Zefill - Knihomol #12

Moc vás všechny zdravím! Doufám, že si užíváte krásné slunečné dny a též čtete ;-) V novém článku z rubriky Zefill - Knihomol se můžete podívat na mé knižní chvilky v přírodě, kterých jsem si během dovolené snažila užít do syta, ačkoliv mi to rozhodně nestačilo :-) A kdo mi dělal společnost? Kromě mých nejbližších také Cinder... :-)

Rozkvetlá louka - co může být lepšího? :-)

A modré čekanky všude kolem...

Sice to jsou někdy pěkné pochňurky, když se dostanou na oblečení, do vlasů nebo do psího kožichu, ale vypadají pěkně :-)

Zeleň všude je dechberoucí...

A naše kouzelná vesnice zase z jiného úhlu... :-)

Úchvatný strom - koruna i kmen s propletenými kořeny. Být ještě trochu větší, začnu si připadat jako v Zapovězeném lese :D

Lesním zeleným branám a alejím se beztak jen tak něco nevyrovná...

Tak a tady máme tři bratry :-)

Ale blížící se podzim už je vidět - začíná zlátnout listí...

¨

A Ťapťuch Ťapťuchovič Ťapťušenko samozřejmě nesmí chybět ;-)

Tohle je vytrvalý pařez - nevzdává se a zelená se dál! Mohli bychom si z něj vzít příklad...

Najít modrou v přírodě není zase tak běžné, a tyhle květinky jsou úžasné :-)

A podívejme kdo nasává! :D

Trochu jiný druh bodláku - ale před rozvinutím vypadá také zajímavě...

A tady máme naši Popelku :-) Upřímně a jen tak mezi námi - škoda, že nenechali původní obálku, ale co už no :-)

No jo, nemohla jsem si pomoct a musela dávat věci do souvislostí :D

Nejdřív jsem měla trochu strach, jak to vše klapne, když se děj bude odehrávat v Novém Pekingu, ale... Marissa Meyer si s tím poradila více než jen bravurně :-)

Tohle místo jsme našly s mamkou prakticky náhodou - když jsme se snažily dostat pryč od dotěrných vos :D Ale je úžasné!

  

Z fotek to tak nevyplývá, ale tento strom je naživo vskutku přímo impozantní...

Sestřičky - jedna mladší, druhá starší...

Na této fotce to skoro vypadá, jakoby světlo vycházelo přímo z jehlic...

Pod stromem to vypadalo jakoby tam někdo setřásl všechny šišky z blízkého okolí...

Klid a zvuky přírody...

Tyhle fešandy září do dálky...

Dopoledne už začínalo slunce pěkně pražit a tak jsme raději šly domů - než chytit úžeh...

Na zpáteční cestě jsme narazily na tuto krásnou můru, která si dala šlofíka přímo uprostřed cesty...

To jsou aspoň kukadla :D

No a pak jsme ji buď za a) probudily, anebo za b) už ji přestalo bavit být modelem... Takže si odletěla na strom...

A tady další krasavec přímo u nás na dvorku...

A jako tradičně přidávám západ slunce v Olomouci, který se mi tentokrát podařilo vyfotit z vyššího místa než obvykle...

Jeden si může myslet, že všechny západy slunce jsou vlastně stejné, ale řekla bych, že se není možné více mýlit...

Zase se s vámi loučím. V příštím fotočlánku se můžete těšit na knižní chvilky s Hunger Games a Reprodrozdem :-) Mějte se moc krásně!

Obrázky: 2015 © Anne Leyyd