Zefill - Knihomol #5

Zdravím vás u dalšího Zefilla - Knihomola :-) Tentokrát bude článek mixem fotek z milého posezení v kavárně, mini unboxingu, knižních chvilek v přírodě s knihou i bez knihy, zato zase s jinými barevnými společníky :-)

Před nedávnem jsem se s milou, vtipnou a hrozně fajn blogerkou - Verunkou z Knižní louky, sešla v Olomouci. Udělaly jsme si bezva odpoledne. Zamířily jsme do naprosto skvělé kavárny, která je pro knihomola asi něco jako sen, anebo ještě líp - druhý domov :-)
A přesně na to zřejmě mysleli také majitelé, když vybírali pro svou kavárnu název :-)

Pokud se někdy v Olomouci budete vyskytovat, tak se tam nezapomeňte mrknout ;-)

Kavárna Druhý domov

Ta knížečka je výmluvná i roztomilá dohromady :-)

Uvnitř to vypadá tak... knižně, že na vás sedne chuť číst dřív, než si vůbec sednete ke stolku :D

Všude knihy!

Ten strop je vážně skvělý :-)

Ty detaily jsou perfektní. Jako třeba některé zdi polepené novinovými výstřižky, stejně jako výklenky oken...

Jediné, co bylo trochu zvláštní, tak byl hudební výběr. Snažily jsme se přijít na to, jestli tam někde venku vyje vlkodlak, jenže byl den, tak jsme to zavrhly a došly k závěru, že se ty zvláštní zvuky linuly z nějakého přehrávače :D

S Veru jsme stihly probrat spoustu věcí. Jako třeba co právě čteme, co se číst chystáme, z čeho jsme byly nadšené a z čeho už méně. Dávaly jsme dohromady různé teorie, jak to Sherlock udělal, že přežil a nakonec jsme si uvědomily, že nad tím vlastně nemusíme dumat, když to Benedict Cumberbatch tak skvěle vysvětlil v tomto videu ODKAZ (čas 2:40 min.) Takže... záhada vyřešena :-)

Podívaly jsme si a povídaly, až se přihnal pěkný cuhan, což z této fotky možná nejde tak moc poznat, ale pršelo fakt hodně.

No, měly jsme o důvod víc se ještě zdržet a když se nakonec Veru mrkla na hodinky, tak nám oběma spadla brada, protože jsme tam byly víc jak 3 hodiny, čemuž se nám nechtělo ani věřit :D

Tak jsme se nakonec vydaly ven a pak směr „První domov“.
Krásně po dešti, čistý vzduch... :-)

Kavárna je kousek od zastávky Žižkovo náměstí nebo taky U Bystřičky...

A aby se vám nestýskalo po západech slunce, tak tady zase 2 fotky :-)

Knižní chvilky s Genem a jeho každodenním bojem o přežití...

Slunce svítilo, ptáčci zpívali a samozřejmě - práce bylo hodně, času málo, a tak jsem musela číst pěkně doma...

Scéna u jezírka. Na jednu stranu jsem se musela smát, na druhou jsem trnula a na třetí jsem byla neskutečně ráda, že se Gen KONEČNĚ dostal k vodě. Uff!

Z několika důvodů jsem si musela státnice odložit na podzimní termín. Takže léto prokládám silnými vrstvami učení. Blééé. No a tady jedna z věcí, z které mi bylo fakt zle, ale UŽ je na světě :-) Diplomka - slovo, které jsem za posledních 6 měsíců řekla tolikrát, že to pěkné není a slovo, na které jsem myslela tolikrát, že na to raději už ani myslet nechci.

Ale takhle vytištěné to vypadá celkem... hezky. Jenže těch nervů... a probdělých nocí... Fujky.

Jsem tak trošičku rebelka. Ráda „pašuju“ své oblíbené citáty, obrázky, postavy... do věcí, které jsou pro mě jinak nudné a všední. Proč? Protože je chci nějak oživit, aby nudné a fádní být přestaly. Takže prezentace do školy a do vyučování, referáty, seminárky, bakalářka... No, a diplomka by měla být výjimka? Ani omylem!

Každou podkapitolu jsem v diplomce uvedla citátem. No, a jelikož se jedna z nich zabývala postoji a názory, nebylo tudíž lepšího citátu, než od mého oblíbence Christophera Paoliniho :-)

Moje fantasy duše se nezapře ani za nic ;-)

A závěr diplomky se bez citátu samozřejmě taky neobešel. Jedna z podstatných částí mé práce se týkala smrti, ale nechtěla jsem končit negativisticky, takže po kom jiném sáhnout, než po někom, kdo ze Smrti v knize udělal hlavní vypravěčku? :-)

Už abych to mohla někam založit!

A konečně něco veselejšího a barevnějšího :-) Nejlepší místa na focení těchto krasavců jsou louky zalité sluncem s místy, kde je stín...

A hele! Balíček!

Nedávno jsem tuto knihu četla a natolik se mi líbila, že jsem si ji musela koupit. Za 48 korun.

Tušíte, co to bude? :-)

Ano, ano, ano! Statistika :-)

Kdo jste ještě nečetli, rozhodně to napravte. Nebudete litovat.

Tak milý, něžný, citlivý, reálný a uvěřitelný příběh jen tak nenajdete.

Navíc je knížečka opravdu tenká. I přesto si vás ale (s něco málo přes 200 stran) zcela získá. Uvidíte ;-)

A bez přebalu...

Hlavní dějiště...

Paví oko je taky bezva, ale do letadla by se admirál hodil víc, co říkáte? :D 

Mimo jiné je Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled příběhem o lásce a jejích různých podobách...

A na téhle fotce moje lásky: k domovu, ke knihám, k přírodě...

Na téhle fotce se mi líbí stíny trávy na boku stránek...

Je u nás hezky, což? :-)

Krásná scéna :-)

Ještě na tom nebi chybí letadlo. Ale to už bych u nás a našeho vzdušného prostoru chtěla moc :D Takhle to je lepší :-)

Jo, já když se dostanu na louku...

Prostě miluju naše stráně :-)

A Ťapoušek samozřejmě nesmí chybět :-)

Krásný plamenný fešák :-)

Ne, vůbec ve mě nevyvolává asociaci s Rozohněnou. Fakt ne. No, i když... Ach jo!

Ať jsem tudy chodila (a chodím) bezpočtukrát, pokaždé mi krajina připadá jiná, nová a zajímavá. Jiný odstín zelené, jiné mraky, jiné světlo...

Kdo říká, že už ve svém okolí všechno zná, tak kecá.

A jedno z mých NEJ NEJ NEJ oblíbenějších míst...

Zlatý domov :-)

Poslední dobou mám na motýlí společnost opravdu štěstí :-)

Krásné laděni barev :-)

Třezalka

A ještě jedno slunce chýlící se k západu :-)

Opět doufám, že se vám fotky líbily :-) Pokud všechno vyjde, tak bych chtěla tento týden přidat ještě další článek s fotkami, ale uvidíme. Raději nebudu nic slibovat, každopádně s ním do příštího týdne počítejte ;-)

Zatím se mějte moc krásně a užívejte léta! Čtěte, spěte, choďte ven... však to znáte :D

Obrázky: 2014 © Anne Leyyd