Ztracená naděje - Recenze na knihu

Série: Bez naděje 2 (2 of 2)

Originální název: Losing Hope
Autorka: Colleen Hoover

Český překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2013, v ČR 2014
Počet stran: 333

Anotace:

Colleen Hooverová okouzlila čtenáře románem Bez naděje, příběhem toho, co se stalo, když dívka jménem Sky potkala dávno ztraceného přítele z dětství, Deana Holdera. S Holderovou pomocí odhalila Sky šokující rodinná tajemství a vyrovnala se s city a vzpomínkami, které v ní zanechaly hluboké jizvy. Bez naděje byl Skyin příběh. A ve Ztrácení naděje se konečně dozvíme pravdu o Deanu Holderovi.

Související recenze:

Bez naděje 1 - Bez naděje

Slammed 1 - Život jedna báseň

Můj názor:

Popisovat o čem je tato kniha je vcelku zbytečné, jen tedy připomenu, že vypráví stejný příběh jako v Bez naději, jen z pohledu druhé hlavní postavy - Holdera.

Ale abyste neupadli do omylu - kniha NENÍ VĚRNOU KOPIÍ, kde byste se nedozvěděli absolutně nic nového a četli znovu všechny scény jen tentokrát z pohledu Holdera, kdepak! Ztracená naděje se vrací dál do minulosti a poodhaluje nám to, co zažíval Holder od toho večera, kdy donutil přítele své sestry Les, aby se s ní rozešel.

Vrtalo-li vám hlavou Holderovo nepochopitelné chování, pak zde dostanete všechny odpovědi. Nechápali jste Holderovy silné city? Tak teď dostanete vysvětlení.

Příběh, který vypráví Holder se od toho Skyina liší především tím, že je.. styl psaní trochu hrubější, více klučičí. Až na některá místa, kde mi to připadalo… prostě holčičí. Nevím, možná se mi to jen zdálo a jak vždycky říkám, tak je těžké někoho soudit za jeho chování (i odhadovat jeho chování a reakce), když nejste v jeho kůži. Takže pokud si knihu přečtete, uděláte si vlastní názor.

To, co jsem se dozvěděla o Holderovi, bylo… no, ne všechno se mi na něm líbilo, (např. nechápu, proč 60 % všech mužských knižních hrdinů musí nutně být  „hřebci“) to ne, ale ten zbytek… PANE JO! On byl tak… tak… skvělý, ohleduplný, milý a fakt jsem měla potřebu ho obejmout. Jop, pokud si mě teď představíte, jako rozteklou louži sněhu, tak to bude dokonalé ;-)

Nebudu tady už popisovat příběh, a jak na mě působil. To bych se opakovala v superlativech a ty si můžete přečíst v recenzi k Bez naději.

Kniha je (co se týče grafického zpracování) mnohem bohatší než Bez naděje. Kromě mnoha sms je také obohacena o Holderovy dopisy jedné z postav (a není to Sky). A kromě vizuálního zpestření si o něm můžete udělat mnohem lepší obrázek. Protože jak všichni víme, v tom, co člověk píše, se HODNĚ zrcadlí jeho osobnost.

Co ale ještě musím napsat tak to, že se mi závěr Ztracené naděje líbil více. Proč? Protože poodhalil to, co už Sky neviděla (nebo abych byla přesná tak to, co už čtenáři Bez naděje neměli možnost spatřit). To, že Holder došel pokoje tím nejlepším možným způsobem, jakým mě ANI NENAPADLO, že by mohl dojít. Nevěřila jsem, že by mi konec vehnal slzy do očí, když jsem přece UŽ VĚDĚLA, jak to dopadne, ale… skutečně mi zase slza ukápla. A zase jsem byla mírně v šoku.

Prostě, milí zlatí, Colleen Hoover je mistryně překvapení na nečekaných místech. Tudíž se nebojte, že se u Ztracené naděje budete nudit. Čeká vás krásné odhalení, které stojí za to (zvlášť pokud se vám líbila Bez naděje), abyste si je přečetli. Budete se po něm cítit mnohem líp, věřte mi ;-)

POZNÁMKA: Nevím, jak vy, ale ten kluk na českém přebalu se mi na Holdera nehodí ani omylem. Americká obálka není lepší, tam ten chlap vypadá skoro na 35 let a Holderovi je pro pána do 20!

Celkové hodnocení:

«««««

Pokud se vám líbila Bez naděje, neváhejte nad touto knihou. Příběh z Holderovy perspektivy je rovněž zajímavý, poutavý, milý a ano, také bolestný. Závěr vám však poskytne ZADOSTIUČINĚNÍ a věřím, že jeho konec oceníte ještě více než v předchozí knize.

A už kvůli tomu konci to stojí za to ;-)

Ukázka z knihy:

Přešel jsem k lince a vylovil z ní zeleninu ze sáčků. Umyl jsem ji pod kohoutkem a přinesl si prkýnka na barový pult k ní.

„Máš ráda omáčku na špagety hladkou, nebo aby v ní byly kousky?“ zeptal jsem se jí a položil před sebe rajče, ale vůbec mě nevnímala. Podívala se na mě, ale byla ztracená v myšlenkách. Čekal jsem, jestli odpoví, ale jen dál zírala do prázdna.

„Není ti něco?“ zeptal jsem se a zamával jí rukou před očima. „Kam ses to zatoulala? Chvíli vypadalas úplně mimo.“

Oklepala se. „Ne, v pohodě.“

Tón jejího hlasu se mi nezamlouval. Vůbec nezněl v pohodě.

„Na co myslíš, Sky?“ zkusil jsem to znova. Chtěl jsem vědět, o čem přemýšlí. Nebo možná nechtěl, pokud myslela na to, jak by byla ráda, kdybych už vypadnul. V tom případě ať radši předstírá, že se nic neděje.

„Slíbíš, že se nebudeš smát?“ zeptala se.

Zalila mě úleva, protože takhle by se asi neptala, kdyby nevěděla, jak mě vyhodit. Ale nehodlal jsem jí slibovat, že se nebudu smát.

„Říkal jsem ti, že ode mě můžeš čekat upřímnost za všech okolností. Takže ne, neslíbím to, že se nebudu smát, protože seš zábavná a já to třeba nedokážu vydržet.“

„To je to s tebou vždycky tak těžký?“

Ušklíbnul jsem se, ale neodpověděl. Líbilo se mi, když jsem ji dráždil, takže jsem na to úmyslně nereagoval.

Sky se narovnala na židli a hlesla: „No, tak jo.“ Pak se nadechla, jako by se chystala na dlouhý projev.

Zneklidněl jsem.

„Já v tom randění neumím moc chodit, a vlastně ani nevím, jestli je to rande, ale rozhodně je to víc, než když se sejdou dva kamarádi. Takže pořád uvažuju, jak bude probíhat tenhle večer, kdy odejdeš, a jestli mě chceš, nebo nechceš políbit. A protože nesnáším překvapení, znervózňuje mě to, protože já chci, abys mě políbil, ale třeba jsou to ode mě přehnaný očekávání, jenže tak trochu si myslím, že bys mě chtěl políbit, a tak mě napadlo, že by bylo lepší to udělat hned, aby ses pak moh věnovat vaření a já si mohla přestat lámat hlavu, co bude dál.“

Určitě bylo moc brzo se do ní zamilovat, ale sakra. To by musela přestat dělat a říkat tyhle nečekané věci, které ve mně probouzely touhu to mezi námi urychlit. Protože jsem ji chtěl líbat a milovat se s ní a oženit se s ní a mít s ní děti, a nejlíp, kdyby se to všechno stihlo ještě dneska večer.

Jenže to by nám došla naše poprvé, a poprvé je všechno nejlepší. Takže dobře, že jsem tak trpělivý.

Položil jsem nůž na prkýnko a podíval se jí do očí.

„Ještě jsem neslyšel nikoho používat tak dlouhý souvětí.“

Obrázky: pinterest.com