středa 13. ledna 2016

Skleněný trůn - Recenze na knihu


Série: Skleněný trůn 1 (1 of 7)
Originální název: Throne of Glass
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012, v ČR 2015
Počet stran: 387







Anotace:

Srdce z ledu. Vůle z oceli. Nelítostný boj začíná.

V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit.

Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.







Můj názor:

Celaena: Na tuto knihu jsem se šíleně těšila od té doby, co jsem viděla jeden z mnoha fanartů, na nichž byla právě hlavní dvojice hrdinů. Říkala jsem si, že to musí být skvělý příběh (také dle anotace). No, a jelikož, když se na knihu / film / cokoli takto dlouho a moc těším, vztahuji na to samozřejmě také obrovské nároky. A abych byla naprosto upřímná, tak jsem byla po dočtení opravdu docela zklamaná. Ale více a přesněji níže…

STYL PSANÍ

Autorka knihu vypráví v er formě, přičemž střídá hned několik pohledů hlavních i vedlejších postav. Nejčastěji však píše z pohledu Celeany, Chaola a Doraina. Pohled na dění z hlediska dalších charakterů se odvíjí dle toho, zda v dané chvíli více či méně zasahují do příběhu.

Sarah J. Maas píše barvitě - její popisy jsou bohaté na detaily, ale ne nijak přes míru, aby vás to jako čtenáře začalo nudit. Rozhovory jsou trefné, vtipné, a prakticky díky každému se dozvíte něco nového buď o postavách a historii nebo chystaných nástrahách, intrikách a komplikovaných vztazích.

Jelikož je Skleněný trůn 1. dílem ze šestidílné série, působí na první pohled trochu rozevlátě - tu se dozvíte jednu informaci, která dává široké pole působnosti pro spousty nutných detailů, abyste si mohli utvořit ucelenější obrázek a ty… nedostanete. Tamhle se dozvíte další informace, které vedou ke stejně rozvětvenému množství dalších potenciálních rozuzlení, jenže ani ty se neodhalí. A tak dále a tak dále. Je to docela k vzteku, to vám povím. Utěšovat nás může jedině vědomí, že autorka bude příběh po celou dobu pevně držet v rukou a již 2. díl - Půlnoční koruna nám přinese mnohem více vysvětlení a objasnění tolika záhadných a mlhou obestřených částí příběhu.

POSTAVY

Postavy, hm… tak tady nastává kámen úrazu. Nebo bych měla říct hned lavina? Ale pojďme na to postupně.

Hlavní hrdinka Celeana byla jako postava zajímavá… především ze začátku. Musím přiznat, že vidina toho, že hlavní postavou knihy bude obávaná vražedkyně mě opravdu zaujalo. Tím spíš, když spoilery všude hlásaly téměř „epic love story“ - no, to je něco pro mě! :-) Žel, se ukázalo, že Celeana není ani tak ta nejdrsnější vražedkyně pod sluncem jako spíš dívka, která si opravdu užívá pobyt v zámku, šaty a v neposlední řadě to, že za ní pálí sám korunní princ Dorian. Ehm. Toliko k mému nadšení. Samozřejmě se dá pochopit, že pokud je člověk na dlouhá léta (někdy stačí i pár dní) vržen do naprosté chudoby a otroctví, bití a je s ním surově zacházeno, tak se luxusu asi nebude moci nabažit a bude si ho užívat. Jistě, ale je „užívání si“ a „užívání si“. Celeana se opravdu často chovala jako puberťačka, čímž její postava dost utrpěla…

Za co jsem měla chuť ji praštit nebo s ní zatřást, tak za to, že se v jednu chvíli doslova vrhá na Doriana, vypadá, že je do něj zamilovaná jako školačka a pak… sotva vyhraje, a všimne si NĚKOHO jiného, je najednou schopná Doriana během 5ti minut pustit k vodě a ani nevzdechnout???!!! Vážně??? Kdo v tomto nevidíte typickou romantickou slaďárnu, tak si prosím sundejte klapky z očí!

Co se mi na ní naopak líbilo, tak její prostořekost, odvaha a láska ke knihám a zvířatům - tohle bych u ní opravdu nečekala a byla jsem proto příjemně překvapená. Taktéž její smysl pro humor byl skvělý a často přímo perlila!

Dorian je charakter, o němž jsem byla přesvědčená, že ho budu nesnášet, ale překvapil mě. Ač tu byly silné náznaky frackovství, nebyl to takový blb, jak se na první pohled zdál. Tedy kromě toho, že nejdřív blbne hlavní hrdinku, slibuje jí hory a doly a poté na konci si UVĚDOMÍ, že to mezi nimi opravdu nebude moc reálné a pustí ji k vodě bez jediné snahy najít nějakou cestu, jak by to přece jen šlo? Nechápejte mě špatně - JÁ JÁSALA, že jí dal pokoj, ale jde mi o PRINCIP. Když někoho nejdřív nosím na rukou, tak ho snad jen tak nepustím k vodě, no ne? Anebo už jsem tak STRAŠNĚ staromódní, že zastávám názor: když vztah, tak pořádný? Lidi, proberte se!

Nehemie jako princezna na nepřátelském území byla skvělá postava. Opravdu jsem si užívala každou scénu, v níž se objevila, protože působila přesně tak, jak by řádná princezna působit měla - sebejistě, vznešeně, jako chytrá budoucí vladařka, sebevědomá bojovnice a vtipná společnice a dobrá posluchačka a přítelkyně. Vážně ji mám ráda.

Nejlepší postavu si pochopitelně nechávám na konec. Chaol. Jemu opravdu nemám co vytknout. A má u mě prvenství - jako jedinou postavu dosud jsem si jej oblíbila již dlouho předtím, než jsem se vůbec pustila do čtení knihy. Díky fanartům. Skládám těmto lidem poklonu, protože jej vystihli dokonale tak, že jsem věděla, že ho budu mít opravdu ráda :-)

Líbil se mi jeho drsný a rázný přístup. To, že nepovolil, i když se Celeana cukala sebevíc a zkoušela na něj kdovíco. Na druhou stranu byl spravedlivý a čestný, statečný a věrný. Což se v této knize nedá říct zase o tolika postavách. Miluju jeho humor a hlášky, kterými perlil hlavně ve chvílích, kdy mu sekundovala právě Celeana. NEZAPOMENUTELNÉ!

Jeho komplikovaný (ne) vztah se Celeanou je to nejlepší a nejreálnější z celého příběhu a jen díky němu jsem knize v hodnocení dala 4 hvězdy namísto 3, které jsem původně plánovala. Tihle dva, když byli pohromadě (Chaol i když byl sám) drželi můj zájem na maximum.

PŘÍBĚH

Příběh sám o sobě byl pro mě velkým zklamáním. Čekala jsem opravdu děj, kde budu mít nervy napjaté k prasknutí a ono… nic. Nic moc tedy, abych byla přesná. Skutečná akce začala a skončila u konce knihy a to bylo vše. Ony přetěžké úkoly, které měly vytřídit bojovníky, se ukázaly jako překážková opičí dráha oproti např. úkolům z Harryho Pottera a Ohnivého poháru. Byla jsem vážně šíleně zklamaná, protože to na mě působilo spíše jako nutná „výplň knihy“, aby to všechno nebylo jen o vztazích.

Jako romantičku mě např. pasáž odehrávající se na plese docela potěšila, to ano, nicméně mé realistické a logické já protáčelo oči a bušilo hlavou do zdi, protože to bylo tak MIMO mísu, že to víc snad nešlo. Kdo jste četli, tak jistě víte, jak pečlivě se Celeana snažila zabránit útoku, že? AGR! A takové „detaily“ jsou právě jedny z těch důležitějších prvků knihy, podle nichž se dá poznat, o co autorovi knihy opravdu jde a co je jeho doménou. Tady S. J. Maas opravdu ujela. A to je jen jeden příklad. Raději nebudu vypisovat další, abych si dojem z knihy ještě více nepokazila.

Pokud bych to měla shrnout, tak začátek knihy byl SKVĚLÝ, prostředek (kromě scén s Chaolem, Rychlotlapkou a Nehemií) mě absolutně nijak neuchvátil. Konec stál opět za to. Ovšem i tak jsem čekala MNOHEM MNOHEM MNOHEM víc. Víc také té drsné vražedkyně - ale nenechte se zmýlit, já nestála o to, aby tam Celeana sekala ruce a nohy. Spíš mi šlo o to, že dívka s jejími životními zkušenostmi by se určitě nechovala tak často jako pubertální školačka. Její charakter by se dal napsat 100% líp. Takový potenciál a taková škoda :-(

Pokud se do toho v dalších dílech autorka opravdu pořádně opře, tak se máme nač těšit, protože ve Skleněném trůnu najdeme odkazy na magii a různé nadpřirozené bytosti. Dokonce slabý náznak toho, že by snad sama Celeana mohla mít nějakou magii. Krutovláda barbarského krále - tak zde se nám rýsuje revoluce a záchrana utlačovaných a prostých lidí. Tajemství kolem života všech postav a tak dále. Počkáme a uvidíme… :-)

DOPORUČENÍ

Knihu bych doporučila spíše ženskému publiku. Více než na akci a dobrodružství v tomto díle natrefíte častěji na Celeanu, která chvílemi neví, koho chce a je trochu zatížená na krásné šaty atd. Ovšem pokud byste se chtěli taktéž seznámit s Chaolem, který je jako mužská postava bezkonkurenční, pak neváhejte ani na okamžik!

A teď jen všichni doufejme, že mají čtenáři pravdu a následující 2. díl Půlnoční koruna bude o DOST lepší. Na tento díl se opravdu těším a pevně doufám, že SNAD bude obsahovat více z onoho proklamovaného hesla „srdce z ledu“ (postupně prohřívané Chaolem) „a vůle z oceli“ :-)




Celkové hodnocení:

«««««

Skleněný trůn je poněkud rozpačitý 1. díl s hlavní hrdinkou, která si na nejslavnějšího Adarlanského zabijáka na první pohled jen hraje. Zato postava kapitána stráží Chaola Westfalla plně vynahrazuje ostatní postavy, které byste po dočtení možná nejraději praštili. Jeho (ne) vztah se Celeanou je tím nejlepším, co v této knize najdete, jejich hlášky jsou nezapomenutelné.

Kniha je spíše rozjezdem pro celou sérii, na kterou nám nezbývá než počkat a doufat, že dostojí všem slibům skrytých v anotacích a reklamní propagaci.





Obrázky: pinterest.com

6 komentářů:

  1. Mne sa kniha páčila oveľa viac ako tebe, ale to hlavne preto, že takéto príbehy zbožňujem. :D A zbožňovala som aj Doriana a po štvrtej časti mám jeho postavu stále najradšej. Celý príbeh je úplne bombový. Autorka to má parádne vymyslené a všetko pekne prepojené. Akurát nechápem tú romantickú líniu, tá je divná. Celeana sa vláči v každej knihe s niekým iným. :D :D nechápem vôbec, kedy to pri tom všetkom, čo sa deje, stíha. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no, toho se právě trošku bojím, že je Celeana pokaždé s někým jiným. spíš mám v oblibě ty páry, které jsou spolu od začátku do konce knihy... ale uvidíme! :-) na další díl se hrozně těším :-)

      Vymazat
  2. Celeana mi vůbec nezní jako sympatická hrdinka, upřímně jsem na takový typ postav už malinko alergická :-) Ale zase anotace zní zajímavě a jestli je Chaol skutečně takový, jak píšeš, tak tomu možná dám šanci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Celeana se často chová jako typická románová hrdinka, ale má i své dobré momenty ;-) a Chaol je prostě skvělý, už kvůli němu bych si tu knihu přečetla znovu :-) uvidíš, jak zapůsobí na tebe ;-)

      Vymazat
  3. Já jsem jedničku četla dvakrát. Opravdu se mi líbila hned na poprvé. Píšeš, že se Cealena chovala jako puberťačka, ale vždyť jí bylo 18. Být tebou tak si knihu přečtu znovu, objevíš tam detaily, kterých sis předtím ani nevšimla. Tak jako já. Asi jsme ve vybírání kliků trochu odlišní, ale já Chaola na začatku úplně nenáviděla. Zato Doriana jsem si zamilovala hned. A řeknu vám, že ho stále miluji. Asi he to pohled z úplně jiné strany. Jak píšeš, že byly úkoly snadné, tak to asi ano. Ale podle mě tady o ně vůbec nešlo. Šlo o záhadná zabíjení soupeřů, Elenu... Ale rozhodně ti nechci brát tvůj názor, každý jsme jiný a máme jiný pohled na věc. Celkově se mi celá série mega MOC líbila a asi na ní budu ještě dlouho vzpomínat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky za komentář. jasně, Celeaně bylo 18, ale vzhledem k její minulosti a všemu, čím si prošla, jsem od ní čekala poněkud vyzrálejší chování. na kluky asi máme tedy úplně jiný názor :D mě se tato série celkově velmi líbila a myslím, že se k ní jednou zase určitě vrátím a kdo ví? třeba pak i 1. díl budu hodnotit jinak, ale prozatím si za svou recenzí stojím. ještě jednou díky za zastavení a komentář ;-)

      Vymazat

Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)