Noční cirkus - Recenze na knihu

Originální název: The Night Circus
Autorka: Erin Morgenstern

Český překlad: Radovan Zítko
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2011, v ČR 2012
Počet stran: 436

Anotace:

Do města přijíždí bez ohlášení tajemný cirkus. Jeho šapitó je černobílé a představení se konají pouze v noci. Triky, které provádějí zdejších iluzionisté, však vypadají spíše jako mocná kouzla…

Románový debut Erin Morgenstern s podmanivou magickou atmosférou sleduje v několika dějových liniích i časových rovinách hru dvou kouzelníků, jejímž vítězem se má stát ten, jehož učedník zůstane na konci hry živý. Celie a Marco jsou však k sobě i k cirkusu, který má být jevištěm jejich hry, připoutání mnohem více, než si jejich mistři dovedli představit.

Můj názor:

Kolem této knihy jsem nejistě kroužila, až mě k jejímu přečtení přesvědčila Maťa a její názor na Goodreads. Napsala v něm toto: „Obávam sa, že vôbec neviem opísať svoje pocity z tejto knihy. Lebo toto nie je len kniha. Je to neskutočne krásne umelecké dielo. Celé tie roky som sa knihe vyhýbala, lebo neznášam cirkusy a tak som samú seba oberala o tento literárny skvost.“

Vzhledem k tomu, že také nesnáším cirkusy, byl pro mě tento názor jako nakopnutí a já se rozhodla, že to s Nočním cirkusem zkusím. A jak to dopadlo?

STYL PSANÍ

Noční cirkus je psán v er formě a promítají se v něm 3 hlavní linie. Ta první sleduje dění kolem cirkusu pohledem na různé postavy od samých počátků cirkusu, kdy byl pouhým nápadem, přes jeho postupnou realizaci až po slavnostní otevření a neskutečná čísla a vystoupení, která se za jeho branami odehrávají.

Druhá linie se zaměřuje na Baileyho, kterého sledujeme od jeho dětských let, kdy se poprvé seznamuje s Cirque de Rêves až po jeho dospělost, přičemž jeho kroky čím dál jasněji spějí ke spojení s cirkusem.

Třetí linie se v celé knize vyskytuje pouze několikrát a přibližuje napětí, očekávání a zážitky očima návštěvníka cirkusu. Sugestivním pohledem nám jsou představeny některé ze stanů a čtenář si tak může „užít“ představení, jako by mu skutečně byl přítomen.

Erin Morgenstern v příběhu využívá především popisné pasáže. Dialogů a přímé řeči je zde vskutku méně než v jiných knihách se stejným rozsahem. Nejprve jsem si myslela, že děj kvůli tomu bude nudnější a méně stravitelný, ale autorka je skutečnou Paní slov a já se nudit nestihla. Její popisy jsou barvité, plné detailů a přirovnání, díky nimž jsem si (především) všechny triky a kouzla dovedla dobře představit, ačkoliv jsem někdy „narážela“ na hranice své vlastní představivosti a potřebovala bych autorčinu představu vidět naživo. Opravdu také doufám, že se jednou dočkáme filmového zpracování, které, pokud by se pojalo správně, by bylo pastvou pro oči.

Musím ale přiznat, že v některých částech mi scházelo více popisů myšlenek a pocitů hlavních postav - samozřejmě mluvím o Marcovi a Celii. Prahla jsem po každé drobné zmínce a moje zvědavost až do samého konce nebyla ukojena, takže… z tohoto jsem byla dost zklamaná.

POSTAVY

V této části většinou vezmu pár hlavních postav a popíšu jejich charaktery, co se mi na nich líbilo, co nikoli, zda je považuji za reálné, jaký byl jejich psychologický vývoj atd. U této knihy to ale není tak snadné. Ačkoli víme, že Marco a Celia JSOU hlavními postavami, přesto se jim nedostává tolik prostoru, jako jiným hlavním postavám ve valné většině knih. Může za to autorčin způsob pojetí příběhu, v němž se rozhodně přiklání na stranu poetična - jak v ději, tak u postav.

Shrnu-li to do obecné roviny, tak zde máme postavy jako Alexander H. (muž v šedém), jenž do hry přivede Marca ze sirotčince (pravděpodobně, ačkoli to tam nikde není přímo řečeno) a Hector Bowen (kouzelník Prospero), který do hry přivede svou vlastní dceru Celii. Tyto dvě postavy se bez nejmenších pochybností řadí k těm záporným, které musíte nesnášet a nejraději byste je přetrhli. Oba dva jsou cyničtí, krutí, zaslepení hloupou sázkou, jíž si mezi sebou navzájem snaží něco dokázat a vůbec si neuvědomují (nebo je to spíš nezajímá), jak krutě a nelidsky zasahují do života dvou mladých lidí, a vezmeme-li to do důsledků, do života celého Cirque de Rêves.

Dále tu máme postavy jako Chandresh Ch. Lefèvre a Cukiko, které je nemožné napasovat do jedné z rolí zcela kladných nebo zcela záporných postav. V průběhu děje se tak nějak přikláníte chvíli na tu, chvíli na onu stranu a závěr knihy váš názor na tyto dvě postavy zase zavane zcela jinam, než jste na začátku mohli tušit.

Postavy Baileyho, Panenky, Výlupka a herr Thiessena se řadí k těm, které je asi jako jediné možné zařadit beze sporu k těm kladným. Jejich postavy jsou světlými, zářivými body celého příběhu. Hodiny, které herr Thiessen vytvářel, byly úžasně popsané a vážně - VÁŽNĚ - bych jeden kousek z jeho dílny chtěla mít doma. Výlupek s Panenkou byli dvojčata, zvláštním způsobem propojená s cirkusem, protože se přímo v něm narodili. Navíc měli zajímavé protikladné dary - Výlupek dokázal u každého vidět minulost a Panenka naopak záblesky z budoucnosti.

V ději se samozřejmě seznámíte se spoustou dalších postav, které celý cirkus i dění kolem něj dotváří. Tyto však byly jedny z těch nejdůležitějších.

Jistě! - a pak tu samozřejmě máme Marca a Celii. Jak už jsem psala, tak jim bylo věnováno podstatně méně prostoru, než jaký jsem očekávala. Nicméně i přesto, že scén, v nichž by byli spolu, bylo pomálu, PŘESTO jsem z každé takové vycítila náboj mezi nimi - a na to, jak „omezený“ prostor jim autorka připravila, ani v nejmenším jejich vztah nelze považovat za plytký. Pokaždé, když byli spolu, šlo mezi nimi doslova vidět jiskry sršící elektřinu a plameny sálající vášní. Takže jsem v podstatě musela být spokojená, ovšem i tak bych uvítala, kdyby toho prostoru dostali víc!

Také ale musím přiznat, že vše dostávalo hlubší smysl s tím, jak jsem se blížila ke konci knihy. Teprve tam bylo možné pochytit, čím vším a jak moc byl každý stan výjimečný. Nádherně to pak shrnula Cukiko v posledních sekvencích jednou větou. Díky tomu se na všechno podíváte jinak a příběh dostane naprosto jiné rozměry. Bylo to krásné, snové, nadčasové, nečekané, zvláštní…

Také díky tomu vím, že si tuhle knihu jednou určitě přečtu znovu. A rozhodně zde byl jeden z nejlepších prvních polibků, jaký jsem měla tu čest si v knihách přečíst + jedna z těch nejlépe napsaných milostných scén. Mám dojem, že Paullina Simons by se od Erin Morgenstern mohla mnohému přiučit.

PŘÍBĚH

Když jsem si přečetla anotaci, názory čtenářů na Goodreads a podívala se na pár fanartů, usadil se ve mně dojem, že se děj bude točit kolem skutečného souboje mezi Marcem a Celií. Čekala jsem, že budou stát vedle sebe nebo budou mít představení krátce po sobě, kdy se jeden bude snažit trumfnout toho druhého. Nic takového ovšem nenastalo. Tento „souboj či hra“ měly docela jiné podmínky. Na skutečný souboj nebo hru došlo (dalo by se říct) až v samém závěru knihy. Pokud tedy čekáte na krev, pot a slzy - nečekejte.

Děj Nočního cirkusu se odvíjí ve 2 rovinách a díky výše zmíněnému stylu psaní autorky ubíhá opravdu VELMI rychle. Aby také ne - rozsah příběhu se pohybuje v rozmezí 30 let. První rovina nás přivádí k začátku sázky mezi kouzelníkem Prosperem a Hectorem Bowenem. Seznamujeme se s malou Celií a Marcem, načež se přenášíme do let, kdy oba cvičí a připravují se na souboj, zatímco Chandresh spolu s dalšími začíná s přípravami na „stavbu“ cirkusu. Ty jsou opravdu složité a vyžadují spoustu plánování, peněz, času a velké množství lidí, aby se plán na nejúžasnější cirkus v historii mohl z papíru přenést do reality.

V druhé rovině vyprávění skáčeme do Ameriky a seznamujeme se s mladíkem Baileym, který se díky dětské hře a následnému plnění „úkolu“ poprvé dostává za brány Cirque de Rêves a potkává se zde s Panenkou - čímž se spustí nečekaný řetězec událostí.

Baileyho rovina nás tudíž přenáší do budoucnosti, zatímco rovina s Marcem a Celií nás zavádí do minulosti, která se postupně přibližuje do „Baileyho“ budoucnosti, až dospějeme k neodmyslitelnému střetnutí všech postav ve stejném čase.

Každá kapitola uvádí místo i rok, v němž se odehrává, takže je možné krásně sledovat děj. S cirkusem se podíváme prakticky po celém světě a zavítáme do všech větších měst. Velice mě potěšilo, že autorka jednu „zastávku“ věnovala i Praze a zahrnula do ní velmi pěknou scénu s deštníkem :-)

Celkově bych děj Nočního cirkusu přirovnala k medu, který pomalu stéká ze lžičky do čaje. Voní, leskne se, kroutí a pomalu mizí a rozpouští se pod hladinou čtenářovy mysli. Autorka si pohrává s tajemstvími, která skrývají a následně odhalují některé ze stanů, vytváří úžasná kouzla, triky a představení, která zatoužíte vidět na vlastní oči a pocítit na vlastní kůži. V příběhu se nevyskytuje žádná akce či dobrodružné prvky, ale i přesto mě k sobě děj neustále přitahoval.

Pokud bych to chtěla říci ještě jinak, pak bych řekla, že Noční cirkus se řadí k jedněm z těch nejzvláštněji, originálně, krásně a neuchopitelně napsaných knih, jaké jsem kdy v životě četla.

Samotný konec nebyl takový, jaký jsem čekala, ale rozhodně tuto knihu důstojně uzavřel. Stále jsem tak trochu na vážkách, jak celý tento příběh brát a co si o něm myslet, protože žádný podobný jsem ještě nečetla. A ačkoliv poetické příběhy nejsou z těch, které bych vyhledávala, jsem ráda, že jsem si tento konkrétní mohla přečíst. V hodnocení se proto přikláním k 4,5 *

Trochu mě mrzí, že se nakladatelství rozhodlo pro novou obálku, jelikož ta původní je zkrátka úžasná. Dokonce se mi líbí tak moc, že jsem si ji musela barevně vytisknout a vylepit v pokoji :-)

DOPORUČENÍ

Noční cirkus rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi poetické příběhy nebo jejich prvky. Potom těm, kteří si libují v netradičním vyprávění. Myslím, že tato kniha může zaujmout jak ženy, tak muže a ani jedni se u ní nudit nebudou. Čekáte-li ale dramatický děj či napětí sahající do morku kostí nebo akční části, ještě si rozmyslete, zda po této knize sáhnete.

Celkové hodnocení:

«««««

Noční cirkus je jedním z nejoriginálnějších příběhů, s nimiž jsem se na stránkách knih setkala. Hlavní slovo v něm dostávají nevšední kouzla a triky, které vás budou unášet v každém stanu, do kterého zamíříte.

A ačkoliv se části s Marcem a Celií nečítají v desítkách, možná vás k sobě připoutají stejně jako mě a budete tak svědky jejich nevšedního „souboje“, který mezi sebou jejich prostřednictvím vede někdo úplně jiný. A možná - JEN MOŽNÁ - to nakonec dopadne úplně jinak…

Obrázky: google.com, pinterest.com