostla k židli, a tanec i jóga ji docela bavily. Ale na ty dřepy s výskokem se moc netěšila.

Zrovna, když zvuk kytarových strun oznámil začátek tance, hlasité zvonění oddálilo nevyhnutelné. Cress se s palci zaháknutými za pomyslná poutka rozhlédla po obrazovkách.

„Malá Cress, co to –“

„Obdrželi jsme volání přes přímou komunikační linku od neznámého uživatele: Mechaničky.“

S Cress se všechno zatočilo, jako kdyby právě udělala přemet.

Mechanička.

S výkřikem se klopýtavě vrhla a napůl spadla na nejmenší obrazovku, honem naťukala kód, který zrušil cvičební program, zkontrolovala firewall a nastavení soukromí, a uviděla to. Volání D-COMMU a tu nejnevinnější otázku ze všech.

PRIJMOUT VOLANI?

Sucho v ústech, Cress si dlaněmi obou rukou přihladila vlasy. „Ano! Přijmout!“

Okno zmizelo, nahradila ho černá obrazovka a potom – a potom – Byl tam.

Carswell Thorne.

Zakloněný v křesle, paty bot opřené před obrazovkou. Těsně za ním stáli další tři lidé, ale Cress viděla jenom ty modré oči upírající se na ni, přímo na ni, a začínal se v nich zračit stejný úžas, jaký cítila i ona.

Stejný údiv.

Stejné okouzlení.

I když je od sebe dělily dvě obrazovky a nekonečnost vesmíru, cítila, jak se mezi nimi prostřednictvím toho pohledu utváří spojení. Pouto, které nic nerozbije. Jejich oči se poprvé setkaly a z výrazu čirého úžasu v jeho tváři Cress vyčetla, že on to cítí taky.

Tváře jí zalilo horko. Ruce se jí začaly třást.

„U všech trumfů,“ zamumlal Carswell Thorne. Spustil nohy na podlahu a předklonil se, aby si ji lépe prohlédl. „To všechno jsou vlasy?“

Pouto se přerušilo, sen o jediné dokonalé lásce se rozplynul kolem ní.

Náhle se jí zmocnila panika. Se zapištěním se sklonila, aby ji nebylo vidět, a lezla pod stůl. Zády dunivě narazila do stěny, až jí zabrněly zuby. Krčila se tam, kůže ji pálila a tep uháněl, když se rozhlédla po místnosti před sebou – místnosti, kterou teď viděl i on, se zmuchlanými přikrývkami a mužem s knírkem na všech obrazovkách, jenž jí říkal, že má uchopit svého imaginárního partnera a zatočit se s ním.

„Co – kam – kam zmizela?“ ozval se z obrazovky Thorneho hlas.

„Vážně, Thorne.“ Dívčí hlas. Že by Linh Cinder? „Přemýšlíš vůbec někdy, než začneš mluvit?“

„Co? Co jsem řekl?“

„‚To všechno jsou vlasy?‘“

„Ty jsi to neviděla? Bylo to něco mezi vrabčím hnízdem a klubkem příze, které rozsápal gepard.“

Úder srdce. A pak: „Gepard?“

„To byla první kočka, co mě napadla.“

Cress si honem začala prsty rozčesávat zacuchané vlasy kolem uší. Nestříhali ji od chvíle, kdy ji uvěznili v družici, a vlasy jí teď splývaly až pod kolena, ale Sybil s sebou nechtěla brát žádné ostré předměty a Cress si už dávno přestala dělat starosti s jejich zaplétáním. Koneckonců, kdo ji tady uvidí?

Kéž by se byla ráno učesala. Kéž by si byla oblékla šaty, které neměly v límečku díru. Vyčistila si vůbec po snídani zuby? Nemohla si vzpomenout a teď si byla skoro jistá, že má mezi zuby kousky špenátu s vajíčkem.

„Pusť mě k tomu, promluvím si s ní.“

Zvuk přesouvání.

„Haló?“ Opět dívčí hlas. „Vím, že mě slyšíš. Omlouvám se za svého přítele, je to takový hňup. Prostě ho ignoruj.“