Ptačí zpěv & Mé sladké šestnácté století - Recenze na knihy

V dnešních mini-recenzích se můžete mrknout na můj názor k 1. dílům sérií Ptačí zpěv od Meagan Spooner a Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris :-)

Ptačí zpěv

Série: Ptačí zpěv 1 (1 of 3)

Originální název: Skylark
Autorka: Meagan Spooner

Český překlad: Zuzana Halamíčková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 322

Anotace:

Patnáct let čekala Linda Ainsleyová, až ji předvolají ke kouzlobraní. Až se konečně stane dospělou a začne se připravovat na svoje budoucí povolání. Počítala s tím, že jí po odebrání kouzelné síly bude přidělena nějaká menší úloha v zaběhnutém, pevně daném řádu města, které od okolní krajiny odděluje energetická zeď. Myslela si, že bude pomáhat zajistit a udržet útočiště lidí, kteří jako jediní přežili hrozivou válku, že se stane kolečkem v dobře promazaném stroji. Ani ve snu ji nenapadlo, že by její úloha měla spočívat v tom, že bude napájet celé město svou energií.

Patnáct let Linda Ainsleyová věřila lži. A najednou zjišťuje, že jí nezbývá nic jiného než utéct do nebezpečného a neznámého světa za zdí, nebo přijmout osud, který je snad ještě horší než smrt.

Související recenze

Ptačí zpěv 2 - V podsvětí

Můj názor:

Bez mučení se přiznám, že jsem tuto sérii začala číst spíše proto, abych si do četby zařadila zase nějakou kubulínskou dystopii. A přiznám se i k dalšímu: nebýt velmi pochvalných komentářů od holek na DatabazeKnih.cz, asi bych ji zavřela a nedočetla.

Co se týče příběhu tak... vyloženě špatný nebyl. Opět jsem si říkala, že pokud by toto byla 1. kniha s dystopickou tématikou, určitě bych z ní byla nadšená mnohem víc.

Začátek mě nudil snad nejvíce, protože se nedělo téměř nic převratného - nebo vlastně ne, dělo. Jen to bylo popsané tak zvláštním způsobem, že jsem necítila absolutně (ani to nejmenší) napětí nebo COKOLIV jiného, co by na mě ze stránek přeskočilo. Autorka do knihy zařadila takové spousty dlouhých popisů, že by snad nezahanbila Boženu Němcovou. Dialogů bylo v první části knihy velmi málo a to byl nejspíš taky jeden z hlavních důvodů táááhnutííí se děje jako smůly z kůry stromu.

Poté, co se v ději objevila hlavní mužská postava - Oren - se to zlepšilo a já doufala, že chlapec příběh zachrání. Nicméně… po dočtení jsem dospěla k názoru, že do mé gardy originálních a nezapomenutelných mužských charakterů jej opravdu nezařadím. Avšak celkově to byla postava velmi zajímavá díky tomu, čím vlastně byl. A toto je současně také důvodem, proč jsem se rozhodla ve čtení série pokračovat.

Hlavní hrdinka Linda se mi líbila pro svou houževnatost a sílu nedat se zlomit a bojovat. Ctí ji, že nebyla žádná husička, která by se bála vystrčit nos ze svého známého domova, ale celkem ochotně se vrhla na svou cestu. I když jí na druhé straně vlastně nic jiného nezbývalo, hmmm… Někdy jsem narážela i na její hloupost - ovšem na stranu druhou se kvůli tomu, kde vyrostla, dá vcelku pochopit.

Co však musím Meagan Spooner přiznat jako velké plus, tak bzučilky a hlavně Zinku! Její postava byla velmi zajímavá (nejen jako originální tvor), ale i jako osobnost sama o sobě, byla rovněž nepředvídatelná a opravdu procházela pěkným psychologickým vývojem, což jsem VELMI ocenila.

Hlavní zásluhu na mém zklamání má plytkost děje a žádné výrazné překvapení v něm, neboť jsem docela dobře odhadla, co se bude dít dál. Opravdu překvapená jsem byla pouze jednou věcí, ale jinak…

Vše se opravdu hodně vleklo. Akce bylo poskrovnu, romantiky ještě méně, vtipu a humoru naprosté minimum a samotný konec? - jen slabé vlnky oproti bouřím a uragánům, které jsem prožívala u jiných sérií.

Celkové hodnocení:

«««««

Pro začínající čtenáře dystopií je kniha asi jako stvořená, ovšem pro ty z vás, kteří jste s tímto žánrem více obeznámeni, bych ji zvlášť nedoporučovala. Avšak pokud vám nevadí línější plynutí děje a průměrné postavy, bát se Ptačího zpěvu nemusíte ;-)

Sama jsem rozhodnutá přečíst si pokračování, ale spíše proto, že za a) nemám ráda nedočtené série a za b) jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne s Orenem.

Mé sladké šestnácté století

Série: Mé sladké šestnácté století 1 (1 of 3)

Originální název: My Super Sweet Sixteenth Century
Autorka: Rachel Harris

Český překlad: Andrea Vašíčková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 249

Anotace:

Cat Crawfordová má za pár dní oslavit své sladké šestnácté narozeniny. Ovšem to poslední, co si Cat přeje, je extravagantní narozeninová party organizovaná její temperamentní nevlastní matkou. Alespoň malou útěchou jí je plánovaný rodinný výlet do magické Florencie. A když ji při prohlídce tohoto úžasného města zavede zvědavost do cikánského stanu, ocitne se přímo… v renesanční Florencii.

Na tomto výletu do šestnáctého století, vyzbrojena pouze batohem plným věcí z budoucnosti, se Cat setká se svými předky. A nejen s nimi, vždyť v této době je Florencie plná známých umělců, kteří právě tvoří svá vrcholná díla. A samozřejmě není nouze ani o pohledné renesanční ctitele… Avšak podaří se Cat najít cestu zpět do moderní doby, nebo se její italské dobrodružství promění v italské navždy?

Můj názor:

Tato kniha mě zaujala svou obálkou a také anotací. Mám docela dost ráda tématiku cestování časem (ano, Drahokamy od Kerstin Gier jsou naprostým skvostem) a říkala jsem si, že tato série třeba též bude stát za to.

No… stála za to :-) Pokud tuto knihu budu brát s určitou rezervou, tak stála za to. Její název v sobě vlastně obsahuje i mé hodnocení - tato kniha je sladká.

Příběhu, který se před námi otevírá, nechybí téměř nic. Sympatická hlavní hrdinka Cat, hodný otec, macecha, kterou Cat nemusí a s níž jsou spojeny potíže, které na Cat v nejbližší budoucnosti čekají. Pak BUM! - a Cat se objevuje v renesanční Florencii. Zde potkává milé dávné příbuzné a fešáka i lamače srdcí Lorenza, který samozřejmě zahoří láskou právě ke Cat. A ona do něj.

Skoro se divím, že jsem ve svém věku této knize podlehla, ale ona je… zkrátka napsaná moc hezky :-) Při četbě jsem přimhouřila oči nad vším, co by mi snad mohlo vadit a nakonec jsem dospěla k názoru, že je to vlastně pěkná kniha.

Líbilo se mi autorčino vyprávění z pohledu Cat, i popisy, které byly tak akorát a nerušily. Naivita hlavní hrdinky se dala pochopit a pokud člověk zapřemýšlel na Lorenzem a jeho mnohdy okatým dvořením, které se do renesance hodilo, nemohu vytknout ani toto.

Konec byl pro mě POŘÁDNÝM překvapením, jelikož jsem čekala mnoho variant, ale ne tu, kterou autorka nakonec zvolila. A díky tomu jsem rozhodnutá si přečíst pokračování a pevně doufám, že bude stejně milé a sladké jako 1. díl :-)

Celkové hodnocení:          

                

«««««

Jste osoba ženského pohlaví? Máte ráda milé a příjemné příběhy se sympatickými hrdiny, líbí se vám Itálie a cestování časem vám rovněž není proti mysli? Nevadí vám překvapivé konce? Pak je tato kniha určena právě vám ;-)

Obrázky: pinterest.com