Miss Potter - Filmová recenze

Režie: Chris Noonan
Scénář: Richard Maltby Jr.
Země výroby: USA / Velká Británie
Rok: 2006
Čas: 88 min
Hrají: Renée Zellweger, Ewan McGregor, Emily Watson, Barbara Flynn, Billy Paterson a další

Film na CSFD






Obsah:

Zatímco její knihy těší generace dětí po celém světě, Beatrix Potterová si svůj vlastní příběh držela pečlivě pod zámkem. Miss Potter je okouzlující love story inspirovaná životem a láskou světoznámé spisovatelky Beatrix Potterové.

Beatrix Potterová byla literárním fenoménem začátku 20. století. V době, kdy mladé dívky její společenské třídy měly v plánu se dobře vdát, se Beatrix stala ikonickou postavou. Vytvořila sérii knih a postav, které jsou stejně oblíbené dnes, jako byly před sto lety, a které se od svého vydání nikdy nepřestaly prodávat. Beatrix byla nadanou malířkou a její botanické kresby byly využity společností Royal Horticultural Society v Kew Gardens (kresby jim prodala pod mužským pseudonymem).

Mimoto skoupila v Lake District ohromné pozemky, které přenechala organizaci National Trust, a zachovala tak tuto panenskou přírodu pro budoucí generace. To je její odkaz, to je její příběh…

Můj názor:

Jak jste si mohli přečíst v popisu, film je natočen na motivy skutečných událostí týkajících se života proslulé ilustrátorky, spisovatelky, přírodovědkyně (specialistky především na houby a lišejníky) a ochránkyně anglického venkova - Beatrix Potterové. No a já jako fanoušek Harryho Pottera si samozřejmě nemůžu hned nevšimnout poněkud zvláštního spojení jmen v jejím jménu :D

Nicméně k filmu. První zmínku o něm jsem zaznamenala už před několika lety v jednom časopise a hned jsem si řekla, že ho musím vidět. Zaujal mě námět, Renée Zellweger a pochopitelně Ewan McGregor (můj oblíbenec od doby, kdy jsem ho viděla jako Obi-Wana Kenobiho), jenže kdo ví, proč jsem se k němu dostala teprve před několika měsíci. Možná to na jednu stranu bylo dobře.

Film mě zaujal hned od prvních sekund, kdy hlavní postava – miss Potter, začínala připravovat barvy a štětce k malbě a její první slova pro mě měla neskutečnou sílu a význam, takže už tehdy jsem tušila, že film BUDE STÁT ZA TO. A opravdu stál. Jako u jednoho z mála snímků jsem dovedla naprosto DOKONALE pochopit hlavní postavu, dovedla jsem se do ní vžít a vcítit.

Trochu mi uniká smysl zařazení filmu pod „fantasy“ – upřímně jsem tam žádné fantasy prvky nenašla, pokud si pod nimi ovšem někdo nedosadil Beatrixino vidění. Říkám tomu vidění, protože spousta z nás (hlavně ti co tvoříte příběhy nebo máte dobře rozvinutou fantazii) víte, že někdy vaše představy doslova ožívají, vidíte je před sebou, dovedete popsat detaily a pocity, jaké ve vás ty představy vyvolávají skoro jako byste něco hmatatelně vytvořili, něco oživili.

Nějak takhle ;-)

Co se týče narativnosti (zpracování příběhu), tak ačkoliv je životopisný, neměla jsem ani na chvíli dojem, že bych se dívala na nějaký díl z oblasti dějepisu. Filmaři se spíše soustředili na samotný příběh, pohled na hlavní hrdinku a to, s čím se musela prát, co musela překonávat. Mám za to, že pokud by takto podávali hodiny učitelé zabývající se historií (a nejen tou) žáci by si zapamatovali mnohem více a neskutečně více by je to také bavilo. Protože upřímně – na co vám pomůže vědět, KDY se odehrálo „bostonské pití čaje“, když nevíte, CO to vlastně znamená?

Snímek byl laděn do příjemných teplých barev, které ve mě evokovaly pozdní léto nebo podzim, přesně takové to krásné období sytých barev, kterých se nemůžu nabažit :-)

Film byl navíc doplněn o několik retrospektivních scén ukazujících malou Beatrix, takže divák si může lépe udělat představu, jak se dopracovala až k tomu, čím byla v dospělosti. Docela mě zarazila naprostá NESOURODOST s jejím bratrem, která byla ve filmu ukázaná. Nečekané.

Nejsem sice kdovíjaký znalec, ale interiéry londýnských domů i venkovských sídel na mě působily autenticky a vyvolávaly ve mně (nějak podvědomě) chuť po čaji :D Co se týče exteriéru, tak ty byly doslova a do písmene KOUZELNÉ. Překrásná příroda. Filmaři pro snímek vybrali vskutku úžasné lokace, na které bych se jednou ráda podívala.

Líbil se mi také velmi reálný pohled na to, jak to dříve chodilo, když se s někým chodilo. Tedy když měla tehdy žena či dívka přítele, nebo někam šla s mužem (a nemuselo při tom jít ani o to, že by spolu měli nějaký vztah). Po tomhle si pak s úlevou oddechnete a řeknete si, „ještěže už jsme se ve vývoji posunuli dál“.

Herecké výkony byly… SKVĚLÉ. Renée Zellweger jsem si oblíbila ještě víc, Ewana taktéž a Emily Watson (na kterou narážím čím dál častěji a také ji mám s každým dalším filmem víc ráda) stejně tak. Velmi sympatická trojice, která rozehrávala opravdu silný a působivý příběh. Bez potíží jsem jim jejich role dokázala uvěřit a podle mě pro ně byli vybráni dokonale.

Hudební doprovod jsem nějak výrazně nezaznamenala. Spíše bych nyní zpětně řekla, že to byl příjemný, nerušivý doprovod, který ovšem nijak nevynikal a který jsem si (jak po skončení filmu a stejně tak i s odstupem) nedovedla a nedovedu vybavit.

Ve scénáři se mistrně vyhnuli trapným klišé i ohraným dialogům a celý film působil nanejvýš příjemným dojmem. Musím přiznat, že takových 80 % snímku jsem se usmívala. Nemohla jsem si zkrátka pomoci. Příběh byl úžasný, krásně plynul, svižně, ale ne tak, že bych měla pocit, že někam spěchá, aby se toho stihlo do filmu nacpat co nejvíc. Ocenila jsem i humornou stránku a to, jak reálně snímek vyzněl. A zase jsem se dozvěděla něco nového – navíc ze života tak zajímavé ženy jako byla právě Beatrix Potter. Žasla jsem nad její pečlivostí a obdivovala její fantazii, trpělivost a cílevědomost. Pro mě osobně (a věřím, že i pro ostatní, kteří se věnují nebo chtějí věnovat psaní vážněji), byl tento film maximálně INSPIRATIVNÍ.

Lake District, Cumbria

Zkrátka umělkyně jak se patří. A když říkám „umělkyně“ myslím tím pravý význam toho slova. Ne chování a způsoby hodné „pošuka“ a omlouvané slovy „ona se chová takhle, protože je to umělkyně a tak má právo být výstřední“, nebo kresby, které by zvládlo malé dítě (a to ještě když ani nemá v plánu něco kreslit, ale jen třeba převrhne barvu) a z nichž si pak „znalci“ doslova sednou na zadek a prohlašují o nich, jak jsou úžasné a co všechno vyjadřují. Takže NE! Nic takového.

Při tomto snímku si jistě vzpomenete na své dětství a knižní kresby, s nimiž jste se nejednou setkali. Mám totiž pocit, že mnoho malířů se nechalo při své tvorbě inspirovat právě kresbami Beatrix Potterové, které jsou prostě kouzelné, milé a neuvěřitelně něžné? - nevím, jak jinak lépe to popsat nebo vystihnout.

Po skončení filmu jsem cítila takový příjemný klid, radost a opravdu OPRAVDU nutnost donutit se na film podívat ještě někoho. Protože za to opravdu stojí. První na řadě byla mamka (jen tak mezi námi - VELMI (!!!) náročný divák, kterému nesedne jen tak něco). Ta si film po pár minutách oblíbila a po jeho skončení mi dala za pravdu – a to už je co říct :-)

Takže moje doporučení pro vás – pokud máte rádi filmy natočené na motivy skutečných událostí, opravdu působivé herecké výkony, příjemnou atmosféru a pokud se ještě navíc věnujete vlastní tvorbě (v jakémkoliv směru), či lidi, kteří tvoří máte rádi a rádi se o nich něco dozvíte, je tento snímek přesně pro vás. Romantici si taktéž přijdou na své. Ode mě si pak film zaslouží jedině plný počet hvězdiček na CSFD.

Moje hodnocení na CSFD: «««««

Trailer:

A ještě na závěr, pokud byste se chtěli podívat na samotnou Beatrix Potter a pár jejích obrázků. Ale jsem si jistá, že je budete určitě také znát ;-)

Tak co? Že jste si vzpomněli na samotné knížky této fenomenální autorky, nebo na ty, kteří se jí nechali při ilustracích inspirovat? :-)

Beatrix Potter

No a už na úplný závěr ještě fotografie Renée Zellweger, kterou mám moc ráda :-)

Obrázky: pinterest.com