Dívka se sněhem ve vlasech - Recenze na knihu

Série: Hagfors 1 (1 of 4)
Originální název: Flickan med snö i håret
Autorka: Ninni Schulman

Český překlad: Lenka Vránová
Nakladatelství: Galatea
Rok vydání: 2010, v ČR 2014
Počet stran: 337

Anotace:

Novinářka Magdalena Hanssonová se po vysilujícím rozvodu přestěhovala se svým šestiletým adoptivním synem Nilsem do rodného Hagforsu, malého města v malebné oblasti Värmlandu. Hledat náměty pro psaní do místních novin jí připadalo jako docela příjemná změna.

Pro Magdalenu nebylo snadné vrátit se ke starému životu. Mnozí ji vítají ze zvědavosti, jiní na ni reagují odmítavě či závistivě. Časem řeči utichají a Magdalena si konečně začíná vychutnávat maloměstskou idylu. Ovšem jen do okamžiku, kdy během mimořádně chladné silvestrovské noci zmizí šestnáctiletá Hedda. Celé dny není po dívce ani stopy, policie přešlapuje na místě a Heddiny rodiče propadají zoufalství a ztrácejí veškerou naději.

Zatímco dál píše Magdalena články pro městský plátek, cítí účast s rodiči nezvěstné Heddy. A když je později nalezena mladá dívka s průstřelem hlavy, nabízí se otázka: Je to Hedda? Magdalena se rozhodne vyšetřovat na vlastní pěst. Myslela si, že toto odlehlé a klidné místo svého rodného města zná velice dobře, ale ukazuje se, že zde žijí lidé, kteří by udělali cokoliv, aby jejich tajemství zůstalo skryté…

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz jehož spolupráce si velmi vážím a jsem za ni ráda.

E-knihu si můžete objednat ZDE.

Související recenze:

Hagfors 2 - Chlapec, který přestal plakat

Můj názor:

Tato kniha mě zaujala už před několika měsíci - nutno přiznat, že jako jedna z mála detektivek, na které jsem díky mnoha čtenářským doporučením narazila. Do četby jsem se tedy pustila s chutí a zvědavostí nad tím, jak můj první kontakt s jednou ze severských autorek (a detektivek) dopadne.

Odpověď už možná díky hodnocení či některým komentářům na goodreads.com znáte.

Děj příběhu je pěkně nastíněn v anotaci, takže přejdu rovnou k hodnocení a začnu (jako téměř vždy) stylem psaní. Ninni Schulman je spisovatelka a novinářka, která opravdu ví, jak psát, aby čtenář neměl pokoj, dokud nedojde alespoň ještě k této kapitole a pak k té druhé, a další a vlastně ještě jedné… A tak pořád dokola. Přistihla jsem se, že děj hltám a nemůžu se dočkat, až mi zase vyjde chvilka, abych se v příběhu mohla posunout dál.

Příběh je psán v er formě, díky níž si o celém ději můžeme vytvořit mnohem lepší obrázek. Samotné kapitoly jsou děleny na menší části, které jsou psány z pohledu vícero postav, což  vytvoření příběhu ve vaší hlavě skutečně pomáhá, ovšem na druhou stranu bylo především ze začátku (pro mě) těžké zorientovat se právě v tom, v čím pohledu se NYNÍ nacházíme. Čím dál se ale v knize ocitnete, tím více už jednotlivé „charaktery“ dokážete bezpečně identifikovat, takže vám nic nebrání příběh naplno prožít.

Autorka celou knihu prodchla věcnými, údernými pasážemi, které byly zajímavé, nenudily a opravdu NUTILY číst dál. A to nejen v částech, které přímo souvisely s řešením vražd, nýbrž také životem samotných postav. Ty jsou podány jako reálně se chovající lidé, chodící do skutečné práce. Práce, která je sice mnohdy akční, ale spíše se skládá z té dřiny, která není vidět a ve většině filmů nebo seriálů se vyskytuje jen v zanedbatelném množství. Tím více jsem si tohoto reálného pohledu na chod policejního vyšetřování i novinařiny vážila a užívala si poodkrytí jeho světlých i stinných stránek.

Samotný příběh byl velmi zajímavý, dobře promyšlený a napínavý až do konce. Kdo je hlavním pachatelem jsem neuhodla. Celou dobu jsem totiž tipovala někoho jiného, a když vypadl ze hry, neměla jsem v záloze nikoho dalšího, takže jsem v závěru byla opravdu překvapená. Ovšem vzhledem k okolnostem jsem se nedovedla z dopadení vraha tak docela radovat. Je to hrozné, pokud se nad tím jeden zamyslí pořádně - čeho všeho jsou lidé schopní, jak sobečtí dokážou být, jak suroví a bez špetky citu či úcty k lidskému životu. Tím spíš, když se na konci v autorčině doslovu dozvíte, že tento příběh je inspirován skutečnými událostmi.

Myslím, že kniha jako tato je perfektní pro e-knihu, která vám zpříjemní cestu dopravními prostředky nebo čekání na úřadech či u lékaře. Čte se skutečně rychle a dokáže pohltit vaši pozornost a odtrhnout vás tak od vašich starostí.

Pokud hledáte nějakou pohodovou knihu, tak bych asi právě po Dívce se sněhem ve vlasech nesahala, ovšem máte-li rádi detektivní příběhy, které jsou reálně napsané a v nichž najdete hrdiny, kteří jsou podaní jako skuteční lidé, a máte-li rádi reálný pohled na policejní vyšetřování, pak je tato kniha přesně pro vás.

Musím také říct, že se nemohu dočkat, až si budu moci přečíst volné pokračování tohoto příběhu, v němž se s hlavní hrdinkou - Magdalenou Hanssonovou - setkáme znovu. Tentokrát v knize s názvem, který je za daných okolností pěkně děsivý: Chlapec, který přestal plakat.

Na rovinu ale dodávám, že na takto vysokém hodnocení knihy se rovněž podílí fakt, že jsem detektivek přečetla velmi málo - vlastně bych řekla, že toto je nejspíše moje první přečtená detektivka. Nějak jsem se k tomuto žánru ještě nedostala, ale po tomto díle se to jistě změní.

Drsných nebo nechutných pasáží se bát nemusíte, jelikož autorka píše opravdu velmi vkusně a nerozpitvává nechutné detaily, v nichž by se jiní autoři jistě dokázali vyžívat. Pro začátek žánru s detektivními příběhy jsem si asi nemohla vybrat lepší knihu.

Takže... Dívku se sněhem ve vlasech vám doporučuji všemi deseti a pevně doufám, že pokud se pro ni rozhodnete, bude se vám líbit stejně jako mě (nebo i více ;-) )

Celkové hodnocení:

«««««

Velice zajímavý, napínavý a neskutečně čtivě napsaný příběh, který se kromě dobré zápletky může pochlubit i sympatickými, reálně vyhlížejícími hrdiny, které si oblíbíte a budete jim držet palce.

Dalším nezaměnitelným plusem je i realistický pohled na práci policistů a novinářů, včetně samotného děje založeného na skutečných událostech.

Ukázka z knihy:

Magdalena se musela nutit, aby jela po úzké, kluzké silnici pomalu. Slyšela policejní vysílačku a nebylo pro ni obtížné najít cestu. Soudě podle mapy ležel dům, o kterém se policisté zmiňovali, v těsné blízkosti letní chaty jejího dědečka a v té oblasti se vyznala.

Pomalu se stmívalo a Magdalena doufala, že nebude dlouho trvat a na místo dorazí fotograf z Karlstadu. Když předtím pádila zpátky do redakce, zavolala na ústředí a vyžádala si pomoc, protože s vlastní fotografickou výbavou by toho ve tmě moc nepořídila.

Konečně se silnice rozvětvila. Magdalena zpomalila a zahnula.

Tady v lese panovala skutečná tma. O pár kilometrů dál musela zastavit a rozsvítit vnitřní osvětlení, aby pořádně viděla na mapu. Prima, ještě pár set metrů a pak na první odbočce doprava.

Potom zahlédla na okraji cesty dva policejní vozy. Ale žádné novináře. Skvělé!

Když vystoupila, zahlédla Christera, který právě napínal mezi stromy policejní pásku.

„Je mi líto, Magdaleno,“ řekl a usmál se.

„Prosím!“

Magdalena naklonila hlavu na stranu, ale ani to nepomohlo.

„Fajn,“ povzdechla si. „Můžeš mi aspoň prozradit, jestli je to Hedda Losjö?“

Vytáhla z tašky zápisník.

„Teprve jsme dorazili, takže toho taky zatím moc nevíme. Ale ve sklepě tam zcela určitě leží mrtvý člověk, to mohu potvrdit.“

Christer dál rozvinoval pásku.

„Byl zavražděn?“

„Bez komentáře,“ zabručel Christer z houští.

Magdalena se zahleděla ke sklepu, utápějícímu se ve svahu a zachvěla se. Bylo to už dávno, co se zpravodajsky podílela na kriminálním případu. Její práce se v posledních letech točila hlavně kolem vliesových tapet a diet. Teď si uvědomila, že jí chybí rutina i odstup.

„Věk?“

„Nemám tušení. Musíš se zastavit později.“

„,Bez komentáře‘ a ,Musíš se zastavit později‘. Mluvíš jako politik, Chrille, uvědomuješ si to?“ zavolala za ním Magdalena a zastrčila blok zpátky do tašky.

Aby se samou ochotou nepřetrhnul!

Magdalena viděla, že dveře do sklepa jsou otevřené a Petra Wilanderová mluví před chatou s nějakou ženou. Určitě našla mrtvolu, usoudila, chopila se fotoaparátu a udělala několik snímků.

Na displeji se rýsovala hlavně šedivá tma. Musím se zkusit dostat blíž, uvědomila si, a tak se vydala zmrzlým sněhem podél pásky. Když postoupila trochu hlouběji do lesa, získala lepší výhled na dům a udělala další fotografie. Pomocí zoomu zřetelně viděla i ženu, kterou Petra právě vyslýchala.

Sněhem prošli s těžkými taškami dva technici od kriminálky, kteří zaparkovali dodávku za Magdaleniným audi. Krátce poté zazářilo ze sklepa bílé světlo. Christer a jeden z techniků rychle postavili přímo před vstupem do sklepa stan.

Výslech zjevně skončil a žena se vydala zpátky k cestě. Magdalena se k ní připojila.

„Dobrý den, jmenuji se Magdalena Hanssonová a pracuji pro Värmlandsbladet. Chápu správně, že to vy jste našla mrtvolu?“

Žena byla bledá a zdálo se, že se pod péřovou bundou třese.

„Můžeme se na chvíli posadit a promluvit si?“ zeptala se Magdalena a snažila se působit klidně a důvěryhodně. „Myslím, že v mém autě bude ještě teplo.“

Žena neodpověděla, přesto Magdalenu následovala, a když novinářka otevřela dveře, posadila se na místo spolujezdce.

„Je mi taková zima.“

Magdalena spustila motor, nechala ho běžet na volnoběh a zapnula topení na maximum.

„Nejlepší bude, když začneme vaším jménem,“ prohlásila Magdalena.

„Ulrica Thellinová. Ale v novinách bych chtěla zůstat v anonymitě. To přece jde, ne?“

„Samozřejmě. Popište mi, prosím, co se stalo.“

Žena si zasunula ruce pod stehna, aby se zahřála, a zamyslela se. Pak pokrčila rameny.

„Vůbec nevím, kde mám začít. Když jsem viděla, že venku svítí slunce, vyjela jsem si se psem sem, k naší letní chatě.“

„V kolik hodin jste sem dorazila?“

„Nevím přesně. Tak krátce po dvanácté, řekla bych. Možná v půl jedné. Trochu jsem se tady procházela a pak jsem si všimla, že dveře do sklepa jsou otevřené. Zdálo se mi to divné, protože si dáváme velký pozor, aby byly zavřené. Tak jsem se k nim vydala a…“

Ulrica ztichla a uhladila si džíny. Když dál mlčela, pokusila se Magdalena dokončit větu místo ní.

„A tam ležela.“

„Ano. Když jsem nakoukla do sklepa, viděla jsem nejdřív jen paži a ruku. Uvnitř byla černočerná tma. Ale odhrnula jsem trochu sníh a otevřela dveře kousek dál…“

Ulrica Thellinová se zachvěla.

„Byla tak malá, že jsem se nejdřív domnívala, že je to dítě. Tvář měla umazanou od krve. Hrůzou se mi obrátil žaludek.“

„Jak byla oblečená?“

„Byla úplně nahá. Všechno to působilo tak neskutečně. Kdo ji tam mohl uložit? A proč? Člověku to jednu chvíli připadá tak promyšleně a plánovaně a pak zase ne.“

Ulrica Thellinová se zadívala k chatě a pak na Magdalenu.

„Nevím, co vám mám ještě říct. Musím už jít. Farouk čeká v autě.“

„Chápu,“ přitakala Magdalena. „Mockrát děkuji, že jste si udělala čas. Dávejte na sebe pozor.“

Ulrica Thellinová něco zamumlala v odpověď a opatrně za sebou zabouchla dveře auta. Magdalena zůstala sedět se zápisníkem v ruce. Netušila, co si o tom všem myslet.

Ležela tam ve sklepě Hedda Losjö?

Obrázky: pinterest.com