Navždy tvůj - Recenze na knihu

Originální název: Ewig Dein

Autor: Daniel Glattauer

Český překlad: Lenka Šedová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 191

Anotace:

Někdy se za láskou honíme, někdy do ní vrazíme náhodou — a někdy nás táhne ke dnu jako balvan.

Pětatřicátnice Judith se v supermarketu seznámí s okouzlujícím svobodným architektem Hannesem, který si získá nejen Juditino srdce, ale také sympatie její matky a všech přátel. Zdá se, že je to po všech stránkách ideální muž.

Jenže… Hannes je příjemný, jenže až nesnesitelně, je pozorný a oddaný, jenže otravně. Intenzita jeho lásky začne Judith dusit. Čím více se chce z příliš těsného vztahu vymanit, tím více se k ní Hannes snaží připoutat. Nakonec se s ním Judith i přes nesouhlas svého okolí rozchází. Hannes na ni však začíná vyvíjet stále se stupňující psychický nátlak. Až Judith skončí na psychiatrii. Ještě že je tu její asistentka Bianca, která jediná věří Juditinu podezření…

Román Navždy tvůj začíná jako klasický milostný příběh, ale končí jako napínavý psychothriller. Po svém vydání se velmi rychle vyšplhal na čtvrté místo žebříčku bestsellerů týdeníku Der Spiegel.

Související recenze:

Dobrý proti severáku 1 - Dobrý proti severáku

Dobrý proti severáku 2 - Každá sedmá vlna

Můj názor:

Pokud jste pravidelnými návštěvníky Zefillu, tak jste si možná všimli, že jsem od Daniela Glattauera přečetla již dvě knihy ze série Dobrý proti severáku, které byly naprosto nečekaně skvělé, a které každému doporučuji. Proto jsem se nemohla dočkat, až sáhnu po další knize mého oblíbeného autora. Kniha Navždy tvůj však vypráví příběh ze zcela jiného soudku. Ukazuje nám lásku v podobě, kdy by snad nikoho nenapadlo ji tak ještě nazývat.

Jak praví anotace, tak Judith „narazí“ na velmi pohledného Hannese se skvostným „babiččiným chrupem“, a před a za jehož jméno by bylo možné dosadit deset NEJ. Pro ženu jako Judith, které ve vztazích neměla právě štěstí, je tento skvělý, zábavný, pozorný, milý a starostlivý Hannes přímo darem z nebe. Jenže… všeho do času. Po počátečním okouzlení a prvotním pokusu o stáhnutí růžových brýlí, si Judith začíná uvědomovat, že v Hannesově zářivé přítomnosti začíná sama povážlivě „blednout“ a ztrácet se. A to, co se nejprve zdálo jako pozornosti, o které by každá žena stála, se změní v jedovaté šlahouny, které se kolem Judith začínají utahovat čím dál víc, víc a víc…

Daniel Glattauer rozhodně nezklamal - ještě více mě přesvědčil o svém talentu, neboť dovede napsat nejen velmi pěkný a působivý román (viz Související recenze), ale i poněkud temnější příběh, kdy jeden z dvojice dojde k naprosto scestnému pohledu na lásku, vztah a partnerství.

Kniha je psaná nezaměnitelným stylem, který stylisticky a vypravěčsky vyčnívá nad jiná díla. Téměř z každé věty jde totiž vycítit, že si s ní autor pohrál. Nutí čtenáře přemýšlet nad dvojsmysly a zvláštními přirovnáními. Díky (mnohdy) přeházenému slovosledu tak na konci věty stojíte někde úplně jinde, než jste byli na jejím začátku. Popisy chování postav a situací jsou napsány trefně, ale přece vyžadují zapojení vašich mozkových buněk, protože tento autor nedá ani čtenářům nic zadarmo (o samotných postavách v knize raději nemluvě).

Řekla bych, že jednou z velkých výhod této knihy je, že autor píše své postavy (především hlavní postavu Judith) poněkud odosobněné, takže si jejich strachy, nejistotu a obavy sice jako čtenář připouštíte, ovšem ne do té míry, abyste se z toho sesypali. Tím pádem si můžete i tuto dramatickou knihu užít (a prožít) relativně v klidu.

S Judith jsem docela soucítila, i když poté, co v jednom baru „sbalila“ o dost mladšího kluka a vzápětí se s ním vyspala, jsem na ni opravdu nemohla tak nějak koukat jako na „chudáka oběť“. Vážně nepochopím, kam ženské / dívky dávají hlavu, když se rozhodnou udělat takovouhle PITOMOST. Ne, toto mi mozek opravdu nikdy nebral a nikdy brát nebude. A pokud někdy náhodou ano, tak doufám, že mě někdo rychle praštíte, abych se vzpamatovala. Díky :-)

Co se týče postavy Hannesse, hm… pokud bych nečetla anotaci, vůbec by mě ze začátku nenapadlo, kam to celé bude směřovat. Ale jelikož jsem ji četla, tak jsem od něj už v každém detailu čekala „zradu“. Myslím, že takovýto člověk je rozhodně případ pro psychiatra. A když se nad tím zamyslíte, je toto jednání opravdu šílené. A nejhorší na tom je, že si ony postižené osoby nemusí uvědomit, co se děje - až třeba když je opravdu pozdě.

Na druhou stranu musím přiznat, že jsem čekala, že příběh bude šokující ještě více, ale zase… nač to ještě zhoršovat, no ne? :-)

Co však musím vytknout, a za čím si opravdu stojím, a co bych vážně předělala, tak ten rychlý konec. Ocenila bych minimálně ještě jednu kapitolu navíc, abychom věděli, co se stalo po onom velkém „odhalení“. Jak na to reagovali ostatní, co se stalo s Hannesem (jestli třeba neprovedl nějaký nečekaný protiúder, aby se z toho dostal), a co s Judith s Biancou… Co na to vše říkala Judithina rodina, jestli se jejich vztahy zlepšily (aspoň trochu). Však víte, jak nesnáším nedořešené otázky. A pokud mi někdo obhajuje otevřené konce s tím, že by čtenář neměl být líný, měl by zapojit vlastní fantazii a vymyslet si svůj vlastní konec, tak s tím u mě prostě nepochodíte. Myslím, že svou fantazii využívám dost, jenže bych zkrátka chtěla znát AUTOROVO ukončení. Pokud toto nemám černé na bílém, nedá mi to spát… Ach jo.

Knihu určitě doporučuji těm z vás, kterým se líbila série Dobrý proti severáku. Dále těm z vás, kteří hledáte něco zajímavého a krátkého na cesty vlakem nebo autobusem. Nudit se při četbě rozhodně nebudete, ale současně se nemusíte bát, že byste (strnulí napětím) přejeli vaši cílovou stanici ;-)

Celkové hodnocení:

«««««

Navždy tvůj je velmi zajímavý příběh s nevšedním tématem, který Daniel Glattauer píše svým nezaměnitelným, propracovaným a barvitým stylem, díky němuž budete muset u vět přemýšlet. Za to vás na oplátku budou překvapovat svým obsahem i slovní strukturou.

Napínavou a mrazivou zápletku autor vyvažuje odosobněným podáním postav, kvůli kterému nebudete o nic ochuzeni, avšak zachováte si od charakterů postav i jejich strachů zdravý odstup.

Kniha vhodná pro odpočinek i na cesty a osobně se nemohu dočkat další autorovy knihy...

Obrázek: pinterest.com

Každá sedmá vlna - Recenze na knihu

Série: Dobrý proti severáku 2 (2 of 2)

Originální název: Alle sieben Wellen
Autor: Daniel Glattauer

Český překlad: Iva Kratochvílová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2009, v ČR 2012
Počet stran: 259

Anotace:

Myslel si, že na ni dokáže zapomenout. Hlupáček Leo, který si zrušil emailovou schránku a odletěl do Bostonu. Nebo si nepamatujete poslední slova románu Daniela Glattauera Dobrý proti severáku?

UPOZORNĚNÍ. E-MAILOVÁ ADRESA BYLA ZMĚNĚNA […] PŘÍPADNÉ DOTAZY PROSÍM ADRESUJTE SPRÁVCI SYSTÉMU.

Nevíte, o čem je řeč? Zamilovali se do sebe, aniž by se kdy osobně setkali. Píší si a čekají na sebe ve svých schránkách elektronické pošty. A nyní má tento e-mailový románek románové pokračování. Glattauer ho napsal na přání čtenářů, kteří se s Leem a Emmi nedokázali rozloučit. Teď tihle dva dostávají druhou šanci.

Oba si uvědomí, že se svých citů tak lehko nezbaví. Možná je tohle skutečně ta chvíle, kdy se konečně potkají. Jenže Emmi je stále vdaná a Leo navázal nový vztah. Když se ovšem šest vln rozbilo o břeh, sedmá se právě valí — a v novém románu Daniela Glattauera je to právě sedmá vlna, která přinese překvapení.

Související recenze:

Dobrý proti severáku 1 - Dobrý proti severáku

Můj názor:

Druhý a současně závěrečný díl, navazující na knihu Dobrý proti severáku.

Po skončení prvního dílu jsem se na tento velmi těšila, jelikož závěr byl tak nervydrásající, že bych se bez pokračování skutečně neobešla.

Do děje se vracíme v momentě, kdy Emmi zjišťuje, že si Leo odpojil e-mailovou adresu a odjel do Bostonu. Než aby ale jen tak ztratila naději na další možné spojení, dál Leovi posílá e-maily a doufá, že až se vrátí, přečte si je a společně se nějak postaví tomu, co mezi nimi málem vzniklo.

Leo se po velmi dlouhých měsících skutečně vrací a po několika zádrhelech (a uraženosti) svou e-mailovou konverzaci s Emmi znovu obnovuje. Tentokrát ale oba vědí, že takhle to dál nejde a tak je setkání, k němuž málem došlo v předchozím díle, čím dál reálnější, až se nakonec skutečně uskuteční.

Co se pak stane? Vydrží jejich přátelství? Jak Emmi přijme fakt, že si Leo našel v Bostonu novou známost (Pamelu), aby začal žít reálný život a nefantazíroval o vztahu, který se ze spousty důvodů nemůže uskutečnit? Co se stane, až se setkají?

Pokud byste rádi na tyto otázky znali odpovědi, můžu vás ubezpečit, že je zde najdete.

Do knihy jsem se začetla velmi snadno, stejně jako do prvního dílu a opět jsem děj hltala, takže stránky letěly, jakoby je otáčel vítr a ne já.

V minulé recenzi jsem oceňovala preciznost Daniela Glattauera - v podání příběhu, charakteru postav, stylu vyprávění a humorných složkách, které příběh oživily a učinily ho ještě mnohem milejší, příjemnější a čtivější.

Jeho styl psaní je velmi příjemný, spisovný, nevulgární (což se přiznám, že oceňuji maximálně, protože najít v dnešní době takového autora či autorku není pořádný oříšek, ale přímo ořech).

Toto všechno můžu v Každé sedmé vlně zopakovat. Příběh na předchozí knihu krásně navazuje, nesnižuje její kvalitu, spíš naopak - vede ji k perfektnímu konci, který si tento příběh (a buďme upřímní a trochu sobečtí - i čtenáři) zasloužili.

V postavách Emmi i Lea je od předchozího dílu znát posun jejich charakterů, což je skvělé, protože není nic horšího než stagnující postavy, které se nevyvíjejí ani kdyby jim šlo o život. Zatímco Leo se v prvním dílu držel zpátky, zde se z něj stal bojovník, který si jde za tím, co chce a pokud přece jen ještě váhal, Emmi ho nakopla, protože i ona si začínala více uvědomovat to, co v životě ke svému štěstí potřebuje. Oba však přesto museli velmi dobře zvažovat další kroky, protože Emmina rodina a Leova přítelkyně jsou lidé, kterým nechtějí ublížit. Čímž se dostáváme k bodu příběhu, kdy se od sebe oba snaží co nejvíc odpoutat, nechat svůj vztah vyšumět a už se k němu nevracet. Jak ale všichni znalí tuší...

Styly e-mailů obou postav se od sebe autorovi opět podařilo dobře oddělit a nehrozilo tedy, že byste si je pletli.

A i přesto, že se oba již v tomto díle skutečně setkávají, čemuž čtenáři „přítomni“ nejsou, nejsme o nic ochuzeni, protože e-mailová konverzace je tak skvěle napsaná, že máte určitou představu „jak to proběhlo“, ale současně autor nechává prostor pro vaši fantazii, takže si něco „musíte domyslet.“ Musím říct, že mi to nevadilo a spíš jsem žasla, jak hravě a bravurně si s tím Daniel Glattauer poradil.

Co se týče samotného rozuzlení příběhu, tak za sebe mohu říci, že jsem byla velmi spokojená. Konec byl takový, jaký si dle mého tato série zasloužila, a já byla velmi ráda, že jsem si tento díl (i sérii) mohla číst.

Celkové hodnocení:

«««««

Pokračování velmi zdařile navazuje na předchozí knihu a pěkně si drží svou laťku. Postavy Emmi i Lea za oba díly prochází pěkným vývojem, což čtenář může velmi dobře sledovat a příběh tak působí mnohem reálnějším dojmem.

Vřele vám knihu (i sérii) doporučuji. Kvalitní, oddechové, milé, inteligentní čtení, které vám bude malovat úsměv na tvář ještě dlouho poté, co sérii dočtete.

Nemám co vytknout, a proto je 5 hvězd opravdu právem zasloužených.

Ukázka z knihy:

O den později

Předmět: Tak dobře

Setkáme se. Leo

O 3 minuty později

Re:

Jeden muž, tři slova! Skvělá myšlenka, Leo. Kde?

O hodinu později

Odp.:

V kavárně.

O minutu později

Re:

S deseti únikovými cestami a pěti nouzovými východy.

O 5 minut později

Odp.:

Navrhuji Velkou veletržní kavárnu Huber. Nikdy nikde jsme si nebyli tak blízko jako tam. (Myslím prostorově).

O 40 sekund později

Re:

Pošleš zase napřed svoji krásnou sestru, aby Emmi osondovala?

O 50 sekund později

Odp.:

Ne, tentokrát tam půjdu sám, otevřeně a rovnou k tobě.

O 3 minuty později

Re:

Leo, tvoje rozhodnost, kterou u tebe vůbec neznám, mě rozčiluje. Co tak najednou? Proč se chceš se mnou setkat?

O 40 sekund později

Odp.:

Protože to chceš ty.

O 30 sekund později

Re:

A protože to chceš mít za sebou.

O 2 minuty později

Odp.:

Protože chci, abys ty měla za sebou pomyšlení, že to já chci mít za sebou.

O 30 sekund později

Re:

Leo, neuhýbej. Ty to chceš mít za sebou!

O minutu později

Odp.:

Oba to chceme mít za sebou. Oba to chceme dobře zvládnout. Jde o „důstojné zakončení.“ To jsou tvoje slova, milá Emmi.

O 50 sekund později

Re:

Ale já nechci, aby ses se mnou setkal jen proto, abys to měl za sebou. Nejsem tvoje zubařka!

O minutu a půl později

Odp:

Přestože se občas strefíš přesně do nervu. EMMI, PROSÍM!!! Prostě to teď provedeme. Bylo to tvoje výslovné přání a bylo to přání oprávněné. Slíbila jsi, že si „nás“ tím nepokazíme. Důvěřuji tobě a tvému „nám“ a svému „nám“ a našemu společnému „nám.“ Sejdeme se tváří v tvář na hodinku u kávy! Kdy máš čas? V sobotu? V neděli? V poledne? Odpoledne?

O 3 hodiny později

Bez předmětu

Dnes už nedostanu žádnou odpověď, Emmi? Jestli ne, tak dobrou noc! (Jestli ano, tak dobrou noc!)

O minutu později

Re:

Leo, cítíš ještě něco, když mi píšeš? Já totiž cítím, že už nic necítíš. A tenhle pocit se mi vůbec necítí dobře.

O 2 minuty později

Odp.:

Ëmmi, mám v sobě obrovitánské bedny a truhlice plné citů k tobě. Ale mám k nim také klíč.

O 40 sekund později

Re:

Nepochází ten klíč náhodou z Bostonu a nejmenuje se Pamela?

O 50 sekund později

Odp.:

Ne, ten klíč je mezinárodní a jmenuje se Rozum.

O 30 sekund později

Re:

Jenže u tebe funguje jenom jedním směrem. Umí jenom zamykat. A všechny city se ti v těch bednách udusí.

O 40 sekund později

Odp.:

Můj rozum dává pozor, aby city měly pořád dost vzduchu.

O 30 minut sekund později

Re:

Jenomže nesmí ven. Nikdy nejsou svobodné, Leo, říkám ti, máš omezené citové hospodářství. Měl bys na něm zapracovat. Raději se s tebou pro dnešek rozloučím (to mi radí můj rozum) a nechám na sebe působit slova, která jsi ztratil nebo neztratil o našem chystaném setkání. Dobrou noc!

O 20 sekund později

Odp.:

Pěkně se vyspi, Emmi.

Obrázky: pinterest.com

Dobrý proti severáku - Recenze na knihu

Série: Dobrý proti severáku 1 (1 of 2)

Originální název: Gut gegen Nordwind
Autor: Daniel Glattauer

Český překlad: Iva Kratochvílová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2006, v ČR 2010
Počet stran: 252

Anotace:

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl.

Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano?

Pozn. epistolární = dopisový (pokud jste to nevěděli, nic si z toho nedělejte, já to donedávna nevěděla též ;-)

Související recenze:

Dobrý proti severáku 2 - Každá sedmá vlna

Můj názor:

K této knize jsem se dostala díky Madeleine z blogu Cz-books (čímž jí za tento tip děkuji :-)) a její velmi nadšené reakci na ni, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Jsem moc ráda, že jsem se do příběhu pustila, protože mě nezklamal, spíš naopak. Nemohla jsem se dočkat jeho pokračování.

Jak jste si mohli přečíst v anotaci, tato kniha je zvláštní tím, že je psaná JEN a VÝHRADNĚ pomocí e-mailové korespondence, kterou si mezi sebou vyměňují Leo a Emmi. Ti na sebe na internetu „narazili“ čirou náhodou, nicméně tato náhoda (vlastně omyl) postupně vyústí v nečekaně silné a obohacující přátelství a posléze i v něco víc…

Oba si skvěle rozumí „přes monitor“ nicméně jejich strach, že by to „ve skutečném světě“ nemuselo fungovat, je trochu odrazuje od toho, aby se setkali osobně. Všechno je ještě trochu komplikovanější, protože Emmi je vdaná, a ani ona ani Leo se nechtějí dostat do oné pověstné „trilogie nevěry“. Teď tedy vyvstávají jisté otázky – budou ve své korespondenci pokračovat? A jak dlouho? Setkají se nakonec? A pokud ano, co se tím změní? Zničí tak svůj jinak skvělý a originální vztah? A co když to nakonec dopadne úplně jinak?!

Tento příběh jsem si oblíbila během 3-4 stránek a po jeho většinu jsem se u něj usmívala jak osel :D Dokázal mi podstatně zvednout náladu, když jsem to nejvíc potřebovala, což beru jako neskutečně VELKÉ plus.

Dobrý proti severáku je velmi originální, neotřelý příběh, ubíhá šíleně rychle a vy jste na konci ani nevíte jak. Je svižný a velmi vtipný. Navíc podaný tak nečekaným způsobem jako jsou e-maily! Sem tam se v knihách objeví ojedinělý e-mail, a možná to je pro vás (stejně jako pro mě) grafické i vyprávěcí zpestření. Trochu jsem se bála, jak se autor s touto rychlou (nicméně poněkud omezenou) formou komunikace mezi hlavními postavami popere, když s ní chce čtenářům předložit celou knihu, ale moje obavy byly zcela ZBYTEČNĚ.

Musím ocenit preciznost Daniela Glattauera, protože to, jak příběh podal, bylo prostě skvělé a asi nebudu daleko od pravdy, když jsem toho názoru, že další podobnou knihu už nenajdu. Dokonce si pohrál i s minutami, hodinami a dny, kdy si hlavní postavy navzájem odpovídaly, což bylo velmi zajímavé sledovat.

A musím sem dát tento velice výstižný gif - aneb já po 90 % knihy:

Autorovi se povedlo také mistrně oddělit uvažování a styly vyprávění obou postav. Což, jak jistě z vlastních spisovatelských zkušenosti či čtenářských zážitků víte, není vůbec snadné. Pokud mohu říct svůj názor, tak když se k tomuto stylu autor přikloní, ale nedovede onen potenciál odlišných stylů vyprávění postav naplnit, spíš mě tím kapitálně zklame (někdy i naštve) a říkám si, že kdyby si to ušetřil, bylo by to mnohem lepší. Viz kniha Rekviem od Lauren Oliver.

Ovšem tady? Nádhera. Zatímco Emmi byla drzá, trochu „namyšlená“ co se týče vzhledu, nebála se užít peprnějších výrazů, emoce z ní doslovy prýštily, propojovala všechno  se vším (pokud jste neviděli geniální video o 2 mozcích, na které teď narážím, tak se na něj určitě podívejte - ZDE) a zkrátka působila ŽENSKY, Leo byl naproti tomu vážně MUŽ. Mnohdy jasné a stručné odpovědi, ne tolik okořeněné emocemi a citem, detailista, přísný na povrchu a uvnitř vlastně hrozně citlivý.

Celkově tedy obě postavy VELMI originální, po psychologické stránce propracované, svérázné a svým způsobem opravdu vtipné na nejvyšší míru. Jejich vlastnosti a charakter odhalujete postupně, navíc jen podle toho, co vám o sobě „řeknou“ samy, takže vás můžou překvapit, což se u mě stalo. Dokonce tak, že jsem jen hleděla.

Asi taky máte nějaké ty zkušenosti se „seznámením“ se s někým po internetu a nemusí jít o vztah ve smyslu partnerském, ale čistě jen kamarádském. Pokud tedy máte, možná vás celá kniha bude bavit ještě mnohem více. A z toho důvodu se mi nejspíš líbila ještě o stupeň víc než jsem čekala, protože v některých věcech, zvláště ze začátku, jsem se opravdu „našla“. 

Pokud se nad námětem knihy zamyslíte, tak jde v podstatě o příběh nesmírně jednoduchý, bezpočtukrát zpracovaný (láska, vztahy, problémy), nicméně I PŘESTO se Danielu Glattauerovi podařilo dát mu punc novoty, něčeho neznámého a originálního, čímž tuto knihu učinil výjimečnou. A dokud si ji nepřečtete, nepochopíte, jak to myslím, protože takový dar vysvětlování a přenášení emocí nemám… takže je to jen na vás ;-)

A vlastně je tady ještě další věc, které jsem si všimla, a která mě VELMI PŘÍJEMNĚ překvapila. Nevím jak vy, ale já si čím dál častěji v knihách všímám toho (zvláště v knihách vydaných v posledních letech), že postavy (respektive autoři slovy svých hrdinů) klejí na každé straně a používají slova „Bůh“, „Ježíš“ a další podobná ještě mnohem častěji, než jak je možné slyšet v kostelech. Skoro jakoby tato jména byla použita jako vsuvka, citoslovce nebo vložka do věty, která by jinak vypadala prázdně. Prostě taková výplň...

Samozřejmě to neberu dogmaticky, protože někdy jsou situace, kdy se to třeba do dialogu hodí a opravdu to nijak neruší, nicméně pokud se to vyskytuje na KAŽDÉ straně nebo každé druhé straně, už mi to opravdu kazí čtenářský požitek.

Proto musím tuto knihu skutečně vyzdvihnout a Danielu Glattauerovi přičíst ke kladnému hodnocení navíc to, že DOKÁZAL, že jde psát i BEZ KLENÍ a neustálého opakování Božích jmen jako výplně věty. Palec hore a plusové body navíc! 

Když jsem se blížila k samotnému závěru, byla jsem přesvědčená, že už tak nějak „vím“ jak to dopadne, nebo by mohlo dopadnout. Nicméně jsem se POŘÁDNĚ SEKLA! Nastaly tam takové 2 zvraty, že jsem na ně hleděla s pootevřenou pusou a nestačila se divit, kam se nám to děj šine.

Takže opět další plus – nedá se předvídat autorův záměr, a vy si jistě dovedete představit, jak jsem se ASI tvářila, když jsem došla na konec, hledala další stránky a ony tam NEBYLY!

Posledních pár vět příběhu, které ho převrátily vzhůru nohama + vědomí, že to je poslední stránka:

Tím pádem mi nezbylo nic jiného, než se rychle dostat na stránky mé nejmilejší knihovny (zdravím Knihovnu města Olomouce! :-)) a zarezervovat si pokračování, na které jsem se potom vrhla hned v tramvaji. Měla jsem dokonce nutkání jet až na konečnou, abych si mohla číst. Víte jak... ten den pršelo, v tramvaji bylo teplo, útulno, knížka, příjemné kodrcání, sobota... Žel, povinnosti volaly, takže jsem musela vystoupit :D

O tom, jak se mi pokračování - Každá sedmá vlna - líbilo či nelíbilo, se můžete dočíst v některé z příštích recenzí ;-)

A ještě poznámka na závěr - Daniel Glattauer pokračování knihy nezamýšlel. Původně měl Dobrý proti severáku skončit tak, jak skončil v 1. knize, nicméně na naléhání a žádosti čtenářů / fanoušků, kteří se s TÍMTO koncem nehodlali smířit, napsal pokračování. A za sebe můžu jedině dodat: „Ještěže tak!“ Protože kdyby kniha skončila tak, jak skončila...

Celkové hodnocení:

«««««

Vřele doporučuji těm z vás, kteří máte rádi netradiční způsob vyprávění příběhu, originální hrdiny, vtip a svižný děj. Počítejte také s tím, že jak začnete číst, bude se vám těžko přestávat. Takže uvidíte stranu 18 a pak šup a už třeba až 124 ;-)

Skvělá, zábavná, milá, odpočinková kniha, která má k tuctovému románu dál než daleko. A ode mě 5 zasloužených hvězd.

Ukázka z knihy:

15. ledna

Předmět: Zrušení objednávky

Chtěla bych zrušit svoje předplatné. Půjde to prosím touto cestou?

S pozdravem E. Rothnerová

O 18 dní později

Předmět: Zrušení objednávky

Chci zrušit předplatné. Je to možné po mailu? Prosím o stručnou odpověď.

S pozdravem E. Rothnerová

O 33 dní později

Předmět: Zrušení objednávky

Vážené dámy a vážení pánové z vydavatelství časopisu Like, jestliže Vaše vytrvalé ignorování mých pokusů zrušit předplatné má za cíl prodej dalších čísel Vašeho produktu, jehož úroveň bohužel neustále klesá, musím Vám s politováním sdělit, že už nic platit nebudu!

S pozdravem E. Rothnerová

O 8 minut později

Odp:

To je omyl. Já jsem soukromá osoba. Mám adresu texty@leike.com. Vy chcete texty@like.com. Jste už třetí, kdo u mě ruší předplatné. Ten plátek se musel pořádně zhoršit.

O 5 minut později

Re:

Aha, promiňte! A děkuju za vysvětlení. Zdravím. E. R.

O 9 měsíců později

Bez předmětu

Veselé Vánoce a úspěšný nový rok přeje

Emmi Rothnerová

O 2 minuty později

Odp:

Milá Emmi Rothnerová, známe se sice ještě míň než nijak, ale přesto Vám děkuji za srdečný a nesmírně originální hromadný mail! Abyste věděla: zbožňuji skupinové maily pro skupinu, ke které sám nepatřím.

Zdraví Leike

O 18 minut později

Re:

Omlouvám se za písemné obtěžování, pane Zdraví Leike.

Omylem jste se dostal do adresáře mých zákazníků, když jsem před několika měsíci chtěla zrušit předplatné a nechtěně jsem se překlepla na Vaši mailovou adresu. Okamžitě Vás vymažu.

PS: Pokud Vás napadá nějaká originálnější formulace, jak někomu popřát „Veselé Vánoce a úspěšný nový rok“, klidně mi ji napište. Prozatím: Veselé Vánoce a úspěšný nový rok!

E. Rothnerová

O 2 minuty později

Odp:

Přeji Vám příjemné svátky a těším se i za Vás na nadcházející rok, který bude patřit k Vašim osmdesáti nejlepším. A pokud byste si snad předplatila nějaký špatný den, klidně můžete objednávku – omylem – zrušit u mne.

Leo Leike

O 2 minuty později

Re:

Zírám!

Ahoj, E. R.

O 38 dní později

Předmět: Už ani euro!

Vážené vedení vydavatelství Like, rozloučila jsem se s Vaším magazínem třikrát písemně a dvakrát telefonicky (s nějakou paní Hahnovou).  Pokud mi i přesto časopis dál posíláte, považuji to za Vaše soukromé potěšení.

Složenku na 168 eur, kterou jsem právě obdržela, si ráda nechám jako suvenýr, abych na Like vzpomínala i poté, co konečně přestanu dostávat další vydání. Nečekejte ale, že bych Vám ještě zaplatila jediné euro.

E. Rothnerová

O 2 hodiny později

Odp:

Milá paní Rothnerová, děláte to schválně? Nebo jste si předplatila ty špatné dny?

Zdraví Leo Leike

O 15 minut později

Re:

Milý pane Leike, už je mi to vážně hrozně trapné. Trpím bohužel chronickou poruchou „ei“, nebo spíš poruchou „e před i“. Když píšu rychle a má následovat „i“, vklouzne mi před ně vždycky „e“. Je to tím, že špičky mých prostředníčků proti sobě na klávesnici bojují. Levá chce být vždycky rychlejší než pravá. Jsem totiž původně levák, kterého ve škole přecvičili na pravorukost.

Levička mi to dodnes neodpustila. Pokaždé tam špičkou prostředníčku nastrčí éčko, než pravá stihne napsat íčko. Promiňte mi to obtěžování, už k tomu (doufám) nedojde.

Hezký večer přeje E. Rothnerová

O 4 minuty později

Odp:

Milá paní Rothnerová, můžu Vám položit otázku? A hned ještě jednu: Kolik času jste potřebovala na e-mail s vysvětlením své poruchy „ei“?

Nashle. Leo Leike

O 3 minuty později

Re:

Dvě otázky na oplátku: Kolik myslíte? A proč se ptáte?

O 8 minut později

Odp:

Odhaduji, že jste nepotřebovala víc než dvacet vteřin. V tom případě Vám gratuluji: na tak krátkou dobu se Vám podařilo bezvadné sdělení. Pobavilo mě. A to dnes večer už nejspíš nic a nikdo jiný neudělá. Na Vaši druhou otázku, proč se ptám: v současnosti se zabývám mj. jazykem e-mailů. A ještě jedna otázka: Nebylo to víc než dvacet vteřin, mám pravdu?

Obrázky: pinterest.com, google.com