Zefill - (Z) venku #7 - Jaro na stráních… 2015

Milí čtenáři Zefillu,

moc vás zdravím po dlouhé době bez článku nebo recenze a ještě po delší době bez fotočlánku. Omlouvám se za sporadickou aktivitu v poslední době, ale ukázalo se, že skloubit práci a koníčky nepůjde tak snadno, jak jsem si představovala ve svých VELMI naivních představách. Pevně doufám, že teď přes prázdniny se to zlepší a pak... pak se zase uvidí.

Každopádně mám resty všude, kam se jen podívám a začínám je pomalu dohánět - no, a jelikož jsem fotočlánky opomínala opravdu nejvíc, nyní přidávám kupu fotek pořízených hned zjara. Od této doby jsem si také říkala, že je sem co nejdříve přidám. A jak vidíte, dopadlo to tak, jak to dopadlo. I tak ale doufám, že se vám tyto opožděné jarní fotky budou líbit a připomenou vám kvetoucí stromy ještě před několika týdny :-)

Provedla jsem menší změnu pro lepší orientaci - fotočlánky, ve kterých se objevují knihy jsou pojmenovány Zefill - Knihomol, fotočlánky zaměřené čistě na přírodu a pohled (z) venku jsou pojmenovány Zefill - (Z) venku.

Jedna z prvních pampelišek na našem dvorku.

Když se mrknete pořádně, uvidíte, že to jsou hned dvojčátka :-)

A kousek dále, čistá kráska...

... sedmikráska.

Na tulipány kvetoucí hned u našeho domu se těším každý rok :-)

Červená dokáže oživit opravdu všechno...

Trošku v pozadí se skví i pár bílých odvážlivců...

Polní macešky - i když jsou to jinak prcci, mám je raději než jejich větší příbuzné :D

A konečně se mi poštěstilo nafotit si kvetoucí stromy...

Je to nádhera, když všude všechno kvete...

Škoda, že takhle nemohou stráně vypadat déle...

Jako tisíce maličkých nevěst...

I ty nejdrobnější kvítky mají své kouzlo.

Nutno ale podotknout, že spíše opravdu jen na stráni - jako plevel na zahrádce jsou o nervy...

Hotová záplava!

Včelky mají po dlouhé zimní pauze opravdu co dělat!

Anebo jako v pohádce - pocukrované stromy :-)

Co se týče svěžesti, čistoty a krásy - jaro nic nepředčí...

Tyhle jsou obzvláště nazdobené :-)

Kromě nás si vyrazili do přírody na rande ještě tito ušáci.

Umí si vybrat pěkné romantické místo, že? :-)

Asi určitě jsme byli nechtěnými účastníky jejich schůzky, takže zase odhopkali někam do soukromí :-)

I když zelená, tak tahle „růže“ rozhodně stojí za pozornost...

A kousek dál zase tato žluto-zelená kráska.

Jestli někdy budu mít víc času, chtěla bych se věnovat trochu více botanice, protože je škoda, že člověk nezná to, co roste a kvete kolem něj...

Musíte uznat, že je to krásná květinka :-)

Rozmanitost je něco, co přírodě rozhodně nechybí :-)

Naprosto úžasné květy...

Další z polních prcků...

Samozřejmě - krasavec z řádu motýlů nesmí chybět. Bohužel byl po zimě dokonale odpočatý a ostražitý, takže frnknul velmi rychle...

Fialky, fialky, fialky všude!

Pěkně se tam krčily po stromem...

Tenhle pohled člověku hned zpříjemní den :-)

Už vím, jak bude vypadat brož, kterou se mi snad někdy podaří sehnat ;-)

Takhle to vypadá v lese na jaře :-)

Tenhle kopec je úžasný, protože je to takový „menší kopec“, takže když jdete na jeho vrchol, vypadá to, jakoby dál už nic nebylo a vy jste mohli přepadnout přes okraj...

Pohled na vedlejší vesnici - prostě miluji údolí :-)

Tenhle zlatý déšť doslova září na dálku v tom moři zeleně :-)

Náš Ťapouš ještě se zimním sestřihem :D

Škoda, že je v tuhle dobu země ještě tak studená, protože to svádí lehnout si do trávy a hledět na tu bílou nádheru zespodu :-)

Další slečny šišky :-)

Trochu osamocená pampeliška. Ale má úžasný výhled ;-)

Fialky, fialky - nešlo nevzpomenout na Perryho a Árii :-) :D

Tyhle květiny jsem viděla už stokrát, ale poprvé jsem se na ně skutečně PODÍVALA a pak si hned všimla těch úžasných žilek.

Na první pohled se zdají nesymetrické a skoro náhodné, ale nejsou.

Krása a dokonalost skoro všude, kam se člověk v přírodě podívá.

Jde jen o to UMĚT se dívat...

A malá jedlička :-) Pro tyhle drobečky mám slabost :-)

Tady nahoře už jsem proseděla HODINY a přece mě to nikdy nenudí...

Budu se opakovat, ale ty květy jsou úžasné :-)

Ozářené sluncem blížícím se pomalu ke konci své odpolední trasy...

Makro, které se povedlo. Nebo... mě se aspoň tahle fotka moc líbí :-)

Rozkvetlý sad,

kdo by neměl rád...

Další slunce schované v trávě...

I tahle „obyčejná“ tráva má něco do sebe...

A brzy ráno už je kvíčala na nohou a taky na špacíru...

No, spíš hledá něco k snídani :-)

A pěnkava o kousek výš :-)

Ještě spící tulipán, který si v neděli trochu přispal :-)

Společníci už se probudili, ale tenhle si dává šlofíka déle. Asi měl napilno v noci :D

A tady už v Olomouci - jeden z nejpočetnějších obyvatel :D

A symbolické zakončení opět se západem slunce :-)






Doufám, že se vám fotky líbily a přeji krásnou neděli! ;-)

Obrázky: 2015 © Anne Leyyd