Autorka: Rosamund Hodge
Český překlad: Anna Andrlová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání originálu / ČR: 2014 / 2018
Počet stran: 256
========== ========== ==========
Anotace:
Převyprávění klasické pohádky Kráska a zvíře.
Již od narození byla Nyx zaslíbená krutému vládci svého království – a to vše jen proto, že její otec uzavřela s tímto vládcem pošetilou dohodu. A také už od narození trénovala, jak ho zabít. Nyx nenávidí, jak ji její rodina ovládá a tlačí ji do něčeho, co sama nechce, ale v den svých sedmnáctých narozenin přesto odchází do paláce, aby se provdala za tvora, kterého nikdy neviděla. A má jasný plán, zabít vládce, zmocnit se jeho zámku a ukončit jeho devět set trvající nadvládu nad celou zemí. Ovšem panovník ji od samého začátku překvapuje a přitahuje a jeho sídlo není tím pochmurným místem, o kterém jí rodiče vyprávěli. Avšak aby zůstala loajální své rodině, stejně ho musí zabít! Anebo ne?
Další - v pořadí již 3.
retelling pohádky Kráska a zvíře, který jsem četla. Vážně jsem uvažovala, zda
se mnou není něco v nepořádku, protože… proč? Proč čtu pořád dokola trochu poupravené verze jedné a té samé
pohádky? A teď schválně ruku na srdce - kdo z vás o tom při nějaké
retellingu už neuvažoval? Ale řekněme si
to narovinu, milé dámy - kterou z nás by nepřitahovala představa
Netvora, který ve skutečnosti NENÍ AŽ TAKOVÝM netvorem a naše neobyčejná láska by mu pomohla se zpod masky nějakého přízraku stát opět tím princem, kterým
kdesi hluboko uvnitř pořád je? Ááách jo :-)
Takže záhada objasněna :D
Autorka si pro příběh zvolila ich formu psaní z pohledu hlavní
hrdinky Nyx Triskelionové. Asi po pěti stránkách jsem zjistila, že jsem k příběhu
přilepená jako moucha k mucholapce. Bylo skutečně těžké ho odložit,
protože Rosamund Hodgeová píše velice
čtivě a barvitě. Což byla trošku škoda. Nebo lépe řečeno: byla škoda, že svět,
který pro Krutou krásu zvolila, nebyl
více barevný. Až na několik částí, které barvami přímo kypěly, jsem se nedovedla zbavit pocitů a představ
spojených s temnými zákoutími a nekonečnými odstíny barev jako je hnědá,
šedá a černá. I když možná, že přesně tuto atmosféru chtěla autorka na
stránkách zachytit.
Samotný příběh byl vskutku originální. Netvor je zde představen jako pán démonů - ti zde ale kupodivu moc
nevystupují a pokud ano, tak to není v onom stylu, který jistě všichni z bezpočtu
příběhů známe. Drobná poznámka: Netvor je zde celou dobu fešák, žádný ošklivec.
Autorka se v ději hodně opírá o
řeckou-římskou mytologii a její hrdiny, takže pokud toto období máte rádi,
pak si zde přijdete na své. Je to také příjemné zpestření a nečekané spojení,
které by si asi právě s pohádkou Kráska a zvíře dokázal představit jen
málokdo. Kupodivu ale funguje dobře.
V knize jsou tři hlavní postavy - Nyx, Laskavý pán neboli Ignifex
(což není jeho pravé jméno) a Stín. Hlavní
hrdinka se mi líbila, protože byla velmi realisticky podaná - uvážíme-li
její výchovu a to, k čemu byla odmala připravovaná. Rozhodně nebyla dokonalá
a VELICE se mi líbil nápad, že i ona byla svým způsobem zlomená a „pošramocená“
- měla v sobě nenávist a zlobu, avšak díky lásce a všem dalším událostem byla
schopná se s těmito vlastnostmi poprat. Ne se stát dokonalou a perfektní, jak nám tolikrát servírují právě
pohádky, ale lepší.
Ignifex byl jako „Netvor“ velmi
zajímavá postava. To, že on a Stín jsou jedna a ta samá bytost, mě sice napadlo,
ale líbilo se mi celkové pojetí jejich „oddělení“ a jejich historie. Také mě velmi bavilo sledovat každý jeho rozhovor s Nyx - užívala jsem si, jakým způsobem jejich
chemii autorka pojala, postupný rozjezd jejich vztahu, špičkování a facky (jsem
cvok na dobře mířené facky, které dávají hlavní hrdinky hlavním hrdinům, všimli
jste si? Jsem divná? Rozhodně :D) i to, že se v závěru obětoval on pro ni
a ona pro něj.
Musím se k něčemu přiznat: tak
docela jsem nepochopila historii celé Arkádie
a hermetických umění. Hech :-/ Také jsem moc nepobrala „účel“ Vlídných.
Na jednu stranu mi připadalo, že to jsou fakt zmetci, ale přitom jakoby jejich
počínání mělo nádech… spravedlnosti? Nevím. Mám dojem, že pokud bych si to
přečetla ještě jednou nebo nebyla tak „zažraná“ do interakcí mezi Nyx a
Ignifexem, určitě bych to pochopila lépe. Ale co chcete? Jsem to přece já (teď
promluvila má romantická duše :D).
Co se týče celkového porovnání
retellingů Krásky a zvířete, tak kniha Na lovu a tato Krutá krása jsou dle mého názoru nejlepší. Krutá krása je ale ze všech
rozhodně nejtemnější. Určitě bych ji nedoporučila čtenářům mladším 13 let.
Ovšem jinak ji doporučuji všem, kterým nevadí temnější nádech příběhů,
komplikovanější hlavní hrdinka a originálně sestavený svět.
A rozhodně musím pochválit nádhernou obálku - rovněž originální a současně perfektně tématická :-)
Krutá krása ode mě získává 4
* .
Text (kromě anotace): © Anne Leyyd
Obrázky: pinterest.com
ja mam retellingy rada, ale tak nejak me casto nedkazi potesit, vzdycky me tam neco zklame... :-/
OdpovědětVymazatu mě zatím převládají ty, co mě potěšily. ale jinak jsem náročný čtenář, takže je jen málo knih, které mě v ničem nezklamaly...
Vymazat