Každá sedmá vlna - Recenze na knihu

Série: Dobrý proti severáku 2 (2 of 2)

Originální název: Alle sieben Wellen
Autor: Daniel Glattauer

Český překlad: Iva Kratochvílová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2009, v ČR 2012
Počet stran: 259

Anotace:

Myslel si, že na ni dokáže zapomenout. Hlupáček Leo, který si zrušil emailovou schránku a odletěl do Bostonu. Nebo si nepamatujete poslední slova románu Daniela Glattauera Dobrý proti severáku?

UPOZORNĚNÍ. E-MAILOVÁ ADRESA BYLA ZMĚNĚNA […] PŘÍPADNÉ DOTAZY PROSÍM ADRESUJTE SPRÁVCI SYSTÉMU.

Nevíte, o čem je řeč? Zamilovali se do sebe, aniž by se kdy osobně setkali. Píší si a čekají na sebe ve svých schránkách elektronické pošty. A nyní má tento e-mailový románek románové pokračování. Glattauer ho napsal na přání čtenářů, kteří se s Leem a Emmi nedokázali rozloučit. Teď tihle dva dostávají druhou šanci.

Oba si uvědomí, že se svých citů tak lehko nezbaví. Možná je tohle skutečně ta chvíle, kdy se konečně potkají. Jenže Emmi je stále vdaná a Leo navázal nový vztah. Když se ovšem šest vln rozbilo o břeh, sedmá se právě valí — a v novém románu Daniela Glattauera je to právě sedmá vlna, která přinese překvapení.

Související recenze:

Dobrý proti severáku 1 - Dobrý proti severáku

Můj názor:

Druhý a současně závěrečný díl, navazující na knihu Dobrý proti severáku.

Po skončení prvního dílu jsem se na tento velmi těšila, jelikož závěr byl tak nervydrásající, že bych se bez pokračování skutečně neobešla.

Do děje se vracíme v momentě, kdy Emmi zjišťuje, že si Leo odpojil e-mailovou adresu a odjel do Bostonu. Než aby ale jen tak ztratila naději na další možné spojení, dál Leovi posílá e-maily a doufá, že až se vrátí, přečte si je a společně se nějak postaví tomu, co mezi nimi málem vzniklo.

Leo se po velmi dlouhých měsících skutečně vrací a po několika zádrhelech (a uraženosti) svou e-mailovou konverzaci s Emmi znovu obnovuje. Tentokrát ale oba vědí, že takhle to dál nejde a tak je setkání, k němuž málem došlo v předchozím díle, čím dál reálnější, až se nakonec skutečně uskuteční.

Co se pak stane? Vydrží jejich přátelství? Jak Emmi přijme fakt, že si Leo našel v Bostonu novou známost (Pamelu), aby začal žít reálný život a nefantazíroval o vztahu, který se ze spousty důvodů nemůže uskutečnit? Co se stane, až se setkají?

Pokud byste rádi na tyto otázky znali odpovědi, můžu vás ubezpečit, že je zde najdete.

Do knihy jsem se začetla velmi snadno, stejně jako do prvního dílu a opět jsem děj hltala, takže stránky letěly, jakoby je otáčel vítr a ne já.

V minulé recenzi jsem oceňovala preciznost Daniela Glattauera - v podání příběhu, charakteru postav, stylu vyprávění a humorných složkách, které příběh oživily a učinily ho ještě mnohem milejší, příjemnější a čtivější.

Jeho styl psaní je velmi příjemný, spisovný, nevulgární (což se přiznám, že oceňuji maximálně, protože najít v dnešní době takového autora či autorku není pořádný oříšek, ale přímo ořech).

Toto všechno můžu v Každé sedmé vlně zopakovat. Příběh na předchozí knihu krásně navazuje, nesnižuje její kvalitu, spíš naopak - vede ji k perfektnímu konci, který si tento příběh (a buďme upřímní a trochu sobečtí - i čtenáři) zasloužili.

V postavách Emmi i Lea je od předchozího dílu znát posun jejich charakterů, což je skvělé, protože není nic horšího než stagnující postavy, které se nevyvíjejí ani kdyby jim šlo o život. Zatímco Leo se v prvním dílu držel zpátky, zde se z něj stal bojovník, který si jde za tím, co chce a pokud přece jen ještě váhal, Emmi ho nakopla, protože i ona si začínala více uvědomovat to, co v životě ke svému štěstí potřebuje. Oba však přesto museli velmi dobře zvažovat další kroky, protože Emmina rodina a Leova přítelkyně jsou lidé, kterým nechtějí ublížit. Čímž se dostáváme k bodu příběhu, kdy se od sebe oba snaží co nejvíc odpoutat, nechat svůj vztah vyšumět a už se k němu nevracet. Jak ale všichni znalí tuší...

Styly e-mailů obou postav se od sebe autorovi opět podařilo dobře oddělit a nehrozilo tedy, že byste si je pletli.

A i přesto, že se oba již v tomto díle skutečně setkávají, čemuž čtenáři „přítomni“ nejsou, nejsme o nic ochuzeni, protože e-mailová konverzace je tak skvěle napsaná, že máte určitou představu „jak to proběhlo“, ale současně autor nechává prostor pro vaši fantazii, takže si něco „musíte domyslet.“ Musím říct, že mi to nevadilo a spíš jsem žasla, jak hravě a bravurně si s tím Daniel Glattauer poradil.

Co se týče samotného rozuzlení příběhu, tak za sebe mohu říci, že jsem byla velmi spokojená. Konec byl takový, jaký si dle mého tato série zasloužila, a já byla velmi ráda, že jsem si tento díl (i sérii) mohla číst.

Celkové hodnocení:

«««««

Pokračování velmi zdařile navazuje na předchozí knihu a pěkně si drží svou laťku. Postavy Emmi i Lea za oba díly prochází pěkným vývojem, což čtenář může velmi dobře sledovat a příběh tak působí mnohem reálnějším dojmem.

Vřele vám knihu (i sérii) doporučuji. Kvalitní, oddechové, milé, inteligentní čtení, které vám bude malovat úsměv na tvář ještě dlouho poté, co sérii dočtete.

Nemám co vytknout, a proto je 5 hvězd opravdu právem zasloužených.

Ukázka z knihy:

O den později

Předmět: Tak dobře

Setkáme se. Leo

O 3 minuty později

Re:

Jeden muž, tři slova! Skvělá myšlenka, Leo. Kde?

O hodinu později

Odp.:

V kavárně.

O minutu později

Re:

S deseti únikovými cestami a pěti nouzovými východy.

O 5 minut později

Odp.:

Navrhuji Velkou veletržní kavárnu Huber. Nikdy nikde jsme si nebyli tak blízko jako tam. (Myslím prostorově).

O 40 sekund později

Re:

Pošleš zase napřed svoji krásnou sestru, aby Emmi osondovala?

O 50 sekund později

Odp.:

Ne, tentokrát tam půjdu sám, otevřeně a rovnou k tobě.

O 3 minuty později

Re:

Leo, tvoje rozhodnost, kterou u tebe vůbec neznám, mě rozčiluje. Co tak najednou? Proč se chceš se mnou setkat?

O 40 sekund později

Odp.:

Protože to chceš ty.

O 30 sekund později

Re:

A protože to chceš mít za sebou.

O 2 minuty později

Odp.:

Protože chci, abys ty měla za sebou pomyšlení, že to já chci mít za sebou.

O 30 sekund později

Re:

Leo, neuhýbej. Ty to chceš mít za sebou!

O minutu později

Odp.:

Oba to chceme mít za sebou. Oba to chceme dobře zvládnout. Jde o „důstojné zakončení.“ To jsou tvoje slova, milá Emmi.

O 50 sekund později

Re:

Ale já nechci, aby ses se mnou setkal jen proto, abys to měl za sebou. Nejsem tvoje zubařka!

O minutu a půl později

Odp:

Přestože se občas strefíš přesně do nervu. EMMI, PROSÍM!!! Prostě to teď provedeme. Bylo to tvoje výslovné přání a bylo to přání oprávněné. Slíbila jsi, že si „nás“ tím nepokazíme. Důvěřuji tobě a tvému „nám“ a svému „nám“ a našemu společnému „nám.“ Sejdeme se tváří v tvář na hodinku u kávy! Kdy máš čas? V sobotu? V neděli? V poledne? Odpoledne?

O 3 hodiny později

Bez předmětu

Dnes už nedostanu žádnou odpověď, Emmi? Jestli ne, tak dobrou noc! (Jestli ano, tak dobrou noc!)

O minutu později

Re:

Leo, cítíš ještě něco, když mi píšeš? Já totiž cítím, že už nic necítíš. A tenhle pocit se mi vůbec necítí dobře.

O 2 minuty později

Odp.:

Ëmmi, mám v sobě obrovitánské bedny a truhlice plné citů k tobě. Ale mám k nim také klíč.

O 40 sekund později

Re:

Nepochází ten klíč náhodou z Bostonu a nejmenuje se Pamela?

O 50 sekund později

Odp.:

Ne, ten klíč je mezinárodní a jmenuje se Rozum.

O 30 sekund později

Re:

Jenže u tebe funguje jenom jedním směrem. Umí jenom zamykat. A všechny city se ti v těch bednách udusí.

O 40 sekund později

Odp.:

Můj rozum dává pozor, aby city měly pořád dost vzduchu.

O 30 minut sekund později

Re:

Jenomže nesmí ven. Nikdy nejsou svobodné, Leo, říkám ti, máš omezené citové hospodářství. Měl bys na něm zapracovat. Raději se s tebou pro dnešek rozloučím (to mi radí můj rozum) a nechám na sebe působit slova, která jsi ztratil nebo neztratil o našem chystaném setkání. Dobrou noc!

O 20 sekund později

Odp.:

Pěkně se vyspi, Emmi.

Obrázky: pinterest.com