Dokonalý svět - Recenze na knihu

Série: Matched 3 (3 of 3)

Originální název: Reached
Autorka: Ally Condie

Český překlad: Klára Kučerová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 443

Anotace:

Poté, co Cassie zoufale hledá za hranicemi Společnosti Kye a také možnost, jak se přidat k Povstání, zjišťuje, že oba dva mohou svého cíle dosáhnout jedině tehdy, když ztratí to, na čem jim nejvíce záleží. Jeden druhého. Jejich cesty se tedy znovu rozcházejí, a zatímco Ky zůstává ve vnějších provinciích, Cassie je Povstáním vyslána zpět do Společnosti…

Epický závěr bestsellerové trilogie Ally Condieové o boji za možnost vybrat si v dokonalém světě budoucnosti svůj osud.

Související recenze:

Matched 1 - Dokonalý pár

Matched 2 - Dokonalý sen

Můj názor:

Tak! Závěrečný díl série. Musím říct, že na konci většiny sérií nebo samostatných knih mám víceméně hořkosladké pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že už KONEČNĚ VÍM, jak to celé dopadlo, kam se hrdinové dostali nebo nedostali, že padouši byli (většinou) poraženi a dobro zvítězilo nad zlem. Na tu druhou stranu ovšem cítím smutek z toho, že se se svými oblíbenci musím rozloučit, že už nebude žádné „to by continued“ a že je prostě konec!

Toto výše byly pocity, které prožívám u knih, které si oblíbím a které se mi zadřou pod kůži. S politování ale musím říct, že série Matched (po 1. dílu - a to i když se mi VELMI líbil) se k nim nyní, po dočtení všech knih, neřadí.

Začátek Dokonalého světa jsem nějak přelouskala, nýbrž do další četby jsem se musela OPRAVDU nutit. A sami asi víte, jak to vypadá, když se do nějaké knihy nutíte, že to není ono. A nebylo, pro mě určitě ne.

Co beru jako + tohoto dílu, pak to, že u mě (naproti 2. dílu) nevyvolal pocity deprese nebo stísněnosti. Popravdě? Nevyvolal ve mně NIC.

Naprosto BOLESTNĚ (!!!) jsem postrádala VÁŠEŇ A SÍLU OKAMŽIKU. I u (dalo by se říci) největších dějových zvratů. Necítila jsem ani kapku napětí, strachu o hrdiny nebo sílu jejich spojení, lásky, odhodlání… Vlastně jak o tom nyní zpětně přemýšlím, tak kdyby (třeba) zemřel Ky, vsadím boty, že by to se mnou nehnulo. To, co u mě bez nejmenších potíží dokázala vyvolat Tahereh Mafi, Veronica Rossi, Guillaume Musso, Julie Kagawa nebo Marcus Zusak, tak toho jsem se zde nedočkala ani v té nejmenší možné míře.

Opět jsem narážela na pocit, že hrdinové své vyprávění spíše popisují, než aby je prožívali. Téměř jakoby spali. Žádné emoce.

SPOILERY

Naprosto mě kupříkladu uzemnila scéna, v níž se Cassia s Kyem po TAKOVÉ dlouhé době opět setkali. Já naivka čekala, že se k sobě vrhnou, nebo (když už je tady ta možnost nákazy morem) tak bude aspoň popsáno, že oba ničilo nebo bolelo, že se k sobě nemohli přiblížit ani se obejmout. Jenže? Nic. Vlastně počkejte, něco, co se vzdáleně blížilo nanogramu tam bylo! Málem jsem příběhu ukřivdila...

Nebo když Ky málem umíral a Cassia se o něj starala. Opravdu - kdybyste nevěděli, že ti dva jsou pár, tak by vás ani ve snu nenapadlo, že by se mohli milovat tak, jak je to naznačeno v 1. díle. Opět! - žádné emoce na mě ze stránek nepřeskočily! Opravdu jsem se je tam snažila najít, protože v sobě mám pokaždé CHUŤ a TOUHU objevit v každé knize, kterou čtu, ten možný potenciál, tu sílu... Jenže zde? A navíc dystopie, zakázaná láska, málem smrt...? Tak jako – kde to jsme?!

 

A přesně tohle jsem měla chuť udělat pokaždé, když tam bylo VŠECHNO jiné, kromě náznaku nějakého citu NAVÍC:

Romantiku aby člověk hledal taky s lupou. Tak nějak jsem též čekala, že když jde o ten poslední EPICKÝ díl a závěr série, tak to mezi hlavními hrdiny bude jiskřit atd. A ono houby.

A ony věty, nad kterými se snad každá holka či žena v knize pousměje a zasní, mě zde donutily udělat jediné – nechápavě pozdvihnout obočí a říct: „Whaaat?“ Tak uměle a nepřirozeně to na mě v této knize působilo. Opravdu jsem se snažila vžít do hrdinů a procítit to… jenže to nešlo. Opravdu ne.

Ale abych nebyla jen negativistická – co mě tedy v knize zaujalo nebo se mi líbilo?

Z příběhu jsem si odnesla pár vět, které měly hlubší pointu a smysl a ty jsem si vypsala. Pokud zde sledujete pravidelnou týdenní dávku citátů a hlášek, pak jste je mohli zaznamenat.

Xander na mě udělal dojem, jelikož právě ten směr, jaký nabrala jeho postava, jsem nečekala. Ze všech postav této série jsem si asi jej nakonec oblíbila nejvíc.

Musím také Ally Condie přiznat propracovanost knihy. Zpětně jde vidět, že to měla dobře promyšlené, vytvořila opravdu reálnou novou „společnost“ a vizi, jak by to vypadalo, kdyby se všechno řídilo tak, aby to bylo dokonalé.

Poněkud mě zklamalo pojetí Kapitána, na něhož byl v celé sérii kladen takový důraz a pořád na něj bylo odkazováno. Dokonce to vypadalo, že ON má být hlavou všeho - a přitom nakonec…? Ano, byl hlavou všeho, jenže co tam ve skutečnosti UDĚLAL? Jaký hlubší smysl měla jeho postava?

Z pozice zdravotníka musím ocenit autorčino pojetí ošetřovatelské péče, popsané postupy a snahu o vysvětlení VELMI TĚŽKÉHO tématu imunizace, přenášení viru, hledání léku. Na tom nemůžu vytknout nic. Nebojím se tvrdit, že je klidně možné, že díky autorce někdo lépe pochopí právě tyto složité procesy, protože pro jejich vysvětlení používala zajímavá přirovnání a bylo vidět, že si s tím snažila pohrát tak, aby to přiblížila čtenářům všeho druhu.

Za toto všechno tedy palec hore!

Co musím pochválit NEJVÍCE, tak jsou naprosto ÚCHVATNÉ obálky všech 3 knih. Jsou opravdu úžasné, originální, krásné, super, super, super! Jedny z těch nejlepších, jaké jsem viděla. Prostě nádhera!

Avšak ani ty nejlepší obálky na světě nezachrání vnitřek, který skrývají, a který pro mě osobně byl MAXIMÁLNÍM zklamáním. Hned po posledním dílu série Delirium od Lauren Oliver, je pro mě série Matched 2. největším čtenářským zklamáním.

Celkové hodnocení:

«««««

Na to, jak silný potenciál měla série na začátku a po 1. díle, mě její zbývající 2 knihy velmi zklamaly. Ally Condie přiznávám maximální propracovanost, píli a péči, s jakou se příběhu věnovala. Avšak její pojetí hrdinů a příběhu celkově mě zklamalo, přišlo mi velmi roztahané, místy nudné, s naprosto (pro mě) nereálnými reakcemi postav a jejich chováním. A téměř neustálá absence emocí, které by z knih (vyjma 1. dílu) na čtenáře přeskakovaly, mé hodnocení rovněž snížila a četbu mi pokazila.

Bohužel za sebe musím říct, že tuto sérii nedoporučuji, ačkoliv jsem si jistá, že i v ČR si své příznivce jistě získá - já k nim však nepatřím. Tudíž celkově za 3 hvězdy + další pomyslnou hvězdu za neskutečně krásné  a geniální obálky!

Obrázky: google.com, pinterest.com