sobota 26. prosince 2015

Železná královna - Recenze na knihu


Série: Železná víla 3 (3 of 4)
Originální název: The Iron Queen
Autorka: Julie Kagawa

Český překlad: amatérský
Rok vydání originálu: 2011
Počet stran: 384








Anotace:

Jmenuji se Meghan Chaseová.
Myslela jsem, že už je po všem - že čas, který jsem strávila ve Férii, neskutečné volby, které jsem musela činit, oběti těch, které jsem milovala, jsou za mnou. Ale mýlila jsem se - nehledě na to, co udělám, bouře se přižene a armáda Železného krále mě stáhne nazpátek. Táhne mě pryč od vyhnaného Prince, který přísahal, že mi zůstane po boku. Táhne mě do středu bitev tak strašných, že si nemohu být vůbec jistá, zda přežiji.

A tentokrát už nebude žádná cesta zpět.







Související recenze:








Můj názor:

Na pokračování série Železná víla jsem se nemohla dočkat, protože i když 2. díl skončil víceméně uzavřeně, pokud si oblíbíte hrdiny daného příběhu, nemůžete je přece jen tak opustit, jestliže víte, že existují další dobrodružství, která prožívají. A stejně jako asi všichni čeští a slovenští čtenáři, kteří tuto sérii mají rádi, jsem zlostně a zoufale zavyla sotva jsem se dozvěděla, že nakladatelství nechystá vydání pokračování. Nicméně naděje umírá poslední, a tak se jednoho dne stalo, že mi jedna známá přinesla šokující zprávu, a sice že je na internetu amatérský překlad obou zbývajících dílů. Což mi na chvíli způsobilo menší šok (ovšem v porovnání s mou sestrou, která málem dostala srdeční záchvat, jsem já reagovala ještě klidně ;-))

Nejprve jsem se bála, že to bude překlad typu google-translation, což se hodí a je velmi nápomocné kdekoliv jinde, ale ne u knih - tedy pokud si opravdu chcete užít četbu. Sotva jsem však soubor otevřela, opravdu mě překvapilo, jak dobrý překlad to je! Sem tam se samozřejmě najdou drobné nesrovnalosti, ale je jich minimum. Čímž bych touto cestou chtěla poděkovat té dobré duši, která oba díly přeložila :-) Je to super a děkuji MOC a MOC a MOC!!!

Ale nyní už tedy k hodnocení samotného 3. dílu - Železná královna.

STYL PSANÍ

Styl psaní Julie Kagawy si stále drží svou laťku - je zajímavý a věcný, dobře se čte. Kniha je opět vyprávěna v ich formě z pohledu Meghan. Autorka se rozhodla naplno využít potenciálu, který se s Meghaniným a Ashovým partnerstvím nabízel. Můžeme si tak užít a vychutnat mnoho a mnoho rozhovorů a scén právě s nimi a to, že jsou téměř neustále spolu je konečně satisfakce za všechna prožitá utrpení, chlad a odloučení, která si museli (i my čtenáři) prožít v předchozích dílech.

POSTAVY

Všechny postavy si zachovávají tváře, které měli v předchozích dílech a přece je na nich znát určitý rozdíl. Což je jedině dobře, protože není nic horšího než postavy, které se zaseknou a stagnují na jednom místě.

Na Meghan je asi nejvíce znát to, jak jako dívka vyrostla a zmoudřela. Zatímco v 1. díle je vyjukaná téměř ze všeho, co kolem ní projde, v Železné královně se začíná naplno projevovat její moudrost, statečnost a vůdcovské schopnosti. Je milá, hodná, se srdcem na správném místě. Sem tam je trošku otravná se svou snahou zachránit všechny a všechno, ale řekněte - kdo by se o to na druhou stranu nesnažil, že?

Princ Ash byl… no… ehm, řekněme to tak, že jsem z něj na mnoha místech tááála jako Olaf na slunci. A přiznávám, že když jsem četla poprvé 1. kapitolu, měla jsem slzy v očích - zkrátka tomu nešlo zabránit!

Jeho charakter je frustrující. Takového gentlemana a skutečného rytíře aby člověk pohledal. Kdyby se mnoho a mnoho dalších mužských knižních / filmových hrdinů chovalo aspoň z desetiny jako on, možná by ti reální kluci a muži dostali silnou inspiraci i motivaci, jak by se měli chovat ke svým přítelkyním a manželkám. Hm, ano, možná jsem se trochu zasnila a tato kniha u mě způsobila silnou romantizaci, ale aspoň OBČAS by to bylo pěkné.

Jedna moje část trochu remcala, že má ochranitelský a hrdinský komplex, jenže pokud se podíváte na jeho život opravdu do důsledku (Ariella atd.), nelze se mu divit, že to kapku přehání a reaguje tak, jak reaguje. Čili Ash = the best ;-)

Puk je... Puk. Ten se nezměnil ani o chlup. Což je u něj jedině dobře, protože jeho hlášky, humor, přístup k životu, slávě a dobrodružství je skutečně legendární a byla by chyba o to přijít v případě, že by zmoudřel. Je to takový starý / mladý kluk s duší věčného dítěte, dobrodruha a vtipálka. Díky němu jsem také málem brečela smíchy. On a Ash v tomto díle opět perlili a společně tvořili nesourodou a přesto naprosto kompatibilní dvojici, že další takovou hned tak nenajdete.

A ještě musím zmínit jednu postavu, která by mi mé opomenutí buď neodpustila anebo pěkně škaredě oplatila. Ano, mluvím o Grimalkinovi. Nikdy bych nemyslela, že si tohohle děsného chlupatého kocoura oblíbím a budu ho mít opravdu ráda, ale je to tak! Dokonce jsem si užívala i tu jeho aroganci, egocentrismus a přehlíživost. Upřímně - ta kočka je děsná, ale i přesto má něco do sebe, určité charisma… Kdo jste četli, tak mi asi rozumíte :-)

PŘÍBĚH

Jak už jsem psala, tak při četbě se nelze nudit. Děj je plný akce, dobrodružství, napětí, hádanek a různých kliček, slibů a intrik. Díky Pukovi je také velmi vtipný, protože jeho hlášky jsou jedněmi z těch nejlepších, jaké jsem kdy v životě četla. Vztah Ashe a Meghan je v tomto díle velmi silný a tak si na své přijdou i romantici. Ovšem nečekejte vztah typu přeslazeného čaje. Samozřejmě - jestli máte alergii na projevy velké a epické lásky, pak četbu této série raději vynechejte, vy ostatní však máte zelenou a pokud jste naladěni na stejnou vlnu jako já, budete spokojeni ;-)

No, možná ne tak docela - počítejte prosím s tím, že konec této knihy je doslova NERVY DRÁSAJÍCÍ a SRDCE DRTÍCÍ. Já na něj zírala s pootevřenou pusou a sevřenou hrudí, protože zabil mé naděje hned 2x - jakoby to snad jednou nestačilo. Jedinou útěchou pro mě bylo vědomí, že se můžu hned pustit do pokračování. Uf!

DOPORUČENÍ

Tuto knihu rozhodně doporučuji těm z vás, kteří jste četli oba předchozí díly a chtěli byste vědět, jak to s Meghan, Ashem a Pukem bylo dál. Pokud jste Železného krále a Železnou dceru ještě nečetli, pak s tímto dílem počkejte, protože byste mohli být poněkud zmatení a hůře se orientovat v ději.

Máte-li rádi fantasy, dobrodružství, romantiku, napětí, záhady a intriky, velkou lásku a opravdu vtipné hlášky, pak je tato série pro vás to pravé ořechové ;-)

       
                   

Celkové hodnocení:

«««««

Železná královna je důstojné pokračování úžasné série z férijského světa, který Julie Kagawa stvořila. Příběh Meghan a Ashe, jejichž lásce nebylo přáno už od počátku, vás na chvíli přivede k blaženému snění a následně opět hodí do kruté reality, které s nimi budete muset čelit.

Příběh plný akce, vtipu, romantiky, dobrodružství a náročných bitev o záchranu nejednoho světa…






Ukázka z knihy:



JMENUJU SE MEGHAN CHASEOVÁ.

Za méně než dvacet čtyři hodin mi bude sedmnáct.

Déjà vu, že jo? Šokující, jak rychle tě čas může míjet, když stále stojíš. Nemůžu uvěřit, že od toho dne uběhl už rok. Ode dne, kdy jsem vstoupila do Férie. Ode dne, který navždy změnil můj život.

Technicky vzato, nepřekročím skutečně práh sedmnácti let. Byla jsem v Kdesikdys příliš dlouho. Když jste ve Férii, nestárnete, nebo stárnete tak pomalu, že to nestojí za zmínku. Takže, zatímco uplynul rok v reálném světě, já jsem asi jen o pár dní starší, než když jsem vstoupila dovnitř.

V reálném životě jsem se ale změnila natolik, že nepoznávám ani sama sebe.
Pode mnou klapala proti chodníku kopyta otrhaného hříběte a udávala tichý rytmus, který odpovídal mému vlastnímu tepu. Na tomto osamělém úseku dálnice v Louisianě, obklopeného tupelami a mechem pokrytými cypřiši, nás minulo několik aut, a ta, která proletěla kolem nás bez zpomalení, rozházela cestou listí. Nikdo z nich nemohl vidět chlupatého černého koně s očima jako žhavé uhlíky, procházejícího podél silnice, bez otěží nebo udidla nebo sedla. Nemohli vidět postavy na jeho hřbetě, světlovlasou dívku a temného, krásného prince za ní, s rukama kolem jejího pasu.

Smrtelníci byli slepí ke světu Férie, světu, jehož jsem nyní byla součástí, ať už jsem to chtěla, nebo ne.

„Čeho se bojíš?“ zašeptal mi hluboký hlas do ucha a poslal mi tak zachvění nahoru po páteři. Dokonce i ve vlhkých bažinách Louisiany Zimní princ vyzařoval chlad a jeho dech byl nádherně chladný proti mé kůži.

Podívala jsem se na něj přes rameno. „Co tím myslíš?“

Ash, princ Temného dvora, se setkal s mým pohledem, stříbrné oči zazářily v soumraku. Oficiálně už nebyl princem. Královna Mab ho vyhnala z Kdesikdys poté, co se odmítl vzdát své lásky k napůl lidské dceři Oberona, Letního krále. Mého otce. Léto a Zima měli být nepřátelé. Neměli jsme spolupracovat, neměli jsme společně řešit problémy, a co je nejdůležitější, neměli jsme se zamilovat.
Ale my jsme se zamilovali, a teď tu byl Ash se mnou. Byli jsme vyhnanci, a škvíry – cesty do Férie – pro nás byly navždy uzavřeny, ale bylo mi to jedno. Neměla jsem v plánu se tam někdy vrátit.

„Jsi nervózní.“ Ashova ruka mě pohladila vzadu po hlavě a odhrnula mi vlasy z krku, až jsem se zachvěla. „Cítím to. Máš tu úzkostlivou, chvějící se auru všude kolem sebe, a to mě nutí tenhle oříšek rozlousknout. Co se děje?“

Měla jsem to vědět. Neexistovala žádná možnost, jak před Ashem nebo jakýmikoli jinými fériji skrýt, co cítím. Jejich magie, jejich kouzla pochází z lidských snů a emocí. Takže Ash cítil to, co jsem cítila já, aniž by se vůbec musel snažit. „Omlouvám se,“ řekla jsem mu. „Myslím, že jsem trochu nervózní.“

„Proč?“

„Proč? Byla jsem pryč skoro rok. Máma vyskočí do stropu, až mě uvidí.“
Můj žaludek se kroutil, jak jsem si představovala to setkání: slzy, naštvanou úlevu, nevyhnutelné otázky. „Neslyšeli ode mě nic od té doby, co jsem byla ve Férii.“ Povzdechla jsem si a zadívala se na cestu k místu, kde úsek chodníku splynul s tmou. „Co jim mám říct? Jak to mám vůbec začít vysvětlovat?“

Otrhané hříbě si odfrklo a přitisklo uši k hlavě kvůli kamionu, který zaburácel, když projel nepříjemně blízko. Nemohla jsem si být jistá, ale vypadalo to jako Lukův otlučený starý Ford, chrastící po silnici a mizející za zatáčkou. Jestli to byl můj nevlastní otec, rozhodně by nás nemohl vidět; dokonce měl problém zapamatovat si moje jméno, i když jsem bydlela ve stejném domě.

„Řekni jim pravdu,“ řekl Ash, čímž mě překvapil. Nečekal na moji odpověď. „Od začátku. Buď to přijmou, nebo ne, ale nemůžeš skrýt to, kdo jsi, zejména před tvojí rodinou. Nejlepší je mít to za sebou – dokážeme se vypořádat s čímkoli, co se stane potom.“

Jeho upřímnost mě překvapila. Ještě jsem si zvykala na toho nového Ashe, toho férije, který mluvil a smál se místo schovávání se za ledovou stěnu lhostejnosti. Od chvíle, kdy jsme byli vyhnáni z Kdesikdys, byl otevřenější, méně napjatý a úzkostmi sužovaný, jako kdyby mu spadla z ramen obrovská tíha. Je pravda, že byl vždy klidný a vážný jako nikdo jiný, ale poprvé se mi dostalo pohledu na toho Ashe, o kterém jsem věděla, že tam celou dobu byl.

„Ale co když se s tím nedokážou vyrovnat?“ zamumlala jsem a vyjádřila obavy, které mě trápily celé dopoledne. „Co když uvidí, co jsem, a začnou šílet? Co když mě už… nebudou chtít?“

Na konci jsem už šeptala, i když jsem věděla, že zním jako mrzuté pětileté dítě. Ale Ashovo sevření zesílilo a přitáhl si mě blíž k sobě.

„Pak budeš sirotek, stejně jako já,“ řekl. „A najdeme způsob, jak to zvládnout.“ Jeho rty se mi otřely o ucho, svázaly tak můj žaludek do asi tuctu uzlů. „Společně.“

Zadrhl se mi dech a já otočila hlavu, abych ho políbila, a mohla mu znovu rukou prohrábnout jeho hedvábné tmavé vlasy.

Otrhané hříbě odfrklo a vzepřelo se uprostřed kroku, ne natolik, aby mě shodilo, ale dost na to, abych poskočila několik centimetrů nahoru. Divoce jsem popadla jeho hřívu ve stejnou chvíli, kdy mě Ash chytil kolem pasu, aby mě zachránil před pádem. S bušícím srdcem jsem střelila pohledem mezi uši otrhaného hříběte a odolávala nutkání kopnout ho do žeber a poskytnout mu další výmluvu, aby mě shodil. Zvedl hlavu a zadíval se na nás, oči mu rudě svítily, odpor jasně vepsaný v jeho koňské tváři.

Nakrčila jsem nos. „Oh, promiňte, je vám to nepříjemné?“ zeptala jsem se sarkasticky a odfrkla si. „Dobře. Budu se chovat slušně.“

Ash se zasmál, ale nepokusil se mě zatáhnout zpět. Povzdechla jsem si a dívala se přes houpající hlavu hříběte na silnici, hledaje známé orientační body. Srdce mi poskočilo, když jsem zahlédla rezavou dodávku stojící mezi stromy mimo silnici, kde nad její střechou rostl starý a pokroucený strom. Byl tam tak dlouho, jak jsem si jen pamatovala, a viděla jsem ho každý den z autobusu do školy a ze školy. Vždycky mi říkal, že už jsem skoro doma.

Zdálo se to tak dávno – před celými věky – kdy jsem seděla v autobuse s mým kamarádem Robbiem, kdy vše, o co jsem se starala, byly známky a domácí úkoly a jak získat povolení na řidičák. Tolik se toho změnilo, bude to divný pocit vrátit se do školy a do mého starého, světského života, jako by se nic nestalo.

„Asi budu muset opakovat rok,“ povzdechla jsem si a cítila na krku Ashův nechápavý pohled. Samozřejmě, on byl nesmrtelný férij, nemusel se starat o školu a řidičák a –

Zastavila jsem se, jak na mě najednou dopadla realita. Můj čas v Kdesikdys byl jako sen, mlhavý a éterický, ale teď jsme byli zpátky v reálném světě. Kde jsem se musela starat o domácí práce a platové třídy a jak se dostat na vysokou školu. Chtěla jsem získat letní brigádu a ušetřit si na auto. Chtěla jsem po střední škole chodit na ITT Tech, možná se přestěhovat do Baton Rouge, nebo kampusu v New Orleansu, kde bych studovala. Mohla bych to ještě pořád udělat? Dokonce i po tom všem, co se stalo? A kam by do toho všeho zapadal temný, vyhnaný férijský princ?

„Co je?“ Ashův dech mě lechtal na zadní straně ucha, až jsem se roztřásla.

Zhluboka jsem se nadechla. „Jak to bude fungovat, Ashi?“ Napůl jsem se k němu otočila.

„Kde budeme ode dneška za rok, za dva roky? Nemůžu tu zůstat navždy – dříve nebo později se budu muset vrátit do svého života. Škola, práce, vysoká, jednoho dne… “ zlomil se mi hlas a podívala jsem se dolů na své ruce. „Nakonec musím jít dál, ale nechci dělat žádnou z těchhle věcí bez tebe.“

„Přemýšlel jsem o tom,“ odpověděl Ash. Otočila jsem se na něj a on mě překvapil krátkým úsměvem. „Máš před sebou celý život. Dává smysl, že bys měla plánovat do budoucna. A došel jsem k závěru, že Goodfellow předstíral, že je smrtelný, celých šestnáct let. Neexistuje žádný důvod, proč bych nemohl udělat to samé.“

Zamrkala jsem na něj. „Opravdu?“

Dotkl se zlehka mé tváře, jeho pohled zintenzivněl, jak se na mě díval. „Budeš mě muset naučit něco o lidském světě, ale jsem ochotný se učit, pokud to znamená, že budu blízko tebe.“ Znovu se usmál, ironický úsměšek na rtech. „Jsem si jistý, že se dokážu přizpůsobit ‚lidské bytosti‘, pokud budu muset. Pokud chceš, abych navštěvoval kurzy jako student, udělám to. Pokud se chceš přesunout do velkého města, aby ses věnovala svým snům, budu tě následovat. A jestli se jednoho dne budeš chtít vdát v bílých šatech a udělat to oficiálně jako člověk, jsem ochotný udělat i tohle.“ Naklonil se, dost blízko, abych viděla svůj odraz v jeho stříbrném pohledu. „Ať tak či onak, obávám se, že se mě jen tak nezbavíš.“







Obrázky: pinterest.com, google.com, youtube.com

6 komentářů:

  1. Výborná recenze :) Já mám ohromnou radost, že jsem zjistila, že jsou i české fanpřeklady :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky, jsem ráda, že se ti recenze líbila :-) překlad je, pokud bys chtěla, napiš mi sem nebo na e-mail blogu svůj e-mail a pošlu ti je ;-)

      Vymazat
  2. Ahojky. Ja asi stejne jako ty zboznuji tyhle pribehy. Ale chtela bych se zeptat jestli by jsi mi nemohla poslat preklady obou dvou knizek. Mail bych ti napsala az mi odpovis. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ahoj, jsem ráda, že se ti taky líbí. určitě pošlu ;-)

      Vymazat
  3. Ahoj, miluju tyto příběhy, tak jsem se chtěla zeptat jestli by si mi prosím poslala překlady obouch knížek *-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ahoj, určitě, ráda pošlu ;-) buď mi sem napiš svůj e-mail anebo se mi ozvi na zefill@seznam.cz

      Vymazat

Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)