neděle 10. srpna 2014

Zefill - Knihomol #6


Zdravím vás u dalšího (už 6!) slibovaného článku do rubriky Zefill - Knihomol. Tentokrát je fotek opravdu MOOOC, takže pozor ;-) Poslední dobou jsem četla naprosto úžasné knihy, přičemž jedna z nich mě tak dostala, že jsem rozhodnutá si ji co nejdříve koupit, protože si potřebuju dát re-reading a to HODNĚ rychle!

Někteří z vás (asi nejvíc ti, co viděli moje statusy na goodreads) možná vědí, kterou knihu mám na mysli :-)

Tomuto modráskovi je věnována značná část dnešních fotografií, takže pokud se vám nelíbil, smiřte se s tím, nebo ty fotky projeďte ;-) A která kniha mě tak dostala? Kostičas... Ach, ach, ach :-) Pokud jste ji ještě nečetli, tak to koukejte napravit. Jestli máte jen trochu rádi fantasy a nebojíte se nových pojmů, myslím, že z něho budete nadšení ;-) Moje fantasy-psychologicko-dobrodužno-romanticko-akční duše jásala a jásá. Více v některé z příštích recenzí.

A teď už se tedy pojďte mrknout na knižní chvilky, zeleň, pár motýlů, květin... No zkrátka všech a všeho možného, co mi padlo do oka a do hledáčku foťáku :-)


 




Často jsem teď lítala mezi Olomoucí a prvním domovem, takže jsem dost četla ve vlaku. Schválně, jestli víte, co je tohle za knihu? :-)






Tak co, víte? :-)




Je to krásná První stříbrná kniha snů od Kerstin Gier, která má na svědomí také úchvatnou sérii Drahokamy.



Jen tak mezi námi - mě bude mít brzy na svědomí taky, protože píše tak úžasně, že je těžké se od jejích příběhů odtrhnout, myslet na něco jiného a vypadat na veřejnosti při čtení normálně! Hrůza!

Ale jinak vám ji STRAŠNĚ MOC doporučuji ;-) Kromě toho je zpracování knihy bezkonkurenční!




Tak si v klidu nastoupíte, myslíte, že máte moře času a pak BUM a jste v cílové stanici!








Obálky jsou naprosto perfektní. Hotové skvosty, stejně jako Drahokamy...






Tak takhle nějak to vypadá v mé hlavě. Na knihu zaostřeno, ale stanice, svět... šmouha...








A už v Olomouci :-)




Ten mrak je úchvatný. Dokonce to vypadá, jakoby věž chrámu sv. Mořice nebyla věž, ale komín, ze kterého stoupá kouř :D



A už jsme zase přistáli doma :-)



Na té louce bych byla pořád...



Jo jo, Ťapka v pohybu :D Pochňura jedna. Takovou to vždycky dá práci přiblížit se k motýlům natolik, abych je mohla pěkně zaostřit a ten pes jakoby to věděl a přímo šipkou tam, kde motýli sedí.
O nervy, to vám povím...




Zvonky...



Kravičky... Na druhé straně údolí...




Pohled na Černou cestu ze stráně...





A už je tady modrásek :-)




Ten den se zrovna pěkně mračilo, ale nedalo mi to a vzala jsem ho ven...



Tyto fotky vznikaly předtím než jsem se dala do čtení, takže jsem ještě nevěděla, jaké krásné překvapení mě za pár stránek čeká :-)







To, že záložka ladí s květinami, mi došlo až fakt o hodně později :D




Všechny mé oblíbené barvy pohromadě :-)








Čekanka...

Tak bych se teď taky mohla jmenovat. Čekám na tolik úžasných knih... O pokračování Kostičasu raději nemluvím. Byla jsem tak zoufalá, že jsem si musela dát na blog počítadlo :D




Vidíte? Kniha si focení vyloženě užívala :D



Upřímně? Já taky :-)



Modrá k modré...






A skutečný modrásek :-) Krasavec.




To je vždycky boj, aby se podívala na mě... Ťapi, kočička! Či či či! Ná! Tady!
V 85 % na mě kašle, ale někdy se zadaří :D






Mateřídouška alias záložka...





Teda... pořád jsem měla dojem, že mi tak kytka někoho připomíná. A už mi to došlo! Víte koho? Mushua z animované pohádky Mulan :D Pokud jste neviděli, mrkněte se. Je to skvělá Disneyovka ;-) A na Mushua se můžete mrknout ZDE. Je to ten červený.

Pokud teď pozvedáte obočí, buďte v klidu... taky se nechápu :D




A krásná menší duha. Táhla se podél proudu řeky což znamená, že mělo pršet. A co myslíte, pršelo? Kdyby jen to!



No, taky bych byla nadšená.




Fakt se pěkně zatáhlo až jsem myslela, že budu muset jít domů.





Pak se zase udělalo pěkně. Uff :-)



A duha ještě jednou...






Ale pár kapek přece jen spadlo. Ještěže měl Kostičas pláštěnku :-)



A právě pak jsem četla tu NÁDHERNOU PŘEKRÁSNOU kapitolu, ze které jsem byla úplně na měkko :-)

No, a pak jsem si uvědomila, co vlastně záporné postavy musí udělat, abych jim propadla. Tak si třeba vezměte Warnera v Roztříštěné, že? SPOILER Chová se pěkně k chudáku pejskovi. A pak tady Warden v Kostičasu... s laní.
Jo, takhle se na mě musí! :-)

I když se tedy musím přiznat, že na rozdíl od Warnera, jsem u Strážce prostě nedokázala uvěřit, že by byl fakt zlý. Možná proto, že Paige doopravdy ani jednou neublížil, nebo proto, že to jeho charisma se ke mě propálilo skrz stránky... Nevím no :-)

Ale zase... třeba takový Voldemort by si to u mě nevyžehlil ani se zoologickou :D






Ťapík na lovu. Tedy... skoro :-)




Jeden západ slunce u nás ve vesnici...



Mateřídouška....





Ptáte se, na co naše milá Ťapka čeká? No na mě! Jsem hrozná brzda. Fotím až se z foťáku kouří...



A další západ slunce :-)





Neděle ráno. Hned po mši svaté jsem vytáhla segerníka na krátkou procházku k našemu parku...



Květy zase úplně všude :-)









Rudá růže...




Obloha ráno vypadá úplně jinak než v poledne, odpoledne, večer. Stejně jako světlo. Všímáte si toho? :-)



Tahle na svůj čas ještě chvilku čeká :-)



Ťapoušek na procházce nesměl chybět...








Náš malý vodotrysk o který se někdo už pár let stará...



Na první pohled to vypadá, že místo vody z něj tryská rýže :-)







Takhle je Ťapík vychovaná, způsobně sedět se musí i na lavičce ;-)




No jo no! Nemohla jsem si pomoct. Přece ho nenechám doma!





Ráno je park opravdu nejkrásnější :-)









I potůček máme...









A jeřabiny už se houpou...







Divizna...





A odpoledne zase zpátky do Olomouce...

Kostičas po ruce, hádáte správně. Tak si klidně čtu a pak zjistím, že na mě kouká jeden kluk. Čtu dál. Po chvíli se podívám zpátky a zase se kouká a pak ještě jednou. Fakt mi to bylo divné. Jenže... pak mi došlo, jak se tvářím. Četla jsem zrovna tu napínavou část, ve které hlavní hrdince Paige, zalepí pusu a to doslova a pak nastane mela... No, asi jsem se fakt tvářila vražedně, hm... :D



Ty mraky jsou na cestě někdy opravdu naprosto úchvatné jako právě tyhle. Majestátní, vysoko. Jakoby pořádaly závody nebo přehlídku :-)



:-)



Ach jo, ta obálka je vážně skvělá :-)



A překvapení na závěr! Tak se jdu podívat z okna a co to tam letí!



Ty sprinty pro foťák si ani nepředstavujte :D Kam se na mě hrabe Flash :D



Tak si říkám, že sousedi naproti nade mou asi už 5 let musí vrtět hlavou... 









Krása to byla :-)



Nevím, jak vám, ale mě ta větev nalevo připomíná zajíce s ušima a jak packama ukazuje. Teď teda na ten balon :D



Uff. Tak to bylo všechno.

Další článek přibude až za nějakou dobu, až se mi podaří nashromáždit nějaké další obrázky. Do té doby se mějte pěkně a užívejte dál prázdnin. Foťte, čtěte, relaxujte, pokud aspoň trochu můžete ;-)







Obrázky: 2014 © Anne Leyyd

6 komentářů:

  1. Všechno jsou to naprosto překrásné fotky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju moc, jsem ráda, že se ti líbí :-)

      Vymazat
  2. Působivé fotografie, líbí se mi, jen tak dál. *:)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné fotky :). Kostičas i První kniha stříbrných snů si musím přečíst :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju, jsem ráda, že se ti líbí :-) jo, to určitě musíš! ;-)

      Vymazat

Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)