Rodina však byla nepohostinná a odmítla nechat anděly v domě. Místo toho je ubytovali ve tmavém studeném sklepním pokoji. Jen co si andělé ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru v kamenné zdi a opravil ji, takže po ní nezbyla ani drobná skulinka. Když to mladší z andělů uviděl, zeptal se staršího, proč to udělal.
Ten se na něj tajemně
usmál a řekl: „Věci nejsou vždy takové, jakými se zdají být.“
Druhý den ráno poděkovali
rodině za nocleh a vydali se zase na cestu. Následující den na večer došli do
jedné vesnice. Zde šli do domu nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy.
Poprosili je o nocleh na jednu noc. Oba manželé andělům nabídli svou vlastní
postel, aby si po cestách pořádně odpočinuli, a sami si šli lehnout na
seník.
Když se andělé ráno
probudili a šli se s manželi rozloučit, našli farmáře i jeho ženu v slzách.
Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě.
Mladší anděl vzal staršího
kousek stranou a nevěřícně se ho zeptal: „Jak se to mohlo stát? První rodina
měla všechno a tys jim ještě opravil díru ve zdi. Zatímco tady ti manželé měli
tak málo, byli ochotní se s námi o všechno podělit a tys i přesto dovolil,
aby jim zemřela kráva! Proč?“
Starší anděl se pousmál a
smířlivě položil mladšímu ruku na rameno: „Věci nejsou vždy takové, jakými se
zdají být. Když jsme byli v tom sklepě, všiml jsem si, že ve zdi byla díra
a za ní se táhla zlatá žíla. Jenže celá rodina byla chamtivá a nechtěli se s nikým
o své štěstí dělit, utěsnil jsem stěnu, aby se ke zlatu nikdy nedostali. A když
jsme dnes spali ve farmářově posteli, obcházel kolem anděl smrti. Přišel si pro
farmářovu ženu. Ale já mu místo ní dal jeho krávu.“
Mladší anděl udiveně
zamrkal.
„Věci nejsou vždy takové,
jakými se zdají být,“ zopakoval starší anděl ještě jednou. „Lidé většinou
neznají všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také ještě důvěru v to,
že vše, co přichází se děje pro tvůj prospěch. A to se někdy vyjeví až časem.
Někteří lidé třeba přicházejí do života druhých jen na krátko a velmi rychle
odcházejí. Jiní zase zůstávají přáteli dlouhá léta. Ale ať už zůstanou krátce
nebo na dlouho, zanechávají v našich srdcích nádherné stopy. A stejně tak
i my můžeme zanechat stopy v jejich srdci.
Všichni se díky druhým a věcem,
které nás potkávají, proměňujeme. Jen to někdy nemusí být vidět hned. Důležité je
se dívat a nezavrhnout všechno, co se nám nemusí líbit. Nikdy totiž nemůžeme
vědět, proč je to a to pro nás a náš život prospěšné.“
Obrázky: google.com
Zdroj: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/veci-nejsou-takove-jakymi-se-zdaji-byt/
Krásné, pravdivé, kéž bych si to uvědomila častěji dřív a od teď už pokaždé...
OdpovědětVymazatděkuju, jsem ráda, že se příběh líbil :-) taky si to musím často opakovat a připomínat. a myslím, že by měl každý z nás - ale rozhodně je dobře, když se o to člověk snaží, a pokud na to zapomene, tak si to zase připomene... zkrátka: nikdo z nás není dokonalý ;-)
Vymazat