neděle 28. května 2017

Královna stínů - Recenze na knihu


Série: Skleněný trůn 4 (4 of 7)
Originální název: Queen of Shadows
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015, v ČR 2016
Počet stran: 650







Anotace:

Královna je zpět. Nastal čas se pomstít!
Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.








Související recenze:







UPOZORNĚNÍ - recenze obsahuje spoilery ze všech 3 předchozích dílů. Spoilery z tohoto dílu jsou zaběleny.






Můj názor:

Pokud jste četli mou recenzi na Dědičku ohně, pak víte, že jsem z ní byla nadšená a nemohla se dočkat pokračování této úžasné série. Prozatím to vypadá, že se S. J. Maas s každým dalším dílem překonává. Nyní mám totiž za to, že Královna stínů je dosud rozhodně tím nejlepším dílem série. Proč?

STYL PSANÍ

Autorka zůstává věrna nastavenému stylu - tedy er formě pohledem několika postav. Ve 4. díle se nám jejich počet opět rozrostl díky novým tvářím - Elide  a Lysandře. Pak tu máme již tradičně pohled Aelin, Rowana, Chaola, Aediona a Manon. Dorianovy kapitoly jsou v tomto díle ve většině případů velmi temné a prostoupené mlhavým oparem. Těm, kteří četli Dědičku, je jistě jasné proč.

Pokud bych to měla shrnout, řekla bych, že tento díl byl „vymazlený“. S. J. Maas do něj v perfektní rovnováze zařadila všechny prvky, které činí fantasy knihy tak skvělé. Máme zde spletitou historii celé Erileay a všech jejích bytostí, seznamujeme se s dalšími postavami a jejich komplikovanými vztahy a vazbami, romantická linka zde začíná vystupovat silněji, nechybí ani humor a samozřejmě dobrodružné a akční sekvence, jejichž počet je v tomto díle z celé série jednoznačně nejvyšší.

Královně stínů nadmíru vyniká geniální vypravěčský styl S. J. Maas stejně jako její schopnost rozdělení děje celého příběhu do každého dílu série. A znovu musím napsat, že ten pozvolnější začátek v prvních 2 dílech lze nyní s odstupem pochopit. Smekám, tleskám a 3x volám HURÁ a SLÁVA.

POSTAVY

Aelin v tomto díle předvedla celou škálu odstínů své povahy. Upřímně přiznávám, že na začátku jsem měla chuť jí vrazit pár facek. Většina čtenářů nadávala na Chaola a jeho „blbost“, nicméně dle mého názoru by si proplesknout zasloužili oba. Naštěstí se s postupujícím dějem naše královna uklidnila, za což lze vděčit především Rowanovi a také Aedionovi. Líbilo se mi, že přes svou drsnou slupku nechala sem tam prosvitnout i tu obyčejnou, lidskou a zranitelnou. I když to byly pouhé záblesky, prozářily ji a učinily její charakter mnohem reálnější a sympatičtější.

Co musím ocenit tak její netradiční „královské“ chování. Fire breathing bitch queen - není lepšího titulu, který by ji vystihl lépe ;-)

Chaol (kromě zmíněného chování na facku na začátku) se zde konečně vyloupl a se změnou, kterou prodělal, jsem se smířila. Připravovala jsem se na to, že autorka jeho „vývoj“ přežene nebo požene uměle někam, kam ho chce dostat, ale nestalo se tak. Vývoji jeho postavy jsem byla schopná věřit a nemohla jsem se na něj posléze zlobit. Mám dojem, že cesta, po níž se vydal, vyplynula logicky z nastalých situací a nejspíš k ní již od 1. dílu směřoval.

Ale ovšem - konec mi přivodil slzy a opravdu jsem na 99 % věřila, že ho král zabil. To, že na konci nemohl chodit, bylo strašné, ale pořád lepší než kdyby byl pod drnem. Navíc věřím, že se z jižního světadílu vrátí v plné síle. Samozřejmě doufám, že přítomnost Nesryn tomu výrazně napomůže :-)

Aediona jsem si v tomto díle zamilovala ještě víc. Naprosto okouzlující vílí bratranec, oddaný své královně a vlasti - přičemž pro ně neváhá udělat první poslední. Líbila se mi jeho lehce arogantní sebejistota a humor, kterým osvěžil téměř každou scénu, v níž se objevil. Myslím, že každá královna či hrdinka by si někoho takového zasloužila mít po svém boku.

Lysandra - nová postava, která si prošla pěkným svinstvem. Její život by se dal přirovnat k mnoha věcem kromě jednoduchého. Posléze neocenitelná přítelkyně a bojovnice. Její postava rozhodně příběhu prospěla. Člověk ji musel litovat pro vše, co si vytrpěla, ale o to více ji pak musíte obdivovat pro to, že nezahořkla, ale byla stále schopná soucitu a obětování se. Velmi se mi líbilo její pouto s Evangeline a to, čím se na konci stala. S Aedionem se k sobě budou jistě skvěle hodit :D A nejen proto, že na sebe ihned vzala podobu přízračného levharta neboli toho, čeho se chudášek Aedionek bál :D

Na Rowana jsem v tomto díle čekala jako na dítě na Vánoce. Trochu jsem se bála, že se objeví až za půlkou knihy, moje obavy se však naštěstí nenaplnily. Sotva díky jeho smíchu utichli hlodavci, hned se mi kniha četla líp. STRAŠNĚ mi chyběl! Vážně miluju jeho postavu. Smrtící vílí válečník s tvrdým vojenským výcvikem neváhající zabít kohokoliv, kdo by se na jeho carranam křivě podíval. A na druhou stranu zamilovaný mužský, který si sem tam musel jít dát studenou sprchu, aby se trochu zchladil. Rovněž mě překvapila jeho záliba v oleji :D :D :D BEST SCENE EVER!!!

Rowan se nezdá, ale opravdu má VELKÝ smysl pro humor. Všechny ty náznaky a narážky, které na první pohled vypadají jako nic moc, ale stačilo, abych se nad nimi více zamyslela a už jsem šla do kolen :D

Manon jsem si zde užila mnohem více než v Dědičce. Její charakter je jedním z těch nejlépe podaných. Prohnaná čarodějnice, která má na první pohled srdce z kamene, ovšem na ten druhý se stará o všechny, kterým se podaří být v její blízkosti o něco déle a ukázat jí cenu svého charakteru. Její vztah s Abraxosem byl kouzelný. Její přátelství s Elide nečekané, ale skvělé! Stejně tak její pouto s Asterin - u scény, v níž jí Asterin řekla pravdu o lovci, do něhož se zamilovala a o dítěti, které ztratila a jak ji Manonina babička potrestala, jsem měla opravdu slzy na krajíčku. A korunu tomu pak nasadilo její seznámení s Dorianem. Oh, dear! U této scény jsem se rozpouštěla na podlahu. „Hello, princeling.“ - „Hello, witchling.“ Óóóh :-)

Elide - jedna z nejjasnějších hvězd planoucích v tomto příběhu. Její postavu je nemožné si neoblíbit. Velmi jsem obdivovala její houževnatost, statečnost a to, že se nevzdala navzdory ničemu. A už se NEMŮŽU NEMŮŽU NEMŮŽU dočkat, až se setká s Lorcanem. Já vím - spoileruji sama sobě z nadcházejícího 5. dílu, ale tomuhle zkrátka nešlo zabránit. Taková drobná, milá a statečná dívka a takový… zmetek. Huch. Už aby ho měla na vodítku :D

Nesryn - další z nových postav, o níž se dozvíme docela dost. Její charakter pro mě byl takový… nemastný neslaný. Jsem sice ráda, že Chaol nebude sám a jsem ráda, že udělala takový kus práce, pomohla zachránit Rowana atd. Jenže… nějak víc mě nezaujala. Pohlcená prací a zaměřená na jasně daný cíl. Myslím, že jsou pro sebe s Chaolem jako stvořeni.

Arobynn Hamel je postava, u které NECHÁPU, jak ho někdo může mít rád. Vážně mi z něj bylo zle a měla jsem jedinou touhu: někde ho zakopat, kdekoli. Takový zmetek, hnusák a ještě jednou zmetek. Brr!!!

Vévoda Perrington a král Adarlanu - no, co k našemu zlému duu dodat? Nečekaný zvrat! Opravdu jsem měla oči navrch hlavy, protože tohle… WAU. Hrůza, ale velice pěkně promyšlený tah S. J. Maas.

PŘÍBĚH

Děj Královny stínů začíná pozvolna, ale s každou stránkou nabírá na dramatičnosti a napětí. Nejprve se setkáváme s Aelin, která se snaží špehovat Chaola a najde ho v nečekané společnosti Arobynna Hamela. S ním je pak nucena uzavřít nevyhnutelné spojenectví, které však následně vede k jeho zkáze. Jsme svědky neskutečně zajímavé a nervydrásající akce na osvobození Aediona. Pak nám autorka dopřeje trošku klidu, jen abychom se mohli radovat (a volat HURÁ) z Rowanova návratu. S Rowanem se na scéně objevuje nečekaný a nezvaný host v podobě Lorcana, který nadělá nepěkné problémy.

Hrdiny příběhu však to nejtěžší teprve čeká - musí skoncovat s Arobynem, získat třetí klíč Sudby, pokusit se zachránit anebo zabít Doriana a osvobodit magii. Navíc pro každý z těchto úkolů je nutné udělat spoustu dílčích kroků, takže již z toho můžete vidět, že nuda je to poslední, co by vás u tohoto dílu čekalo.

Královně opravdu nadmíru vyniká propracovanost příběhu, kterou do ní autorka vetkla. Některé věci již zapadly na své místo a otevírají se před námi šokující odhalení, zato jiné se nám zde pouze lehce rýsují, aby nás bezpochyby plnou měrou zasáhly v dalších dílech.

Opravdu jsem ocenila, že zde romantická linka dostala více prostoru a to nejen jedna! Kromě Aelin s Rowanem, jejichž vztah se z přátelství přetavil do něčeho silnějšího, se nám zde zaselo semínko pro vztah Aediona s Lysandrou, Chaola s Nesryn a Manon s Dorianem.

Ještě co se týče Aelin s Chaolem - musím říct, že nemám ráda, pokud se mění partneři, zvláště pokud daná dvojice vypadala tak slibně a silně, ale ZDE v této sérii vskutku chápu, proč to autorka udělala. Zatímco Chaol se zdá zrozený pro úkoly a práci, na nichž si skutečně zakládá, Aelin k sobě potřebuje někoho, kdo se jí vyrovná, plně ji pochopí a bude ji moct podepřít a pozvednout. A to Chaol opravdu nesplňuje, jakkoliv moc by se mohl z „pouhých“ lidských sil snažit.

Humor zde také nechybí a můžeme za něj vděčit (na první pohled) nepravděpodobné dvojici Rowan + Aedion. Když ti dva byli pohromadě, bylo téměř jisté, že zazní nějaká perla, která vás donutí se smát nahlas a současně pěkně odlehčí napjatou situaci či téma hovoru.

A konečně to, co činilo tento příběh tak nezapomenutelným a skvělým - dobrodružné a akční sekvence. Tyto části byly tak bravurně napsané, že jsem u nich trnula a musela se sem tam vydýchat, abych vůbec byla schopná v četbě dál pokračovat. Nejlepší samozřejmě na konec - průnik do skleněného hradu, boj s a o Doriana, boj se samotným králem. HÚÚCH! Bylo mi pěkně horko a současně mě mrazilo. Autorka si pro nás připravila opravdu pěknou kupu perných chvil, kdy jsem vskutku nevěděla, čí jsem a chtěla jsem to mít přečtené stejnou měrou, jakou jsem to mít dočtené nechtěla. A přesně díky tomuto můžete poznat, že čtete skvělou knihu.

Jelikož se ale všechno začíná dost vyostřovat, musíte počítat s tím, že některé části jsou drsnější a nechutnější - mám na mysli především „pokusy“ s čarodějnicemi. Pokud tedy máte slabší povahu, pozor!

DOPORUČENÍ

Královnu stínů rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi sérii Skleněný trůn. Pokud jste byli zklamaní 1. dílem, nevzdávejte to. Již 2. díl Půlnoční koruna je MNOHEM lepší, Dědička je skvělá a Královna strčí oba hravě do kapsy.

Pokud jste předcházející díly nečetli, s tímto počkejte, protože vám jinak unikne víc jak polovina souvislostí.





Celkové hodnocení:

««««« + «

Královna stínů se rozhodně řadí k (dosud) nejlepší části série Skleněný trůn. Obsahuje všechno, co si lze od fantasy knihy přát - perfektní rozplétající se (a dále se zaplétající) děj, skvělou skupinu uvěřitelných postav, romantiku a lásku až za hrob, humor, drama a pořádnou akci, silná přátelství a konec, po němž budete toužit po pokračování.

Kvůli některým scénám bych ale knihu nedala čtenářům mladším 15 let.








Gifová recenze:







Moje reakce na chování Aelin a Chaola na začátku









Vyhlížení Rowana








Záchrana Aediona








Rowan dorazil!








„Děkuji za olej.“

Fáze 1





Fáze 2








Rowan nechá Aelin na střeše…








Rowan a jeho „ohleduplné“ chování vůči Lorcanovi na střeše








Chaol a jeho „geniální“ nápad v lese








Aelin a její „geniální“ poznámka k čarodějnici








Pokusily se střelit mého... Rowana do srdce.








Chaol s Aedionem zkouší pekelný oheň

(O tomto sice padla jen zmínka, ale... :D

Naprosto přesně jsem si je dokázala představit jako Smíška s Pipinem. A jistě, oním Gandalfem, který pak oba vytahal za uši, nebyl v mých představách nikdo jiný, než Rowan :D

And yes - I'm probably crazy but I can't help myself :D)









Aelin s Rowanem poslední noc před „bitvou“









Závěrečná sekvence na hradě

1. fáze






2. fáze






3. fáze








Chaolova oběť








Lysandřin vomitus (no, spíš jeho dopad) ;-)









Manon letí… za Dorianem










Ještě trocha humoru pro zasvěcené ;-)




POZOR - některé obsahují SPOILERY

















































































































































































































Ano, nechala jsem se trochu dost unést :D








Obrázky: google.com., pinterest.com

2 komentáře:

  1. Tak tahle recenze mě opravdu hodně pobavila. :DDD Jsem ráda, že nejsem jediný cvok, co se stal na téhle knize (a tím vlastně i na celé sérii) závislý. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky, to jsem ráda, že pobavila :D sama rozhodně nejsi :D

      Vymazat

Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)