Láska mezi písmenky & Všechno, úplně všechno - Recenze na knihy

Další do rubriky mini-recenzí. Tentokrát na 2. díl série Mezi řádky od Jodi Picoult a Samanthy van Leer - Láska mezi řádky. Nenechte se prosím mýlit, 1. díl této série u nás vyjde teprve letos. A debut od slibné autorky Nicoly Yoon - Všechno, úplně všechno.

Láska mezi písmenky

Série: Mezi řádky 2 (2 of 2)
Originální název: Off the Page
Autorky: Jodi Picoult, Samantha van Leer

Český překlad: Miroslava Mrázová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015, v ČR 2016
Počet stran: 347

Anotace:

Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu?

Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejným klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje. 

Související recenze:

Láska mezi řádky 1 - Láska mezi řádky

Můj názor:

Tato kniha mě zaujala svou anotací, protože kterou čtenářku by něco podobného dříve či později nenapadlo :D A ne jednou!

To, jak autorky (matka s dcerou) pojaly celý koncept příběhu a světa, který vytvořily, bylo prostě GENIÁLNÍ. Ta myšlenka mě skutečně nadchla! Otevřete knihu, postavy ožijí a „hrají“ svou roli, ale ve skutečnosti, když je knížka zavřená, jsou všichni přátelé a dokonce přemýšlí o svých čtenářích a s některými i mluví! No prostě kouzelné! Ach! :-)

Hned vzápětí, co jsem po knize sáhla, mě přepadlo rozčarování z toho, že se jedná o 2. díl série Mezi řádky, zatímco ten první u nás vydají teprve letos v létě! No řekněte mi, co tím nakladatelství sledovalo???!!! K vzteku!

Ale ohlédnu-li od tohoto, pak se mi příběh Olivera a Delilah skutečně velmi líbil a užila jsem si ho. Autorky si pro knihu vybraly ich formu vyprávění z pohledů hned 3 hlavních postav: prince z pohádky - Olivera, Delilah a Edgara, který si v pohádkové knížce s Oliverem vyměnil místo.

Co se mi na všech (nejen hlavních) postavách líbilo, tak to, že v podstatě všechny byly fajn, uvěřitelně napsané a milé. Sice se našlo pár otrap, ale kde nejsou, že?

Oliverova postava byla skvělá tím, že se i ve skutečném světě choval stejně galantně jako pravý pohádkový princ. Delilah byla milá a ve spoustě věcí jsem se v ní našla (ano, hádáte správě - především co se týče knih). Edgar byl celkem zajímavý (hodný syn) a myslím, že se k sobě s Jules perfektně hodili. Proto mě tak moc na konci mrzelo, že jim to nevyšlo. I když důvody pro to byly samozřejmě nesporné. Autorky asi chtěly zachovat zdání reálnosti příběhu, aby nespadl do totálního klišé. No, ale i tak mi to bylo líto :-(

Příběh se velmi dobře a rychle četl. Kromě pohádkové sféry jsme se pohybovali i ve skutečném světě, který byl podán vskutku velmi realisticky - nevyhnuli jsme se smrti jedné z postav, ani vážné nemoci postavy další. Celý děj Lásky mezi řádky se v podstatě točí kolem Olivera a Delilah, a jejich radostí i strastí, které zažívají v našem světě a také snahy zachránit Edgarovu maminku před jistou smrtí.

Na knize jsem rovněž ocenila tu pohodu, která z ní vyzařovala. A samozřejmě nechyběl tolik potřebný humor. Opravdu jsem často vyprskla smíchy, zvlášť když jsem si do důsledků uvědomila celý rozsah dané situace nebo hlášky :D Nedočkáte se tady žádného padoucha v pravém smyslu slova, nikdo nebude hrdinům usilovat o život, či se jim za každou cenu snažit zničit štěstí, které mají. Ne, budou čelit prosté realitě života mezi a vně stránek. Právem lze proto tuto knihu označit jako odpočinkovou a milou.

Jedna moje část sice po dočtení brblala, že to mohlo být více dramatické a dobrodružné, ovšem jiná má část si ten „klidně“ plynoucí děj vskutku vychutnávala.

Rovněž se mi velmi líbily obrázky pod kapitolami, které vyprávěli Oliver nebo Delilah. A samozřejmě obrázková příloha na konci. Vážně moc pěkné! Klidně takto mohli udělat ilustrace do celé knihy. I když je jasné, že by se tím zase prodražila… Ach jo.

Také ony krátké „úvahy“ mezi některými z kapitol byly skvělé a vypsala jsem si z nich spoustu myšlenek (a některé jsem si opsala celé :D).

A ještě stojí za zmínku krásná a originální obálka. Jsem moc ráda, že CooBoo nechalo tu původní.

Neskutečně se také těším na 1. díl (AGRRR!) a to i přesto, že z něj v tomto díle bylo téměř vše už vyspoilerováno. I tak se nemůžu dočkat, až si přečtu, jak se Oliver s Delilah poprvé setkali, jak z toho musela být Delilah na větvi a jak oba bojovali, aby mohli být spolu. Tak šup šup, ať už je tady léto! :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Lásku mezi písmenky doporučuji všem z vás, kteří hledáte nějakou milou a odpočinkovou knihu. Máte-li navíc rádi pohádkové motivy, které se prolínají se skutečným světem, je tato kniha přesně pro vás. Nečekejte žádný dramatický děj, ale příběh, u kterého si odpočinete s milými a sympatickými postavami. A na konci se (možná stejně jako já) budete těšit na 1. díl.

Všechno, úplně všechno

Originální název: Everything, Everything
Autorka: Nicola Yoon

Český překlad: Vanda Senko Ohisková
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2015, v ČR 2015
Počet stran: 291

Anotace:

Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala.

Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.

Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla. Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém – černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval.

Můj názor:

K této knize mě pro změnu přivedl filmový trailer. A i když v něm pravděpodobně bylo více, než by budoucí čtenář nutně potřeboval vidět / vědět, přesto mě zaujal tak, že jsem hned šla na stránky knihovny a knihu si rezervovala.

Autorka si pro vyprávění svého příběhu zvolila ich formu z pohledu hlavní hrdinky Maddy. Kromě toho je ale celá kniha protknutá spoustami a spoustami obrázků, grafů, tabulek, mailové konverzace, výňatky z Maddyina slovníku a tak dále. Forma knihy je díky tomu velmi příjemná, zábavná, barvitá a neotřelá. Navíc stránky letí neuvěřitelnou rychlostí a vy se ani nenadějete a budete v polovině.

Maddy jako hlavní hrdinka příběhu byla fajn vypravěčka. Upřímná, vtipná a milá. Líbilo se mi, jak se snažila na všechno jít „vědecky“. Rozbor polibku - á la návod hodný jaderných fyziků byla jedna z věcí, díky nimž jsem u knihy lehla smíchy :D Roztomilé! Musela jsem taky obdivovat její odvahu, když doopravdy vyšla ze své bílé klece a utekla s Ollym z domu. Opravdu nevím, zda bych to na jejím místě udělala… Těžko říct. Do kůže této hrdinky a s touto nemocí se nedá tak snadno vcítit. Trochu jsem si při tom vzpomněla na Lociku, ale… ta aspoň neriskovala, že z pobytu venku zemře. Hm.

Olly byl… Olly. Maddyin zajímavý protějšek. Trochu praštěný, milý, vtipný, starostlivý a rozhodně svůj. Po dočtení mi přišlo, že v příběhu dostal méně prostoru než bych chtěla, zvláště v poslední části knihy.

Oba spolu tvořili originální dvojici, kterou bylo zajímavé sledovat. Zejména počátky jejich vztahu, pozvolné přibližování a oťukávání (oklepávání - jak by řekla Kůstka :D) Nicméně… i přesto přese všechno jsem si je nedovedla nějak více oblíbit. Ačkoliv jsem je oba měla ráda, nepronikli ke mně tak, jako třeba jiné postavy. Možná za to mohl onen rychlý postup děje, ne zcela obšírné vyprávění nebo nevím… Zkrátka mi zde něco chybělo - to něco, díky čemu se mnou určité postavy zůstávají stále.

Když jsem Všechno, úplně všechno začala číst, měla jsem určitou představu, jakým směrem by se děj mohl ubírat (díky, trailere) i jak dopadne. Do ¾ příběhu vše probíhalo dle očekávání a pak… BUM! Změna! A já uvažovala znovu a napadlo mě ještě další možné řešení a… BINGO! Trefa. Ale i přesto, že jsem konec uhodla s děsivou přesností, požitek z četby mi to nepokazilo.

Děj ubíhal opravdu velmi rychle, protože autorka se zastavovala jen u těch částí, kde se něco dít muselo - všechnu okolní omáčku jakoby propustila sítem a do knihy dala jen to důležité. Což bylo na jednu stranu dobře, ale na druhou… mi to po dočtení přišlo jako jednohubka, a já bych tak ocenila předkrm, polévku, hlavní chod i dezert. Chm. To ale nic nemění na faktu, že se mi příběh moc líbil a vřele ho budu doporučovat dál.

Mimochodem - já byla tak ráda, že jsem to uhodla! Tenhle konec byl totiž mnohem lepší než mé očekávání. Uff. Asi chápete, že jsem čekala další Hvězdy nám nepřály, ale hodná autorka se nad námi slitovala :-)

Co se týče obálky - není úplně špatná, ale (raději si to dál nečtěte, pokud si nechcete zkazit dojem) mě zkrátka na první pohled připomínala ilustrace s průřezy svalů nebo buněk či orgánů z knih anatomie a fyziologie :D Tady vidíte, co s člověkem provede zdravotnické studium :D

A díky této knize si zase člověk může uvědomit, že zdánlivě tak obyčejné věci jako to, že se můžeme kdykoliv jít projít ven, dát si, na co máme chuť nebo někoho políbit, nejsou zase tak „obyčejné“ a samozřejmé. Zkrátka díky Všechno, úplně všechno můžete objevit další důvod, za co všechno být v životě vděční…

Na film se šíleně těším a pevně doufám, že se jim povede na stříbrné plátno tento příběh převést důstojně.

Trailer na film naleznete po levé straně blogu. Ale pozor! - prozrazuje opravdu hodně, takže ho sledujte na vlastní nebezpečí!

Celkové hodnocení:

«««««

Všechno, úplně všechno je pěkná, originální a velmi rychle ubíhající kniha, která vás vtáhne do děje a až do svého nevšedního konce nepustí. Doporučila bych ji všem romantikům, kteří si rádi přečtou příběh o lásce, jíž brání horší nepřítel než v Romeovi a Julii. A vy si můžete položit otázku, zda hvězdy nakonec budou či nebudou Maddy a Ollymu nakloněny…

Obrázky: google.com, pinterest.com

Nezlomený - Recenze na knihu

Originální název: Unbroken

Autorka: Laura Hillenbrand

Český překlad: Jaroslava Novotná
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2010, v ČR 2014
Počet stran: 436

Anotace:

Americký letec Louis Zamperini, hrdina knihy Nezlomený, je příkladem nezdolnosti lidského ducha, člověka, který dokáže překonat sám sebe a zajít až za hranici lidských možností. Románová biografie zahrnuje skutečný kus válečné historie, ale rozhodně nečekejte žádná suchopárná fakta – kniha se čte jako dobrodružný román. Hillenbrandová předkládá fakta nanejvýš poutavým způsobem, podařilo se jí tak napsat nádherný příběh, který upoutá čtenáře napříč širokým spektrem.

Na začátku byl kluk rostoucí pro šibenici. Malý Louis Zamperini, syn italských emigrantů, mohl klidně skončit v polepšovně. Naštěstí našel něco, kam mohl napřít svou energii: běhání. Z rváče a zlodějíčka se stal nadějný běžec, který to roku 1936 dotáhl až na olympiádu v Berlíně. Zdálo se, že Louise čeká hvězdná kariéra vrcholového sportovce, ale jeho plány překazila válka.

Louis narukoval k americkému letectvu a absolvoval mnoho letů jako bombometčík v těžkém bombardéru B-24 bez jediného škrábance, až do osudného květnového dne roku 1943. Při záchranné misi se jejich letoun zřítil do Tichého oceánu a zůstaly po něm jen trosky. Z deseti členů osádky se zachránili jen tři a přes čtyřicet dnů bojovali o přežití v malém člunu uprostřed nekonečné vodní plochy. Jen díky obrovské houževnatosti a schopnosti poradit si ve zdánlivě beznadějných situacích Louis dokázal překonat kruté strádání, hlad a žízeň, věčné útoky žraloků i ostřelování z nepřátelského bombardéru. Netušil, že ještě horší chvíle ho teprve čekají. Když konečně spatřili pevninu, padli do zajetí Japonců.

Dva roky pak prožil v japonských zajateckých táborech, trýzněn hladem, otrockou prací i úchylnými japonskými dozorci. Přežil i zajetí, ale z války se vrátil zraněný na těle i na duchu. Muka válečných vzpomínek a nenávisti byla tak strašlivá, že svůj vztek začal utápět v alkoholu. Přece jen se však dokázal vzchopit a najít cestu k odpuštění a naplnění života. Louis Zamperini zůstal nezlomený a jeho životní příběh je tak mimořádným svědectvím o osobní statečnosti a nezlomnosti lidského ducha.

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz jehož spolupráce si velmi vážím a jsem za ni ráda.

E-knihu si můžete objednat ZDE.

 

Můj názor:


Upozornění: recenze je opravdu dlouhá a obsáhlá, takže jen pro odvážlivce. Nemohla jsem si pomoct - Nezlomený ve mě zanechal tolik dojmů, že jsem je prostě musela zmínit a podělit se o ně... :-)

Jako k mnoha dalším knihám, dostala jsem se i k Nezlomenému díky jeho filmové podobě. První trailer mě opravdu zaujal a já si řekla, že se na film rozhodně musím podívat. To, že předlohou pro film byla kniha, jsem se dozvěděla o něco později. V první chvíli jsem však neměla vůbec chuť se do ní pouštět. Říkala jsem si, že počkám na film a pak se uvidí.

Nakonec tu byla možnost se na film podívat, ale najednou… z ničeho nic, se mi na něj (u mě docela nepochopitelné) nechtělo dívat. Nevím přesně, čím to bylo, náhle jsem však měla silné nutkání přečíst si nejprve knihu. Takže sotva jsem dostala nabídku knih od KNIHCENTRA.cz k recenzi, a byl mezi nimi i Nezlomený, hned jsem měla snadnější výběr :-)

Jen abyste měli představu, v jakém duchu se ponese tato recenze, tak už dopředu říkám, že mám jednoho velkého favorita na titul Knihy roku 2015.  O čem příběh vypráví, máte poměrně podrobně vypsané v anotaci, takže není potřeba to více rozepisovat a hned se pustím do hodnocení.

Sotva jsem e-knihu „otevřela“ a zběžně si kousek projela, napadlo mě, zda jsem přece jen neudělala chybu, protože těch písmen bylo dost, poměrně dost nahusto a na můj vkus bylo v textu velmi málo přímé řeči. Začala jsem ale číst a po pár desítkách stran se přistihla, že mám oči přilepené k obrazovce a hltám jednu stranu za druhou, že ani nevnímám, kdy si stránky překlikávám.

Nemohla jsem ani věřit, že mě to tak ŠÍLENĚ chytilo! Hlavní zásluhu na tom má Laura Hillenbrand a její STRHUJÍCÍ STYL PSANÍ. Mám za to, že pokud by kniha nebyla psána tak, jak ji autorka podala, nevyzněl by příběh tak, jak nakonec vyzněl. Pro mě podala Laura Hillenbrand jeden z těch NEJÚŽASNĚJŠÍCH, NEJPROPRACOVANĚJŠÍCH, NEJLÉPE VYPRAVĚČSKY A LIDSKY ZVLÁDNUTÝCH SPISOVATELSKÝCH VÝKONŮ, s jakým jsem se kdy setkala. Když jsem četla, na mnoha místech jsem si přikrývala pusu, jindy jsem zatínala prsty do dlaní a někdy měla nohy zauzlované tak pevně, že jsem myslela, že je od sebe už nedostanu.

Doslova jsem si při četbě připadala, jako bych seděla vedle někoho, kdo mi vypráví velmi dlouhý a poutavý příběh. Toto byla první kniha, u níž jsem tento pocit měla, a bylo to vážně skvělé, protože ne každý dovede poutavě vyprávět příběh jako člověk a této knize / spisovatelce, se to povedlo přímo úžasně!

Samotná kniha je velmi obsáhlá a plná detailů. Můžeme díky ní sledovat prakticky každý krok Louieho od dob, kdy byl chlapec až po jeho úctyhodný věk a dobu, kdy znovu běžel na olympiádě. Taktéž se dozvíme o jeho přátelích, známých a dalších lidech, k nimž se nějak váže (nebo s ním souvisí) jeho příběh. Například mě dostal samotný začátek knihy, kdy Laura Hillenbrandová zmínila a propojila události roku 1929 odehrávající se po celém světě v prakticky stejný moment - od narození Anne Frankové přes demolici hotelu Waldorf-Astoria, který měl uvolnit místo Empire State Building až k Hitlerovu projevu volajícímu po selektivní infanticidě.

Dalším důležitým bodem knihy byla velká spousta technických detailů, popisů bojových letounů a některých válečných strategií souvisejících s následným politickým dopadem. Myslela jsem si, že mě tyto věci budou jako holku nudit a že je budu chtít přeskakovat (což sice nikdy nedělám, ale chuť k tomu mám často), nicméně se tak nestalo. Já (téměř) zapřísáhlá odpůrkyně čehokoliv technického čemu nerozumím ani za mák - což letadla, zaměřovače, ponorky atd. jsou - jsem v této knize všechny popisy a vysvětlivky HLTALA. Dokonce jsem tomu začala rozumět! Víte proč? Styl psaní Laury Hillenbrandové. Jako žena tyto věci totiž rovněž nechápala, ale nechala si je pořádně vysvětlit a pak je dokázala popsat tak, aby to pochopil opravdu každý technický antitalent jako já. A že mě to skutečně zaujalo! Teď už například vím, jaký je rozdíl (kromě čísla) mezi bombardérem B-24 a B-29 a co je zaměřovač Norden :-)

Nezlomený je kromě výše zmíněných detailů také obohacen o velkou spoustu reálných fotografií, které krásně umocní atmosféru a podají vám pomocnou ruku ve vytváření příběhu ve vaší hlavě. A to nejen co se týče letadel nebo útoku na Hirošimu, ale rovněž uvidíte, jak vypadali oni skuteční hrdinové a postavy této knihy, což jsem opravdu hodně ocenila.

V knize se objevuje velká spousta postav a já měla docela strach, že se mi budou plést a nebudu vědět, o kom se právě mluví. Někdy jsem nevěděla, to přiznávám, ale v 80 % případů jsem měla perfektní přehled, protože autorka pro zapamatování konkrétní postavy nepoužila pouze její jméno, ale přidala i některou „nezapomenutelnou scénu“, v níž se ta a ta postava vyskytovala, takže jsem si dovedla vybavit mnohem lépe a rychleji, o kom se právě nyní mluví. S tímto jsem se v mnoha knihách ještě nesetkala, ale přála bych si, aby takto psalo více autorů a autorek, jelikož to čtenáři může v orientaci opravdu pomoci.

Lauře Hillenbrand se povedlo celou Louieho nesnadnou cestu zpracovat s přesností a precizností, opravdu velkým důrazem na detail a vnitřní psychologii jednotlivých postav. Díky její NESKUTEČNÉ DŘINĚ (kterou - pokud si neuvědomíte během četby příběhu - plně pochopíte v jejím Poděkování na konci knihy) je tak možné nahlédnout nejen na „tělo“ postav, tedy k jakým ránám přišli, ale rovněž podívat se i „na jejich duši“, tedy co se v nich odehrávalo, jak to ve skutečnosti se spoustou z nich bylo. Vážně jsem ocenila velkou otevřenost příběhu, kdy se samotný Louie Zamperini nebál přiznat ke svým chybám a „sekům“, což jej jako postavu i člověka strašně polidštilo a přimělo mě mít jej i knihu ještě raději. Když se nad tím zamyslíte, tak to byl (jako dítě hodně a jako mladý dospělý o něco méně) opravdu lump (:D), ale jak strašně se postupem měnil, to se jednomu nechce ani věřit!

Co musím ještě vyzdvihnout, tak DETAILY, kterými autorka knihu obohatila. Díky oněm drobným střípkům je příběh za a) lépe napsaný, za b) mnohem uvěřitelnější a za c) lépe zapamatovatelný. Vím jistě, že třeba nikdy nezapomenu na skvělou kachnu Gagu - v tom smyslu pozitivním i negativním. Kdo jste četli, tak asi víte, co mám na mysli…

Jak jsem knihu četla - především onu část, která se odehrávala na moři, nemohla jsem se ubránit srovnávání s Robinsonem Crusoe. Tomu zkrátka nešlo zabránit! A víte, kdo z toho vyšel vítězně? Samozřejmě, když se tak hloupě ptám. Louie a Phil a Mac na člunu. Bez debaty! Robinson měl celý ostrov + věci ze ztroskotané lodi a oni? Dva nafukovací čluny s vybavením, nad kterým by jeden brečel a tabulkami čokolády, které dopadly rovněž… no, ne tak, jak měly. A 2 z nich nakonec přežili na oceánu 47 dní!!! Takže… Robinsone, šípek už na tebe čeká.

U knihy, která je psaná dle skutečnosti, je rozbor chování jednotlivých postav celkem bezpředmětný, protože všichni se chovali jako… lidé. Ráda bych se ovšem zmínila o 2 z nich, protože jsem se o nich už hodně napřemýšlela a vím, že o nich budu přemýšlet asi do smrti.

Začnu tím horším. Mucuhiro Watanabe alias „Bird“ česky „Ptáček“. Už jsem se během četby či sledování filmů „setkala“ s opravdu odpornými parchanty, ze kterých mi vstávaly vlasy na hlavě a měla jsem z nich hrůzu, ale nikdy jsem se ještě nesetkala s někým jako Bird. A můj děs se pořád dokola umocňoval vědomím, že to nebyla fiktivní postava, ale skutečný člověk a vše, co je v souvislosti s ním popisováno, se skutečně stalo.

Při četbě Nezlomeného jsem kvůli němu balancovala na hranici nenávisti, totální nenávisti, opovržení, zhnusení, hrůzy a děsu a touhy po nějakém logickém vysvětlení jeho šíleného, nepříčetného, odporného, zvráceného, krutého, barbarského a zlého chování. Jediné, které mě napadlo, bylo, že nejspíš opravdu musel trpět nějakou psychickou poruchou, protože… TOHLE… Já zkrátka nemám slov. Vážně ne.

Při čtení mě obestírala nechápavost nad tím, že se opravdu dokázal skrývat tak dlouho SPOILER, po celou dobu, kdy po něm tolik stovek (ne-li tisíců) lidí pátralo, aby jej řádně potrestalo jako válečného zločince. Nikdy ho nenašli, oženil se a měl rodinu a nakonec dostal milost. Vážně jsem mu ze srdce přála, aby za své zločiny pykal a dostal trest smrti. A to jsem odpůrkyně trestu smrti! - ale tady bych to naprosto pochopila. A pak mě napadlo (protože jako věřící člověk se snažím najit smysl opravdu ve všem), že mu třeba Bůh dopřával tolik času proto, aby sám poznal a pochopil hrůzu svého chování a svých činů a činil pokání nebo se obrátil a našel k Bohu cestu. Tento můj dojem jedině umocnil a potvrdil konec knihy, ačkoliv se už nikdy nedozvíme, jak Bird se svým životem v posledních dnech či letech svého života naložil, a zda jej Louieho dopis nějak „nalomil“…

A druhý člověk, kterého bych z Nezlomeného ráda zmínila, je samozřejmě sám hlavní hrdina - Louie Zamperini. Co říct o člověku, který se pro mě osobně díky této knize stal jedním z lidí, kteří jsou pro mě SKUTEČNOU INSPIRACÍ? Asi tohle: jeho život mě naprosto strhnul a chci si na něj vzpomenout nejčastěji, když budu mít pocit, že to mám ve svém životě „těžké“. Chci si vzpomenout, jak vypadá „těžké“ ve své skutečné podobě a uvědomit si, že to, co je kolikrát pro mě tak strašně „těžké“, je ve srovnáním s „těžkým“ Louie Zamperiniho vlastně NIC.

Pokaždé, když jsem si myslela, že jeho osud být horší už prostě nemůže, mě krutá realita vytrhla z omylu, protože skončil ještě mnohem hůř. Na jeho místě bych byla minimálně 1 000x mrtvá, 1 000x bych se doopravdy zbláznila a 1 000x bych se vzdala naděje. A když si představíte ještě vyšší čísla, tak to bude SKORO odpovídající...

Inspirací pro mě je jeho odvaha a to, že POKAŽDÉ dokázal vstát a běžet / jít / belhat se / nebo plazit dál. Nehledě na všechno, vždycky se dovedl NĚJAK posunout kupředu. A opět - jako věřící člověk zde samozřejmě nemůžu nevidět Boží zásah a Boží ochrannou ruku.

A pokud si někdo přečte tuto knihu a přese všechno co Louie prožil a přežil, řekne, že „Louie měl prostě štěstí“, vážně začnu uvažovat o duševním zdraví daného člověka. Nemyslím to tak, že pokud se někdo po četbě této knihy neobrátí na věřícího, že je cvok. To ne. Myslím to tak, že pokud někdo alespoň nepřipustí možnost, že „NĚCO“ nad námi asi je, tak potom už opravdu nevím, co by daný člověk potřeboval jako důkaz (pokud by mu samozřejmě nestačilo vše od dokonalého zázraku života každého stvoření ve vesmíru až po zázrak lidského života).

A co samotný závěr knihy? Byl vážně perfektní. Ne ve stylu typického růžovoučkého a cukříčkem posypaného happy endu, ale ve stylu šťastného konce jaký zažívají „obyčejní“ lidé.

Přiznám se, že Louieho síla nakonec všem svým věznitelům a mučitelům odpustit (a to včetně Birda!!!) je pro mě inspirující na té úrovni, že si pokládám otázku, zda bych toho třeba sama byla vůbec schopná. (Samozřejmě vůbec za předpokladu, že bych přežila aspoň 2 dny na člunu.) Vím, jak je pro mě někdy těžké odpustit nějaké (ve srovnání s tímto životním příběhem) totální banality. A teď - když si představím T-O-T-O??? Vážně nevím! Pevně také doufám, že to nikdy nebudu muset zjistit. Též si myslím, že to chce rovněž hodně Boží pomoci, aby tohle člověk dokázal, protože odpustit někomu sám od sebe to všechno, co vytrpěl Louie… PROSTĚ NEMÁM SLOV A VÁŽNĚ NEVÍM! Tady můžete vidět, že mě kniha opravdu hodně zasáhla a že o ní budu přemýšlet asi opravdu až do smrti.

A moje doporučení pro vás? Vážně musím psát, že vám Nezlomeného MAXIMÁLNĚ NA MILIARDU PROCENT A ÚPLNĚ NEJVÍC doporučuji? :-) Jediné varování - mladším čtenářům bych knihu rozhodně nedoporučila, maximálně až od 15-ti let.

Nezlomenému dávám nejvyšší hodnocení, jaké je zde na Zefillu možné, protože si jej ABSOLUTNĚ zaslouží. Jsem neskutečně ráda a velmi vděčná, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a na 100 % si ji chci pořídit do vlastní knihovny. Za e-knihu jsem moc ráda, ale mně nestačí. Potřebuji tu fyzicky hmatatelnou se všemi jejími stránkami, písmenky, vůní, strukturou papíru, obálkou (filmovou, s Jackem O’Connelem)… Knihomolové chápou ;-)

Poznámka č. 1: Film, který natočila Angelina Jolie a který byl nedávno uveden do kin, je velmi zdařilým zpracováním knihy. Nicméně musím poznamenat, že co se týče věrnosti zobrazení, tak je POUZE SLABÝM odvarem. Tedy pokud jste viděli film a mysleli jste si, že je krutý, knihu si rozhodně nečtěte, protože to, co bylo ve filmu je v podstatě nic moc oproti tomu, co se dělo v knize.

Poznámka č. 2: Nezlomený je teprve 2. kniha zde na Zefillu, která toto nejvyšší hodnocení získala. Tou první je Vykoupená láska od Francine Rivers (recenze ZDE). 

Celkové hodnocení:

««««« + ««« (nejvyšší možné hodnocení na Zefillu)

Nezlomený je kniha, která mě za a) naprosto STRHLA, UCHVÁTILA, ROZERVALA NA KUSY a na konci mě zase POSLEPOVALA DOHROMADY. Příběh Louie Zamperiniho je neuvěřitelně silný a jsem si jistá, že nikoho, kdo se do něj začte, nezanechá chladným.

Pro mě osobně je pak dalším potvrzením toho, že na tomto světě se nic neděje jen tak a že tento svět „nevzniknul sám od sebe“, že ho NĚKDO musí řídit. Jsem neochvějně přesvědčená, že bez Božího zásahu by Louie nejen nepřežil, ale rovněž by nedokázal udělat to, co na konci udělal.

Laura Hillenbrandová píše tuto knihu svým nezaměnitelným stylem, díky němuž budete mít pocit, jako byste seděli ne vedle knihy (nebo s knihou), ale jako by vedle vás seděl někdo, kdo vám vypráví fascinující příběh, který se vám po dočtení uloží do paměti, a nikdo už vám jej z hlavy nedostane.

STRHUJÍCÍ. NEUVĚŘITELNĚ UVĚŘITELNÝ. NEZAPOMENUTELNÝ. KRÁSNÝ. KRUTÝ. LIDSKÝ. INSPIRUJÍCÍ. NEZDOLNÝ…

To jsou jen některá slova, která přes svou sílu beztak nedovedou vystihnout příběh, který se před vámi v Nezlomeném začne od 1. strany odehrávat…

Ukázka z knihy: