Nezlomený - Recenze na knihu

Originální název: Unbroken

Autorka: Laura Hillenbrand

Český překlad: Jaroslava Novotná
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2010, v ČR 2014
Počet stran: 436

Anotace:

Americký letec Louis Zamperini, hrdina knihy Nezlomený, je příkladem nezdolnosti lidského ducha, člověka, který dokáže překonat sám sebe a zajít až za hranici lidských možností. Románová biografie zahrnuje skutečný kus válečné historie, ale rozhodně nečekejte žádná suchopárná fakta – kniha se čte jako dobrodružný román. Hillenbrandová předkládá fakta nanejvýš poutavým způsobem, podařilo se jí tak napsat nádherný příběh, který upoutá čtenáře napříč širokým spektrem.

Na začátku byl kluk rostoucí pro šibenici. Malý Louis Zamperini, syn italských emigrantů, mohl klidně skončit v polepšovně. Naštěstí našel něco, kam mohl napřít svou energii: běhání. Z rváče a zlodějíčka se stal nadějný běžec, který to roku 1936 dotáhl až na olympiádu v Berlíně. Zdálo se, že Louise čeká hvězdná kariéra vrcholového sportovce, ale jeho plány překazila válka.

Louis narukoval k americkému letectvu a absolvoval mnoho letů jako bombometčík v těžkém bombardéru B-24 bez jediného škrábance, až do osudného květnového dne roku 1943. Při záchranné misi se jejich letoun zřítil do Tichého oceánu a zůstaly po něm jen trosky. Z deseti členů osádky se zachránili jen tři a přes čtyřicet dnů bojovali o přežití v malém člunu uprostřed nekonečné vodní plochy. Jen díky obrovské houževnatosti a schopnosti poradit si ve zdánlivě beznadějných situacích Louis dokázal překonat kruté strádání, hlad a žízeň, věčné útoky žraloků i ostřelování z nepřátelského bombardéru. Netušil, že ještě horší chvíle ho teprve čekají. Když konečně spatřili pevninu, padli do zajetí Japonců.

Dva roky pak prožil v japonských zajateckých táborech, trýzněn hladem, otrockou prací i úchylnými japonskými dozorci. Přežil i zajetí, ale z války se vrátil zraněný na těle i na duchu. Muka válečných vzpomínek a nenávisti byla tak strašlivá, že svůj vztek začal utápět v alkoholu. Přece jen se však dokázal vzchopit a najít cestu k odpuštění a naplnění života. Louis Zamperini zůstal nezlomený a jeho životní příběh je tak mimořádným svědectvím o osobní statečnosti a nezlomnosti lidského ducha.

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz jehož spolupráce si velmi vážím a jsem za ni ráda.

E-knihu si můžete objednat ZDE.

 

Můj názor:


Upozornění: recenze je opravdu dlouhá a obsáhlá, takže jen pro odvážlivce. Nemohla jsem si pomoct - Nezlomený ve mě zanechal tolik dojmů, že jsem je prostě musela zmínit a podělit se o ně... :-)

Jako k mnoha dalším knihám, dostala jsem se i k Nezlomenému díky jeho filmové podobě. První trailer mě opravdu zaujal a já si řekla, že se na film rozhodně musím podívat. To, že předlohou pro film byla kniha, jsem se dozvěděla o něco později. V první chvíli jsem však neměla vůbec chuť se do ní pouštět. Říkala jsem si, že počkám na film a pak se uvidí.

Nakonec tu byla možnost se na film podívat, ale najednou… z ničeho nic, se mi na něj (u mě docela nepochopitelné) nechtělo dívat. Nevím přesně, čím to bylo, náhle jsem však měla silné nutkání přečíst si nejprve knihu. Takže sotva jsem dostala nabídku knih od KNIHCENTRA.cz k recenzi, a byl mezi nimi i Nezlomený, hned jsem měla snadnější výběr :-)

Jen abyste měli představu, v jakém duchu se ponese tato recenze, tak už dopředu říkám, že mám jednoho velkého favorita na titul Knihy roku 2015.  O čem příběh vypráví, máte poměrně podrobně vypsané v anotaci, takže není potřeba to více rozepisovat a hned se pustím do hodnocení.

Sotva jsem e-knihu „otevřela“ a zběžně si kousek projela, napadlo mě, zda jsem přece jen neudělala chybu, protože těch písmen bylo dost, poměrně dost nahusto a na můj vkus bylo v textu velmi málo přímé řeči. Začala jsem ale číst a po pár desítkách stran se přistihla, že mám oči přilepené k obrazovce a hltám jednu stranu za druhou, že ani nevnímám, kdy si stránky překlikávám.

Nemohla jsem ani věřit, že mě to tak ŠÍLENĚ chytilo! Hlavní zásluhu na tom má Laura Hillenbrand a její STRHUJÍCÍ STYL PSANÍ. Mám za to, že pokud by kniha nebyla psána tak, jak ji autorka podala, nevyzněl by příběh tak, jak nakonec vyzněl. Pro mě podala Laura Hillenbrand jeden z těch NEJÚŽASNĚJŠÍCH, NEJPROPRACOVANĚJŠÍCH, NEJLÉPE VYPRAVĚČSKY A LIDSKY ZVLÁDNUTÝCH SPISOVATELSKÝCH VÝKONŮ, s jakým jsem se kdy setkala. Když jsem četla, na mnoha místech jsem si přikrývala pusu, jindy jsem zatínala prsty do dlaní a někdy měla nohy zauzlované tak pevně, že jsem myslela, že je od sebe už nedostanu.

Doslova jsem si při četbě připadala, jako bych seděla vedle někoho, kdo mi vypráví velmi dlouhý a poutavý příběh. Toto byla první kniha, u níž jsem tento pocit měla, a bylo to vážně skvělé, protože ne každý dovede poutavě vyprávět příběh jako člověk a této knize / spisovatelce, se to povedlo přímo úžasně!

Samotná kniha je velmi obsáhlá a plná detailů. Můžeme díky ní sledovat prakticky každý krok Louieho od dob, kdy byl chlapec až po jeho úctyhodný věk a dobu, kdy znovu běžel na olympiádě. Taktéž se dozvíme o jeho přátelích, známých a dalších lidech, k nimž se nějak váže (nebo s ním souvisí) jeho příběh. Například mě dostal samotný začátek knihy, kdy Laura Hillenbrandová zmínila a propojila události roku 1929 odehrávající se po celém světě v prakticky stejný moment - od narození Anne Frankové přes demolici hotelu Waldorf-Astoria, který měl uvolnit místo Empire State Building až k Hitlerovu projevu volajícímu po selektivní infanticidě.

Dalším důležitým bodem knihy byla velká spousta technických detailů, popisů bojových letounů a některých válečných strategií souvisejících s následným politickým dopadem. Myslela jsem si, že mě tyto věci budou jako holku nudit a že je budu chtít přeskakovat (což sice nikdy nedělám, ale chuť k tomu mám často), nicméně se tak nestalo. Já (téměř) zapřísáhlá odpůrkyně čehokoliv technického čemu nerozumím ani za mák - což letadla, zaměřovače, ponorky atd. jsou - jsem v této knize všechny popisy a vysvětlivky HLTALA. Dokonce jsem tomu začala rozumět! Víte proč? Styl psaní Laury Hillenbrandové. Jako žena tyto věci totiž rovněž nechápala, ale nechala si je pořádně vysvětlit a pak je dokázala popsat tak, aby to pochopil opravdu každý technický antitalent jako já. A že mě to skutečně zaujalo! Teď už například vím, jaký je rozdíl (kromě čísla) mezi bombardérem B-24 a B-29 a co je zaměřovač Norden :-)

Nezlomený je kromě výše zmíněných detailů také obohacen o velkou spoustu reálných fotografií, které krásně umocní atmosféru a podají vám pomocnou ruku ve vytváření příběhu ve vaší hlavě. A to nejen co se týče letadel nebo útoku na Hirošimu, ale rovněž uvidíte, jak vypadali oni skuteční hrdinové a postavy této knihy, což jsem opravdu hodně ocenila.

V knize se objevuje velká spousta postav a já měla docela strach, že se mi budou plést a nebudu vědět, o kom se právě mluví. Někdy jsem nevěděla, to přiznávám, ale v 80 % případů jsem měla perfektní přehled, protože autorka pro zapamatování konkrétní postavy nepoužila pouze její jméno, ale přidala i některou „nezapomenutelnou scénu“, v níž se ta a ta postava vyskytovala, takže jsem si dovedla vybavit mnohem lépe a rychleji, o kom se právě nyní mluví. S tímto jsem se v mnoha knihách ještě nesetkala, ale přála bych si, aby takto psalo více autorů a autorek, jelikož to čtenáři může v orientaci opravdu pomoci.

Lauře Hillenbrand se povedlo celou Louieho nesnadnou cestu zpracovat s přesností a precizností, opravdu velkým důrazem na detail a vnitřní psychologii jednotlivých postav. Díky její NESKUTEČNÉ DŘINĚ (kterou - pokud si neuvědomíte během četby příběhu - plně pochopíte v jejím Poděkování na konci knihy) je tak možné nahlédnout nejen na „tělo“ postav, tedy k jakým ránám přišli, ale rovněž podívat se i „na jejich duši“, tedy co se v nich odehrávalo, jak to ve skutečnosti se spoustou z nich bylo. Vážně jsem ocenila velkou otevřenost příběhu, kdy se samotný Louie Zamperini nebál přiznat ke svým chybám a „sekům“, což jej jako postavu i člověka strašně polidštilo a přimělo mě mít jej i knihu ještě raději. Když se nad tím zamyslíte, tak to byl (jako dítě hodně a jako mladý dospělý o něco méně) opravdu lump (:D), ale jak strašně se postupem měnil, to se jednomu nechce ani věřit!

Co musím ještě vyzdvihnout, tak DETAILY, kterými autorka knihu obohatila. Díky oněm drobným střípkům je příběh za a) lépe napsaný, za b) mnohem uvěřitelnější a za c) lépe zapamatovatelný. Vím jistě, že třeba nikdy nezapomenu na skvělou kachnu Gagu - v tom smyslu pozitivním i negativním. Kdo jste četli, tak asi víte, co mám na mysli…

Jak jsem knihu četla - především onu část, která se odehrávala na moři, nemohla jsem se ubránit srovnávání s Robinsonem Crusoe. Tomu zkrátka nešlo zabránit! A víte, kdo z toho vyšel vítězně? Samozřejmě, když se tak hloupě ptám. Louie a Phil a Mac na člunu. Bez debaty! Robinson měl celý ostrov + věci ze ztroskotané lodi a oni? Dva nafukovací čluny s vybavením, nad kterým by jeden brečel a tabulkami čokolády, které dopadly rovněž… no, ne tak, jak měly. A 2 z nich nakonec přežili na oceánu 47 dní!!! Takže… Robinsone, šípek už na tebe čeká.

U knihy, která je psaná dle skutečnosti, je rozbor chování jednotlivých postav celkem bezpředmětný, protože všichni se chovali jako… lidé. Ráda bych se ovšem zmínila o 2 z nich, protože jsem se o nich už hodně napřemýšlela a vím, že o nich budu přemýšlet asi do smrti.

Začnu tím horším. Mucuhiro Watanabe alias „Bird“ česky „Ptáček“. Už jsem se během četby či sledování filmů „setkala“ s opravdu odpornými parchanty, ze kterých mi vstávaly vlasy na hlavě a měla jsem z nich hrůzu, ale nikdy jsem se ještě nesetkala s někým jako Bird. A můj děs se pořád dokola umocňoval vědomím, že to nebyla fiktivní postava, ale skutečný člověk a vše, co je v souvislosti s ním popisováno, se skutečně stalo.

Při četbě Nezlomeného jsem kvůli němu balancovala na hranici nenávisti, totální nenávisti, opovržení, zhnusení, hrůzy a děsu a touhy po nějakém logickém vysvětlení jeho šíleného, nepříčetného, odporného, zvráceného, krutého, barbarského a zlého chování. Jediné, které mě napadlo, bylo, že nejspíš opravdu musel trpět nějakou psychickou poruchou, protože… TOHLE… Já zkrátka nemám slov. Vážně ne.

Při čtení mě obestírala nechápavost nad tím, že se opravdu dokázal skrývat tak dlouho SPOILER, po celou dobu, kdy po něm tolik stovek (ne-li tisíců) lidí pátralo, aby jej řádně potrestalo jako válečného zločince. Nikdy ho nenašli, oženil se a měl rodinu a nakonec dostal milost. Vážně jsem mu ze srdce přála, aby za své zločiny pykal a dostal trest smrti. A to jsem odpůrkyně trestu smrti! - ale tady bych to naprosto pochopila. A pak mě napadlo (protože jako věřící člověk se snažím najit smysl opravdu ve všem), že mu třeba Bůh dopřával tolik času proto, aby sám poznal a pochopil hrůzu svého chování a svých činů a činil pokání nebo se obrátil a našel k Bohu cestu. Tento můj dojem jedině umocnil a potvrdil konec knihy, ačkoliv se už nikdy nedozvíme, jak Bird se svým životem v posledních dnech či letech svého života naložil, a zda jej Louieho dopis nějak „nalomil“…

A druhý člověk, kterého bych z Nezlomeného ráda zmínila, je samozřejmě sám hlavní hrdina - Louie Zamperini. Co říct o člověku, který se pro mě osobně díky této knize stal jedním z lidí, kteří jsou pro mě SKUTEČNOU INSPIRACÍ? Asi tohle: jeho život mě naprosto strhnul a chci si na něj vzpomenout nejčastěji, když budu mít pocit, že to mám ve svém životě „těžké“. Chci si vzpomenout, jak vypadá „těžké“ ve své skutečné podobě a uvědomit si, že to, co je kolikrát pro mě tak strašně „těžké“, je ve srovnáním s „těžkým“ Louie Zamperiniho vlastně NIC.

Pokaždé, když jsem si myslela, že jeho osud být horší už prostě nemůže, mě krutá realita vytrhla z omylu, protože skončil ještě mnohem hůř. Na jeho místě bych byla minimálně 1 000x mrtvá, 1 000x bych se doopravdy zbláznila a 1 000x bych se vzdala naděje. A když si představíte ještě vyšší čísla, tak to bude SKORO odpovídající...

Inspirací pro mě je jeho odvaha a to, že POKAŽDÉ dokázal vstát a běžet / jít / belhat se / nebo plazit dál. Nehledě na všechno, vždycky se dovedl NĚJAK posunout kupředu. A opět - jako věřící člověk zde samozřejmě nemůžu nevidět Boží zásah a Boží ochrannou ruku.

A pokud si někdo přečte tuto knihu a přese všechno co Louie prožil a přežil, řekne, že „Louie měl prostě štěstí“, vážně začnu uvažovat o duševním zdraví daného člověka. Nemyslím to tak, že pokud se někdo po četbě této knihy neobrátí na věřícího, že je cvok. To ne. Myslím to tak, že pokud někdo alespoň nepřipustí možnost, že „NĚCO“ nad námi asi je, tak potom už opravdu nevím, co by daný člověk potřeboval jako důkaz (pokud by mu samozřejmě nestačilo vše od dokonalého zázraku života každého stvoření ve vesmíru až po zázrak lidského života).

A co samotný závěr knihy? Byl vážně perfektní. Ne ve stylu typického růžovoučkého a cukříčkem posypaného happy endu, ale ve stylu šťastného konce jaký zažívají „obyčejní“ lidé.

Přiznám se, že Louieho síla nakonec všem svým věznitelům a mučitelům odpustit (a to včetně Birda!!!) je pro mě inspirující na té úrovni, že si pokládám otázku, zda bych toho třeba sama byla vůbec schopná. (Samozřejmě vůbec za předpokladu, že bych přežila aspoň 2 dny na člunu.) Vím, jak je pro mě někdy těžké odpustit nějaké (ve srovnání s tímto životním příběhem) totální banality. A teď - když si představím T-O-T-O??? Vážně nevím! Pevně také doufám, že to nikdy nebudu muset zjistit. Též si myslím, že to chce rovněž hodně Boží pomoci, aby tohle člověk dokázal, protože odpustit někomu sám od sebe to všechno, co vytrpěl Louie… PROSTĚ NEMÁM SLOV A VÁŽNĚ NEVÍM! Tady můžete vidět, že mě kniha opravdu hodně zasáhla a že o ní budu přemýšlet asi opravdu až do smrti.

A moje doporučení pro vás? Vážně musím psát, že vám Nezlomeného MAXIMÁLNĚ NA MILIARDU PROCENT A ÚPLNĚ NEJVÍC doporučuji? :-) Jediné varování - mladším čtenářům bych knihu rozhodně nedoporučila, maximálně až od 15-ti let.

Nezlomenému dávám nejvyšší hodnocení, jaké je zde na Zefillu možné, protože si jej ABSOLUTNĚ zaslouží. Jsem neskutečně ráda a velmi vděčná, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a na 100 % si ji chci pořídit do vlastní knihovny. Za e-knihu jsem moc ráda, ale mně nestačí. Potřebuji tu fyzicky hmatatelnou se všemi jejími stránkami, písmenky, vůní, strukturou papíru, obálkou (filmovou, s Jackem O’Connelem)… Knihomolové chápou ;-)

Poznámka č. 1: Film, který natočila Angelina Jolie a který byl nedávno uveden do kin, je velmi zdařilým zpracováním knihy. Nicméně musím poznamenat, že co se týče věrnosti zobrazení, tak je POUZE SLABÝM odvarem. Tedy pokud jste viděli film a mysleli jste si, že je krutý, knihu si rozhodně nečtěte, protože to, co bylo ve filmu je v podstatě nic moc oproti tomu, co se dělo v knize.

Poznámka č. 2: Nezlomený je teprve 2. kniha zde na Zefillu, která toto nejvyšší hodnocení získala. Tou první je Vykoupená láska od Francine Rivers (recenze ZDE). 

Celkové hodnocení:

««««« + ««« (nejvyšší možné hodnocení na Zefillu)

Nezlomený je kniha, která mě za a) naprosto STRHLA, UCHVÁTILA, ROZERVALA NA KUSY a na konci mě zase POSLEPOVALA DOHROMADY. Příběh Louie Zamperiniho je neuvěřitelně silný a jsem si jistá, že nikoho, kdo se do něj začte, nezanechá chladným.

Pro mě osobně je pak dalším potvrzením toho, že na tomto světě se nic neděje jen tak a že tento svět „nevzniknul sám od sebe“, že ho NĚKDO musí řídit. Jsem neochvějně přesvědčená, že bez Božího zásahu by Louie nejen nepřežil, ale rovněž by nedokázal udělat to, co na konci udělal.

Laura Hillenbrandová píše tuto knihu svým nezaměnitelným stylem, díky němuž budete mít pocit, jako byste seděli ne vedle knihy (nebo s knihou), ale jako by vedle vás seděl někdo, kdo vám vypráví fascinující příběh, který se vám po dočtení uloží do paměti, a nikdo už vám jej z hlavy nedostane.

STRHUJÍCÍ. NEUVĚŘITELNĚ UVĚŘITELNÝ. NEZAPOMENUTELNÝ. KRÁSNÝ. KRUTÝ. LIDSKÝ. INSPIRUJÍCÍ. NEZDOLNÝ…

To jsou jen některá slova, která přes svou sílu beztak nedovedou vystihnout příběh, který se před vámi v Nezlomeném začne od 1. strany odehrávat…

Ukázka z knihy:

Vykoupená láska - Recenze na knihu

Originální název: Redeeming Love

Autorka: Francine Rivers

Český překlad: Alena Peisertová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 1997, v ČR 1999
Počet stran: 434

Anotace:

Píše se rok 1850 a v Kalifornii ještě nedozněla zlatá horečka. Je to doba, kdy otcové prodávají syny za váček zlata a matky své dcery za místo, kde by mohly složit hlavu.

Angel neočekává od mužů nic než proradnost. V osmi letech ji druh její zemřelé matky prodal do nevěstince a ona přežívá jen díky tomu, že se zatvrdila vůči okolnímu světu. Ze všeho nejvíc nenávidí muže, kteří ji využívají a zanechávají v ní bolestný pocit prázdnoty.

Pak potká Michaela Ozeáše, člověka, který věří ve všudypřítomnost boží lásky. Michael uposlechne vnuknutí, aby se s Angel oženil a miloval ji nekonečnou láskou. Pomalu, den po dni, překonává Angelinu hořkou nedůvěru, až konečně začne její ledové srdce roztávat. S tím však přichází drtivý pocit méněcennosti a strach…

Poznámka:

JEDNA Z NEJLEPŠÍCH KNIH, JAKÉ JSEM V ŽIVOTĚ ČETLA.

ÚŽASNÝ PŘÍBĚH A NEZAPOMENUTELNÝ PÁR, KTERÝ DÁVÁM NA ROVINU VEDLE MARCA VINICIA A LYGIE ZE SKVĚLÉ KNIHY QUO VADIS OD HENRYKA SIEKNIEWICZE.

Co od knihy čekat a na co se připravit?

Když si před samotným čtením této knihy přečtete její anotaci, asi se neubráníte (já se tedy neubránila) pocitu, který ve vás vyvolá jasnovideckou představu, že tento příběh ani nemusíte číst a už víte, co v něm najdete, jak dopadne.

Čili asi nějak takhle: Michael si vezme Angel, ta mu bude dělat potíže a bude hrozně nepříjemná. Nějakou dobu spolu budou „válčit“ ale Angel se do něj postupně zamiluje. Pak bude trpět pocity méněcennosti a strachu, z čehož ji Michael svou nehynoucí láskou dostane, ona se do něj zamiluje ještě víc a TRADÁÁÁ happy end jak vyšitý!

No, tak pokud čekáte tohle (jako já) tak jste na omylu OBŘÍCH rozměrů.

Osobně nesnáším příběhy z červené knihovny, kde je všechno předvídatelné, přeslazené a naprosto „úžasné“. Kde už dopředu víte, co čekat a jaký dojem si z knihy asi odnesete (možná s menšími obměnami).

Ke knize jsem přistupovala tak nějak vlažně. Čekala jsem pěkný příběh, ale nic závratného. O to víc jsem pak byla v NADŠENÉM ŠOKU, když jsem dostala srdcervoucí děj, naprosto uvěřitelné silné charaktery postav, které jsem si zamilovala a pořád je nosím v hlavě, scény, u nichž jsem skučela a málem se my třásly ruce a po přečtení čtvrtiny jasný cíl: tuhle knihu CHCI mít ve své knihovně.

Ale co je to tedy za příběh, nad kterým se tady rozplývám?

Trochu z děje:

Na začátku se setkáváme s malou Angel, s níž si osud nepěkně pohrává. Její matku vlastní rodina zavrhla kvůli nemanželskému dítěti, muž, s nímž Angel čekala, ji jen využíval a nakonec opustil, takže aby uživila sebe a dceru, vydělávala si na živobytí jako prostitutka. Zanedlouho poté umírá a Angel zůstane jen se svým nevlastním věčně opilým strýcem.

Ten pro ni chce to nejlepší a tak ji v naivní víře, že jí to takhle opravdu zajistí, prodá jednomu bohatému muži – Dukeovi. Tím pro Angel začíná peklo. Duke ji jako osmiletou – hned po pár minutách co k němu přijde, znásilní a udělá z ní děvku. Několik let u něj žije, on jí vodí své bohaté přátele, kteří mu za noc s ní mohou tučně zaplatit, a dál ji zneužívá.

Po letech se Angel odhodlá k útěku. Dostane se do San Franciska, ale svoboda, které chtěla dosáhnout, je v nedohlednu. Prakticky vleze z deště pod okap. Neumí nic jiného, čím by se mohla živit než se prodávat, a díky její kráse si jí všimne madam Duchess, která vede místní bordel a nabídne jí „místo“. Angel je po dlouhé těžké cestě vyřízená, nemá peníze, nemá nikoho blízkého, nemá kam složit hlavu a tak s jejím návrhem souhlasí.

Zakrátko se z ní stane vyhlášená královna Paire-a-Dice. Muži se předhánějí a platí madam Duchess nehorázně vysoké sumy za to, aby s ní mohli strávit půlhodinu v jejím pokoji. Angel je se svým osudem smířená. Má kde spát, pěkné šaty, vždycky co jíst. Má ochránce, díky kterému si na ni nikdo nedovolí, když se jde projít po městě. Vůči mužům cítí jen nenávist a opovržení. Celá se uzavřela do ochranného ledového krunýře, aby už jí nic a nikdo nemohl ublížit.

(Podotýkám, že nyní se v knize nacházíme kolem 50 strany.)

A právě nyní, když je Angel něco málo přes dvacet let, se do města dostává mladý muž – Michael Ozeáš, který ji zahlédne, když se v doprovodu odporného ochránce Magowana, prochází po městě.

V tu chvíli uslyší ve svém nitru boží hlas, který mu říká, že to je ona – žena, o kterou Boha prosil, s níž se má oženit.

Když se Michael po pár minutách dozví, že pracuje jako prodejná děvka, myslí si, že se asi Bůh musel pořádně splést.

„Jaká madam Duchess?“

„Tamta,“ pokynul obchodník hlavou na opačný konec ulice. „Patří jí Palace, největší bordel v Pair-a-Dice.“

Michael měl pocit, jako by dostal ránu. Zíral na Hochschilda, ale ten si ho nevšímal. Odnesl bedýnku mrkve do obchodu a vysypal ji do truhlíku. Michael si naložil na rameno další soudek jablek.

Bože, rozuměl jsem ti snad špatně? Asi ano. To nemůže být ta pravá.

…

Na zpáteční cestě jel Michael kolem nevěstince. Byla to velká, honosná budova. Kolem se rojila spousta mužů – většinou byli mladí, někteří zarostlí, jiní s vyholenými tvářemi. Skoro všichni byli opilí nebo se alespoň ke stavu opilosti blížili. Někteří hráli a ostatní doprovázeli melodii oplzlými verši.

A ona tu žije, uvědomil si Michael. Tam nahoře v pokoji s postelí a dalšími věcmi. Zamračil se a pobídl koně.

Nemohl na ni zapomenout. Myslel na ni celou cestu, než dorazil zpátky do svého údolí. Stále ji viděl, jak kráčí po zablácené ulici, štíhlá dívka v černém s nádherným bledým obličejem. Odkud přišla?

„Angel,“ zkusil vyslovit její jméno. Věděl, že jeho čekání je u konce.

„Bože,“ povzdychl si. „Nepředstavoval jsem si to takhle.“

Michael si svou budoucí ženu opravdu představoval úplně jinak, ale přesto se druhý den vydává zpátky do města. Zaplatí víc zlata, aby ho madame Duchess vybrala a on se dostal k Angel.

Po prvním setkání mu je jasné, že tohle bude mnohem složitější a těžší než čekal. Je okouzlený její krásou, ale i přesto nepodlehne svému chtíči, protože ví, že chce získat mnohem víc než půlhodinu v její posteli. 

„Co mi to tu chcete vyprávět o mužích? Muži. Něco o nich vím, milý pane.“

„Ale o mně nevíte nic.“

„Každý muž si myslí, že se liší od ostatních. Líbí se mu představa, že je lepší.“ Poklepala na postel. „Pojďte ke mně a já vám ukážu, jaký jste. Nebo se snad bojíte, že bych mohla mít pravdu?“

Zdvořile se usmál: „V posteli byste se se mnou cítila líp, že ano?“ Přistoupil blíž a sedl si na židli. Naklonil se k ní blíž a složil si ruce mezi kolena. „Neříkám, že jsem lepší, než ostatní muži, kteří za vámi chodí. Jen chci víc.“

„A co?“

„Všechno. Chci i to, o čem zatím nemáte ani potuchy.“

„Někteří muži čekají za pár uncí zlatého prachu bůhvíco.“

„Poslechněte si, co vám mohu nabídnout.“

„Nezdá se mi, že by se vaše nabídka lišila od těch ostatních.“ Někdo zabouchal na dveře.

Angel si oddechla, a ani se to nesnažila skrýt. Usmála se a pokrčila rameny. „Vaše půlhodinka je u konce.“ Vstala a prošla kolem něj. Sundala klobouk z věšáku u dveří a podala mu ho. „Je čas odejít.“

Vypadal zklamaně, ale nevzdával se.

„Vrátím se.“

„Jak je libo.“

Michael dostojí svému slovu a vrací se za Angel den co den, tak dlouho, dokud má dost zlata na to, aby se k ní dostal.

Jenže Angel je neústupná, neoblomná. Michael pro ni představuje jen dalšího z bezpočtu snílků, kteří jí slibují něco, co nikdy nesplní. Přesto v ní díky jeho slovům vzklíčí myšlenka na odchod. Ne s ním. Začne toužit po tom, aby odešla, pověsila své řemeslo na hřebík, vybudovala si někde srub a byla sama a daleko ode všech – hlavně od mužů.

Michael ji den za dnem nabízí, aby s ním odešla a vzala si ho za muže. Není tomu jinak i poslední den, kdy si za půlhodiny s ní může dovolit zaplatit. Jenže bez úspěchu. Ozeáš je nucen odjet z města a vrátit se zpátky do svého údolí.

Angel se po pár týdnech rozhodne, že svůj sen uskuteční. Jde za madam Duchess a chce po ní, aby jí vyplatila peníze, které jí dluží, aby mohla odejít. Madam jí nevyhoví, a když se chce dívka o své peníze bránit, zavolá na ni Magowana, aby ji srovnal do latě.

Angel poznává, že tomu, co dělá, nikdy neunikne, protože zkrátka neumí dělat nic jiného a bez peněz by nemohla nic ze svého snu uskutečnit. Je z toho zoufalá a zatouží zemřít. Proto Magowana provokuje a ten ji začne mlátit. Angel to je jedno. Chce umřít a tohle jí přijde jako nejsnazší cesta.

Na poslední chvíli však zasáhne madam Duchess, která o svou nejlepší dívku nechce přijít.

V tu dobu je Michael zpátky ve městě kvůli obchodu. Vyhledá ho Lucky, přítelkyně Angel, která ho přemlouvá, aby Angel odvedl pryč, i když se bude bránit. Jen co se Michael dozví, co se stalo, letí do bordelu a k ní do pokoje právě ve chvíli, kdy od ní odchází doktor. Když ji domlácenou spatří, už se nerozmýšlí ani vteřinu. 

Dveře se zavřely. Hlavou jí projela ostrá bolest. Angel zasténala. Slyšela, jak si dva muži povídají. Jeden z nich promluvil k ní: „Chci se s tebou oženit, dřív než spolu odejdeme.“

Oženit se? Slabounce se zasmála.

Někdo ji vzal za ruku. Nejdřív si myslela, že je to Lucky, ale ruka její přítelkyně byla měkká a malá. Tohle byla velká a tvrdá ruka, drsná a mozolnatá.

„Jen řekni ano.“

Vzala by si třeba ďábla, jen aby se dostala pryč.

„Proč ne?“ vysoukala ze sebe.

Michael za Angel zaplatí všechny peníze, které dosud má, a které po něm madam Duchess sprostě chce, ale nedbá na to a odváží si polomrtvou dívku domů.

Tam pro něj však začínají horké časy. Ať udělá cokoliv, ať je jakkoliv laskavý a něžný, starostlivý a trpělivý, zdá se, že se ničím za hradbu, kterou kolem sebe Angel postavila, nedokáže dostat. A ta mu v první chvíli, jen co je jí už trochu lépe, utíká. Michael ji přivede zpátky a pokouší se s ní sblížit nanovo. Jenže když už se zdá, že udělal krůček vpřed, nakonec zjistí, že vlastně udělal dva vzad.

Když se k němu na zimu vrátí jeho švagr Paul, který Angel zná a dobře ví, co je zač, spustí se tím kupa dalších problémů. Angel od Michaela znovu utíká a to hned zpátky do bordelu. Jenže Michael se nehodlá vzdát ani přesto, že mu svým chováním dívka zlomí srdce. Věří, že Bůh ví, proč chce, aby byli spolu.

Angel se na něho bála pohlédnout. Neodvážila se ani špitnout. Nikdy Michaela neviděla tak rozzuřeného. Nebyl to ten tichý, trpělivý muž, kterého znala, ale cizinec, jenž dychtil po pomstě. Angel si vzpomněla na Dukea, jak si zapálil svůj doutník, a polil ji studený pot.

Michael si otřel krev ze rtu.

„Vysvětli mi to, Angel. Řekni proč.“

Angel. Znělo to jako umíráček.

„Nech mě vystoupit.“

„Jedeš se mnou domů.“

„Chceš mě zabít?“

„Ježíši, slyšíš ji? Proč jsi mi dal tu hloupou, tvrdohlavou ženskou?“

„Pusť mě!“

„Ani náhodou. Nedostaneš se z toho. Máme spolu nevyřízené účty.“

Jeho pohled byl plný zloby. Angel udeřila ze všech sil a svalila se z vozu. Popadla dech, zvedla se ze země a dala se na útěk. Michael seskočil a vyrazil za ní.

„Angel!“

Slyšel, jak její kroky mizí v lese.

„Stmívá se. Zastav se, než si zlomíš vaz!“

Ale Angel se nezastavila.

Angel Michaelovo chování nechápe, překvapuje ji, jenže neví, co si o tom má myslet. Čeká od něj, stejně jako od všech ostatních jen to, že ji bude chtít využít a pak zahodit.

Může se vůbec Michaelovi podařit dostat se skrz kamennou zeď, kterou kolem sebe Angel má? A pokud se mu to podaří a naruší její obranný val, co udělá Angel? Bude jeho lásku opětovat nebo se rozhodne postavit život jinde a raději bez něj? A co se stane, když jí minulost doslova zabuší na dveře?

Celkové hodnocení: 

««««« + ««« (nejvyšší možné hodnocení na Zefillu)

Tahle kniha mě překvapila neskutečným způsobem jako jedna z mála. Styl psaní autorky není závratný jaký má třeba Shakespeare, se všemi vzletnými výrazy, úžasnými verši a aristokratickou mluvou a scénami.

Naopak – autorka píše přirozeně, citlivě a nebabrá se ve zbytečných detailech, nerozpitvává popisy. Nezdá se mi však, že by tím čtenáře o něco ochudila. Vykreslí každou scénu jednoduše, ale vy i přesto máte dokonalé ponětí o tom, jak si to představovala a co se děje. Vidíte všechno v živých obrazech. Někdy až moc.

Příběh nesleduje jen Angel a Michaela. Najdete v něm spoustu dalších postav, které vám budou sympatické hodně, některé méně a jiné zase vůbec. Přirostou vám k srdci a budete jim držet pěsti a přát jim jen to dobré. Dozvíte se, co se s většinou stalo, jak skončily. Pokud někdo má rád otevřené konce, tak tady ho bohužel nenajde. Což mně absolutně NEVADÍ :-)

Vykoupená láska je příběhem o lásce, zradě, odpuštění, trpělivosti, bolesti, víře v Boha a nelehkých cestách, kterými postavy (ale i nás) vede.

Pokud nejste náboženským tématům právě nakloněni, nemusíte mít strach, že by v knize bylo bezpočet úvah o víře či Bohu. Jsou tam uvedeny jen některé myšlenky, pár vět, které buď můžete ignorovat anebo se zamyslet. To záleží na vás.

Každopádně bych příběh doporučila věřícím i nevěřícím. Chcete-li si přečíst jeden z nejkrásnějších příběhů o lásce (tento příběh dávám na úroveň Marcu Viniciovi a Lygii z úžasné knihy Quo vadis od Henryka Siekiewizce), rozhodně po této knize sáhněte. Věřte mi, že NEBUDETE LITOVAT.

Knihu bych četla bez přestávky, a když jsem byla NUCENA přestat, nemohla jsem se od ní odloučit aspoň v myšlenkách. Stále mi to v hlavě rotovalo, dokola jsem si přehrávala určité scény.

U některých pasáží jsem opravdu skučela – především u těch, kdy chudák Michael už nevěděl, co má dělat, aby Angel přesvědčil, že není parchant jako ostatní muži, které potkala. A když se mu to chvílemi podařilo nebo byl na dobré cestě, rozplynula jsem se blahem. Ovšem to netrvalo dlouho, jelikož mě krutá realita knihy zase stáhla zpátky na zem.

Opravdu si myslím, že pokud se při četbě dostanete za 40 stránek Prologu a seznámíte se s Angel a Michaelem, nebudete mít klid, dokud to nedočtete. A když skončíte, budete sedět a koukat do prázdna a znovu to všechno prožívat. Pak si knihu otevřete na své oblíbené pasáži a přečtete si ji. Potom si řeknete, že byste už něco mohli jít dělat a jdete, ale POŘÁD to máte v hlavě. Vykoupená láska je zkrátka příběh, na který nezapomenete a budete se k němu chtít vrátit.

Spád, jaký děj nabral, jsem absolutně nečekala, nedal se předvídat, takže ač anotace může působit pochybně (jako z červené knihovny), nedejte se jí zmást a zkuste se začíst ;-)

Jak jsem knihu četla, uvědomovala jsem si stále silněji, jaký NEBETYČNÝ rozdíl je mezi tímto skvostným příběhem a rádoby „trhákem“ ve smyslu 50 odstínů šedi a jemu podobných.

A proč? Láska, kterou popisuje autorka 50 je jen nejslabší stín té, kterou čtenářům představuje Francine Rivers. Ve Vykoupené lásce naleznete odpověď na to, jak by měl vypadat SKUTEČNÝ vztah mezi manžely, jak má vypadat OPRAVDOVÁ láska (že neznamená jen užívání si, ale taky tvrdou práci, oběti, odříkání a začínání pořád znovu – každý den), jak má vypadat sex ve své skutečně správné podobě tak, jak by vypadat měl. Bez nějakých nechutných hrátek či dominance jednoho nebo druhého partnera.

Ve srovnání s TOUTO knihou se všechny ODSTÍNY můžou jít zahrabat pod zem a rozložit na mikroskopické částice.

Myslím také, že by si KAŽDÝ MUŽ měl tuhle knihu přečíst a vzít si z Michaela Ozeáše příklad v tom, jak by se měl dívat na ženu a jak by měl přistupovat k diktátu těla.

A když už jsem zmínila Shakespeara – milý slavný Romeo má v ústech sice překrásná slova, ale v porovnání s charakterem Michaela Ozeáše a Marca Vinicia je NIC. Opravdu tyto dvě literární postavy jsou jediné, které mě dostávají do kolen, a jsem hrozně ráda, že se mi Vykoupená láska dostala do rukou.

Ze všech knih, na které jsem tu recenze uváděla, je tato opravdu JEDINÁ, kterou bych vrazila do ruky ÚPLNĚ každému. Nemůžu si prostě pomoct, jsem z ní nadšená a těším se, až si ji za pár měsíců nebo let přečtu znovu, aby mě mohla zase dostat tak, jako poprvé.

Ukázka z knihy:

Nakonec jí položil ruku na rameno a prohlásil: „Pro dnešek by to stačilo. Co kdybys zavřela krám?“

„Ještě je moc brzy, ne?“

„Už to stačí,“ řekl a usmál se. Dal Meribah a své matce znamení, aby odešly. Společně zmizeli za závěsem. Angel se zamračila a otočila se.

V otevřených dveřích stál Michael.

Angel stála jako socha, když Michael vykročil směrem k ní. Byl zaprášený od hlavy až k patě a zamračil se jako čert.

„Josef mi dal vědět, že jsi tady.“

Srdce se jí rozbušilo.

„Proč jsi přijel?“

„Abych tě odvezl domů.“

Angel couvla.

„Nechci jet domů.“ Přála si, aby to znělo pevně a lhostejně, ale hlas se jí chvěl.

Michael se nedal zastavit. Narazil do stolu s botami, několik jich spadlo na zem.

„Věděl jsem, že se nevrátíš do Pair-a-Dice.“

Opřela se o stůl.

„Jaks to mohl vědět?“

Michael neodpověděl. Nedokázala rozluštit výraz v jeho očích. Když po ní sáhl, zadržela dech. Váhavě se dotkl její tváře a Angel pevně sevřela rty. Snažila se, aby se jí nechvěly.

„Zkrátka jsem to věděl.“

Angel ho odstrčila. Nedokázala zvládnout příval citu, který ji zaplavil.

„Ani nevíš, proč jsem odešla.“

Michael chytil Angel za paži a obrátil ji k sobě.

„Ale ano, věděl jsem to!“ odtušil a přivinul ji k sobě. „Kvůli tomuhle to bylo.“

Vášnivě ji políbil. Když se ho snažila odstrčit, přidržel jí hlavu. Bojovala čím dál víc, jak se jí zrádné teplo rozlévalo po těle.

Když se konečně uklidnila, strhl jí z hlavy šátek. Uvolnil stihu, zanořil prsty do jejích vlasů a zaklonil jí hlavu. Angel cítila, jak mu buší srdce.

„Mám pravdu, viď?“ zeptal se zastřeným hlasem. Uvedl Angel ro rozpaků. Chtěla se od něho otočit, ale nedovolil jí to. „Že je to tak?“

„Nechci, abych to cítila,“ zašeptala zlomeným hlasem.

Někdo si odkašlal a zeptal se: „Je ještě otevřeno?“

Michael se otočil. Sjel po jejích pažích a stiskl jí ruce, dřív než ji pustil z objetí.

„Ne, už ne. Je mi líto.“ Přešel místnost a zdvořile potencionálního zákazníka vyprovodil ze dveří. Zamkl a obrátil ceduli na výloze.

Když se otočil zpět, viděl, že se Angel stáhla do zadní části obchodu. Byla skloněná a ukládala do cestovní brašny své věci.

„Ráno pojedeme domů.“

Nepodívala se na něj.

„Ty pojedeš domů. Já jedu do San Franciska.“

Stiskl zuby a snažil se neztrácet trpělivost. Angel byla bledá a měla v obličeji napjatý výraz. Když se jí chtěl znovu dotknout, uskočila za sud. Překotně cpala své věci do tašky.

„Miluješ mě,“ řekl Michael. „Myslíš, že tomu utečeš?“

Angel strnula, svěsila hlavu a pevně sevřela cestovní brašnu. Začala se chvět po celém těle; měl na ni silný vliv. Vzpamatovala se a pokračovala v balení. Čím dřív se od něho dostane, tím líp. Snažila se udusit svoje city.

„Řekla jsem ti, že nikdy nedovolím, abych se do někoho zamilovala. A myslela jsem to vážně!“

„A světe, div se! Stalo se, viď?“ prohlásil Michael rozhodným hlasem.

„Běž pryč, Michaele.“

„Ani náhodou.“

„Nech mě být!“ Srolovala poslední sukni a nacpala ji k ostatním věcem do brašny. Zavřela a podívala se bolestně na Michaela. „Víš, jak mi je? Mám pocit, jako bys mi rval srdce z těla.“

Oči mu zaplály.

„Já se tak cítil, když jsi odešla. Ne když jsem s tebou.“

Snažila se kolem něho protáhnout, ale zastoupil jí cestu. „Viděl jsem, jak ses na mě dívala, Amando. Tu poslední noc ses chovala úplně jinak. Cítil jsem to.“

„A dalo ti to pocit síly, viď? Že je to tak?“

„Ano!“ přiznal a chytil ji za paži, když chtěla zmizet k zadním dveřím. „Ale není to síla, kterou použiju proti tobě.“

„To je pravda,“ odsekla a snažila se uvolnit z jeho sevření. „Nedám ti k tomu příležitost!“

Vytrhl jí tašku z ruky a mrštil s ní o zeď.

„Já nejsem tvůj otec! Ani Duke! Ani žádný z pánů, kteří platili za půlhodinu v tvé posteli!“ Pevně ji svíral. „Jsem tvůj manžel! Víš, co to znamená? Miluji tě. Jsi má žena!“

Obrázky: google.com, pinterest.com