Pár slov o knize... - Říše bouří

Série: Skleněný trůn 5 (5 of 7)
Originální název: Empire of Storms

Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ivana Svobodová

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2016 / 2017

Počet stran: 688

Anotace:

Pro Aelin dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.

========== ========== ==========

========== ========== ==========


Související recenze:

Skleněný trůn 0,1 - 0,5 - Krvavé ostří

Skleněný trůn 1 - Skleněný trůn

Skleněný trůn 2 - Půlnoční koruna

Skleněný trůn 3 - Dědička ohně
Skleněný trůn 5 - Královna stínů

Dvůr trnů a růží 1 - Dvůr trnů a růží

Dvůr trnů a růží 2 - Dvůr mlhy a hněvu

UPOZORNĚNÍ - recenze může obsahovat spoilery ze všech 4 předchozích dílů. Spoilery z tohoto dílu jsou zaběleny.

========== ========== ==========

Po skvělé Královně stínů jsem se pochopitelně těšila na pokračování mé oblíbené série. Těšila a také se ho děsila - pokud jste četli mou recenzi na Dvůr mlhy a hněvu, pak jistě víte proč. Ovšem na rozdíl od série Dvoru, je dle mého názoru série Skleněný trůn MNOHEM lepší, takže jsem si řekla, že budu doufat a snad… to dobře dopadne.

Jediné, co mě mrzelo (a mohla jsem si za to sama), bylo to, že jsem si téměř celý děj knihy dopředu vyspoilerovala. To víte - čekání na pokračování bylo dlouhé. Snad ani nemusím dodávat, že jsem se za to následně chtěla kopnout.

Teď už ale k samotné knize.

Myslím, že styl psaní SJM jsem rozebírala už tolikrát, že to snad ani nemá cenu opakovat. Ve zkratce tedy řeknu, že se stále (minimálně v této sérii) zlepšuje. Vše je popsané velmi dobře, děj je plný napětí, humoru, romantiky a nečekaných a nervydrásajících zvratů. V Říši bouří se nám také střídá ještě větší počet pohledů, z nichž můžeme děj sledovat. Největší zastoupení má samozřejmě Aelin, Manon a Dorian, Elide, Lorcan, Aedion, Rowan (a vážně si teď nemůžu vzpomenout, jestli byla nějaká část zaměřena na vyprávění z pohledu Lysandry… hm).

Co se týče samotného příběhu, tak to byl… MASAKR obřích rozměrů. Ne že by tam létaly ruce a nohy, ale ve smyslu, že to byla VÁŽENĚ SÍLA. Celá zápletka byla vymyšlena perfektně, takže se při četbě rozhodně nebudete nudit. SJM často dělá to, že vyprávění z jednotlivých pohledů ukončí tak zajímavě, že prostě nutně potřebujete vědět, co bude následovat - takže jsem opravdu přeskakovala kapitoly z pohledů jiných postav, abych se dozvěděla, jak bude pokračovat ten, který jsem v tu chvíli právě četla. Nutno podotknout, že se to neustále střídalo, protože bylo zajímavé VŠECHNO.

Ze spoilerů jsem samozřejmě věděla, že nás čeká velká bitva. A opravdu byla skvělá a EPICKÁ. U některých autorů mám problém s tím, že jakkoliv jsou šikovní na VŠECHNO ostatní, závěrečné sekvence příběhů či epické bitvy zkrátka nezvládají. Za všechny uvedu Tahereh Mafi a v poslední době Mary E. Pearson. To ovšem není případ SJM. Všechny části různých postav v bitvě byly perfektně vyvážené a vše jsem před sebou ŽIVĚ viděla. Něco jako Pán prstenů v hlavě :D

Největší masakr a nervy ovšem měly teprve přijít. Scéna na pláži - teď mám na mysli tu DRUHOU. OH MY DEAR. Ano, věděla jsem o ní dopředu, ale stejně… Hrůza mě obcházela a myslela jsem, že Meave a Lorcana roztrhnu jak hady. Lorcana ale víc.

Velice mě překvapilo, jak rychle jsem propadla vztahu Elide / Lorcan. Ale asi vím proč. Ti dva jsou tak neskutečně protikladní, že dává perfektní smysl, že jsou (budou?) spolu. Kdo ví? Asi to závisí na tom, jak Lorcan bude věci dál hnojit. Soudě podle toho, co předváděl tady, mu to jde skvěle. Opravdu jsem si užívala, jak drobná a křehká Elide mávala s takovým drsným válečníkem. A fakt mě mrzelo, že mu na konci nevrazila facku. No komu by to uškodilo? Tudíž pevně doufám, že se nějaké facky (a klidně i vícero) dočkáme v závěrečném 7. díle.

Aedion a Lysandra. Rovněž dvojice, jejíž sporadické interakce jsem si nadmíru užívala. Ovšem to, co si pro Aediona připravila Aelin s Lysandrou… no, POTĚŠ. Vážně jsem se nemohla rozhodnout, zda se při tom šíleném odhalení na konci šíleně smát nebo šokovaně ryčet.

Co mě ale dostalo nejvíc? Rowan. Kvůli němu mě srdce opravdu bolelo, protože to, co na konci zjistil a s čím se musel (a bude muset) vyrovnat… ACH! AGR! ACH! AGR! ACH! AGR! (Sadistka SJM!!!)

Další, co jsem si NESKUTEČNĚ UŽILA, byla část, kdy se téměř všechny postavy střetly na jednom místě. Jééj! Perfektní. Něco jako v Avengers: Infinity War :D

Ještě co se týče erotických scén - opravdu jsem se bála, že to bude podobné jako ve 2. díle Dvoru.

Scény byly rozhodně rozepsané více, než v předchozích dílech Skleněného trůnu, ale nebylo to takového jako ve Dvoru. Takže doufám (asi naivně), že už to SJM stačilo a bude se držet na uzdě v závěrečném díle, aby to pořád nekazila! Co mě zde mrzelo především, tak vztah Doriana a Manon. Nejprve jsem si myslela, že jejich vztah se bude rozjíždět postupně, ale… AGRRR! Co by komu udělalo, kdyby se jich sblížení neodehrálo v jedné knize + během pár dní. Opravdu - zrychlení z 10 na 100. Jen pro rychlé uspokojení sexuchtivého čtenáře? No tááák!

Takže celkové hodnocení vidím tak, že nebýt zase zbytečně popsané erotiky, neměla bych této knize co vytknout. Příběh je perfektně vystavěný, postavy jsou dokonale vykreslené a není možné si některou neoblíbit. Snad kromě Manoniny babičky. A Meave. A valgů. Chápete ;-)

Knihu doporučuji vám všem, kteří máte rádi sérii Skleněný trůn a je vám více jak 16 let. Také těm, kteří o této sérii slyší poprvé nebo už o ní sice slyšeli, ale stále se jí vyhýbali. Věřte mi, že pokud máte rádi pořádné fantasy a přetrpíte poněkud pochybnější 1. díl, určitě nebudete litovat.

Říše bouří ode mě získává 6 *

Pár obrázků pro ty, kteří již četli - pozor SPOILERY!!!

Pár slov o knize... - Falešný polibek

Série: Kroniky pozůstalých 1 (1 of 3)
Originální název: The Kiss of Deception

Autorka: Mary E. Pearson

Český překlad: Jana Jašová

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2014 / 2017

Počet stran: 365

Anotace:

Království Morrigan je ponořeno v tradicích a příbězích o dávném světě, ale některé tradice princezna Lia nemůže překousnout. Například sňatek s někým, koho nikdy nepotkala. To vše pouze kvůli zajištění politického spojenectví.

Lia má všeho po krk a je připravena začít nový život. V den své svatby utíká do vzdálené vesnice, kde se usazuje mezi obyčejnými lidmi a nevědomky i mezi dvěma záhadnými a přitažlivými muži – princem, kterého si měla vzít, a vrahem s úkolem jí zabít.

Obklopena tajemstvími a lžemi musí Lia odhalit nebezpečné skutečnosti, které otřesou celým jejím životem, zatímco se pomalu začíná zamilovávat do jednoho z nebezpečných cizinců.

========== ========== ==========

Neodolám. Nikdy. Jakmile se v nějaké knize či filmu objeví hrdinka, která se rozhodne skrývat svou identitu a ještě navíc prchá před dohodnutým sňatkem, prostě neodolám. A ještě k tomu navrch princ a zabiják, kteří rovněž skrývají svou identitu - jen každý z nich z jiného důvodu. Váhání nad tím, zda se do knihy pustit, mi snad nikdy nebylo vzdálenější! K tomuto příběhu jsem se ale dostala ještě před přečtením anotace - trochu nečekaným způsobem. Zaujala mě totiž obálka 3. dílu :-)

Pokud bych to měla shrnout, měla jsem od knihy obrovská očekávání, která u mě jdou ruku v ruce se strachem, že se to nepovede. Nicméně tady - tady to klaplo!

Autorka pro knihu zvolila ich formu vyprávění, v němž se střídají 4 postavy - princezna Jezelia nebo-li Lia, její komorná a nejlepší přítelkyně Pauline, zabiják a princ. Upřímnost č. 1: nebýt diametrálně odlišného prostředí a pohnutek, které byly pro každou z postav tak specifické, nedovedla bych rozlišit, která je která JEN PODLE stylu vyprávění v dané kapitole. Upřímnost č. 2: bylo mi to šumák. Proč? Protože už hrozně DLOUHO jsem si tak STRAŠNĚ MOC nějakou knihu neužila. A to nepřeháním.

Během celé četby mě rušila některá moderní slova, která se do příběhu zasazeného v této době rozhodně nehodila (např. anonymní, harmonogram, mop, akce, intarzovaný) - zda to vytýkat autorce nebo překladatelce, nevím. Dále mě velmi rozčilovalo velké množství překlepů. Editoři a odpovědní redaktoři by si na to vážně měli posvítit - dost to kazí požitek ze skvělé četby.

Autorčin nápad na příběh mi přišel jednoduše geniální. Nejen že přišla se zajímavým námětem, ale podala ho čtenářům ve zcela neotřelé formě. Více jak polovinu knihy totiž nevíte, čím Kaden a Rafe jsou. Čtete právě kapitolu ze zabijákova pohledu, ale nepadne zde jeho jméno a naopak. Pak zase čtete kapitolu třeba z Rafeova pohledu, ale znovu zde nepadne ani slovo o tom, zda je to ten či onen. Je to zkrátka napínavá hra, v níž si můžete vyzkoušet své detektivní schopnosti. Můžete zkoušet číst mezi řádky a z různých indicií se snažit přijít na to, kdo z těchto dvou mládenců získá Liino srdce - zda ten, který za ní přijel, aby viděl její pokoření anebo ten, který ji má zabít.

A jak to dopadlo u mě? No, nebudu zapírat, že jsem si byla na 100 % jistá, že jsem to vyřešila. Pche. A tipla jsem to přesně naopak :D Ačkoliv mě autorka převezla, z mého nadšení se neztratilo nic, naopak! Byla jsem hrozně nadšená, že se mi u knihy naskytlo takové nečekané překvapení! Čím více totiž čtu, tím více narážím na to, že mě kniha nedovede až tak šokovat a připravit mi něco zcela nečekaného. Ale tady? Nádhera.

A co postavy? Už dlouho jsem nebyla tak nadšená z hlavní hrdinky. Lia je naprosto famózní postava, která si zaslouží plnou pozornost. Už kvůli ní jsem ráda, že jsem se k příběhu dostala. Naprosto ničím mě nerozčilovala. Brala věci takové, jaké byly, nad ničím neohrnovala nos, nemyslela si o sobě, kdo ví co, uvažovala logicky, chovala se přiměřeně svému věku a postavení, nebála se těžké práce, nestěžovala si, dovedla si vážit všeho, co měla.

Princovy i zabijákovy kapitoly mě velmi bavily. Sama jsem se přiklonila k Rafeovi, protože se mi zamlouval více. Schválně, koho si zvolíte vy :D Romantická linka byla velmi pěkná, nenásilná, přirozená a rozhodně nepostrádala sílu ani hloubku.

A jak hodnotím samotný příběh? Rozhodně kladně. Čekala jsem, že se budeme ubírat zcela jiným směrem, tudíž jsem byla vděčná za nečekané odbočky. Rovně oceňuji, že autorka Liu nenechala jen v tom „novém“ prostředí, ale důležitou linkou ji spojila s jejím „starým“ životem, s její rodinou. Toto se mi velmi líbilo. Stejně jako státnické a politické pozadí událostí, které zde bylo jen lehce naťuknuté. Předpokládám, že se k němu více dostaneme v dalších dílech. Konečné odhalení obou mužských protějšků byl MAZEC. Především části, kdy k poznání došla sama Lia. Trochu mě mrzelo, že se Rafe na delší dobu ztratil z dohledu a ukázal se až ke konci, ale nutno říct, že to tedy STÁLO ZA TO. Konec jsem dočítala s dunícím srdcem v hrudi a zatnutými pěstmi, napjatými nervy a tlakem v atmosférických výšinách.

A jaké následky jsem z toho nakonec měla? Neskutečnou touhu po dalším díle a maximální spokojenost s tím, co jsem dočetla. Nyní již čtu 2. díl - Zrádné srdce a jsem spokojená jako blecha :D

Tudíž pokud by někdo ještě nevěděl, zda po této knize s všedně-nevšedním příběhem sáhnout, odpověď je rozhodně ANO. Máte-li rádi pořádné hrdinky, sympatické postavy, barvitě plynoucí děj a tajemství na všech stranách, romantiku, kterou pocítíte a navrch detektivní příběh, v němž se počítá s vaší aktivní účastí, nemáte nad čím váhat ;-)

Dávám 5 * + 1 * navíc, protože tato kniha si to rozhodně zaslouží.

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com

Důvod dýchat & Krvavé ostří - Recenze na knihy

Zdravím vás po delší době a přináším další z mini-recenzí! Tentokrát na opěvovanou knihu Důvod dýchat od Rebeccy Donovan a povídkovou knihu Krvavé ostří ze světa Skleněného trůnu od Sarah J. Maas.

Důvod dýchat

Série: Dýchání 1 (1 of 3)

Originální název: Reason to Breathe
Autorka: Rebecca Donovan

Český překlad: Daniela Krolupperová
Nakladatelství: Lucka Bohemia
Rok vydání: 2011, v ČR 2015
Počet stran: 448

Anotace:

V poklidném městě Weslyn, kde se většina lidí stará jen o to, zda jsou vidět a s kým, by se Emma Thomasová nejraději stala neviditelnou. Patří k nejlepším studentům, ale má spoustu starostí, aby zůstala nenápadná a nevzbudila žádnou pozornost. Musí nosit dlouhé rukávy, aby zakryla své modřiny a nikdo nezjistil, jak vzdálený je její skutečný život od dokonalosti.

Jednoho dne však vstoupí do jejího života láska. A ta ji donutí si uvědomit, že i ona je člověk a zaslouží si plnohodnotný život - a to i za cenu odhalení strašného tajemství, které se zoufale snaží skrývat.

Příběh jedné dívky o lásce, která mění životy, o nevýslovné krutosti a nečekané šanci na vykoupení se z pekla.

Můj názor:

Když jsem si přečetla anotaci, okamžitě mě zaujala a s velkou chutí jsem se do příběhu pustila. Nyní po dočtení mohu říct, že pokud to vezmu obecně, tak je na knize nejlepší právě ta anotace.

Rebecce Donovan nelze upřít čtivost - píše dobře, lehce, svižně. Nicméně vzhledem k tématu, jaké si vybrala (domácí násilí), bylo pojetí celého příběhu jednoduše ŠPATNÉ a velmi NEREALISTICKY podané. Což je ohromná škoda, protože námět sice není až tak originální, ale rozhodně má obrovský potenciál. Za předpokladu, že se správně uchopí, by se z něj dal „vytřískat“ skutečně srdcervoucí příběh, který by si ono označení „bestseller“ opravdu zasloužil.

První kapitoly byly dobré, jenže poté se děj začal sunout směrem na háj zelený. Nevím, jak velký si autorka dělala průzkum či jak dané problematice rozumí, ale asi to nebude nic slavného.

Jednou z nejméně uvěřitelných součástí příběhu byla právě násilnice Carol (Emmina teta) a její chování. Často Emmu zmlátila bez důvodu, prostě jen proto, že „šla kolem“. Sem tam sice bylo napsané, že měla náročnou práci, ale nikdy nebylo zmíněno, co přesně je v její práci tak šíleně náročné či stresující, aby se to dalo brát jako příčina násilí tohoto kalibru. Přišlo mi, že autorka tyto pasáže zasadila téměř „na efekt“.

Dále se mi zdálo nelogické to, že a) Carol Emmě dovolovala, aby tak ČASTO přespávala u Sary, b) aby ji Sara nebo Evan či další spolužáci vozili domů, c) aby dokonce sama stála o to, aby Emma na čas bydlela u Sary. Navíc soudě dle názorů dalších čtenářů to nebylo divné jen mě.

Co příběh hodně pohřbilo, tak fakt, že autorka tolik desítek stran zaplnila popisem návštěv x a y různých party, na které Emma chodila. Naprostá a zcela NEHORÁZNÁ nuda. Žádný posun v ději nebo vývoji postav. Po tolika knihách s YA tématikou dovedu strávit 1 - 2 party za knihu, ale tolik! - to už je opravdu přes míru. Navíc je opravdu divné, že se ke Carol za celou knihu nedoneslo, kam Emma tak často chodí, když „přespává“ u Sary.

Kamenem úrazu byla Emma jako hlavní hrdinka. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, pak by to bylo: OTRAVNÁ. Její chování bylo nelogické, praštěné a často bych ji dala ránu. To, že z Evana (nelogicky) přeskočila na Drewa, mi přišlo nesmyslné a hlavně ZBYTEČNÉ. Snad jen aby se děj něčím ozvláštnil. A když se pak konečně dali napevno dohromady, tak mi to bylo vcelku i jedno. Z jejich vztahu na mě nic nepřeskočilo. Jako dvojice mi už dávno zapadli mezi tu kupu průměrných, ničím nevýrazných párů a postav.

Vezmu-li to celkově, pak ve mně kniha nevyvolala téměř žádné emoce, a to z jednoho prostého důvodu: nedovedla jsem postavám ani příběhu uvěřit. Je to sice příšerné téma a autorka se vehementně snažila udělat z hrdinky opravdovou chuděru, která všechnu tuhle hrůzu musí přetrpět a den za dnem ji překonávat, ale… nebylo to ono. Možná to bude znít divně a necitelně, ale přece pokud se máte do postavy zamilovat, musí být velmi dobře napsaná a mít jisté charakterové vlastnosti, jež oceňujete. Stejně tak i padouši musí být uvěřitelní a jejich zloba nemůže být jen proto, aby BYLA. Musí někde pramenit a projevovat se musí tak, aby to nebylo jen „na povel“ autora.

Takže jakkoliv se Rebecca Donovan snažila ze mě vyždímat emoce a dotlačit mě k fandění hlavní hrdince, dosáhla přesného opaku. Byla jsem neskutečně ráda, když jsem dočetla a měla knihu z krku - což jak každý čtenář ví, není ten ideální pocit, který byste po dočtení dobré knihy chtěli mít.

Co se týče konce, tak na ten jsem zírala s pootevřenou pusou - nikoli však v pozitivním slova smyslu. Konec byl zkrátka… mimózní. Pokud by se ukázalo, že Carol trpí nějakou psychickou poruchou, pak bych nad tím snad přimhouřila oči. Jinak ale nedovedu pochopit, co Carol čekala, že se stane, až / když Emmu zabije… Zkrátka mi to zase přišlo nereálné, umělé…

Nejprve jsem byla nakloněna tomu, že si pokračování přečtu, ale poté, co jsem si přečetla anotace obou zbývajících dílů, jsem došla k názoru, že s touto sérií nemíním ztrácet čas.

Za sebe vám tedy tuto knihu (potažmo sérii) rozhodně nedoporučuji. Snad jen v případě, že by vás bavilo číst si něco, co postrádá notnou dávku logiky, a užíváte si popisy mladických party (se vším co k tomu „patří“).

V konečném hodnocení se přikláním k velmi SLABÝM 3 *

Celkové hodnocení:

«««««

Autorce této knihy se nedá upřít čtivý styl psaní, nicméně ani ten nejlepší styl nezachrání chatrný a značně pokulhávající děj. Hlavní postavy jsou dost nevýrazné v čele s hlavní hrdinkou, jejíž jednání je otravné a nelogické. Zcela nelogicky je zde podaný i „hlavní padouch“, takže scény, které by ve čtenáři měly vyvolat účast a soucit vycházejí naprázdno.

Knihu nedoporučuji a pokračování si číst opravdu nehodlám.

Krvavé ostří

Série: Skleněný trůn 0,1 - 0,5 (0,1-0,5 of 7)
Originální název: The Assassin's Blade
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014, v ČR 2017
Počet stran: 408

Anotace:

Celaena Sardothien je nejobávanější zabiják v celém království. I když pracuje společně s ostatními zabijáky sídlícími v Tvrzi vrahů, důvěřuje jen sama sobě a svému příteli Samovi. Když ji její intrikující mistr, Arobynn Hamel, pošle na různé mise, které ji zavedou na vzdálené ostrovy i na nepřátelskou poušť, začne jednat nezávisle na jeho rozkazech – ale tím zároveň zpochybňuje i svoji vlastní věrnost. A během svých výprav zjišťuje, že k Samovi cítí mnohem víc než jen obyčejné přátelství. Ovšem tím, že jedná, jak jí napovídá srdce, a vzpírá se příkazům, se ocitá ona sama i Sam ve smrtelném nebezpečí. Arobynn je nelítostný a zradu nikdy neodpouští. A zná za ni jen jediný trest – smrt.

Tato pětice novel odehrávajících se před dějem Skleněného trůnu nabízí pohled do dřívějšího života Celaeny – a je to opravdu fascinující čtení.

Související recenze:

Skleněný trůn 1 - Skleněný trůn

Skleněný trůn 2 - Půlnoční koruna

Skleněný trůn 3 - Dědička ohně
Skleněný trůn 4 - Královna stínů
Skleněný trůn 5 - Říše bouří

Dvůr trnů a růží 1 - Dvůr trnů a růží

Dvůr trnů a růží 2 - Dvůr mlhy a hněvu

Můj názor:

Přečíst tuto povídkovou knihu ze světa Skleněného trůnu mi trvalo neúměrně dlouho. Přiznávám, že jsem se trochu bála, zda povídky dosáhnou kvalit série - naštěstí jsem se strachovala zbytečně.

Knihu tvoří 5 povídek dějově řazených před 1. dílem Skleněného trůnu. Níže se nyní v hodnocení krátce zastavím u každé z povídek.

Vražedkyně a pán pirátů

V této povídce se setkáváme s Celaenou a poprvé také s živým Samem. Ti jsou poslání k pánu pirátů s jasným úkolem, nicméně jak lze tušit - věci se značně zkomplikují, když se Celaena rozhodne jednat na vlastní pěst a vykašlat se na rozkazy Arobynna Hamela. Jinými slovy místo toho, aby pomohla zajistit hladký průběh obchodu s otroky, rozhodne se jej kolosálně zničit.

Povídka je převážně dobrodružná a napínavá. Projevuje se zde Celaenina pravá rebelská povaha, záblesk toho, čím se později stane. Bylo zajímavé sledovat interakci mezi ní a Samem. Mě samotnou překvapilo, jak se nesnášeli a jak dlouho si šli po krku. Ovšem díky tomu, že již víte, v co se jejich vztah přetaví, berete jejich vražedné pohledy se značnou rezervou a usmíváte se po vousy :D

Vražedkyně a léčitelka

Tuto povídku bych označila jako mini-povídku, spojku mezi první a třetí povídkou. Nejen díky tomu, že je tak krátká, ale i kvůli ději. Ten se odehrává v rozmezí několika hodin v době, kdy Celaena čeká na loď, která ji má přiblížit území Tichých vrahů, kam ji Arobynn za trest poslal (kvůli událostem v 1. povídce) na výuku.

Setkáváme se zde s Yrene, které se zhroutil sen o povolání léčitelky, ale právě díky Celaeně se jí podaří k němu znovu přiblížit. Tato povídka obsahuje pár akčních scén a je spíše takovou drobnou sondou do Yrenenina života a jejích prozatímních rozhodnutí, která ji přivedla až k setkání s obávanou vražedkyní.

Vražedkyně a poušť

U této povídky se čtenář pěkně zapotí, a to nejen proto, že se odehrává v horoucí poušti. Hlavní zásluhu na tom má velmi dobře vystavěný děj a nové, zajímavé postavy.

Celaena se v této povídce cvičí u Tichých vrahů a navazuje přátelství s Ansel, jejíž osud se tolik neliší od toho jejího. Tato povídka je velmi dobrodružná a akční, ale stejně tak má i silnou psychologickou složku a nabízí spoustu námětů k zamyšlení. Zjistíme také, jak přesně proběhla krádež asterionských koní, kterou Celaena zmiňovala v jednom z dílů Skleněného trůnu.

Vražedkyně a podsvětí

Celaena se vrací z pouště do Zlomuvalu a shledává se jak s Arobynnem, tak se Samem. Vzhledem k tomu, co jí Arobynn provedl před odjezdem, jsou jejich vztahy poněkud napjaté. Nicméně Arobynn dělá, co může, aby si Celaenu usmířil. Dokonce jí nabídne velmi tučnou zakázku, která je hodna jejích schopností a pokud uspěje, může zachránit život spoustě lidí.

V této povídce je nejen dobrodružný, napínavý a chytře promyšlený děj, ale i romantika. Jakkoli jsem si tuhle povídku vychutnala a užila, přesto mě trochu štvalo, že Celaena Arobynna neprokoukla. To si opravdu myslela, že by mu leželo na srdci blaho otroků? Ale tož! Její důvěra v něj mě skutečně zarazila, až jsem si říkala, že na to, jak se snaží být chytrá a prozíravá, skočila na toto jak moucha na lep. Možná to S. J. Maas nepromyslela anebo to měla být ukázka, že se Celaena měla ještě hodně co učit.

Ovšem pokud bych nevěděla o dalších dílech Skleněného trůnu a tato kniha byla jednorázová záležitost, tak bych chtěla, aby Celaena na konci dopadla přesně takhle :-)

Vražedkyně a říše

Povídka, které se asi obávali všichni čtenáři Skleněného trůnu. Ano, nejspíš všem při jménu Rourka Farrana zatrnulo a bylo nám jasné, co zde najdeme. Otřesná zrada, Samova vražda a téměř zlomená Celaena, která zamíří do Endovieru.

Tuto část nešlo číst jinak než s napůl sevřeným srdcem a smutným úsměvem při šťastnějších pasážích. Velmi dobře napsané. Zajímavý děj s hrozným koncem.

Musím říct, že když jsem tuto povídku četla, tak mi vzpomínka na Celaeninu návštěvu Samova hrobu z Královny stínů zlomila srdce zcela novým způsobem. Sam byl najednou mnohem skutečnější a jeho vztah a vazba s Celaenou mnohem pevnější… Ach :-(

Také mě velmi potěšilo, že se v této knize mihl i Chaol s Dorianem a Lysandrou :-)

Od těchto povídek jsem čekala pohled na řádný kus Celaeniny minulost a přesně toho se mi dostalo, takže jsem na výsost spokojená. Též musím přiznat, že pokud bych si tuto knihu četla jako první a teprve pak přešla na sérii Skleněný trůn, asi bych 1. díl nesoudila tak přísně - i když si pořád stojím za tím, že ony úkoly pro výběr králova šampiona mohly být zajímavější a složitější.

Nicméně vezmu-li Krvavé ostří vcelku, pak to bylo svižné, dobrodružné, romantické, humorné, drsné i velmi smutné. A skutečně nechápu, jak si někdo mohl oblíbit Arobynna. Bleh!

Mimochodem - četba těchto povídek ve mně vyvolala touhu si sérii začít číst znovu. Ne sice hned, ale už se na to „jednou“ těším :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Krvavé ostří je jistě povinnou četbou pro ty, kteří si oblíbili sérii Skleněný trůn. Pokud jste sérii ještě nečetli, můžete s těmito povídkami směle začít, určitě budete mít mnohem ucelenější - chronologický pohled.

Vřele doporučuji a nemůžu jinak než dát plný počet hvězd.

Obrázky: google.com, pinterest.com

Královna stínů - Recenze na knihu

Série: Skleněný trůn 4 (4 of 7)

Originální název: Queen of Shadows
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015, v ČR 2016
Počet stran: 650

Anotace:

Královna je zpět. Nastal čas se pomstít!

Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.

Související recenze:

Skleněný trůn 0,1 - 0,5 - Krvavé ostří

Skleněný trůn 1 - Skleněný trůn

Skleněný trůn 2 - Půlnoční koruna

Skleněný trůn 3 - Dědička ohně
Skleněný trůn 5 - Říše bouří

Dvůr trnů a růží 1 - Dvůr trnů a růží

Dvůr trnů a růží 2 - Dvůr mlhy a hněvu

UPOZORNĚNÍ - recenze obsahuje spoilery ze všech 3 předchozích dílů. Spoilery z tohoto dílu jsou zaběleny.

Můj názor:

Pokud jste četli mou recenzi na Dědičku ohně, pak víte, že jsem z ní byla nadšená a nemohla se dočkat pokračování této úžasné série. Prozatím to vypadá, že se S. J. Maas s každým dalším dílem překonává. Nyní mám totiž za to, že Královna stínů je dosud rozhodně tím nejlepším dílem série. Proč?

STYL PSANÍ

Autorka zůstává věrna nastavenému stylu - tedy er formě pohledem několika postav. Ve 4. díle se nám jejich počet opět rozrostl díky novým tvářím - Elide  a Lysandře. Pak tu máme již tradičně pohled Aelin, Rowana, Chaola, Aediona a Manon. Dorianovy kapitoly jsou v tomto díle ve většině případů velmi temné a prostoupené mlhavým oparem. Těm, kteří četli Dědičku, je jistě jasné proč.

Pokud bych to měla shrnout, řekla bych, že tento díl byl „vymazlený“. S. J. Maas do něj v perfektní rovnováze zařadila všechny prvky, které činí fantasy knihy tak skvělé. Máme zde spletitou historii celé Erileay a všech jejích bytostí, seznamujeme se s dalšími postavami a jejich komplikovanými vztahy a vazbami, romantická linka zde začíná vystupovat silněji, nechybí ani humor a samozřejmě dobrodružné a akční sekvence, jejichž počet je v tomto díle z celé série jednoznačně nejvyšší.

V Královně stínů nadmíru vyniká geniální vypravěčský styl S. J. Maas stejně jako její schopnost rozdělení děje celého příběhu do každého dílu série. A znovu musím napsat, že ten pozvolnější začátek v prvních 2 dílech lze nyní s odstupem pochopit. Smekám, tleskám a 3x volám HURÁ a SLÁVA.

POSTAVY

Aelin v tomto díle předvedla celou škálu odstínů své povahy. Upřímně přiznávám, že na začátku jsem měla chuť jí vrazit pár facek. Většina čtenářů nadávala na Chaola a jeho „blbost“, nicméně dle mého názoru by si proplesknout zasloužili oba. Naštěstí se s postupujícím dějem naše královna uklidnila, za což lze vděčit především Rowanovi a také Aedionovi. Líbilo se mi, že přes svou drsnou slupku nechala sem tam prosvitnout i tu obyčejnou, lidskou a zranitelnou. I když to byly pouhé záblesky, prozářily ji a učinily její charakter mnohem reálnější a sympatičtější.

Co musím ocenit tak její netradiční „královské“ chování. Fire breathing bitch queen - není lepšího titulu, který by ji vystihl lépe ;-)

Chaol (kromě zmíněného chování na facku na začátku) se zde konečně vyloupl a se změnou, kterou prodělal, jsem se smířila. Připravovala jsem se na to, že autorka jeho „vývoj“ přežene nebo požene uměle někam, kam ho chce dostat, ale nestalo se tak. Vývoji jeho postavy jsem byla schopná věřit a nemohla jsem se na něj posléze zlobit. Mám dojem, že cesta, po níž se vydal, vyplynula logicky z nastalých situací a nejspíš k ní již od 1. dílu směřoval.

Ale ovšem - konec mi přivodil slzy a opravdu jsem na 99 % věřila, že ho král zabil. To, že na konci nemohl chodit, bylo strašné, ale pořád lepší než kdyby byl pod drnem. Navíc věřím, že se z jižního světadílu vrátí v plné síle. Samozřejmě doufám, že přítomnost Nesryn tomu výrazně napomůže :-)

Aediona jsem si v tomto díle zamilovala ještě víc. Naprosto okouzlující vílí bratranec, oddaný své královně a vlasti - přičemž pro ně neváhá udělat první poslední. Líbila se mi jeho lehce arogantní sebejistota a humor, kterým osvěžil téměř každou scénu, v níž se objevil. Myslím, že každá královna či hrdinka by si někoho takového zasloužila mít po svém boku.

Lysandra - nová postava, která si prošla pěkným svinstvem. Její život by se dal přirovnat k mnoha věcem kromě jednoduchého. Posléze neocenitelná přítelkyně a bojovnice. Její postava rozhodně příběhu prospěla. Člověk ji musel litovat pro vše, co si vytrpěla, ale o to více ji pak musíte obdivovat pro to, že nezahořkla, ale byla stále schopná soucitu a obětování se. Velmi se mi líbilo její pouto s Evangeline a to, čím se na konci stala. S Aedionem se k sobě budou jistě skvěle hodit :D A nejen proto, že na sebe ihned vzala podobu přízračného levharta neboli toho, čeho se chudášek Aedionek bál :D

Na Rowana jsem v tomto díle čekala jako na dítě na Vánoce. Trochu jsem se bála, že se objeví až za půlkou knihy, moje obavy se však naštěstí nenaplnily. Sotva díky jeho smíchu utichli hlodavci, hned se mi kniha četla líp. STRAŠNĚ mi chyběl! Vážně miluju jeho postavu. Smrtící vílí válečník s tvrdým vojenským výcvikem neváhající zabít kohokoliv, kdo by se na jeho carranam křivě podíval. A na druhou stranu zamilovaný mužský, který si sem tam musel jít dát studenou sprchu, aby se trochu zchladil. Rovněž mě překvapila jeho záliba v oleji :D :D :D BEST SCENE EVER!!!

Rowan se nezdá, ale opravdu má VELKÝ smysl pro humor. Všechny ty náznaky a narážky, které na první pohled vypadají jako nic moc, ale stačilo, abych se nad nimi více zamyslela a už jsem šla do kolen :D

Manon jsem si zde užila mnohem více než v Dědičce. Její charakter je jedním z těch nejlépe podaných. Prohnaná čarodějnice, která má na první pohled srdce z kamene, ovšem na ten druhý se stará o všechny, kterým se podaří být v její blízkosti o něco déle a ukázat jí cenu svého charakteru. Její vztah s Abraxosem byl kouzelný. Její „přátelství“ s Elide nečekané, ale skvělé! Stejně tak její pouto s Asterin - u scény, v níž jí Asterin řekla pravdu o lovci, do něhož se zamilovala a o dítěti, které ztratila a jak ji Manonina babička potrestala, jsem měla opravdu slzy na krajíčku. A korunu tomu pak nasadilo její seznámení s Dorianem. Oh, dear! U této scény jsem se rozpouštěla na podlahu. „Hello, princeling.“ - „Hello, witchling.“ Óóóh :-)

Elide - jedna z nejjasnějších hvězd planoucích v tomto příběhu. Její postavu je nemožné si neoblíbit. Velmi jsem obdivovala její houževnatost, statečnost a to, že se nevzdala navzdory ničemu. A už se NEMŮŽU NEMŮŽU NEMŮŽU dočkat, až se setká s Lorcanem. Já vím - spoileruji sama sobě z nadcházejícího 5. dílu, ale tomuhle zkrátka nešlo zabránit. Taková drobná, milá a statečná dívka a takový… zmetek. Huch. Už aby ho měla na vodítku :D

Nesryn - další z nových postav, o níž se dozvíme docela dost. Její charakter pro mě byl takový… nemastný neslaný. Jsem sice ráda, že Chaol nebude sám a jsem ráda, že udělala takový kus práce, pomohla zachránit Rowana atd. Jenže… nějak víc mě nezaujala. Pohlcená prací a zaměřená na jasně daný cíl. Myslím, že jsou pro sebe s Chaolem jako stvořeni.

Arobynn Hamel je postava, u které NECHÁPU, jak ho někdo může mít rád. Vážně mi z něj bylo zle a měla jsem jedinou touhu: někde ho zakopat, kdekoli. Takový zmetek, hnusák a ještě jednou zmetek. Brr!!!

Vévoda Perrington a král Adarlanu - no, co k našemu zlému duu dodat? Nečekaný zvrat! Opravdu jsem měla oči navrch hlavy, protože tohle… WAU. Hrůza, ale velice pěkně promyšlený tah S. J. Maas.

PŘÍBĚH

Děj Královny stínů začíná pozvolna, ale s každou stránkou nabírá na dramatičnosti a napětí. Nejprve se setkáváme s Aelin, která se snaží špehovat Chaola a najde ho v nečekané společnosti Arobynna Hamela. S ním je pak nucena uzavřít nevyhnutelné spojenectví, které však následně vede k jeho zkáze. Jsme svědky neskutečně zajímavé a nervydrásající akce na osvobození Aediona. Pak nám autorka dopřeje trošku klidu, jen abychom se mohli radovat (a volat HURÁ) z Rowanova návratu. S Rowanem se na scéně objevuje nečekaný a nezvaný host v podobě Lorcana, který nadělá nepěkné problémy.

Hrdiny příběhu však to nejtěžší teprve čeká - musí skoncovat s Arobynem, získat třetí klíč Sudby, pokusit se zachránit anebo zabít Doriana a osvobodit magii. Navíc pro každý z těchto úkolů je nutné udělat spoustu dílčích kroků, takže již z toho můžete vidět, že nuda je to poslední, co by vás u tohoto dílu čekalo.

V Královně opravdu nadmíru vyniká propracovanost příběhu, kterou do ní autorka vetkla. Některé věci již zapadly na své místo a otevírají se před námi šokující odhalení, zato jiné se nám zde pouze lehce rýsují, aby nás bezpochyby plnou měrou zasáhly v dalších dílech.

Opravdu jsem ocenila, že zde romantická linka dostala více prostoru a to nejen jedna! Kromě Aelin s Rowanem, jejichž vztah se z přátelství přetavil do něčeho silnějšího, se nám zde zaselo semínko pro vztah Aediona s Lysandrou, Chaola s Nesryn a Manon s Dorianem.

Ještě co se týče Aelin s Chaolem - musím říct, že nemám ráda, pokud se mění partneři, zvláště pokud daná dvojice vypadala tak slibně a silně, ale ZDE v této sérii vskutku chápu, proč to autorka udělala. Zatímco Chaol se zdá zrozený pro úkoly a práci, na nichž si skutečně zakládá, Aelin k sobě potřebuje někoho, kdo se jí vyrovná, plně ji pochopí a bude ji moct podepřít a pozvednout. A to Chaol opravdu nesplňuje, jakkoliv moc by se mohl z „pouhých“ lidských sil snažit.

Humor zde také nechybí a můžeme za něj vděčit (na první pohled) nepravděpodobné dvojici Rowan + Aedion. Když ti dva byli pohromadě, bylo téměř jisté, že zazní nějaká perla, která vás donutí se smát nahlas a současně pěkně odlehčí napjatou situaci či téma hovoru.

A konečně to, co činilo tento příběh tak nezapomenutelným a skvělým - dobrodružné a akční sekvence. Tyto části byly tak bravurně napsané, že jsem u nich trnula a musela se sem tam vydýchat, abych vůbec byla schopná v četbě dál pokračovat. Nejlepší samozřejmě na konec - průnik do skleněného hradu, boj s a o Doriana, boj se samotným králem. HÚÚCH! Bylo mi pěkně horko a současně mě mrazilo. Autorka si pro nás připravila opravdu pěknou kupu perných chvil, kdy jsem vskutku nevěděla, čí jsem a chtěla jsem to mít přečtené stejnou měrou, jakou jsem to mít dočtené nechtěla. A přesně díky tomuto můžete poznat, že čtete skvělou knihu.

Jelikož se ale všechno začíná dost vyostřovat, musíte počítat s tím, že některé části jsou drsnější a nechutnější - mám na mysli především „pokusy“ s čarodějnicemi. Pokud tedy máte slabší povahu, pozor!

DOPORUČENÍ

Královnu stínů rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi sérii Skleněný trůn. Pokud jste byli zklamaní 1. dílem, nevzdávejte to. Již 2. díl Půlnoční koruna je MNOHEM lepší, Dědička je skvělá a Královna strčí oba hravě do kapsy.

Pokud jste předcházející díly nečetli, s tímto počkejte, protože vám jinak unikne víc jak polovina souvislostí.

Celkové hodnocení:

««««« + «

Královna stínů se rozhodně řadí k (dosud) nejlepší části série Skleněný trůn. Obsahuje všechno, co si lze od fantasy knihy přát - perfektní rozplétající se (a dále se zaplétající) děj, skvělou skupinu uvěřitelných postav, romantiku a lásku až za hrob, humor, drama a pořádnou akci, silná přátelství a konec, po němž budete toužit po pokračování.

Kvůli některým scénám bych ale knihu nedala čtenářům mladším 15 let.

Gifová recenze: