Pár slov o knize... - Letní dny a noci

Originální název: Summer Days and Summer Nights: Twelve Love Stories

Autoři: Stephanie Perkins, Leigh Bardugo, Nina Lacour, Libba Bray, Francesca Lia Block, Tim Federle, Veronica Roth, Jon Skovron, Brandy Colbert, Cassandra Clare, Jennifer E. Smith, Lev Grossman

Český překlad: Ivana Svobodová

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání originálu / ČR: 2016 / 2017

Počet stran: 408

Anotace:

Možná za to můžou ty dlouhé a líné dny, nebo je to možná to teplo, co lidi dohání k šílenství. Ať tak či tak, léto je tím správným časem na lásku. Letní dny a noci vám přináší 12 kouzelných prázdninových políbení od těch nejznámějších young adult autorů. Vytáhněte svou plážovou stoličku a nasaďte si sluneční brýle, máte před sebou dvanáct příběhů, ze kterých sálá letní nálada a do kterých se zamilujete. 

Pro fanoušky Dárku z pravé lásky, milovníky léta a čtenáře Stephanie Perkinsové!

========== ========== ==========

Související recenze:

Dárek z pravé lásky: dvanáct zimních políbení

Podobně jako u předešlé publikace ohodnotím nejprve každou povídku a poté celou knihu. Dopředu však předesílám, že jsem z knihy celkově byla více zklamaná než spokojená… Škoda.

Leigh Bardugo - Hlava, šupiny, jazyk, ocas (2,5 *)

Čtivě zpracované a kladně hodnotím i nevšední námět. Nicméně po Tváři vody mám opravdu už po krk „plazích“ romancí…

Nina Lacour - Konec lásky (2,5 *)

Dobrý styl psaní. Téma LGBT ale v četbě nevyhledávám, protože mám trochu potíž vcítit se do postav. Příběh mi nepřišel nějak zvlášť poutavý - zkrátka taková obyčejná povídka. Mrzelo mě, že autorka více nerozvinula (a především neuzavřela!) tu část, v níž se řešil Flořin vztah s mámou. To bylo zajímavé a po dočtení povídky mi to vážně chybělo.

Libba Bray - Poslední bitva v Krváku (odpad!)

Co TOTO bylo? Neskutečně dlouhá a neskutečně trhlá věc vydávající se za povídku. Nedočetla jsem ji. Už mám vyzkoušené, že pokud se v knize či příběhu objeví víc jak jednou slova označující plynové tělesné pochody, nebude to v celkovém rozměru stát za nic. A tato „povídka“ můj názor potvrdila. Víceméně se tam nedělo nic, co by mě jakkoliv zaujalo. A když jsem dočetla do čtvrtiny a viděla, KOLIK toho ještě zbývá, rozhodla jsem se, že s tím nebudu ztrácet čas. Stručně řečeno: katastrofa.

Francesca Lia Block - Zvrácená rozkoš (1*) 

Maximálně divné! Vůbec se mi to nelíbilo. Nejprve mi vadilo, že místo normálních jmen jsou postavy označeny pouze jedním písmenem. Snaha udělat příběh plastičtější a uvěřitelnější? Že postavami může být kdokoliv? Celé vyznění (nebo poselství) příběhu bylo příšerné a konec děsný. Ve zkratce: (pozor SPOILERY) dva lidi - vypadá to mezi nimi dobře a nadějně. Zničehonic se stane nehoda, při které se nikomu nic nestane. Ona mu řekne pravdu o zdravotním stavu svého táty a pak mu řádně neoplatí polibek. STŘIH - ona hned pak jde do klubu, potká kluka, jdou na párty, dá si kokain, vyspí se s ním. Svou spřízněnou duši už nikdy neuvidí. WHAT ON EARTH IS THIS? WHAT IS THE POINT?

Stephanie Perkins - Za devadesát minut zabočte na sever (5*)

Už jsem si začínala myslet, že zde nenajdu žádnou povídku, která by si zasloužila plný počet hvězd. Naštěstí jsem se mýlila. Tato povídka pro mě osobně byla neskutečně šíleně skvělým překvapením! S. Perkins nám totiž dopřála pokračování jedné z mých nejoblíbenějších povídek z 12 zimních políbení! Ano, setkali jsme se opět s Marigoldou a Severem. V duchu jsem metala radostná salta. Úžasná povídka, moc milá, čtivá, příjemná, letní a teprve první, která mě skutečně letně naladila a zahřála u srdce. Úžasná!!! Už jen kvůli této povídce jsem byla moc ráda, že jsem se k ní těmi předchozími prokousala.

Tim Federle - Suvenýry (3*)

Opět téma LGBT. Tato povídka se velmi dobře četla, byla taková... pěkná a milá, ale jinak nic závratného. Konec mě zklamal. Líbila se mi myšlenka o překonávání vlastního strachu.

Veronica Roth - Setrvačnost (3,5*)

Námět opravdu zajímavý! Možnost rozloučit se před smrtí s tím, na kom nám nejvíce záleží, naposledy si s ním promluvit… Určitě to vyvolává kupu námětů k zamyšlení. Veronica Roth se ale nezapře. Smutné, lehce depresivní. Neubránila jsem se srovnávání s Aliancí... A začínám čím dál silněji cítit, že pokud nebudu na 100 % vědět, že další kniha či příběh od ní NEBUDE depresivní, číst si ho nebudu.

Jon Skovron - Milostný labyrint (5*)

Tato povídka mě velice bavila a to hned od prvních lživých vět :D Šlo na ní vidět autorovu precizní vypsanost, to, jak si krásně pohrává s jazykem. Postavy byly skvěle uvěřitelně popsané, a ačkoliv bych nepředpokládala, že si je můžu tak rychle zamilovat, stalo se. Všechny příběhy všech dvojic v tomto příběhu mě neskutečně bavily. Bylo to milé, vtipné, každá věta si vysloužila mou plnou pozornost. Perfektní konec.

Brandy Colbert - Hodně štěstí a na shledanou (3*)

V této povídce jsem měla problém s hlavními postavami. Nedovedla jsem hlavní dvojici pořádně uvěřit jejich „vztah“ nebo vůbec jeho počátek. Námět vcelku dobrý - kluk a děvče se musí vyrovnat s tím, že jejich nejbližší rodinné příslušnice se do sebe zamilovaly, chtějí spolu začít žít, což znamená, že se odstěhují… Námět zajímavý, ale postavy mě nepřesvědčily…

Cassandra Clare - Zbrusu nová atrakce (4*)

C. C. se nezapřela. Lunapark, démoni. Styl psaní čtivý a postavy dobré. Moc mi nevyhovovalo prostředí lunaparku, nějak jsem se tam „necítila“. Nicméně příběh byl vystaven se vším všudy, takže to Cassandře prominu :D

Jennifer E. Smith - Tisíc způsobů, jak by se to všechno mohlo pokazit (5*)

J. E. Smith: typický dlouhý název díla a v příběhu několik zmínek o statistice :-) Skutečně sympatické postavy. Velmi se mi líbilo spojení autismu, randění, letního tábora. Bylo super, že to nebylo „pouze“ o puse, ale že sem autorka připojila i závažnější tématiku, kterou byla schopná podat velmi realisticky.

Lev Grossman - Mapa perfektních maličkostí (3*)

Námět této povídky mě skutečně nadchnul. Zaseknete se v čase a dokola opakujete žití v 1 dni. Spolu s vámi takto „ztroskotá“ ještě jeden člověk, do kterého se posléze zamilujete. Geniální. Bohužel celkové zpracování příběhu - na to, jak slibný a bohatý potenciál mělo, značně pokulhávalo. Rozhodně jsem čekala, že z něj autor vytěží víc. Konec mě opravdu hodně zklamal.

A jak tedy knihu hodnotím? Viděno vcelku a s odstupem, dopadly u mě Letní dny a noci hůře, než 12 zimních políbení. A přitom zde bylo TOLIK nadějných autorů. Takže pro mě za přečtení a čas stály pouze povídky od S. Perkinsové, J. E. Smithové a Jona Skovrona. Publikace mě zklamala, ačkoliv uznávám, že grafické zpracování bylo působivé. Vnitřek ale zachránit nemohlo.

Letní dny a noci ode mě získávají 3 *

Text (kromě anotace): © Anne Leyyd

Obrázky: pinterest.com

Město padlých andělů - Recenze na knihu

Série: Nástroje smrti 4 (4 of 6)

Originální název: The City of Fallen Angels
Autorka: Cassandra Clare

Český překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2011, v ČR 2014
Počet stran: 377

Anotace:

Válka skončila, Clary chodí s Jacem a snaží se stát dobrou lovkyní stínů. Nic ale není bez kazu. Simon má stále větší potíže, nemluvě o tom, že chodí se dvěma krásnými a nebezpečnými dívkami, které jedna o druhé nevědí. A na Clary s Jacem číhá jejich nejhorší noční můra…

Související recenze:

Nástroje smrti 1 - Město z kostí

Nástroje smrti 2 - Město z popela

Nástroje smrti 3 - Město ze skla

Můj názor:

Abych byla upřímná, pokračování této série jsem vůbec neměla v plánu si číst. Připadalo mi, že v Městě ze skla bylo řečeno a uděláno vše pro to, abych mohla mít pocit, že se kruh příběhu Lovců stínů uzavřel. Jenomže… to bych si nesměla číst Pekelné stroje a moje sestra by do mě musela přestat hučet. Což se nestalo a já se odhodlala a do zbývajících dílů se pustila. Jak to dopadlo? Následovně.

STYL PSANÍ

Od doby, kdy jsem dočetla Město ze skla uplynuly více jak 3 roky (neuvěřitelné!) a je tedy jisté, že se můj postoj ke stylu psaní autorů změnil. Pamatuji si totiž, že mi v prvních dílech trochu vadila rozvláčnost, s jakou Cassandra Clare popisovala jednotlivé scény. Když jsem však četla její knihy nyní, nic takového mi nepřišlo na mysl. Líbily se mi detaily, kterými příběh doplnila a umožnila tak hlubší čtenářský prožitek.

Autorka si stejně jako u předchozích knih zvolila er formu vyprávění z pohledu několika postav.

Co mě rozčilovalo, tak to, že v nynějším vydání (jakkoli krásné jsou obálky) se překladatelka či odpovědní redaktoři, rozhodli pro převedení textu do tak šíleně do očí bijících hovorových výrazů. Tyto knihy nejsou první, kde se tento „trend“ objevuje. A je to přitom hrozná škoda. Knihy ovlivňují naše myšlení, slovní zásobu, a pokud neustále vidím ty nespisované výrazy, opravdu mě to „blbne“. A to ani nemluvím o tom, co to musí dělat s mnohem mladší generací čtenářů. Takže toto mi požitek z četby kazilo, ale jinak nemám co vytknout.

POSTAVY

S údivem sobě vlastním jsem musela přiznat, že mě v tomto díle nerozčilovala žádná z postav. Měla jsem strach, že se děj ponese v duchu toho, že jedna postava bude skrývat něco před druhou neúměrně dlouhou dobu, a bude se nám tady odvíjet telenovelistická eskapáda zbytečných tajemství, ale nic takového se nestalo.

Všechny postavy si zachovaly „svou tvář“, ale současně se posunovaly ve svém vývoji dál.

Co se týče ústřední dvojice - Jace a Clary, tak se mi na nich líbilo, že před sebou netajili informace více než pár kapitol (tohle se ještě zvládnout dá). Jejich vztah se začal slibně rozvíjet, ačkoliv následné potíže, které se nevyhnutelně musely objevit, jím otřásly. Ale potěšilo mě, že se Jace nezachoval stylem všechno-si-vyřeším-sám.

Simon byl v tomto díle doslova na roztrhání :D Lehce mě znervóznil onen trojúhelník (Izzy-Simon-Maia) a to, jak dopadne, ale řešení bylo nasnadě. Elegantní. Simon je asi nejnormálnější a nejmilejší postava z celé série a je zhola nemožné ho nemít rád. Nevím čím to, ale v tomto díle jsem si jej oblíbila mnohem více, než v těch předchozích. Že by za to mohl fakt, že se přenesl přes Clary? Možná.

Potěšily mě i postavy Maiy a Jordana, které příběh doplnily a pěkně oživily.

Magnus byl opět nepřekonatelný. A Alek v závěru tohoto dílu hodně dospěl. I když nutno podotknout, že kvůli svým kopancům, ale i těch je v životě zapotřebí…

PŘÍBĚH

Do děje jsme se vrátili ve chvíli, kdy všechno vypadá zcela „normálně“. Svět Lovců stínů se začíná trochu usazovat po otřesu, který si prožil kvůli Valentýnovi a vše vypadá na nový a lepší začátek. Jenže poté se na scéně objeví Camille, každý chce mít Simona na své straně, někdo vraždí lidi, podsvěťany i Lovce stínů, Jace začínají pronásledovat znepokojivě živé sny a zdánlivý klid je „zažehnán“.

Trochu jsem se bála, že se děj bude točit převážně kolem Simona a jeho „nelehkého“ milostného života, jak tomu napovídala anotace, ale obavy byly zbytečné. V Městě padlých andělů se připravuje půda pro následující díly, čímž ovšem kniha neztrácí na zajímavosti. Naopak bylo velmi zajímavé sledovat, jak se Simon pere se svým nelehkým postem světlomilce s Kainovým znamením, jeho rozvíjejícími se vztahy, přátelstvím s Clary. Dále bylo zajímavé sledovat Alekův vztah s Magnusem, kterému Camille nasadila do hlavy nejednoho brouka.

SPOILER Jaceovo posednutí Lilith bylo o nervy! Chytře promyšlené. A hrozně se mi ulevilo, že se jim nakonec povedlo je zničit. To by ovšem nesměla být Cassandra Clare královnou cliffhangerů, protože o 5 minut později jsme zase byli v… háji zeleném. Nemůžu ani říct, jak jsem ráda, že jsem si tuto sérii četla s takovým zpožděním, protože čekat po tomto tak dlouho na pokračování… Brr.

Postava, která se objevila na konci, byla rozhodně nečekaná. Nicméně se s ní asi dalo počítat. Nemůžu říct, že bych byla ráda, ale neustálé ždrchance od mé sestry mě přivedly do bodu, kdy jsem byla opravdu zvědavá, co Sebastián chystá…

A ještě poznámka. Byla jsem opravdu moc ráda, že jsem si knihy četla v tom pořadí, v jakém jsem si je četla. Tedy nejprve první 3 díly Nástrojů smrti, poté Pekelné stroje a nakonec zbývající díly Nástrojů. Díky tomu jsem si zde tak neskutečně moc užívala propojení obou sérií, postavy i informace, náznaky… Zkrátka skvělé. A bratr Zachariáš… :-) každá zmínka o něm mě zahřála u srdce :-)

DOPORUČENÍ

Rozhodně doporučuji všem, kteří si oblíbili svět Lovců stínů. Sama jsem pochybovala, že by mě v něm ještě něco mohlo zaujmout a podívejte! :-)

Celkové hodnocení:

«««««

5 hvězd nedávám jen tak z nostalgie, ale protože si opravdu stojím za tím, že si je tento díl zaslouží. Cassandra Clare v něm zdařile zaplétá a rozplétá osudy všech hrdinů, přičemž do nich přimíchává další, tvoříc tak příběh, od kterého se nebudete moci odtrhnout. Pomyslnou „třešničku na dortu“ objevíte v závěru, kdy by si jeden už myslel, že nastane klid. Opak je však pravdou a vám nezbude nic jiného, než sáhnout po dalším dílu.

Město ze skla - Recenze na knihu

 

Série: Nástroje smrti 3 (3 of 6)
Originální název: City of Glass
Autorka: Cassandra Clare

Český překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2008, v ČR 2010
Počet stran: 448

Anotace:

Aby Clary zachránila život své matce, musí se vydat do Skleněného Města, dávného domova všech lovců stínů, přestože vstup do města bez povolení je proti Zákonu a porušení Zákona se trestá i smrtí.

A aby toho nebylo málo, dozví se, že Jace ji ve městě nechce a Simona uvrhli lovci stínů do vězení, jelikož jim upír, kterému neublíží sluneční světlo, připadá krajně podezřelý.

Clary postupně odhaluje další střípky z minulosti své rodiny a nalézá přitom spojence v tajemném lovci stínů – Sebastiánovi.

Valentýn sbírá veškeré své síly, aby jednou provždy zničil všechny lovce stínů a jediná šance, jak ho porazit, spočívá ve spolupráci s odvěkými nepřáteli. Dokáží však podsvětané a lovci stínů zapomenout na vzájemnou nenávist a bojovat za společnou věc?

Jace si uvědomuje, jak moc je ochoten kvůli Clary riskovat. Podaří se Clary získat vládu nad svými nově objevenými schopnostmi a zachránit Skleněné město?

Související recenze:

Nástroje smrti 1 - Město z kostí

Nástroje smrti 2 - Město z popela
Nástroje smrti 4 - Město padlých andělů
Nástroje smrti 5 - Město ztracených duší
Nástroje smrti 6 - Město nebeského ohně

Můj názor:

Po dvou předchozích dílech Nástrojů smrti, po jejichž dočtení jsem měla téměř totožný pocit – tedy bylo to fajn, ale pořád tomu chybělo to ono „něco“ – jsem nečekala, že by se něco odlišného odehrávalo u tohoto 3. dílu, který měl zřejmě tuto sérii (původně) uzavírat.

Po první čtvrtině jsem ale názor přehodnotila – tento díl ZCELA PŘEKONAL má očekávání a oba předchozí. Jednoznačně můžu říct, že je to (zatím) nejlepší díl celé série.

Na začátku jsme se setkali s Clary, která se rozhodla jet do Idrisu, aby našla Hadriána Močála, který jako jediný může její matku probudit ze spánku, do něhož se sama dostala, aby unikla Valentýnovým pokusům něco z ní dostat. Hadriána Močála ale není tak snadné najít, a proto je nutné, aby s Clary jela i Madeleine (přítelkyně její matky). To se vůbec nelíbí Jaceovi, protože je přesvědčený, že pokud se Clary do Skleněného Města dostane, bude ve velkých potížích kvůli svým schopnostem, kterými v minulém díle doslova rozmetala obrovskou Valentýnovu loď pomocí runy, kterou zcela nově vytvořila.

Všechno se zkomplikuje hned na začátku – Madeleine někdo zabije, Jace pozmění dobu odjezdu tak, aby o tom Clary nevěděla, naproti tomu je nucen sebou vzít Simona, který by jinak zemřel, protože na ně přesně v dobu, kdy prochází portálem do Idrisu, zaútočí Zavržení. Když se Clary dozví, že je Jace a Ligtwoodovi pryč, rozhodne se tam dostat na vlastní pěst. Pomocí runy vytvoří nový portál a nebýt Luka, který tam na poslední chvíli proskočí s ní, byla by mrtvá.

Nyní se nacházíme kolem strany 50. Zdá se vám to na tak málo stránek trochu moc děje a komplikací? No, měla jsem stejný pocit. Město ze skla mě nenechalo vydechnout. Stále se něco dělo - ať už v rovině citové, anebo té, kdy šlo spoustě postav o život, či se řešila záchrana všech obyvatel podsvěta…

Tento díl byl nabitý k prasknutí - plný akce, dobrodružství, napětí, záhad a jejich postupným rozuzlením. Spousta věcí KONEČNĚ zapadla na své místo.

Docela jsem si kladla otázku, proč Cassandra Clare ságu tímto skvostným dílem neukončila. Ovšem na druhou stranu jsem ráda, že se s Jacem, Clary, Simonem, Isabelou, Alekem, Magnusem a dalšími ještě nemusím natrvalo loučit.

Novou postavou - Sebastiánem - jsem se pěkně nechala tahat za nos, stejně jako všichni ostatní. Kromě Jace samozřejmě. Jeho charakter byl vskutku dobře promyšlený. Těším se na něj v pokračování a jsem opravdu zvědavá, co se z něj vyvrbí.

Jace – opět jedna z těch nejlepších a nejoriginálnějších postav, na jaké jsem v knihách či filmech narazila. Podobně bezkonkurenční jako Xemerius ze série Drahokamy.

Ten, koho zabili, mi naprosto vyrazil dech, jelikož jsem opravdu ZROVNA TUHLE oběť nečekala. Naopak jsem byla přesvědčená, že život této postavy bude 100 % ušetřen, ale bohužel…

Závěr byl epický, hodný pro ukončení jedné velké dějové etapy této ságy.

Sérii Nástrojů smrti vám můžu jen vřele doporučit - i když mě osobně štvala ta věc se sourozenectvím. Tohle mi zkazilo polovinu dojmu z knihy, a to i přesto, že to byl jeden z hlavních bodů příběhu, který se v tomto díle vybarvil tak, jak jsem nečekala. Rozuzlení, na které asi těžko někdo přišel a přesně tak by to mělo být. Spisovatel by měl UMĚT čtenáře překvapit a nedovolit jim uhodnout děj o xy stran dopředu. A to se Cassanře Clare opravdu povedlo.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Přestože byla Clary přímo posedlá myšlenkou, že musí najít Hadriána Močála, a to už od chvíle, kdy jí Madeleine řekla jeho jméno, nikdy si neudělala čas na to, aby se pokusila představit si, jak by asi mohl vypadat. Kdyby se nad tím zamyslela, nejspíš by si ho představila jako velkého muže s vousy. Vypadal by jako viking a měl by mohutná, široká ramena.

Avšak muž, který se objevil ve dveřích domku, byl vysoký a štíhlý a měl krátké tmavé vlasy, které mu trčely kolem hlavy. Na sobě měl zlatou síťovanou vestu a hedvábné kalhoty od pyžama. S mírným zájmem se zadíval na Clary a lehce u toho potahoval z neuvěřitelně velké dýmky. Jako viking sice vůbec nevypadal, Clary ho však okamžitě a bez potíží poznala.

Magnus Bane.

„Ale…“ Sebastián vypadal stejně překvapeně jako Clary. S lehce pootevřenými ústy zůstal zírat na Magnuse a po tváři se mu rozlil nechápavý výraz. Nakonec vykoktal: „Vy jste… Hadrián Močál? Ten čaroděj?“

Magnus si vytáhl z úst dýmku. „No, rozhodně nejsem Hadrián Močál, ten exotický tanečník.“

„Já…“ Sebastiánovi se zřejmě nedostávalo slov. Clary si nebyla jistá, co čekal, ale nedalo se popřít, že Magnus je na první pohled opravdu velké sousto. „Doufali jsme, že byste nám mohl pomoci. Já jsem Sebastián Verlac a tohle je Clarissa Morgensternová – její matka je Jocelyn Fairchildová- “

„Mě nezajímá, jak se jmenuje její matka,“ nenechal ho domluvit Magnus. „Nepřijímám neohlášené návštěvy. Přijďte někdy jindy. Hodilo by se mi to třeba napřesrok v březnu.“

„Napřesrok v březnu?“ Sebastián se zatvářil zděšeně.

„Máte pravdu, to není ono,“ řekl Magnus. „Březen bývá deštivý. Co takhle červen?“

Sebastián se napřímil. „Myslím, že nechápete, jak moc je tohle důležité - “

„Sebastiáne, vykašli se na to,“ zasáhla Clary a znechuceným tónem. „Jenom si z tebe utahuje. Stejně nám nemůže pomoct.“

Sebastián se zatvářil ještě zmateněji. „To tedy nechápu, proč by nám nemohl - “

„Tak dost, to už stačí,“ prohlásil Magnus a lusknul prsty.

Sebastián na místě ztuhl, se stále otevřenými ústy a napřaženou rukou.

„Sebastiáne!“ Clary se k němu natáhla a dotkla se ho, byl však strnulý jako socha. Jen sotva postřehnutelné stoupání a klesání jeho hrudníku napovídalo, že je ještě vůbec naživu. „Sebastiáne?“ oslovila ho znovu, avšak zcela zbytečně. Nejasně tušila, že ji vůbec nevidí ani neslyší. Otočila se k Magnusovi. „Nemůžu uvěřit tomu, co jste právě udělal. Co máte za problém? Copak vám ta věc, co si tady pokuřujete, rozpustila mozek? Sebastián je přece na naší straně.“

„Clary, drahoušku, já ale nejsem na ničí straně,“ vysvětlil jí Magnus a máchnul přitom ve vzduchu dýmkou. „A upřímně řečeno, je to tvoje vina, že jsem ho musel na chvilku zmrazit. Vždyť jsi mu skoro řekla, že nejsem Hadrián Močál.“

„To proto, že nejste Hadrián Močál.“

Magnus vyfouknul z úst obláček dýmu a zamyšleně se na ni zadíval přes kouřovou clonu. „Pojď dovnitř,“ vyzval ji. „Něco ti ukážu.“

Obrázky: google.com

Město z popela - Recenze na knihu

Série: Nástroje smrti 2 (2 of 6)

Originální název: City of Ashes
Autorka: Cassandra Clare

Český překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2008, v ČR 2010
Počet stran: 392

Anotace:

Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život vrátil do normálních kolejí. Ale co je vůbec normální, když jste Lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte obyvatele podsvěta, jako jsou vlkodlaci, upíři a víly?

Kdyby se Clary obrátila ke světu Lovců stínů zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít, obzvláště její pohledný, avšak nesnesitelný znovunalezený bratr Jace. Navíc jediný způsob, jak by mohla Clary pomoci své matce, je najít Valentýna, nebezpečného a zákeřného Lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.

V napínavém pokračování románu Město z kostí Cassandra Clareová vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde moc znamená pokušení a láska s sebou vždy přináší nebezpečí.

Související recenze:

Nástroje smrti 1 - Město z kostí
Nástroje smrti 3 - Město ze skla

Nástroje smrti 4 - Město padlých andělů
Nástroje smrti 5 - Město ztracených duší
Nástroje smrti 6 - Město nebeského ohně

Můj názor:

Pokud jste si přečetli mou recenzi k předchozímu dílu, pak víte, že jsem se k této 2. knize nehrnula s takovým nadšením. Hlavně kvůli tomu, jak dopadl 1. díl.

Nicméně jsem si řekla, že snad spisovatelka přijde k rozumu a během tohoto pokračování KONEČNĚ OSVĚTLÍ celou (mě tak iritující) situaci se sourozenectvím a ne-sourozenectvím. Ovšem… bohužel :-(

Jak jsem psala minule, tak jsem si na netu musela najít, jak je to doopravdy, protože jsem myslela, že mě jinak klepne. Opravdu nemám ráda, když se čtenář tahá za nos. V něčem jiném klidně! Beru cokoliv JINÉHO KROMĚ – čachrů ve vztahu Jace a Clary. Už ne, prosím, dost!

Ale už opustím to, co mě opravdu štvalo a půjdu ke knize celkově. Cassandra Clare si stále drží svou nastavenou laťku. V knize je spousta humoru (díky, Jaci!), napínavých, dobrodružných a akčních pasáží. Děj je složitý, propletený a dokonale propojený… Postavy se nám pěkně vyvíjí… Mění se určité vztahy. Mění se dokonce i samotné postavy! Zkrátka se jako čtenář nenudíte. Sem tam jsem si sice říkala, že bych uvítala svižnější tempo, ale chápu, že je nutné (aby čtenář pochopil) spoustu věcí vysvětlit a doplnit. Zkrátka je to příběh se vším všudy.

Celkem 2x jsem autorku chtěla opravdu zakousnout, a to kvůli Simonovi. Připravila mi kvůli němu menší šok. Poprvé jsem si říkala „snad nééé“ ale podruhé už jsem se vážně smiřovala s tím, že je pryč nadobro.

Jace – stejně jako v prvním dílu: tahoun příběhu, jedna z nejzajímavějších postav, pořád arogantní (ještěže tak! :-)) Jeho humor jsem si zamilovala stejně jako jeho postavu.

K mým dalším oblíbencům se zařadil Luke. Jeho postavu mám taky moc ráda a upřímně: tak skvělého vlkodlaka jsem ještě neviděla :-)

Na 3. díl se těším, i když jsem si řekla, že si dám od Nástrojů smrti chvíli pauzu. A PEVNĚ DOUFÁM, že už Cassandra Clare konečně PŘESTANE mučit Jace i Clary tím hrozným sourozeneckým prokletím. Opravdu, kdyby tam nebylo tohle, mám pocit, že bych dala 5 hvězd, ale za toto dávám OPĚT „pouze“ 4.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Šla ke dřezu a lehce mu položila ruku na záda. Přes tenké bavlněné tričko ucítila ostré výstupky obratlů a zapřemýšlela, jestli Simon nezhubnul. Při pohledu na něj to nepoznala, protože dívat se na Simona bylo jako dívat se do zrcadla. Když člověk něco vidí každý den, jen těžko postřehne drobné změny vzhledu. „Jsi v pořádku?“

Prudkým pohybem zápěstí zatavil vodu. „Jasně. Nic mi není.“

Položila mu prst ze strany na tvář a otočila jeho obličej k sobě. Potil se a tmavě hnědé vlasy, které mu padaly do čela, se mu lepily na kůži, i když pootevřeným oknem proudil do kuchyně chladný vzduch. „Nevypadáš dobře. Je to kvůli tomu filmu?

Neodpověděl.

„Promiň. Neměla jsem se smát, já jenom - “

„Copak ty si to nepamatuješ?“ Mluvil chraplavým hlasem.

„Já…“ Clary se odmlčela. Když se pokusila na tu noc vzpomenout, vybavily se jí jen rozmazané záblesky plné úprku, krve a potu, stínů zahlédnutých skrze dveře, dlouhých pádů prostorem. Pamatovala si bílé obličeje upírů, které na temném pozadí vypadala jako vystřižené z papíru, a vzpomínala si také, jak ji Jace držel a něco jí chraptivě křičel do ucha. „Ani ne. Mám v tom docela zmatek.“

Podíval se někam za ni a pak zase rychle zpět. „Nezdám se ti jinej?“ zeptal se.

Zvedla pohled a podívala se mu do očí. Měly barvu černé kávy – ne úplně černou, ale sytě hnědou s nádechem šedé nebo oříškové. Zdá se jí jiný.Možná byla z jeho chování od chvíle, kdy zabil vyššího démona Abaddona, cítit větší sebejistota. Ale také na něm byla znát určitá ostražitost, jako by na něco čekal nebo něco vyhlížel. Toho si předtím všimla na Jaceovi. Možná to bylo jen vědomí smrtelnosti. „Pořád jsi Simon.“

Přivřel oči, jakoby úlevou, a když spustil řasy dolů, všimla si, jak má najednou vystouplé lícní kosti. Určitě musel zhubnout, pomyslela si a chystala se to i říct, když tu se najednou Simon sklonil a políbil ji.

Obrázky: google.com

Město z kostí - Recenze na knihu

(se všemi těmito obálkami se můžete u 1. dílu Nástrojů smrti setkat)

Série: Nástroje smrti 1 (1 of 6)

Originální název: City of Bones   
Autorka: Cassandra Clare

Český překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2007, v ČR 2009
Počet stran: 408

Anotace:

Když se 15iletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy. Takové, kterou navíc spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvé tělo pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk?

Zde se Clary poprvé setká s Lovci stínů, bojovníky, kteří mají svět chránit před démony. Během 24 hodin je Clary vtažena do jejich světa, její matka zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou „vnitřní zrak“?

To by rádi věděli i Lovci stínů…

Zábavné, odvážné, neotřelé fantasy od Cassandy Clareové slibuje svým čtenářům strhující čtení s nímž nebudou chtít přestat.

Související recenze:

Nástroje smrti 2 - Město z popela

Nástroje smrti 3 - Město ze skla
Nástroje smrti 4 - Město padlých andělů
Nástroje smrti 5 - Město ztracených duší
Nástroje smrti 6 - Město nebeského ohně

Můj názor:

K této knize jsem se dostala díky traileru na stejnojmenný film, který mě opravdu hodně zaujal. Do čtení jsem se tedy vrhla s nadšením.

Velmi se mi líbí autorčin styl psaní, její popisy, velké množství různorodých postav, které jsou VELMI dobře propracované. Každá z nich má své místo, jasně daný post v příběhu, a bez té či oné by to nebylo to ono a něco (někdo) by tam chybělo (chyběl).

Kromě té různorodosti postav se mi na nich také líbí jejich, dalo by se říct, mnohovrstevnost. Nejlepší by asi bylo přirovnání k cibuli. V různých scénách se odhalují různé, nové vlastnosti jednotlivých postav a vy je díky tomu můžete lépe poznat, více se o nich dozvědět a pochopit je.

Možná, že se vám toto zdá přirozené a nechápete, proč to tady tak vyzdvihuji, ale toto je jedna z mála knih (příběhů), v nichž jsem si toho všimla nějak výrazněji, a zaujalo mě to. Pokud se do knih začtete, možná si toho všimnete též ;-)

Z postav si mě (nečekaně :D) nejvíce získal Jace. Jeho postava mi přijde jako tahoun (nebo přinejmenším jeden z hlavních tahounů) celého příběhu. A to i přesto, že se po většinu děje chová jako arogantní narcista. Mám ho zkrátka moc ráda a jeho přítomnost celý příběh okořeňuje, každá scéna s ním stojí za to. Jeho ironické poznámky a klackovství mě neskutečně baví. Vzpomněla jsem si při tom na Gideona (ze série Drahokamy od Kerstin Gier). A ačkoliv mám Gideona raději, Jace se pomyslně dostal na příčku hned za ním.

Jako celek mě příběh opravdu zaujal, ale od určité doby (asi od té, kdy jsem dočítala ke konci) mi začínal připadat takový… ne nudný, ale spíš plytký, zbytečně táhlý. Opravdu nevím, jak lépe to popsat.

Největší zásluhu na tom má fakt, že se POŘÁD NEVÍ, kdo je čí otec či sourozenec.

Na konci knihy jsem skřípala zuby, a zírala do zdi a pořád dokola jsem si opakovala: „To jako fakt? To jako opravdu? Děláte si srandu?“

Zkrátka mi tento nejasný fakt v knize vadí. Možná, že kdyby byl jen JEDENKRÁT, tak bych to skousla. Opravdu mám ráda překvapení a nečekané zvraty, ale za TENHLE jsem autorku chtěla zapleštit. Upřímně přiznávám, že jsem po dočtení byla tak naštvaná, že jsem to nevydržela a dala se do hledání na netu, abych přišla na to, jak to tedy je doopravdy. Jak jsem se to dozvěděla, sice se mi ulevilo, ale zkazilo mi to víc jak polovinu chuti do čtení dalšího dílu. Na ten jsem se sice hned vrhla, ale opravdu s O DOST MENŠÍM nadšením, než do prvního.

Nicméně ačkoliv mě to tak NAŠTVALO, nemůžu dát jinak než 4 hvězdy, protože kniha je opravdu propracovaná, dobře napsaná. A někomu to, co mě tak bytostně vadí, může naproti tomu vyhovovat. I když pokud to je čtenářka ženského pohlaví, tak o tom silně pochybuji, ale kdo víc, co? :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

Kousek dál ve vagónu metra seděly na oranžových sedačkách dvě dospívající dívky a společně se chichotaly. Byl to ten druh holek, které Clary na Střední škole svatého Xaviera nikdy nemohla vystát a které se vyznačovaly růžovými sandály a umělým opálením. Clary na okamžik zpozorněla, jestli se nesmějí jí, ale pak si překvapeně uvědomila, že pozorují Jace.

Vzpomněla si na dívku, která se v kavárně dívala na Simona. Holky mají ve tváři pokaždé takový zvláštní výraz, když se jim někdo líbí. Po tom všem, co se stalo, už skoro zapomněla, že Jace opravdu vypadá dobře. Neměl sice Alekovy jemné rysy, připomínající portréty na medailoncích, jeho tvář však byla zajímavější. V denním světle měly jeho oči barvu zlatavého sirupu a… dívaly se přímo na ni. Zvedl jedno obočí: „Můžu ti nějak pomoct?“

Clary se k ženskému pokolení zachovala jako zrádkyně. „Ty holky na druhým konci vagónu se na tebe dívají.“

Jace nasadil výraz čirého uspokojení. „Jistě že se dívají,“ řekl. „Jsem totiž neuvěřitelně přitažlivý.“

„Už ti někdo řekl, že přitažlivá vlastnosti je taky skromnost?“

„To říkají jenom ti oškliví,“ sdělil jí Jace. „Svět bude možná jednou patřit pokorným, teď ho ale mají pod palcem sebevědomí. Jako jsem já.“ Mrkl na dívky, které se zachichotaly a zakryly si obličeje vlasy.

Clary si povzdechla. „Jak to, že tě vidí?“

„Iluze jsou dost nepříjemné. Někdy se nám prostě nechce je používat.“

Příhoda s dívkami v metru mu očividně zvedla náladu. Když vystoupili z metra a vydali se do kopce ke Claryinu bytu, vytáhl z kapsy jedno andělské ostří, začal si je proplétat mezi prsty a u toho si něco broukal.

„Nemůžeš toho nechat?“ zeptala se Clary. „Je to protivný.“

Jace si začal broukat hlasitěji. Bylo to takové hlasité, melodické broukání, něco mezi písní Hodně štěstí, zdraví a vojenským pochodem.

„Promiň mi tu facku,“ řekla.

Přestal broukat. „Buď ráda, že jsi praštila mě, a ne Aleka. Ten by ti to vrátil.“

„Stejně vypadá, jako by na to celou dobu čekal,“ poznamenala Clary a nakopla prázdnou plechovku, která jí ležela v cestě. „Jakže vám to Alek řekl? Para cosi?“

„Parabátai,“ opravil ji Jace. „To znamená dvojici válečníků, kteří spolu bojují a jsou si blíž než bratři. Alek není jenom můj nejlepší přítel. Naši otcové byli v mládí parabátai. Jeho otec je můj kmotr, proto u nich bydlím. Jsou moje adoptivní rodina.“

„Ale příjmením se nejmenuješ Lightwood.“

„Ne,“ řekl Jace a Clary se chystala zeptat, jak se tedy jmenuje, už ale došli k jejímu domu a jí začalo bít srdce tak nahlas, že to snad muselo být slyšet na kilometry daleko. V uších jí hučelo a dlaně měla vlhké potem. Zastavila se u zimostrázového živého plotu a pomalu zvedla oči.

Obrázky: google.com