Město z popela - Recenze na knihu

Série: Nástroje smrti 2 (2 of 6)

Originální název: City of Ashes
Autorka: Cassandra Clare

Český překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2008, v ČR 2010
Počet stran: 392

Anotace:

Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život vrátil do normálních kolejí. Ale co je vůbec normální, když jste Lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte obyvatele podsvěta, jako jsou vlkodlaci, upíři a víly?

Kdyby se Clary obrátila ke světu Lovců stínů zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít, obzvláště její pohledný, avšak nesnesitelný znovunalezený bratr Jace. Navíc jediný způsob, jak by mohla Clary pomoci své matce, je najít Valentýna, nebezpečného a zákeřného Lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.

V napínavém pokračování románu Město z kostí Cassandra Clareová vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde moc znamená pokušení a láska s sebou vždy přináší nebezpečí.

Související recenze:

Nástroje smrti 1 - Město z kostí
Nástroje smrti 3 - Město ze skla

Nástroje smrti 4 - Město padlých andělů
Nástroje smrti 5 - Město ztracených duší
Nástroje smrti 6 - Město nebeského ohně

Můj názor:

Pokud jste si přečetli mou recenzi k předchozímu dílu, pak víte, že jsem se k této 2. knize nehrnula s takovým nadšením. Hlavně kvůli tomu, jak dopadl 1. díl.

Nicméně jsem si řekla, že snad spisovatelka přijde k rozumu a během tohoto pokračování KONEČNĚ OSVĚTLÍ celou (mě tak iritující) situaci se sourozenectvím a ne-sourozenectvím. Ovšem… bohužel :-(

Jak jsem psala minule, tak jsem si na netu musela najít, jak je to doopravdy, protože jsem myslela, že mě jinak klepne. Opravdu nemám ráda, když se čtenář tahá za nos. V něčem jiném klidně! Beru cokoliv JINÉHO KROMĚ – čachrů ve vztahu Jace a Clary. Už ne, prosím, dost!

Ale už opustím to, co mě opravdu štvalo a půjdu ke knize celkově. Cassandra Clare si stále drží svou nastavenou laťku. V knize je spousta humoru (díky, Jaci!), napínavých, dobrodružných a akčních pasáží. Děj je složitý, propletený a dokonale propojený… Postavy se nám pěkně vyvíjí… Mění se určité vztahy. Mění se dokonce i samotné postavy! Zkrátka se jako čtenář nenudíte. Sem tam jsem si sice říkala, že bych uvítala svižnější tempo, ale chápu, že je nutné (aby čtenář pochopil) spoustu věcí vysvětlit a doplnit. Zkrátka je to příběh se vším všudy.

Celkem 2x jsem autorku chtěla opravdu zakousnout, a to kvůli Simonovi. Připravila mi kvůli němu menší šok. Poprvé jsem si říkala „snad nééé“ ale podruhé už jsem se vážně smiřovala s tím, že je pryč nadobro.

Jace – stejně jako v prvním dílu: tahoun příběhu, jedna z nejzajímavějších postav, pořád arogantní (ještěže tak! :-)) Jeho humor jsem si zamilovala stejně jako jeho postavu.

K mým dalším oblíbencům se zařadil Luke. Jeho postavu mám taky moc ráda a upřímně: tak skvělého vlkodlaka jsem ještě neviděla :-)

Na 3. díl se těším, i když jsem si řekla, že si dám od Nástrojů smrti chvíli pauzu. A PEVNĚ DOUFÁM, že už Cassandra Clare konečně PŘESTANE mučit Jace i Clary tím hrozným sourozeneckým prokletím. Opravdu, kdyby tam nebylo tohle, mám pocit, že bych dala 5 hvězd, ale za toto dávám OPĚT „pouze“ 4.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Šla ke dřezu a lehce mu položila ruku na záda. Přes tenké bavlněné tričko ucítila ostré výstupky obratlů a zapřemýšlela, jestli Simon nezhubnul. Při pohledu na něj to nepoznala, protože dívat se na Simona bylo jako dívat se do zrcadla. Když člověk něco vidí každý den, jen těžko postřehne drobné změny vzhledu. „Jsi v pořádku?“

Prudkým pohybem zápěstí zatavil vodu. „Jasně. Nic mi není.“

Položila mu prst ze strany na tvář a otočila jeho obličej k sobě. Potil se a tmavě hnědé vlasy, které mu padaly do čela, se mu lepily na kůži, i když pootevřeným oknem proudil do kuchyně chladný vzduch. „Nevypadáš dobře. Je to kvůli tomu filmu?

Neodpověděl.

„Promiň. Neměla jsem se smát, já jenom - “

„Copak ty si to nepamatuješ?“ Mluvil chraplavým hlasem.

„Já…“ Clary se odmlčela. Když se pokusila na tu noc vzpomenout, vybavily se jí jen rozmazané záblesky plné úprku, krve a potu, stínů zahlédnutých skrze dveře, dlouhých pádů prostorem. Pamatovala si bílé obličeje upírů, které na temném pozadí vypadala jako vystřižené z papíru, a vzpomínala si také, jak ji Jace držel a něco jí chraptivě křičel do ucha. „Ani ne. Mám v tom docela zmatek.“

Podíval se někam za ni a pak zase rychle zpět. „Nezdám se ti jinej?“ zeptal se.

Zvedla pohled a podívala se mu do očí. Měly barvu černé kávy – ne úplně černou, ale sytě hnědou s nádechem šedé nebo oříškové. Zdá se jí jiný.Možná byla z jeho chování od chvíle, kdy zabil vyššího démona Abaddona, cítit větší sebejistota. Ale také na něm byla znát určitá ostražitost, jako by na něco čekal nebo něco vyhlížel. Toho si předtím všimla na Jaceovi. Možná to bylo jen vědomí smrtelnosti. „Pořád jsi Simon.“

Přivřel oči, jakoby úlevou, a když spustil řasy dolů, všimla si, jak má najednou vystouplé lícní kosti. Určitě musel zhubnout, pomyslela si a chystala se to i říct, když tu se najednou Simon sklonil a políbil ji.

Obrázky: google.com