Originální název: Queen of Shadows
Autorka: Sarah J. Maas
Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015, v ČR 2016
Počet stran: 650
Autorka: Sarah J. Maas
Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015, v ČR 2016
Počet stran: 650
Anotace:
Královna je zpět.
Nastal čas se pomstít!
Ztratila všechny,
které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem
touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí
osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu.
Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do
ní vložil veškeré naděje.
Související recenze:
UPOZORNĚNÍ - recenze obsahuje spoilery ze všech 3 předchozích dílů. Spoilery z tohoto dílu jsou zaběleny.
Můj názor:

STYL PSANÍ
Autorka
zůstává věrna nastavenému stylu - tedy er formě pohledem několika postav. Ve 4.
díle se nám jejich počet opět rozrostl díky novým tvářím - Elide a Lysandře. Pak tu máme již tradičně pohled
Aelin, Rowana, Chaola, Aediona a Manon. Dorianovy kapitoly jsou v tomto
díle ve většině případů velmi temné a prostoupené mlhavým oparem. Těm, kteří
četli Dědičku, je jistě jasné proč.
Pokud
bych to měla shrnout, řekla bych, že tento díl byl „vymazlený“. S. J. Maas do
něj v perfektní rovnováze zařadila všechny prvky, které činí fantasy knihy
tak skvělé. Máme zde spletitou historii celé Erileay a všech jejích bytostí, seznamujeme
se s dalšími postavami a jejich komplikovanými vztahy a vazbami,
romantická linka zde začíná vystupovat silněji, nechybí ani humor a samozřejmě
dobrodružné a akční sekvence, jejichž počet je v tomto díle z celé
série jednoznačně nejvyšší.
V Královně stínů nadmíru vyniká geniální
vypravěčský styl S. J. Maas stejně jako její schopnost rozdělení děje celého příběhu do každého dílu série. A znovu musím napsat, že ten pozvolnější
začátek v prvních 2 dílech lze nyní s odstupem pochopit. Smekám, tleskám a 3x volám HURÁ a
SLÁVA.
POSTAVY
Aelin
v tomto díle předvedla celou škálu odstínů své povahy. Upřímně přiznávám,
že na začátku jsem měla chuť jí vrazit pár facek. Většina čtenářů nadávala na
Chaola a jeho „blbost“, nicméně dle mého názoru by si proplesknout zasloužili
oba. Naštěstí se s postupujícím dějem naše královna uklidnila, za což lze
vděčit především Rowanovi a také Aedionovi. Líbilo se mi, že přes svou drsnou
slupku nechala sem tam prosvitnout i tu obyčejnou, lidskou a zranitelnou. I
když to byly pouhé záblesky, prozářily ji a učinily její charakter mnohem
reálnější a sympatičtější.
Co
musím ocenit tak její netradiční „královské“ chování. Fire breathing bitch
queen - není lepšího titulu, který by ji vystihl lépe ;-)
Chaol
(kromě zmíněného chování na facku na začátku) se zde konečně vyloupl a se
změnou, kterou prodělal, jsem se smířila. Připravovala jsem se na to, že
autorka jeho „vývoj“ přežene nebo požene uměle někam, kam ho chce dostat, ale
nestalo se tak. Vývoji jeho postavy jsem byla schopná věřit a nemohla jsem se
na něj posléze zlobit. Mám dojem, že cesta, po níž se vydal, vyplynula logicky
z nastalých situací a nejspíš k ní již od 1. dílu směřoval.
Ale
ovšem - konec mi přivodil slzy a opravdu jsem na 99 % věřila, že ho král zabil.
To, že na konci nemohl chodit, bylo strašné, ale pořád lepší než kdyby byl pod
drnem. Navíc věřím, že se z jižního světadílu vrátí v plné síle.
Samozřejmě doufám, že přítomnost Nesryn tomu výrazně napomůže :-)
Aediona
jsem si v tomto díle zamilovala ještě víc. Naprosto okouzlující vílí
bratranec, oddaný své královně a vlasti - přičemž pro ně neváhá udělat první
poslední. Líbila se mi jeho lehce arogantní sebejistota a humor, kterým osvěžil
téměř každou scénu, v níž se objevil. Myslím, že každá královna či hrdinka
by si někoho takového zasloužila mít po svém boku.
Lysandra
- nová postava, která si prošla pěkným svinstvem. Její život by se dal
přirovnat k mnoha věcem kromě jednoduchého. Posléze neocenitelná
přítelkyně a bojovnice. Její postava rozhodně příběhu prospěla. Člověk ji musel
litovat pro vše, co si vytrpěla, ale o to více ji pak musíte obdivovat pro to,
že nezahořkla, ale byla stále schopná soucitu a obětování se. Velmi se mi
líbilo její pouto s Evangeline a to, čím se na konci stala.
S Aedionem se k sobě budou jistě skvěle hodit :D A nejen proto, že na
sebe ihned vzala podobu přízračného levharta neboli toho, čeho se chudášek
Aedionek bál :D
Na
Rowana jsem v tomto díle čekala jako na dítě na Vánoce. Trochu jsem se
bála, že se objeví až za půlkou knihy, moje obavy se však naštěstí nenaplnily.
Sotva díky jeho smíchu utichli hlodavci, hned se mi kniha četla líp. STRAŠNĚ mi
chyběl! Vážně miluju jeho postavu. Smrtící vílí válečník s tvrdým
vojenským výcvikem neváhající zabít kohokoliv, kdo by se na jeho carranam křivě
podíval. A na druhou stranu zamilovaný mužský, který si sem tam musel jít dát
studenou sprchu, aby se trochu zchladil. Rovněž mě překvapila jeho záliba
v oleji :D :D :D BEST SCENE EVER!!!
Rowan
se nezdá, ale opravdu má VELKÝ smysl pro humor. Všechny ty náznaky a narážky,
které na první pohled vypadají jako nic moc, ale stačilo, abych se nad nimi
více zamyslela a už jsem šla do kolen :D
Manon
jsem si zde užila mnohem více než v Dědičce.
Její charakter je jedním z těch nejlépe podaných. Prohnaná čarodějnice,
která má na první pohled srdce z kamene, ovšem na ten druhý se stará o
všechny, kterým se podaří být v její blízkosti o něco déle a ukázat jí
cenu svého charakteru. Její vztah s Abraxosem byl kouzelný. Její „přátelství“ s Elide nečekané, ale skvělé! Stejně tak její pouto
s Asterin - u scény, v níž jí Asterin řekla pravdu o lovci, do něhož
se zamilovala a o dítěti, které ztratila a jak ji Manonina babička potrestala,
jsem měla opravdu slzy na krajíčku. A korunu tomu pak nasadilo její seznámení
s Dorianem. Oh, dear! U této scény jsem se rozpouštěla na podlahu. „Hello,
princeling.“ - „Hello, witchling.“ Óóóh :-)
Elide
- jedna z nejjasnějších hvězd planoucích v tomto příběhu. Její
postavu je nemožné si neoblíbit. Velmi jsem obdivovala její houževnatost, statečnost
a to, že se nevzdala navzdory ničemu. A už se NEMŮŽU NEMŮŽU NEMŮŽU dočkat, až
se setká s Lorcanem. Já vím - spoileruji sama sobě z nadcházejícího 5.
dílu, ale tomuhle zkrátka nešlo zabránit. Taková drobná, milá a statečná dívka
a takový… zmetek. Huch. Už aby ho měla na vodítku :D
Nesryn
- další z nových postav, o níž se dozvíme docela dost. Její charakter pro
mě byl takový… nemastný neslaný. Jsem sice ráda, že Chaol nebude sám a jsem
ráda, že udělala takový kus práce, pomohla zachránit Rowana atd. Jenže… nějak
víc mě nezaujala. Pohlcená prací a zaměřená na jasně daný cíl. Myslím, že
jsou pro sebe s Chaolem jako stvořeni.

Vévoda
Perrington a král Adarlanu - no, co k našemu zlému duu dodat? Nečekaný
zvrat! Opravdu jsem měla oči navrch hlavy, protože tohle… WAU. Hrůza, ale
velice pěkně promyšlený tah S. J. Maas.
PŘÍBĚH
Děj
Královny stínů začíná pozvolna, ale s každou
stránkou nabírá na dramatičnosti a napětí. Nejprve se setkáváme s Aelin,
která se snaží špehovat Chaola a najde ho v nečekané společnosti Arobynna
Hamela. S ním je pak nucena uzavřít nevyhnutelné spojenectví, které však
následně vede k jeho zkáze. Jsme svědky neskutečně zajímavé a
nervydrásající akce na osvobození Aediona. Pak nám autorka dopřeje trošku
klidu, jen abychom se mohli radovat (a volat HURÁ) z Rowanova návratu. S Rowanem
se na scéně objevuje nečekaný a nezvaný host v podobě Lorcana, který nadělá
nepěkné problémy.
Hrdiny
příběhu však to nejtěžší teprve čeká - musí skoncovat s Arobynem, získat
třetí klíč Sudby, pokusit se zachránit anebo zabít Doriana a osvobodit magii.
Navíc pro každý z těchto úkolů je nutné udělat spoustu dílčích kroků,
takže již z toho můžete vidět, že nuda je to poslední, co by vás u tohoto
dílu čekalo.
V Královně opravdu nadmíru vyniká
propracovanost příběhu, kterou do ní autorka vetkla. Některé věci již zapadly
na své místo a otevírají se před námi šokující odhalení, zato jiné se nám zde
pouze lehce rýsují, aby nás bezpochyby plnou měrou zasáhly v dalších dílech.

Ještě
co se týče Aelin s Chaolem - musím říct, že nemám ráda, pokud se mění partneři,
zvláště pokud daná dvojice vypadala tak slibně a silně, ale ZDE v této sérii
vskutku chápu, proč to autorka udělala. Zatímco Chaol se zdá zrozený pro úkoly
a práci, na nichž si skutečně zakládá, Aelin k sobě potřebuje někoho, kdo
se jí vyrovná, plně ji pochopí a bude ji moct podepřít a pozvednout. A to Chaol
opravdu nesplňuje, jakkoliv moc by se mohl z „pouhých“ lidských sil snažit.
Humor
zde také nechybí a můžeme za něj vděčit (na první pohled) nepravděpodobné
dvojici Rowan + Aedion. Když ti dva byli pohromadě, bylo téměř jisté, že zazní
nějaká perla, která vás donutí se smát nahlas a současně pěkně odlehčí napjatou
situaci či téma hovoru.
A
konečně to, co činilo tento příběh tak nezapomenutelným a skvělým - dobrodružné
a akční sekvence. Tyto části byly tak bravurně napsané, že jsem u nich trnula a
musela se sem tam vydýchat, abych vůbec byla schopná v četbě dál
pokračovat. Nejlepší samozřejmě na konec - průnik do skleněného hradu, boj s a
o Doriana, boj se samotným králem. HÚÚCH! Bylo mi pěkně horko a současně mě
mrazilo. Autorka si pro nás připravila opravdu pěknou kupu perných chvil, kdy
jsem vskutku nevěděla, čí jsem a chtěla jsem to mít přečtené stejnou měrou,
jakou jsem to mít dočtené nechtěla. A přesně díky tomuto můžete poznat, že
čtete skvělou knihu.

DOPORUČENÍ
Královnu stínů rozhodně doporučuji všem, kteří
mají rádi sérii Skleněný trůn. Pokud
jste byli zklamaní 1. dílem, nevzdávejte to. Již 2. díl Půlnoční koruna je MNOHEM lepší, Dědička je skvělá a Královna
strčí oba hravě do kapsy.
Pokud
jste předcházející díly nečetli, s tímto počkejte, protože vám jinak
unikne víc jak polovina souvislostí.
Celkové hodnocení:
««««« + «
Královna
stínů se rozhodně řadí k (dosud) nejlepší
části série Skleněný trůn. Obsahuje
všechno, co si lze od fantasy knihy přát - perfektní rozplétající se (a dále se
zaplétající) děj, skvělou skupinu uvěřitelných postav, romantiku a lásku až za
hrob, humor, drama a pořádnou akci, silná přátelství a konec, po němž budete
toužit po pokračování.
Kvůli některým scénám
bych ale knihu nedala čtenářům mladším 15 let.
Gifová recenze:
Moje reakce na chování
Aelin a Chaola na začátku
Vyhlížení Rowana
Záchrana Aediona
Rowan dorazil!
„Děkuji za olej.“
Fáze 1
Fáze 2
Rowan nechá Aelin na
střeše…
Rowan a jeho „ohleduplné“
chování vůči Lorcanovi na střeše
Chaol a jeho „geniální“
nápad v lese
Aelin a její „geniální“
poznámka k čarodějnici
„Pokusily se střelit mého... Rowana do srdce. “
Chaol s Aedionem zkouší
pekelný oheň
(O tomto sice padla
jen zmínka, ale... :D
Naprosto přesně jsem si je dokázala představit jako Smíška s Pipinem. A jistě, oním Gandalfem, který pak oba vytahal za uši, nebyl v mých představách nikdo jiný, než Rowan :D
And yes - I'm probably crazy but I can't help myself :D)
Naprosto přesně jsem si je dokázala představit jako Smíška s Pipinem. A jistě, oním Gandalfem, který pak oba vytahal za uši, nebyl v mých představách nikdo jiný, než Rowan :D
And yes - I'm probably crazy but I can't help myself :D)
Aelin s Rowanem poslední
noc před „bitvou“
Závěrečná sekvence na
hradě
1. fáze
2. fáze
3. fáze
Chaolova oběť
Lysandřin vomitus (no, spíš jeho dopad) ;-)
Manon letí… za
Dorianem…
Ještě trocha humoru pro zasvěcené ;-)
POZOR - některé obsahují SPOILERY
POZOR - některé obsahují SPOILERY
Ano, nechala jsem se trochu dost unést :D
Tak tahle recenze mě opravdu hodně pobavila. :DDD Jsem ráda, že nejsem jediný cvok, co se stal na téhle knize (a tím vlastně i na celé sérii) závislý. :D
OdpovědětVymazatdíky, to jsem ráda, že pobavila :D sama rozhodně nejsi :D
Vymazat