úterý 17. července 2018

Pár slov o knize... - Říše bouří



Série: Skleněný trůn 5 (5 of 7)
Originální název: Empire of Storms
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání originálu / ČR: 2016 / 2017
Počet stran: 688







Anotace:

Pro Aelin dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.





========== ========== ==========







========== ========== ==========


Související recenze:







UPOZORNĚNÍ - recenze může obsahovat spoilery ze všech 4 předchozích dílů. Spoilery z tohoto dílu jsou zaběleny.




========== ========== ==========



Po skvělé Královně stínů jsem se pochopitelně těšila na pokračování mé oblíbené série. Těšila a také se ho děsila - pokud jste četli mou recenzi na Dvůr mlhy a hněvu, pak jistě víte proč. Ovšem na rozdíl od série Dvoru, je dle mého názoru série Skleněný trůn MNOHEM lepší, takže jsem si řekla, že budu doufat a snad… to dobře dopadne.

Jediné, co mě mrzelo (a mohla jsem si za to sama), bylo to, že jsem si téměř celý děj knihy dopředu vyspoilerovala. To víte - čekání na pokračování bylo dlouhé. Snad ani nemusím dodávat, že jsem se za to následně chtěla kopnout.

Teď už ale k samotné knize.

Myslím, že styl psaní SJM jsem rozebírala už tolikrát, že to snad ani nemá cenu opakovat. Ve zkratce tedy řeknu, že se stále (minimálně v této sérii) zlepšuje. Vše je popsané velmi dobře, děj je plný napětí, humoru, romantiky a nečekaných a nervydrásajících zvratů. V Říši bouří se nám také střídá ještě větší počet pohledů, z nichž můžeme děj sledovat. Největší zastoupení má samozřejmě Aelin, Manon a Dorian, Elide, Lorcan, Aedion, Rowan (a vážně si teď nemůžu vzpomenout, jestli byla nějaká část zaměřena na vyprávění z pohledu Lysandry… hm).

Co se týče samotného příběhu, tak to byl… MASAKR obřích rozměrů. Ne že by tam létaly ruce a nohy, ale ve smyslu, že to byla VÁŽENĚ SÍLA. Celá zápletka byla vymyšlena perfektně, takže se při četbě rozhodně nebudete nudit. SJM často dělá to, že vyprávění z jednotlivých pohledů ukončí tak zajímavě, že prostě nutně potřebujete vědět, co bude následovat - takže jsem opravdu přeskakovala kapitoly z pohledů jiných postav, abych se dozvěděla, jak bude pokračovat ten, který jsem v tu chvíli právě četla. Nutno podotknout, že se to neustále střídalo, protože bylo zajímavé VŠECHNO.

Ze spoilerů jsem samozřejmě věděla, že nás čeká velká bitva. A opravdu byla skvělá a EPICKÁ. U některých autorů mám problém s tím, že jakkoliv jsou šikovní na VŠECHNO ostatní, závěrečné sekvence příběhů či epické bitvy zkrátka nezvládají. Za všechny uvedu Tahereh Mafi a v poslední době Mary E. Pearson. To ovšem není případ SJM. Všechny části různých postav v bitvě byly perfektně vyvážené a vše jsem před sebou ŽIVĚ viděla. Něco jako Pán prstenů v hlavě :D

Největší masakr a nervy ovšem měly teprve přijít. Scéna na pláži - teď mám na mysli tu DRUHOU. OH MY DEAR. Ano, věděla jsem o ní dopředu, ale stejně… Hrůza mě obcházela a myslela jsem, že Meave a Lorcana roztrhnu jak hady. Lorcana ale víc.

Velice mě překvapilo, jak rychle jsem propadla vztahu Elide / Lorcan. Ale asi vím proč. Ti dva jsou tak neskutečně protikladní, že dává perfektní smysl, že jsou (budou?) spolu. Kdo ví? Asi to závisí na tom, jak Lorcan bude věci dál hnojit. Soudě posledních toho, co předváděl tady, mu to jde skvěle. Opravdu jsem si užívala, jak drobná a křehká Elide mávala s takovým drsným válečníkem. A fakt mě mrzelo, že mu na konci nevrazila facku. No komu by to uškodilo? Tudíž pevně doufám, že se nějaké facky (a klidně i vícero) dočkáme v závěrečném 7. díle.

Aedion a Lysandra. Rovněž dvojice, jejíž sporadické interakce jsem si nadmíru užívala. Ovšem to, co si pro Aediona připravila Aelin s Lysandrou… no POTĚŠ. Vážně jsem se nemohla rozhodnout, zda se při tom šíleném odhalení na konci šíleně smát nebo šokovaně ryčet.

Co mě ale dostalo nejvíc? Rowan. Kvůli němu mě srdce opravdu bolelo, protože to, co na konci zjistil a s čím se musel (a bude muset) vyrovnat… ACH! AGR! ACH! AGR! ACH! AGR! (Sadistka SJM!!!)

Další, co jsem si NESKUTEČNĚ UŽILA, byla část, kdy se téměř všechny postavy střetly na jednom místě. Jééj! Perfektní. Něco jako v Avengers: Infinity War :D

Ještě co se týče erotických scén - opravdu jsem se bála, že to bude podobné jako ve 2. díle Dvoru.


Scény byly rozhodně rozepsané více, než v předchozích dílech Skleněného trůnu, ale nebylo to takového jako ve Dvoru. Takže doufám (asi naivně), že už to SJM stačilo a bude se držet na uzdě v závěrečném díle, aby to pořád nekazila! Co mě zde mrzelo především, tak vztah Doriana a Manon. Nejprve jsem si myslela, že jejich vztah se bude rozjíždět postupně, ale… AGRRR! Co by komu udělalo, kdyby se jich sblížení neodehrálo v jedné knize + během pár dní. Opravdu - zrychlení z 10 na 100. Jen pro rychlé uspokojení sexuchtivého čtenáře? No tááák!

Takže celkové hodnocení vidím tak, že nebýt zase zbytečně popsané erotiky, neměla bych této knize co vytknout. Příběh je perfektně vystavěný, postavy jsou dokonale vykreslené a není možné si některou neoblíbit. Snad kromě Manoniny babičky. A Meave. A valgů. Chápete ;-)

Knihu doporučuji vám všem, kteří máte rádi sérii Skleněný trůn a je vám více jak 16 let. Také těm, kteří o této sérii slyší poprvé nebo už o ní sice slyšeli, ale stále se jí vyhýbali. Věřte mi, že pokud máte rádi pořádné fantasy a přetrpíte poněkud pochybnější 1. díl, určitě nebudete litovat.


Říše bouří ode mě získává 6 *






Pár obrázků pro ty, kteří již četli - pozor SPOILERY!!!



neděle 15. července 2018

Zefill - (Z) venku #11 - Lednice (I. část)


Vítám vás u dalšího příspěvku k naší „venkovní“ rubrice. Fotky k tomuto článku mi v počítači ležely ladem už skoro rok - nějak jsem se k nim pořád nemohla dostat, což je u mě něco zcela nečekaného. Ehm... No nic :-)

Loni v srpnu jsme byli v Lednici, která byla skutečně naprosto úchvatná a to jsme nestihli projít snad ani třetinu všech pozemků, které k zámku a okolí náleží, a které rozhodně stojí za pozornost. Pokud výlet sem plánujete a jste ten typ lidí, kteří si rádi vše pořádně vychutnávají, pak počítejte s tím, že 1 den vám na ni stačit nebude.




sobota 14. července 2018

Filmový tip - Ant-Man a Wasp


Po dlouhé době filmový tip na malý / velký film ;-)

Letos jsem byla v kině pouze 2x, přičemž oba filmy spadají do stejného Universa. Tím prvním byli Avengers: Infinity War a tím druhým pokračování o dalším ze super-lidí a sice o Ant-Manovi a Wasp.

Pokud vám tyto filmy či celé Universum Marvelu nic neříká, pak se nemusíte bát. Na tento film se můžete podívat i v případě, že jste neviděli ty předchozí.

Čím mě Ant-Man a Wasp zaujali a proč je doporučuji? Úplně jednoduše řečeno: mám ráda filmy o hrdinech. A zde najdeme ne jednoho, ale hned dva! A o čem celý film je? Ant-Man i Wasp musí překonávat nelehké překážky, aby získali to, na čem nejvíce záleží. Rodina. Zatímco Wasp se s pomocí svého otce - geniálního vědce Hanka Pyma (původního Ant-Mana) - snaží dostat svou mámu z kvantové říše, nový Ant-Man se snaží v klidu dokončit své dvouleté domácí vězení s kotníkovým senzorem, aby se mohl naplno věnovat své dceří. A jak to tak bývá, ani jedno nebude snadné a nakonec samozřejmě půjde o záchranu světa.

Tento film je jedním slovem: fajn. Klidně na něj můžete vyrazit i s dětmi, protože jeho hlavními přísadami jsou skvělý humor ve spoustě scén, parádní efekty, díky nimž ani na okamžik nebudete pochybovat o tom, že to, co sledujete, je skutečné. A v neposlední řadě samozřejmě skvělé herecké výkony všech představitelů - v čele se sympatickým Paulem Ruddem, krásnou / drsnou Evangeline Lilly a zdánlivě pouze seriózně vyhlížejícím Michaelem Douglasem a Michelle Pfeiffer. Rozhodně také nesmím zapomenout na trojici zlodějíčků, kteří opět budou „zachraňovat situaci“ v čele s nezapomenutelným Michaelem Peñou a scénou „sérum pravdy“ :D

Pokud se v celém Universu vyznáte, pak si nezapomeňte počkat na 2 potitulkové scény. Dozvíte se totiž, co se dělo u Ant-Mana chvíli poté, co se u Avengers objevil Thanos… AGR!!!

Drobné doporučení: pokud vám bytostně nevadí titulky, rozhodně jděte na film s originálním zněním. Český dabing u tohoto filmu prostě stojí za houby... :-(




TRAILER - ENG








TRAILER - CZ






Text: © Anne Leyyd
Obrázky: google.com (key words: ant-man and the wasp)

neděle 8. července 2018

Pár slov o knize... - Jako zabít ptáčka



Originální název: To Kill A Mockingbird
Autorka: Harper Lee

Český překlad: Igor Hájek, Marcela Mašková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání originálu / ČR: 1960 / 2015
Počet stran: 280







Anotace:

Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina. 





========== ========== ==========






Úplně první, co se mi vybaví v souvislosti s touto knihou, je můj omyl. Už nevím, jak je to možné, ale když jsem poprvé uviděla název, rozhodla jsem se, že si ji nepřečtu, protože číst něco, co nese název „Jak zabít ptáčka“, mi bylo proti srsti. Dodnes nevím, kam se mi tehdy to „o“ zatoulalo :D Důležité ale je, že jsem ho později našla a po zhlédnutí filmu jsem došla k závěru, že si tuto knihu jednou rozhodně přečtu.

Byly to přesně 4 roky, co jsem si knihu zařadila do složky To Read (a letos se mi navíc i hodila do Čtenářské výzvy na Databázi knih). Musím ale říct, že jsem ráda, že jsem se ke knize nedostala jako mladší - mám za to, že bych ji nedokázala naplno ocenit. A kdo ví? Třeba si jí za pár let budu vážit ještě víc.

Harper Lee příběh napsala v ich formě, přičemž za vypravěčku zvolila devítiletou Jane Luisu, které nikdo (snad kromě učitelky ve škole a tetičky) neřekne jinak než Čipera. Na svůj věk je Čipera neobyčejně bystrá, chytrá a v úvahách (na rozdíl od svých vrstevníků) značně pokročilá. Což je také důvod, proč tato kniha není „dětská“ - jistě, některé části jsou popsány „dětskýma očima“, myslím ale, že právě díky tomu může ještě lépe vyniknout nesmyslnost, hrůza a tragédie určitých situací. Dále také toho, čím si my „dospělí“ ztěžujeme život a přitom by se taková spousta věcí vyjasnila a zjednodušila, kdybychom je zbytečně nekomplikovali složitými úvahami a zbytečnými kličkami či nejrůznějšími podružnostmi, ale podívali se na ně střízlivýma a „prostýma“ dětskýma očima.

Čipeřino vyprávění - přísně vzato - není světoborné. Ani ve stylu ani ve sdělení. Je jednoduše… prosté. A právě tím je dle mého názoru tak silné a má na čtenáře několika generací takový dopad, protože si na nic nehraje. Žádné věty, nad nimiž byste museli hloubat a přemýšlet, „co se nám jimi básník vlastně snaží říci?“ Prostá a obyčejná pravda projevující se v každodennosti. Nic víc a nic míň.

Po několika prvních kapitolách jsem snad ani doopravdy nevěřila, že by mě příběh mohl chytnout, ale stalo se. Kniha si mě s každou uběhlou kapitolou omotávala kolem prstu čím dál víc, a na konci mě skutečně mrzelo, že už jsem dočetla…

V knize sledujeme život Čipery a jejího bratra Jema, které vychovává právník Aticus Finch. Ten se svým dětem snaží předat pevné morální zásady, jimiž se sám řídí a hlavně se jim v nich sám snaží jít příkladem. Důležitými součástmi děje je soudní proces s černochem, který je křivě obviněn ze znásilnění a tajemná postava Arthura Radleyho, která se objevuje průběžně v celé knize. Nikdo ze zmíněných postav nezachrání svět ani se ničím průlomovým nezapíše do historie. Sledujeme jejich obyčejný život, každodenní práci, hry, slavné i neslavnější konce a nové začátky.

Co jsem si z tohoto příběhu odnesla? Že ne všichni jsme tu od toho, abychom změnili životy tisícům lidí, ale třeba jen dvěma nebo deseti. Že není nutné být slavný za každou cenu, ale mít svou cenu v očích blízkých a v neposlední řadě neklesnout v očích vlastních. Že obyčejná slušnost, zásadovost a silná víra v morální hodnoty mají cenu zlata, kterou dříve nebo později pocítí a ocení všichni. Že žádná velká změna ve společnosti lidí se nemůže stát hned a je zapotřebí dělat kompromisy. Že dobrá výchova, při níž si rodiče dají za cíl skutečně BÝT s dětmi, dělit se s nimi o své myšlenky a nápady a naopak i poslouchají jejich, jednají s nimi narovinu a vše jim vysvětlují a o všem s nimi rozmlouvají, má cenu démantů. A v neposlední řadě to, že dítě s takovouto výchovou má více rozumu, soucitu, empatie a moudrosti než vysokoškolský profesor s dvaceti tituly před i za jménem.

Jak říkám - tato kniha vypráví zcela obyčejný příběh.

Vřele ji doporučuji všem, kteří se nebojí trochu vážnějších témat. Znovu ale zdůrazňuji, že se je autorce podařilo zpracovat neskutečně lidským a nanejvýš srozumitelným způsobem. Knihu bych určitě zařadila do povinné četby (pokud tam už není, přiznám se, že netuším :D) Jedna opravdu z mála knih, které si dle mého názoru, skutečně ZASLOUŽÍ všechna ocenění, které získala. Samo za sebe může mluvit i to, že velkou spoustu právníků k právničině přivedl právě Aticus Finch. No řekněte sami - kolika jiným fiktivním postavám se to podařilo? :-)

A samozřejmě mě to navnadilo se opět podívat na FILM, který je bezesporu víc než důstojným zpracováním této obyčejně neobyčejné knihy. Atica Finche si zkrátka NEDOVEDU představit jinak než jako Gregoryho Pecka :-)

Jako zabít ptáčka ode mě získává 6 * a rozhodně postupuje do užšího výběru pro Knihu roku 2018 :-)






Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com

sobota 23. června 2018

Pár slov o knize... - Letní dny a noci





Originální název: Summer Days and Summer Nights: Twelve Love Stories
Autoři: Stephanie Perkins, Leigh Bardugo, Nina Lacour, Libba Bray, Francesca Lia Block, Tim Federle, Veronica Roth, Jon Skovron, Brandy Colbert, Cassandra Clare, Jennifer E. Smith, Lev Grossman

Český překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání originálu / ČR: 2016 / 2017
Počet stran: 408







Anotace:

Možná za to můžou ty dlouhé a líné dny, nebo je to možná to teplo, co lidi dohání k šílenství. Ať tak či tak, léto je tím správným časem na lásku. Letní dny a noci vám přináší 12 kouzelných prázdninových políbení od těch nejznámějších young adult autorů. Vytáhněte svou plážovou stoličku a nasaďte si sluneční brýle, máte před sebou dvanáct příběhů, ze kterých sálá letní nálada a do kterých se zamilujete. 

Pro fanoušky Dárku z pravé lásky, milovníky léta a čtenáře Stephanie Perkinsové!




========== ========== ==========





Podobně jako u předešlé publikace ohodnotím nejprve každou povídku a poté celou knihu. Dopředu však předesílám, že jsem z knihy celkově byla více zklamaná než spokojená… Škoda.





Leigh Bardugo - Hlava, šupiny, jazyk, ocas (2,5 *)

Čtivě zpracované a kladně hodnotím i nevšední námět. Nicméně po Tváři vody mám opravdu už po krk „plazích“ romancí…



Nina Lacour - Konec lásky (2,5 *)

Dobrý styl psaní. Téma LGBT ale v četbě nevyhledávám, protože mám trochu potíž vcítit se do postav. Příběh mi nepřišel nějak zvlášť poutavý - zkrátka taková obyčejná povídka. Mrzelo mě, že autorka více nerozvinula (a především neuzavřela!) tu část, v níž se řešil Flořin vztah s mámou. To bylo zajímavé a po dočtení povídky mi to vážně chybělo.



Libba Bray - Poslední bitva v Krváku (odpad!)

Co TOTO bylo? Neskutečně dlouhá a neskutečně trhlá věc vydávající se za povídku. Nedočetla jsem ji. Už mám vyzkoušené, že pokud se v knize či příběhu objeví víc jak jednou slova označující plynové tělesné pochody, nebude to v celkovém rozměru stát za nic. A tato „povídka“ můj názor potvrdila. Víceméně se tam nedělo nic, co by mě jakkoliv zaujalo. A když jsem dočetla do čtvrtiny a viděla, KOLIK toho ještě zbývá, rozhodla jsem se, že s tím nebudu ztrácet čas. Stručně řečeno: katastrofa.



Francesca Lia Block - Zvrácená rozkoš (1*) 

Maximálně divné! Vůbec se mi to nelíbilo. Nejprve mi vadilo, že místo normálních jmen jsou postavy označeny pouze jedním písmenem. Snaha udělat příběh plastičtější a uvěřitelnější? Že postavami může být kdokoliv? Celé vyznění (nebo poselství) příběhu bylo příšerné a konec děsný. Ve zkratce: (pozor SPOILERY) dva lidi - vypadá to mezi nimi dobře a nadějně. Zničehonic se stane nehoda, při které se nikomu nic nestane. Ona mu řekne pravdu o zdravotním stavu svého táty a pak mu řádně neoplatí polibek. STŘIH - ona hned pak jde do klubu, potká kluka, jdou na párty, dá si kokain, vyspí se s ním. Svou spřízněnou duši už nikdy neuvidí. WHAT ON EARTH IS THIS? WHAT IS THE POINT?



Stephanie Perkins - Za devadesát minut zabočte na sever (5*)

Už jsem si začínala myslet, že zde nenajdu žádnou povídku, která by si zasloužila plný počet hvězd. Naštěstí jsem se mýlila. Tato povídka pro mě osobně byla neskutečně šíleně skvělým překvapením! S. Perkins nám totiž dopřála pokračování jedné z mých nejoblíbenějších povídek z 12 zimních políbení! Ano, setkali jsme se opět s Marigoldou a Severem. V duchu jsem metala radostná salta. Úžasná povídka, moc milá, čtivá, příjemná, letní a teprve první, která mě skutečně letně naladila a zahřála u srdce. Úžasná!!! Už jen kvůli této povídce jsem byla moc ráda, že jsem se k ní těmi předchozími prokousala.



Tim Federle - Suvenýry (3*)

Opět téma LGBT. Tato povídka se velmi dobře četla, byla taková... pěkná a milá, ale jinak nic závratného. Konec mě zklamal. Líbila se mi myšlenka o překonávání vlastního strachu.



Veronica Roth - Setrvačnost (3,5*)

Námět opravdu zajímavý! Možnost rozloučit se před smrtí s tím, na kom nám nejvíce záleží, naposledy si s ním promluvit… Určitě to vyvolává kupu námětů k zamyšlení. Veronica Roth se ale nezapře. Smutné, lehce depresivní. Neubránila jsem se srovnávání s Aliancí... A začínám čím dál silněji cítit, že pokud nebudu na 100 % vědět, že další kniha či příběh od ní NEBUDE depresivní, číst si ho nebudu.



Jon Skovron - Milostný labyrint (5*)

Tato povídka mě velice bavila a to hned od prvních lživých vět :D Šlo na ní vidět autorovu precizní vypsanost, to, jak si krásně pohrává s jazykem. Postavy byly skvěle uvěřitelně popsané, a ačkoliv bych nepředpokládala, že si je můžu tak rychle zamilovat, stalo se. Všechny příběhy všech dvojic v tomto příběhu mě neskutečně bavily. Bylo to milé, vtipné, každá věta si vysloužila mou plnou pozornost. Perfektní konec.



Brandy Colbert - Hodně štěstí a na shledanou (3*)

V této povídce jsem měla problém s hlavními postavami. Nedovedla jsem hlavní dvojici pořádně uvěřit jejich „vztah“ nebo vůbec jeho počátek. Námět vcelku dobrý - kluk a děvče se musí vyrovnat s tím, že jejich nejbližší rodinné příslušnice se do sebe zamilovaly, chtějí spolu začít žít, což znamená, že se odstěhují… Námět zajímavý, ale postavy mě nepřesvědčily…



Cassandra Clare - Zbrusu nová atrakce (4*)

C. C. se nezapřela. Lunapark, démoni. Styl psaní čtivý a postavy dobré. Moc mi nevyhovovalo prostředí lunaparku, nějak jsem se tam „necítila“. Nicméně příběh byl vystaven se vším všudy, takže to Cassandře prominu :D



Jennifer E. Smith - Tisíc způsobů, jak by se to všechno mohlo pokazit (5*)

J. E. Smith: typický dlouhý název díla a v příběhu několik zmínek o statistice :-) Skutečně sympatické postavy. Velmi se mi líbilo spojení autismu, randění, letního tábora. Bylo super, že to nebylo „pouze“ o puse, ale že sem autorka připojila i závažnější tématiku, kterou byla schopná podat velmi realisticky.



Lev Grossman - Mapa perfektních maličkostí (3*)

Námět této povídky mě skutečně nadchnul. Zaseknete se v čase a dokola opakujete žití v 1 dni. Spolu s vámi takto „ztroskotá“ ještě jeden člověk, do kterého se posléze zamilujete. Geniální. Bohužel celkové zpracování příběhu - na to, jak slibný a bohatý potenciál mělo, značně pokulhávalo. Rozhodně jsem čekala, že z něj autor vytěží víc. Konec mě opravdu hodně zklamal.




A jak tedy knihu hodnotím? Viděno vcelku a s odstupem, dopadly u mě Letní dny a noci hůře, než 12 zimních políbení. A přitom zde bylo TOLIK nadějných autorů. Takže pro mě za přečtení a čas stály pouze povídky od S. Perkinsové, J. E. Smithové a Jona Skovrona. Publikace mě zklamala, ačkoliv uznávám, že grafické zpracování bylo působivé. Vnitřek ale zachránit nemohlo.


Letní dny a noci ode mě získávají 3 *





Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com

neděle 1. dubna 2018

Velikonoce a... na co se mrknout?


Vstal jsem z mrtvých a jsem stále s tebou, aleluja. (vstupní antifona z nedělní Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně)




Milí čtenáři Zefillu, lehce zpožděně vám přeji krásné a požehnané prožití celého období Velikonoc - tedy dalších 49 dní :-) Doufám, že jste zdárně přežili všechny Apríly a sami jste také zdárně nějaké povedené (v určitých mezích) připravili ;-)

Jak už název článku napovídá, mám pro vás nějaká filmová doporučení. Přesněji řečeno 3. Všechny tyto filmy jsem stihla zkouknout za jeden den a všechny ode mě dostaly na CSFD plný počet hvězdiček. Popravdě si nemůžu vzpomenout, kdy by se mi něco takového poštěstilo... :-) A jaká že to jsou doporučení?

V první řadě film, na který mě upozornila kamarádka a včera večer v živém internetovém vysílání na Tv Noe se mi ho podařilo zhlédnout. Jde o film / dokument s názvem Psi Páně aneb Sněz ten film. V podstatě je to film, který byl natočen k výročí založení dominikánského řádu. Sama bych mu ovšem dala podtitul: O víře vážně i nevážně, ale hlavně s úsměvem :-)

Ještě nikdy jsem neviděla dokument o víře natočený jak pro věřící tak pro nevěřící nějakým podobným stylem. Téměř od začátku do konce jsem měla na tváři úsměv a několikrát jsem padla smíchy. Navíc jsem se ve spoustě věcí i našla a nedovedu ani vyjádřit, jaká to je téměř úleva zjistit, že nějaké ty problémy, se kterými zápasím já a další obyčejní věřící se najdou i u řeholníků.

Takže pokud máte chuť se alespoň jedním očkem mrknout na dominikány a ověřit si, že to jsou taky „jen lidé“, určitě vám tento film doporučuji - ať už je váš postoj k víře jakýkoliv, tento dokument vám poskytne (myslím) dosud neviděný úhel pohledu.

Pokud byste o něj měli zájem, hned dnes 2. 4. v 14:05 hod. ho vysílají na Tv Noe v opakování - a dá se sledovat v živém vysílání i na internetu - odkaz ZDE.


Zbývající 2 filmy spolu úzce souvisí. Jedná se o na sebe navazující snímky s docela úderným názvem: God's Not Dead 1 a God's Not Dead 2Musím se přiznat, že někdy mám s podobnými snímky z moderní doby s náboženskou tématikou trochu (někdy dost) problém. Některé mi totiž přijdou trochu (ve scénáři) přitažené za vlasy, navíc s někdy ne přesvědčivými hereckými výkony, které celé vyznění přenášejí do divadelní oblasti, kde máte pocit, že skutečně sledujete HERCE a ne LIDI.

Ani jedno z výše uvedených však není případ těchto 2 snímků. Herecké výkony jsou dle mého názoru velmi přesvědčivé a především jde vidět, že se scénářem si někdo skutečně DAL TU PRÁCI, aby ho pozvedl na skutečně vysokou reálnou úroveň.

Příběh prvního filmu začíná na hodině filosofie, kde profesor donutí všechny studenty hned v 1. hodině přistoupit na fakt, že Bůh je mrtvý - dokonce to podmíní splněním předmětu. Všichni tento fakt přijmou. Všichni.

Kromě jednoho studenta. A co na to profesor? Poznačí si do diáře postupné zničení tohoto studenta za jeho nebetyčnou drzost. Jak to celé dopadne si můžete domýšlet anebo se mrknout na film ;-)

Druhý film se zabývá soudním procesem s učitelkou, která ve snaze upřímně odpovědět na otázku studentky skončí na lavici obžalovaných, protože si dovolila ve škole citovat pár vět z Bible. Člověk by řekl, že snad tvůrci přehání. Opravdu? Opět - film určitě stojí za pozornost ;-)

Tak, to by bylo vše. Doufám, že vás třeba něco upoutalo. A pokud náhodou ne, třeba vás něco zaujme příště ;-) Každopádně prožijte krásný den a budu se na vás těšit třeba zase u nějaké knižní recenze ;-)


pondělí 12. března 2018

Pár slov o knize... - Mé jméno je Nikdo





Série: Kronika Černých andělů 1 (1 of 2)
Originální název: You Don´t Know My Name
Autorka: Kristen Orlando

Český překlad: Kateřina Kuncová
Nakladatelství: Mystery Press
Rok vydání originálu / ČR: 2017 / 2017
Počet stran: 295









Anotace:

BOJOVNICE. LHÁŘKA. STUDENTKA. ŠPIONKA

Sedmnáctiletá Reagan Elizabeth Hillisová je zvyklá přes noc měnit svou identitu, lhát všem přátelům, které kdy měla, a odehnat každého, kdo by se jí dostal příliš blízko k tělu. Reagan je od dětství cvičená v boji na život a na smrt a umí zacházet s jakoukoli zbraní, protože se od ní očekává, že půjde ve stopách svých rodičů a rozšíří řady nejmocnější tajné služby na světě, Černých andělů.

Zamilovat se do kluka od vedle rozhodně neměla v plánu. Nyní se musí rozhodnout, jestli využije svoje obrovské předpoklady a bude žít život plný nebezpečí, pro který byla vychována, nebo půjde za svým srdcem a zvolí existenci obyčejného člověka, po níž vždycky toužila. Ale má vůbec na výběr?








========== ========== ==========







Pořádná agentka, která se směle vyrovná i Jasonu Bourneovi. Přesně takový příběh se mi začal rodit v hlavě už před více jak rokem. Jelikož jsem ale (aspoň v něčem) realista, uvědomuji si, že ho nikdy nedopíšu. (I když… kdo ví? :D) Každopádně sáhnout po knize již hotové a s těmito přísadami, je prostě k nezaplacení. Toliko k tomu, jak jsem se k ní dostala.

Autorka pro vyprávění zvolila ich formu z pohledu hlavní hrdinky Reagan. Na jejím stylu se podepisuje její dřívější práce v televizní produkci. Příběh představuje živým, barvitým a doslova filmovým tempem. ¾ knihy jsem přečetla téměř na jeden zátah. Samozřejmě je potřeba počítat s několika věcmi: 1. hlavní hrdince je 17 let, 2. čekejte sondování do dívčího uvažování, 3. řeší se zde několik profláknutých „puberťáckých věcí“ - první láska, vzpoura proti rodičům, středoškolský život.



Pokud mé recenze čtete pravidelně, víte, že nejsem příznivcem typických knih ze středoškolského prostředí, kde už dopředu víte, co se stane v dalších 5 (ne-li více) kapitolách. Zde si ovšem nemám na co stěžovat. Jako holku mě bavily myšlenkové pochody hlavní hrdinky, které vůbec nebyly ufňukané, trhlé, nudné nebo předvídatelné. Dost tomu napomohla skutečná identita Reagan. Autorka tomuto skutečně přizpůsobila její uvažování i reakce, takže se skutečně nemusíte bát vypravěčky alias potrhlé a hormony zblblé puberťačky. Do Reagan jsem se dokázala prakticky ihned vcítit a pochopit ji i její myšlenkové pochody. Byla mi velmi sympatická i přes výtku, kterou k ní mám níže.

Charakter Reaganiných rodičů mi přišel trochu jednostranně popsaný. Autorka je představila jako zažrané Černé anděly, kteří nevnímají téměř nic jiného. Nebýt několika poznámek v Reaganiných vzpomínkách, nevěděli bychom o jejich „lidské stránce“ téměř nic. To beru jako mínus, především kvůli obratu, jaký děj posléze nabere.

Luke jako hlavní mužský hrdina byl velmi příjemný. Jedna moje část se neubrání remcání typu „golden boy“ - prostě typický kluk snů, jakého by chtěla každá. Nicméně má romantická část si jeho charakter užila. Pevně ale doufám, že mu autorka v pokračování přisoudí trochu reálnější chování.

Je zde ale jedna podstatná část příběhu, kterou musím vytknout. Za prvé to je věk hlavních hrdinů - oběma je kolem 17, což mi do rovnice „středoškolák + super agent = reálný podklad příběhu“ prostě nesedí. Kdyby to byli aspoň vysokoškoláci, to by byla jiná.

A za druhé (vzhledem k tomu věku), mi přijde doslova přitažené za vlasy, aby takováto „ucha“ (minimálně v Lukově případě - pokud bych brala v potaz Reaganinu přípravu přímo v organizaci Černých andělů) vzali na super tajnou a důležitou misi. A to ani nemluvím o tom „podvodu“ a „zamaskování“ + jakým způsobem se na ni oba vůbec dostali. Kdyby se děj nepřesunul do Kolumbie, ale odehrával se stále na území USA + by třeba některé ze skutečných agentů zabili a tým by potřeboval navýšit početní převahu, tak bych to brala spíš než to, co zvolila autorka.

Také jsem pořád tak nějak čekala, že někomu přijde divné, že se na tajné sledování porady vedoucích záchranného týmu připojila Reagan pomocí matčina tabletu a ještě navíc jako „anonymní“ uživatel. To mi neříkejte, že by „šéfové“ nevěděli, že se jim k systému připojí někdo, kdo tam nemá co dělat + je navíc unesený. To je přece jedno ze základních pravidel, že obětem únosu (nota bene pokud to jsou agenti) sledují všechny pohyby na účtech i online. Ještě mě napadlo jedno možné vysvětlení: co když je někdo od Černých andělů dvojitý agent? Pokud ano a zpětně se to v 2. dílu vysvětlí, pak tuto připomínku vezmu zpět. Tady vidíte, že hodiny opakovaného sledování filmů s Bournem si na mě vybírají svou daň :D :D :D

A ještě jedna věc - opravdu bych chtěla vidět tajnou vládní agenturu, která o sobě neprověřené osobě vyslepičí tajné informace, včetně informací o jejich operativcích. Přičemž jediným důvodem by bylo, že se tato osoba připravuje na vstup do armády a také je potenciálním přítelem dcery unesených agentů. COME ON!

Takže, pokud budete (jako já) schopni nad těmito několika věcmi přimhouřit oči, pak si knihu rozhodně maximálně užijete. Především druhou polovinu, která je nabitá akcí a napětím. A mému kladnému hodnocení dost napomohl také samotný konec. Až do něj totiž celkové vyznění příběhu absolutně neodpovídá zvratu, jaký si autorka pro závěr připravila. No koukala jsem na to jak bagr do myší díry, to vám povím.

Moc se těším na pokračování, protože s tímto „koncem“ se nehodlám smířit. Teď nezbývá než doufat, že sérii o Černých andělech nepostihne osud jedné z dalších „nedovydaných sérií.“ To by mě vážně mrsklo.

A jak to vidím s doporučením? Rozhodně bych ji viděla pro čtenáře kolem 15 let. Ti si tuto knihu dle mého užijí nejvíce. A všem starším za předpokladu, že máte rádi čtivé příběhy, u nichž nad něčím sem tam přimhouříte oči - opravdu kvalitní oddechovka s pořádně napínavou druhou polovinou a sympatickými postavami.

Celkově tedy Mé jméno je Nikdo hodnotím 4 hvězdami.





Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com


úterý 6. března 2018

Zefill - (Z) venku #10 - Nová členka rodiny


Po dlouhé době přináším článek do rubriky Zefill - (Z) venku. I když tentokrát je to trochu nepřesné - ven se výjimečně nepodíváme. Novou rubriku jsem ale zavádět nechtěla, a proto jsem tento fotočlánek přidala sem. O co půjde tentokrát? Jak už název a fotka napovídá, půjde o nový přírůstek do naší rodiny.

Už za pár dní to budou 2 týdny, kdy k nám přišlo (nebo lépe řečeno přijelo :D) toto rozkošné štěně. Matka je křížencem čivavy a něčeho neznámého a její otec je neznámý kompletně. Jinými slovy jsme všichni zvědaví, co nám z ní vyroste :D Pojmenovali jsme ji Agila - slovo agilní znamená aktivní, čilý či horlivý a tudíž přesně odpovídá její povaze. Máme totiž dojem, že jeden z jejích předků musel být kamzík :D Nicméně nikdo z nás jí neřekne jinak než Agi :-)

Narovinu přiznávám, že vyfotit těchto několik fotek byl téměř nadlidský úkol. Proč? Zkuste fotit štěně, které vydrží v jedné pozici maximálně 1 vteřinu... Ufff.






neděle 4. března 2018

Pár slov o knize... - Falešný polibek




Série: Kroniky pozůstalých 1 (1 of 3)
Originální název: The Kiss of Deception
Autorka: Mary E. Pearson

Český překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání originálu / ČR: 2014 / 2017
Počet stran: 365






Anotace:

Království Morrigan je ponořeno v tradicích a příbězích o dávném světě, ale některé tradice princezna Lia nemůže překousnout. Například sňatek s někým, koho nikdy nepotkala. To vše pouze kvůli zajištění politického spojenectví.

Lia má všeho po krk a je připravena začít nový život. V den své svatby utíká do vzdálené vesnice, kde se usazuje mezi obyčejnými lidmi a nevědomky i mezi dvěma záhadnými a přitažlivými muži – princem, kterého si měla vzít, a vrahem s úkolem jí zabít.

Obklopena tajemstvími a lžemi musí Lia odhalit nebezpečné skutečnosti, které otřesou celým jejím životem, zatímco se pomalu začíná zamilovávat do jednoho z nebezpečných cizinců.




========== ========== ==========





Neodolám. Nikdy. Jakmile se v nějaké knize či filmu objeví hrdinka, která se rozhodne skrývat svou identitu a ještě navíc prchá před dohodnutým sňatkem, prostě neodolám. A ještě k tomu navrch princ a zabiják, kteří rovněž skrývají svou identitu - jen každý z nich z jiného důvodu. Váhání nad tím, zda se do knihy pustit, mi snad nikdy nebylo vzdálenější! K tomuto příběhu jsem se ale dostala ještě před přečtením anotace - trochu nečekaným způsobem. Zaujala mě totiž obálka 3. dílu :-)

Pokud bych to měla shrnout, měla jsem od knihy obrovská očekávání, která u mě jdou ruku v ruce se strachem, že se to nepovede. Nicméně tady - tady to klaplo!

Autorka pro knihu zvolila ich formu vyprávění, v němž se střídají 4 postavy - princezna Jezelia nebo-li Lia, její komorná a nejlepší přítelkyně Pauline, zabiják a princ. Upřímnost č. 1: nebýt diametrálně odlišného prostředí a pohnutek, které byly pro každou z postav tak specifické, nedovedla bych rozlišit, která je která JEN PODLE stylu vyprávění v dané kapitole. Upřímnost č. 2: bylo mi to šumák. Proč? Protože už hrozně DLOUHO jsem si tak STRAŠNĚ MOC nějakou knihu neužila. A to nepřeháním.

Během celé četby mě rušila některá moderní slova, která se do příběhu zasazeného v této době rozhodně nehodila (např. anonymní, harmonogram, mop, akce, intarzovaný) - zda to vytýkat autorce nebo překladatelce, nevím. Dále mě velmi rozčilovalo velké množství překlepů. Editoři a odpovědní redaktoři by si na to vážně měli posvítit - dost to kazí požitek ze skvělé četby.

Autorčin nápad na příběh mi přišel jednoduše geniální. Nejen že přišla se zajímavým námětem, ale podala ho čtenářům ve zcela neotřelé formě. Více jak polovinu knihy totiž nevíte, čím Kaden a Rafe jsou. Čtete právě kapitolu ze zabijákova pohledu, ale nepadne zde jeho jméno a naopak. Pak zase čtete kapitolu třeba z Rafeova pohledu, ale znovu zde nepadne ani slovo o tom, zda je to ten či onen. Je to zkrátka napínavá hra, v níž si můžete vyzkoušet své detektivní schopnosti. Můžete zkoušet číst mezi řádky a z různých indicií se snažit přijít na to, kdo z těchto dvou mládenců získá Liino srdce - zda ten, který za ní přijel, aby viděl její pokoření anebo ten, který ji má zabít.

A jak to dopadlo u mě? No, nebudu zapírat, že jsem si byla na 100 % jistá, že jsem to vyřešila. Pche. A tipla jsem to přesně naopak :D Ačkoliv mě autorka převezla, z mého nadšení se neztratilo nic, naopak! Byla jsem hrozně nadšená, že se mi u knihy naskytlo takové nečekané překvapení! Čím více totiž čtu, tím více narážím na to, že mě kniha nedovede až tak šokovat a připravit mi něco zcela nečekaného. Ale tady? Nádhera.

A co postavy? Už dlouho jsem nebyla tak nadšená z hlavní hrdinky. Lia je naprosto famózní postava, která si zaslouží plnou pozornost. Už kvůli ní jsem ráda, že jsem se k příběhu dostala. Naprosto ničím mě nerozčilovala. Brala věci takové, jaké byly, nad ničím neohrnovala nos, nemyslela si o sobě, kdo ví co, uvažovala logicky, chovala se přiměřeně svému věku a postavení, nebála se těžké práce, nestěžovala si, dovedla si vážit všeho, co měla.

Princovy i zabijákovy kapitoly mě velmi bavily. Sama jsem se přiklonila k Rafeovi, protože se mi zamlouval více. Schválně, koho si zvolíte vy :D Romantická linka byla velmi pěkná, nenásilná, přirozená a rozhodně nepostrádala sílu ani hloubku.

A jak hodnotím samotný příběh? Rozhodně kladně. Čekala jsem, že se budeme ubírat zcela jiným směrem, tudíž jsem byla vděčná za nečekané odbočky. Rovně oceňuji, že autorka Liu nenechala jen v tom „novém“ prostředí, ale důležitou linkou ji spojila s jejím „starým“ životem, s její rodinou. Toto se mi velmi líbilo. Stejně jako státnické a politické pozadí událostí, které zde bylo jen lehce naťuknuté. Předpokládám, že se k němu více dostaneme v dalších dílech. Konečné odhalení obou mužských protějšků byl MAZEC. Především části, kdy k poznání došla sama Lia. Trochu mě mrzelo, že se Rafe na delší dobu ztratil z dohledu a ukázal se až ke konci, ale nutno říct, že to tedy STÁLO ZA TO. Konec jsem dočítala s dunícím srdcem v hrudi a zatnutými pěstmi, napjatými nervy a tlakem v atmosférických výšinách.

A jaké následky jsem z toho nakonec měla? Neskutečnou touhu po dalším díle a maximální spokojenost s tím, co jsem dočetla. Nyní již čtu 2. díl - Zrádné srdce a jsem spokojená jako blecha :D

Tudíž pokud by někdo ještě nevěděl, zda po této knize s všedně-nevšedním příběhem sáhnout, odpověď je rozhodně ANO. Máte-li rádi pořádné hrdinky, sympatické postavy, barvitě plynoucí děj a tajemství na všech stranách, romantiku, kterou pocítíte a navrch detektivní příběh, v němž se počítá s vaší aktivní účastí, nemáte nad čím váhat ;-)


Dávám 5 * + 1 * navíc, protože tato kniha si to rozhodně zaslouží.






Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com