Dobrý proti severáku - Recenze na knihu

Série: Dobrý proti severáku 1 (1 of 2)

Originální název: Gut gegen Nordwind
Autor: Daniel Glattauer

Český překlad: Iva Kratochvílová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2006, v ČR 2010
Počet stran: 252

Anotace:

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl.

Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano?

Pozn. epistolární = dopisový (pokud jste to nevěděli, nic si z toho nedělejte, já to donedávna nevěděla též ;-)

Související recenze:

Dobrý proti severáku 2 - Každá sedmá vlna

Můj názor:

K této knize jsem se dostala díky Madeleine z blogu Cz-books (čímž jí za tento tip děkuji :-)) a její velmi nadšené reakci na ni, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Jsem moc ráda, že jsem se do příběhu pustila, protože mě nezklamal, spíš naopak. Nemohla jsem se dočkat jeho pokračování.

Jak jste si mohli přečíst v anotaci, tato kniha je zvláštní tím, že je psaná JEN a VÝHRADNĚ pomocí e-mailové korespondence, kterou si mezi sebou vyměňují Leo a Emmi. Ti na sebe na internetu „narazili“ čirou náhodou, nicméně tato náhoda (vlastně omyl) postupně vyústí v nečekaně silné a obohacující přátelství a posléze i v něco víc…

Oba si skvěle rozumí „přes monitor“ nicméně jejich strach, že by to „ve skutečném světě“ nemuselo fungovat, je trochu odrazuje od toho, aby se setkali osobně. Všechno je ještě trochu komplikovanější, protože Emmi je vdaná, a ani ona ani Leo se nechtějí dostat do oné pověstné „trilogie nevěry“. Teď tedy vyvstávají jisté otázky – budou ve své korespondenci pokračovat? A jak dlouho? Setkají se nakonec? A pokud ano, co se tím změní? Zničí tak svůj jinak skvělý a originální vztah? A co když to nakonec dopadne úplně jinak?!

Tento příběh jsem si oblíbila během 3-4 stránek a po jeho většinu jsem se u něj usmívala jak osel :D Dokázal mi podstatně zvednout náladu, když jsem to nejvíc potřebovala, což beru jako neskutečně VELKÉ plus.

Dobrý proti severáku je velmi originální, neotřelý příběh, ubíhá šíleně rychle a vy jste na konci ani nevíte jak. Je svižný a velmi vtipný. Navíc podaný tak nečekaným způsobem jako jsou e-maily! Sem tam se v knihách objeví ojedinělý e-mail, a možná to je pro vás (stejně jako pro mě) grafické i vyprávěcí zpestření. Trochu jsem se bála, jak se autor s touto rychlou (nicméně poněkud omezenou) formou komunikace mezi hlavními postavami popere, když s ní chce čtenářům předložit celou knihu, ale moje obavy byly zcela ZBYTEČNĚ.

Musím ocenit preciznost Daniela Glattauera, protože to, jak příběh podal, bylo prostě skvělé a asi nebudu daleko od pravdy, když jsem toho názoru, že další podobnou knihu už nenajdu. Dokonce si pohrál i s minutami, hodinami a dny, kdy si hlavní postavy navzájem odpovídaly, což bylo velmi zajímavé sledovat.

A musím sem dát tento velice výstižný gif - aneb já po 90 % knihy:

Autorovi se povedlo také mistrně oddělit uvažování a styly vyprávění obou postav. Což, jak jistě z vlastních spisovatelských zkušenosti či čtenářských zážitků víte, není vůbec snadné. Pokud mohu říct svůj názor, tak když se k tomuto stylu autor přikloní, ale nedovede onen potenciál odlišných stylů vyprávění postav naplnit, spíš mě tím kapitálně zklame (někdy i naštve) a říkám si, že kdyby si to ušetřil, bylo by to mnohem lepší. Viz kniha Rekviem od Lauren Oliver.

Ovšem tady? Nádhera. Zatímco Emmi byla drzá, trochu „namyšlená“ co se týče vzhledu, nebála se užít peprnějších výrazů, emoce z ní doslovy prýštily, propojovala všechno  se vším (pokud jste neviděli geniální video o 2 mozcích, na které teď narážím, tak se na něj určitě podívejte - ZDE) a zkrátka působila ŽENSKY, Leo byl naproti tomu vážně MUŽ. Mnohdy jasné a stručné odpovědi, ne tolik okořeněné emocemi a citem, detailista, přísný na povrchu a uvnitř vlastně hrozně citlivý.

Celkově tedy obě postavy VELMI originální, po psychologické stránce propracované, svérázné a svým způsobem opravdu vtipné na nejvyšší míru. Jejich vlastnosti a charakter odhalujete postupně, navíc jen podle toho, co vám o sobě „řeknou“ samy, takže vás můžou překvapit, což se u mě stalo. Dokonce tak, že jsem jen hleděla.

Asi taky máte nějaké ty zkušenosti se „seznámením“ se s někým po internetu a nemusí jít o vztah ve smyslu partnerském, ale čistě jen kamarádském. Pokud tedy máte, možná vás celá kniha bude bavit ještě mnohem více. A z toho důvodu se mi nejspíš líbila ještě o stupeň víc než jsem čekala, protože v některých věcech, zvláště ze začátku, jsem se opravdu „našla“. 

Pokud se nad námětem knihy zamyslíte, tak jde v podstatě o příběh nesmírně jednoduchý, bezpočtukrát zpracovaný (láska, vztahy, problémy), nicméně I PŘESTO se Danielu Glattauerovi podařilo dát mu punc novoty, něčeho neznámého a originálního, čímž tuto knihu učinil výjimečnou. A dokud si ji nepřečtete, nepochopíte, jak to myslím, protože takový dar vysvětlování a přenášení emocí nemám… takže je to jen na vás ;-)

A vlastně je tady ještě další věc, které jsem si všimla, a která mě VELMI PŘÍJEMNĚ překvapila. Nevím jak vy, ale já si čím dál častěji v knihách všímám toho (zvláště v knihách vydaných v posledních letech), že postavy (respektive autoři slovy svých hrdinů) klejí na každé straně a používají slova „Bůh“, „Ježíš“ a další podobná ještě mnohem častěji, než jak je možné slyšet v kostelech. Skoro jakoby tato jména byla použita jako vsuvka, citoslovce nebo vložka do věty, která by jinak vypadala prázdně. Prostě taková výplň...

Samozřejmě to neberu dogmaticky, protože někdy jsou situace, kdy se to třeba do dialogu hodí a opravdu to nijak neruší, nicméně pokud se to vyskytuje na KAŽDÉ straně nebo každé druhé straně, už mi to opravdu kazí čtenářský požitek.

Proto musím tuto knihu skutečně vyzdvihnout a Danielu Glattauerovi přičíst ke kladnému hodnocení navíc to, že DOKÁZAL, že jde psát i BEZ KLENÍ a neustálého opakování Božích jmen jako výplně věty. Palec hore a plusové body navíc! 

Když jsem se blížila k samotnému závěru, byla jsem přesvědčená, že už tak nějak „vím“ jak to dopadne, nebo by mohlo dopadnout. Nicméně jsem se POŘÁDNĚ SEKLA! Nastaly tam takové 2 zvraty, že jsem na ně hleděla s pootevřenou pusou a nestačila se divit, kam se nám to děj šine.

Takže opět další plus – nedá se předvídat autorův záměr, a vy si jistě dovedete představit, jak jsem se ASI tvářila, když jsem došla na konec, hledala další stránky a ony tam NEBYLY!

Posledních pár vět příběhu, které ho převrátily vzhůru nohama + vědomí, že to je poslední stránka:

Tím pádem mi nezbylo nic jiného, než se rychle dostat na stránky mé nejmilejší knihovny (zdravím Knihovnu města Olomouce! :-)) a zarezervovat si pokračování, na které jsem se potom vrhla hned v tramvaji. Měla jsem dokonce nutkání jet až na konečnou, abych si mohla číst. Víte jak... ten den pršelo, v tramvaji bylo teplo, útulno, knížka, příjemné kodrcání, sobota... Žel, povinnosti volaly, takže jsem musela vystoupit :D

O tom, jak se mi pokračování - Každá sedmá vlna - líbilo či nelíbilo, se můžete dočíst v některé z příštích recenzí ;-)

A ještě poznámka na závěr - Daniel Glattauer pokračování knihy nezamýšlel. Původně měl Dobrý proti severáku skončit tak, jak skončil v 1. knize, nicméně na naléhání a žádosti čtenářů / fanoušků, kteří se s TÍMTO koncem nehodlali smířit, napsal pokračování. A za sebe můžu jedině dodat: „Ještěže tak!“ Protože kdyby kniha skončila tak, jak skončila...

Celkové hodnocení:

«««««

Vřele doporučuji těm z vás, kteří máte rádi netradiční způsob vyprávění příběhu, originální hrdiny, vtip a svižný děj. Počítejte také s tím, že jak začnete číst, bude se vám těžko přestávat. Takže uvidíte stranu 18 a pak šup a už třeba až 124 ;-)

Skvělá, zábavná, milá, odpočinková kniha, která má k tuctovému románu dál než daleko. A ode mě 5 zasloužených hvězd.

Ukázka z knihy:

15. ledna

Předmět: Zrušení objednávky

Chtěla bych zrušit svoje předplatné. Půjde to prosím touto cestou?

S pozdravem E. Rothnerová

O 18 dní později

Předmět: Zrušení objednávky

Chci zrušit předplatné. Je to možné po mailu? Prosím o stručnou odpověď.

S pozdravem E. Rothnerová

O 33 dní později

Předmět: Zrušení objednávky

Vážené dámy a vážení pánové z vydavatelství časopisu Like, jestliže Vaše vytrvalé ignorování mých pokusů zrušit předplatné má za cíl prodej dalších čísel Vašeho produktu, jehož úroveň bohužel neustále klesá, musím Vám s politováním sdělit, že už nic platit nebudu!

S pozdravem E. Rothnerová

O 8 minut později

Odp:

To je omyl. Já jsem soukromá osoba. Mám adresu texty@leike.com. Vy chcete texty@like.com. Jste už třetí, kdo u mě ruší předplatné. Ten plátek se musel pořádně zhoršit.

O 5 minut později

Re:

Aha, promiňte! A děkuju za vysvětlení. Zdravím. E. R.

O 9 měsíců později

Bez předmětu

Veselé Vánoce a úspěšný nový rok přeje

Emmi Rothnerová

O 2 minuty později

Odp:

Milá Emmi Rothnerová, známe se sice ještě míň než nijak, ale přesto Vám děkuji za srdečný a nesmírně originální hromadný mail! Abyste věděla: zbožňuji skupinové maily pro skupinu, ke které sám nepatřím.

Zdraví Leike

O 18 minut později

Re:

Omlouvám se za písemné obtěžování, pane Zdraví Leike.

Omylem jste se dostal do adresáře mých zákazníků, když jsem před několika měsíci chtěla zrušit předplatné a nechtěně jsem se překlepla na Vaši mailovou adresu. Okamžitě Vás vymažu.

PS: Pokud Vás napadá nějaká originálnější formulace, jak někomu popřát „Veselé Vánoce a úspěšný nový rok“, klidně mi ji napište. Prozatím: Veselé Vánoce a úspěšný nový rok!

E. Rothnerová

O 2 minuty později

Odp:

Přeji Vám příjemné svátky a těším se i za Vás na nadcházející rok, který bude patřit k Vašim osmdesáti nejlepším. A pokud byste si snad předplatila nějaký špatný den, klidně můžete objednávku – omylem – zrušit u mne.

Leo Leike

O 2 minuty později

Re:

Zírám!

Ahoj, E. R.

O 38 dní později

Předmět: Už ani euro!

Vážené vedení vydavatelství Like, rozloučila jsem se s Vaším magazínem třikrát písemně a dvakrát telefonicky (s nějakou paní Hahnovou).  Pokud mi i přesto časopis dál posíláte, považuji to za Vaše soukromé potěšení.

Složenku na 168 eur, kterou jsem právě obdržela, si ráda nechám jako suvenýr, abych na Like vzpomínala i poté, co konečně přestanu dostávat další vydání. Nečekejte ale, že bych Vám ještě zaplatila jediné euro.

E. Rothnerová

O 2 hodiny později

Odp:

Milá paní Rothnerová, děláte to schválně? Nebo jste si předplatila ty špatné dny?

Zdraví Leo Leike

O 15 minut později

Re:

Milý pane Leike, už je mi to vážně hrozně trapné. Trpím bohužel chronickou poruchou „ei“, nebo spíš poruchou „e před i“. Když píšu rychle a má následovat „i“, vklouzne mi před ně vždycky „e“. Je to tím, že špičky mých prostředníčků proti sobě na klávesnici bojují. Levá chce být vždycky rychlejší než pravá. Jsem totiž původně levák, kterého ve škole přecvičili na pravorukost.

Levička mi to dodnes neodpustila. Pokaždé tam špičkou prostředníčku nastrčí éčko, než pravá stihne napsat íčko. Promiňte mi to obtěžování, už k tomu (doufám) nedojde.

Hezký večer přeje E. Rothnerová

O 4 minuty později

Odp:

Milá paní Rothnerová, můžu Vám položit otázku? A hned ještě jednu: Kolik času jste potřebovala na e-mail s vysvětlením své poruchy „ei“?

Nashle. Leo Leike

O 3 minuty později

Re:

Dvě otázky na oplátku: Kolik myslíte? A proč se ptáte?

O 8 minut později

Odp:

Odhaduji, že jste nepotřebovala víc než dvacet vteřin. V tom případě Vám gratuluji: na tak krátkou dobu se Vám podařilo bezvadné sdělení. Pobavilo mě. A to dnes večer už nejspíš nic a nikdo jiný neudělá. Na Vaši druhou otázku, proč se ptám: v současnosti se zabývám mj. jazykem e-mailů. A ještě jedna otázka: Nebylo to víc než dvacet vteřin, mám pravdu?

Obrázky: pinterest.com, google.com