Projekt manželka - Recenze na knihu

Série: Don Tillman 1 (1 of 2)
Originální název: The Rosie Project
Autor: Graeme Simsion

Český překlad: Jana Jašová

Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2013, v ČR 2013
Počet stran: 295

Anotace:

Nevíte, jak najít dokonalou manželku? Vytvořte dotazník…

Don Tillman se chce oženit, ale stále nemůže najít tu pravou. Jeho problém má vyřešit Projekt Manželka, a tak navrhne šestnáctistránkový dotazník, který mu má pomoci najít dokonalou partnerku. Rozhodně to nemá být barmanka, kuřačka, která ještě navíc ráda pije alkohol a chodí věčně pozdě. Ale Rosie Jarmanová je přesně taková! Taky je energická, inteligentní a krásná a i ona někoho hledá – chce poznat svého biologického otce. Při svém pátrání narazí na profesora genetiky Dona a ve vteřině mu obrátí život naruby…

Můj názor:

Abyste nebyli zmatení, tak hned na začátku řeknu, že jsem si hlavní dvojici představovala jako Matta Smitha a Karen Gillian. Nemohla jsem si pomoct, ale pro mě se na obě postavy DOKONALE hodí :-)

Velmi výstižný popis, o čem tato kniha je, se můžete dočíst v anotaci, takže se tím nebudu zdržovat a půjdu rovnou na hodnocení.

Tahle kniha je VELMI NEBEZPEČNÁ. Jak jsem si k ní totiž sedla, nemohla jsem se od ní zvednout. Hrůza! Šíleně dobře se čte. Valnou většinu románů byste nemohli doporučit nikomu jinému než ženám, protože by to chlapy prostě nebavilo, nebo by se snad zbláznili, ale s naprostým klidem můžu prohlásit Projekt manželka za výjimku a doporučit jej i mužům. Nudit se nebudete, to mi věřte ;-)

Kniha je psána v ich formě z pohledu hlavní postavy - Dona. Styl psaní Graemea Simsiona je velmi svižný (doslova opravdu filmový, jak se dozvíte na přebalu), milý, nesporně inteligentní a rozumný, vtipný a MAXIMÁLNĚ čtivý. Opravdu jsem ŽASLA! Byla jsem na straně 40 a pak šups a koukám… 130! Neskutečné.

Děj skákal kupředu, protože autor nudnější části přešel pouhým popisem, pomocí několika vět, takže opravdu… nemůžu si vybavit ani jednu jedinou nudnou část.

Charaktery postav byly skvěle propracované, originální a své. Hlavní postava Dona byla vskutku velmi neotřelá, ale milá. Nejprve mě trochu štval, jenže čím dál jsem v četbě postoupila, tím víc jsme si ho zamilovala. Ale musím chm… přiznat, že znát ho v osobním životě, asi bych padla, nicméně jako knižní hrdina je k nezaplacení :-)

Rosie byla rovněž vynikající. Ženská jak má být. Velmi sympatická hrdinka, která Donovi bezvadně sekundovala. A nebýt toho, že kouřila, neměla bych na ní snad co vytknout.

Spolu s Donem vytvořili naprosto (pro mě) nezapomenutelný pár, na který VELMI RÁDA vzpomínám. Jedna moje část trochu brblá, že by v knize mohlo být romantiky více, ale co :-)

Pokud nad knihou váháte, tak prosím vás neváhejte. Jsem si jistá, že si vás příběh dokonalostí posedlého Dona, který si díky svému Projektu manželka uvědomí, že pro vztah jsou důležité i jiné věci než jen takzvaná „dokonalost“ naprosto získá.

Můžete spolu s ním pátrat po Rosiině otci, zasmějete se při velmi rozmanitých a komických situacích, do nichž se oba dostanou při honbě za DNA potenciálních kandidátů, a samozřejmě také složitostí lidských a partnerských vztahů, na které ani ty nejlepší příručky, testy a projekty prostě nestačí.

A ještě než knihu zavrhnete, tak si zkuste odpovědět na otázku, kolik skutečně INTELIGENTĚ napsaných románů jste četli? Pokud žádný, nebo jen červenou knihovnu, je právě Projekt manželka ten pravý, po kterém byste měli sáhnout, aby vám Graeme Simsion dokázal, že i román se dá napsat navýsost skvěle, bez trapných klišé a přeslazených rozhovorů či naprosto mimózních nereálných hrdinů.

Projekt manželka se mi líbil dokonce natolik, že jsem rozhodnutá si jej koupit do vlastní knihovny a už se moc těším, až ho budu mít a budu po něm moci sáhnout, kdykoliv budu chtít. Mimochodem - ta obálka je naprosto skvělá :-)

NOVINKA!

Před pěti vteřinami jsem na Goodreads zjistila, že má kniha pokračování! JUCHÚÚÚHÚÚÚ! Mám naprosto šílenou radost! JÉJ! :-)))

Pokud jste to věděli, nekažte mi radost s tím, že jsem opožděná, ju? :D

Obálka 2. dílu je naprosto perfektní, stejně jako název The Rosie Effect a anotace. Tentokrát bude Don řešit zcela jiný projekt - aneb „Projekt otec“ !!! :-) V USA sice vyjde až na konci tohoto roku, ale stejně... PÁNI, fakt mám nehoráznou radost!

Celkové hodnocení:

«««««

Naprosto bezkonkurenční inteligentní román, který si zaslouží čtenářskou pozornost a to jak z řad žen, tak i mužů. Příjemný, originální a čtivý příběh se svéráznými hrdiny, které si prostě nelze nezamilovat.

Pokud hledáte příjemnou, milou a chytrou četbu na úrovni, není lepší volba než Projekt manželka ;-)

Ukázka z knihy:

Natalie McPheeová, dcera zesnulého dr. Alana McPheea, možného biologického otce Rosie, bydlela osmnáct kilometrů za městem. Bylo to v dojezdové vzdálenosti bicyklu, ale Rosie trvala na tom, že pojedeme autem. Překvapilo mě, že řídí červený kabriolet porsche.

„Je Philův.“

„Tvého ‚otce‘?“ Přidal jsem prstové uvozovky.

„Jo, je v Thajsku.“

„Já myslel, že tě nemá rád. Ale půjčil ti auto?“

„Tohle on dělá. Žádná láska, jen věci.“

Porsche bylo ideální vozidlo na půjčení někomu, koho člověk nemá rád. Sedmnáct let staré (takže se zastaralou emisní technologií), s velkou spotřebou paliva, nedostatečným prostorem pro nohy, hlasitým hukotem větru a nefungující klimatizací. Rosie potvrdila mou domněnku, že vůz je nespolehlivý a finančně náročný na údržbu.

Když jsme přijeli k Natalii, uvědomil jsem si, že jsem celou cestu poslouchal a rozebíral nedostatky vozu. Vyhnul jsem se tak sice společenské konverzaci, ale neprobral jsem s Rosií metody sběru DNA.

„Tvůj úkol bude zabavit ji hovorem, já budu sbírat DNA.“ To mi připadalo jako nejlepší využití našich rozdílných schopností.

Brzy se ukázalo, že bude třeba přejít na můj záložní plán. Natalie nechtěla pít. Alkohol nepila, protože kojila dítě, a na kávu už bylo pozdě. To bylo z jejího hlediska rozumné rozhodnutí, ale nemohli jsme tak otřít šálek ani sklenici.

Zahájil jsem plán B.

„Můžu vidět dítě?“

„Spí,“ oznámila mi. „Takže musíte být potichu.“

Vstal jsem. Ona taky.

„Jen mi řekněte, kudy se tam jde,“ vyzval jsem ji.

„Půjdu s vámi.“

Čím víc jsem trval na tom, že dítě navštívím sám, tím víc protestovala. Šli jsme do jeho pokoje. Novorozeně spalo, jak předpovídala. To bylo rozčilující, protože jsem si přichystal několik naprosto neinvazivních metod, jak od něj získat DNA, protože i tohle dítě bylo pochopitelně příbuzní s Alanem McPheem.

Bohužel jsem nezakalkuloval ochranitelský mateřský instinkt. Pokaždé, když jsem se pod nějakou záminkou odporoučel z pokoje, Natalie šla za mnou. Bylo to velice trapné.

Rosie se nakonec omluvila, že si odskočí. I kdyby věděla, jak to má udělat, stejně se nemohla nijak dostat do dětského pokoje. Natalie se postavila tak, aby viděla na dveře, a neustále se tam otáčela.

„Slyšela jste už o Genografickém projektu?“ zeptal jsem se.

Neslyšela a nezajímalo ji to. Změnila téma.

„Zřejmě se hodně zajímáte o miminka.“

Teď se samozřejmě nabízela příležitost, jen kdybych ji dokázal využít.

„Zajímá mě jejich chování. Bez rušivé přítomnosti rodičů.“

Podivně se na mě zadívala. „Máte něco s dětmi? Myslím, jestli třeba vedete skautský oddíl, nebo tak něco.“

„Ne,“ přiznal jsem. „Na to bych se pravděpodobně nehodil.“

Rosie se vrátila a dítě začalo brečet.

„Čas na krmení,“ oznámila Natalie.

„Měli bychom jít,“ řekla Rosie.

Neúspěch! To ty moje špatné sociální schopnosti. Kdybych je měl lepší, jistě by se mi podařilo se nějak dostat k dítěti.

„Mrzí mě to,“ omluvil jsem se, když jsme kráčeli k Philovu směšnému autu.

„To nemusí.“ Rosie sáhla do kabelky a vylovila z ní chuchvalec vlasů. „Vyčistila jsem jí hřeben.“

„Potřebujeme kořínky,“ upozornil jsem ji. Ale vlasů tam byla spousta, takže bylo pravděpodobné, že najdeme i nějaký s kořínkem.

Rosie zalovila v kabelce a vyndala kartáček na zuby.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co to znamená.

„Tys jí ukradla kartáček!“

„Ve skříňce měla náhradní. Tenhle už stejně potřeboval vyměnit.“

Krádež mě šokovala, ale takhle zcela jistě získáme použitelný vzorek DNA. Bylo těžké nenechat se ohromit Rosiinou odhodlaností. A jestli si Natalie nemění kartáček pravidelně, Rosie jí vlastně prokázala laskavost.

Obrázky: pinterest.com