Originální název: Losing Hope
Autorka: Colleen Hoover
Český překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2013, v ČR 2014
Počet stran: 333
Autorka: Colleen Hoover
Český překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2013, v ČR 2014
Počet stran: 333
Anotace:
Colleen Hooverová okouzlila čtenáře románem
Bez naděje, příběhem toho, co se stalo, když dívka jménem Sky potkala dávno
ztraceného přítele z dětství, Deana Holdera. S Holderovou pomocí odhalila Sky
šokující rodinná tajemství a vyrovnala se s city a vzpomínkami, které v ní
zanechaly hluboké jizvy. Bez naděje byl Skyin příběh. A ve Ztrácení naděje se
konečně dozvíme pravdu o Deanu Holderovi.
Můj názor:
Popisovat
o čem je tato kniha je vcelku zbytečné, jen tedy připomenu, že vypráví stejný
příběh jako v Bez naději, jen z pohledu druhé hlavní
postavy - Holdera.
Ale
abyste neupadli do omylu - kniha NENÍ VĚRNOU KOPIÍ, kde byste se nedozvěděli
absolutně nic nového a četli znovu všechny scény jen tentokrát z pohledu Holdera, kdepak! Ztracená
naděje se vrací dál do minulosti a poodhaluje nám to, co zažíval Holder
od toho večera, kdy donutil přítele své sestry Les, aby se s ní rozešel.
Vrtalo-li
vám hlavou Holderovo nepochopitelné chování, pak zde dostanete všechny
odpovědi. Nechápali jste Holderovy silné city? Tak teď dostanete vysvětlení.
Příběh,
který vypráví Holder se od toho Skyina liší především tím, že je.. styl psaní
trochu hrubější, více klučičí. Až na některá místa, kde mi to připadalo… prostě
holčičí. Nevím, možná se mi to jen zdálo a jak vždycky říkám, tak je těžké
někoho soudit za jeho chování (i odhadovat jeho chování a reakce), když nejste v jeho kůži. Takže pokud si
knihu přečtete, uděláte si vlastní názor.
To,
co jsem se dozvěděla o Holderovi, bylo… no, ne všechno se mi na něm líbilo, (např. nechápu, proč 60 % všech mužských knižních hrdinů musí nutně být „hřebci“) to
ne, ale ten zbytek… PANE JO! On byl tak… tak… skvělý, ohleduplný, milý a fakt
jsem měla potřebu ho obejmout. Jop, pokud si mě teď představíte, jako rozteklou
louži sněhu, tak to bude dokonalé ;-)
Nebudu
tady už popisovat příběh, a jak na mě působil. To bych se opakovala
v superlativech a ty si můžete přečíst v recenzi k Bez naději.
Kniha
je (co se týče grafického zpracování) mnohem bohatší než Bez naděje. Kromě
mnoha sms je také obohacena o Holderovy dopisy jedné z postav (a není to
Sky). A kromě vizuálního zpestření si o něm můžete udělat mnohem lepší obrázek. Protože jak všichni víme, v tom, co člověk píše, se HODNĚ zrcadlí jeho osobnost.
Co
ale ještě musím napsat tak to, že se mi závěr Ztracené
naděje líbil více. Proč? Protože poodhalil to, co už Sky neviděla (nebo abych byla přesná tak to, co už čtenáři Bez naděje neměli možnost spatřit). To, že
Holder došel pokoje tím nejlepším možným způsobem, jakým mě ANI NENAPADLO, že
by mohl dojít. Nevěřila jsem, že by mi konec vehnal slzy do očí, když jsem
přece UŽ VĚDĚLA, jak to dopadne, ale… skutečně mi zase slza ukápla. A zase jsem
byla mírně v šoku.
Prostě,
milí zlatí, Colleen Hoover je mistryně překvapení na nečekaných místech. Tudíž
se nebojte, že se u Ztracené naděje
budete nudit. Čeká vás krásné odhalení, které stojí za to (zvlášť pokud se vám
líbila Bez naděje), abyste si je
přečetli. Budete se po něm cítit mnohem líp, věřte mi ;-)
POZNÁMKA: Nevím, jak
vy, ale ten kluk na českém přebalu se mi na Holdera nehodí ani omylem. Americká
obálka není lepší, tam ten chlap vypadá skoro na 35 let a Holderovi je pro pána
do 20!
Celkové hodnocení:
«««««
Pokud se vám líbila Bez naděje, neváhejte nad touto knihou.
Příběh z Holderovy perspektivy je rovněž zajímavý, poutavý, milý a ano,
také bolestný. Závěr vám však poskytne ZADOSTIUČINĚNÍ a věřím, že jeho konec
oceníte ještě více než v předchozí knize.
A už kvůli tomu konci
to stojí za to ;-)
Ukázka z knihy:
Přešel jsem
k lince a vylovil z ní zeleninu ze sáčků. Umyl jsem ji pod kohoutkem
a přinesl si prkýnka na barový pult k ní.
„Máš ráda omáčku na
špagety hladkou, nebo aby v ní byly kousky?“ zeptal jsem se jí a položil
před sebe rajče, ale vůbec mě nevnímala. Podívala se na mě, ale byla ztracená
v myšlenkách. Čekal jsem, jestli odpoví, ale jen dál zírala do prázdna.
„Není ti něco?“ zeptal
jsem se a zamával jí rukou před očima. „Kam ses to zatoulala? Chvíli vypadalas
úplně mimo.“
Oklepala se. „Ne,
v pohodě.“
Tón jejího hlasu se mi
nezamlouval. Vůbec nezněl v pohodě.
„Na co myslíš, Sky?“
zkusil jsem to znova. Chtěl jsem vědět, o čem přemýšlí. Nebo možná nechtěl,
pokud myslela na to, jak by byla ráda, kdybych už vypadnul. V tom případě
ať radši předstírá, že se nic neděje.
„Slíbíš, že se nebudeš
smát?“ zeptala se.
Zalila mě úleva,
protože takhle by se asi neptala, kdyby nevěděla, jak mě vyhodit. Ale nehodlal
jsem jí slibovat, že se nebudu smát.
„Říkal jsem ti, že ode
mě můžeš čekat upřímnost za všech okolností. Takže ne, neslíbím to, že se
nebudu smát, protože seš zábavná a já to třeba nedokážu vydržet.“
„To je to s tebou
vždycky tak těžký?“
Ušklíbnul jsem se, ale
neodpověděl. Líbilo se mi, když jsem ji dráždil, takže jsem na to úmyslně
nereagoval.
Sky se narovnala na
židli a hlesla: „No, tak jo.“ Pak se nadechla, jako by se chystala na dlouhý
projev.
Zneklidněl jsem.
„Já v tom randění
neumím moc chodit, a vlastně ani nevím, jestli je to rande, ale rozhodně je to
víc, než když se sejdou dva kamarádi. Takže pořád uvažuju, jak bude probíhat
tenhle večer, kdy odejdeš, a jestli mě chceš, nebo nechceš políbit. A protože
nesnáším překvapení, znervózňuje mě to, protože já chci, abys mě políbil, ale
třeba jsou to ode mě přehnaný očekávání, jenže tak trochu si myslím, že bys mě
chtěl políbit, a tak mě napadlo, že by bylo lepší to udělat hned, aby ses pak
moh věnovat vaření a já si mohla přestat lámat hlavu, co bude dál.“
Určitě bylo moc brzo
se do ní zamilovat, ale
sakra. To by musela přestat dělat a říkat
tyhle nečekané věci, které ve mně probouzely touhu to mezi námi urychlit.
Protože jsem ji chtěl líbat a milovat se s ní a oženit se s ní a mít
s ní děti, a nejlíp, kdyby se to všechno stihlo ještě dneska večer.
Jenže to by nám došla
naše poprvé, a poprvé je všechno nejlepší. Takže dobře, že jsem tak trpělivý.
Položil jsem nůž na
prkýnko a podíval se jí do očí.
„Ještě jsem neslyšel
nikoho používat tak dlouhý souvětí.“
Obrázky: pinterest.com
Mně taky občas Holder přišel v některých místech spíš holčičí, než, aby se zachoval jako chlap, takže v tom s tebou souhlasím. Líbilo se mi podívat se na některé části, které byli i v Bez naděje, Holderovo očima, ale asi se mi víc líbilo Bez naděje.. :D Sky mi přišla kolikrát větší chlap, než Holder. Ale zase souhlasím s tím koncem z Holderova pohledu. :) Líbilo se mi, jak to autorka zakončila.
OdpovědětVymazattak to jsem opravdu ráda, že to někdo vidí stejně :-) přesně, ten konec byl super :-) díky za pěkný komentář!
VymazatMusim si nejdriv precist prvni dil, proto radeji nectu recenzi :)
OdpovědětVymazatspoilery tam nejsou, neboj ;-) ale taky to tak dělám, když se na nějakou knihu těším, nechci, aby mě nic a žádné názory ovlivňovaly :-) jsem zvědavá, jak se ti bude líbit Bez naděje a doufám, že bude ;-)
VymazatBezva recenze ;)
OdpovědětVymazatZrovna včera jsem dočetla první díl a moc se mi líbil, tak jsem doufala, ze až si přečtu tvoji recenzi na druhý díl, nebudu moc zklamaná. A vážně nejsem. :) Podle tvé recenze to vypadá vážně slibně a já mám najednou ohromnou chuť někde ten díl proste sehnat a hned si ho přečíst :D Ta scéna v kuchyni je z Holderova pohledu úplně super :D
děkuju, jsem ráda, že se ti líbila :-) tak to je super, že jsi ji už přečetla a na tento díl se určitě můžeš těšit, protože je taky bezvadný ;-) jo, tuhle scénu v jeho podání miluju :D hlavně tu část, že by se s ní chtěl oženit, mít děti a už DNESKA večer :D
Vymazat