Město padlých andělů - Recenze na knihu

Série: Nástroje smrti 4 (4 of 6)

Originální název: The City of Fallen Angels
Autorka: Cassandra Clare

Český překlad: Eva Maršíková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2011, v ČR 2014
Počet stran: 377

Anotace:

Válka skončila, Clary chodí s Jacem a snaží se stát dobrou lovkyní stínů. Nic ale není bez kazu. Simon má stále větší potíže, nemluvě o tom, že chodí se dvěma krásnými a nebezpečnými dívkami, které jedna o druhé nevědí. A na Clary s Jacem číhá jejich nejhorší noční můra…

Související recenze:

Nástroje smrti 1 - Město z kostí

Nástroje smrti 2 - Město z popela

Nástroje smrti 3 - Město ze skla

Můj názor:

Abych byla upřímná, pokračování této série jsem vůbec neměla v plánu si číst. Připadalo mi, že v Městě ze skla bylo řečeno a uděláno vše pro to, abych mohla mít pocit, že se kruh příběhu Lovců stínů uzavřel. Jenomže… to bych si nesměla číst Pekelné stroje a moje sestra by do mě musela přestat hučet. Což se nestalo a já se odhodlala a do zbývajících dílů se pustila. Jak to dopadlo? Následovně.

STYL PSANÍ

Od doby, kdy jsem dočetla Město ze skla uplynuly více jak 3 roky (neuvěřitelné!) a je tedy jisté, že se můj postoj ke stylu psaní autorů změnil. Pamatuji si totiž, že mi v prvních dílech trochu vadila rozvláčnost, s jakou Cassandra Clare popisovala jednotlivé scény. Když jsem však četla její knihy nyní, nic takového mi nepřišlo na mysl. Líbily se mi detaily, kterými příběh doplnila a umožnila tak hlubší čtenářský prožitek.

Autorka si stejně jako u předchozích knih zvolila er formu vyprávění z pohledu několika postav.

Co mě rozčilovalo, tak to, že v nynějším vydání (jakkoli krásné jsou obálky) se překladatelka či odpovědní redaktoři, rozhodli pro převedení textu do tak šíleně do očí bijících hovorových výrazů. Tyto knihy nejsou první, kde se tento „trend“ objevuje. A je to přitom hrozná škoda. Knihy ovlivňují naše myšlení, slovní zásobu, a pokud neustále vidím ty nespisované výrazy, opravdu mě to „blbne“. A to ani nemluvím o tom, co to musí dělat s mnohem mladší generací čtenářů. Takže toto mi požitek z četby kazilo, ale jinak nemám co vytknout.

POSTAVY

S údivem sobě vlastním jsem musela přiznat, že mě v tomto díle nerozčilovala žádná z postav. Měla jsem strach, že se děj ponese v duchu toho, že jedna postava bude skrývat něco před druhou neúměrně dlouhou dobu, a bude se nám tady odvíjet telenovelistická eskapáda zbytečných tajemství, ale nic takového se nestalo.

Všechny postavy si zachovaly „svou tvář“, ale současně se posunovaly ve svém vývoji dál.

Co se týče ústřední dvojice - Jace a Clary, tak se mi na nich líbilo, že před sebou netajili informace více než pár kapitol (tohle se ještě zvládnout dá). Jejich vztah se začal slibně rozvíjet, ačkoliv následné potíže, které se nevyhnutelně musely objevit, jím otřásly. Ale potěšilo mě, že se Jace nezachoval stylem všechno-si-vyřeším-sám.

Simon byl v tomto díle doslova na roztrhání :D Lehce mě znervóznil onen trojúhelník (Izzy-Simon-Maia) a to, jak dopadne, ale řešení bylo nasnadě. Elegantní. Simon je asi nejnormálnější a nejmilejší postava z celé série a je zhola nemožné ho nemít rád. Nevím čím to, ale v tomto díle jsem si jej oblíbila mnohem více, než v těch předchozích. Že by za to mohl fakt, že se přenesl přes Clary? Možná.

Potěšily mě i postavy Maiy a Jordana, které příběh doplnily a pěkně oživily.

Magnus byl opět nepřekonatelný. A Alek v závěru tohoto dílu hodně dospěl. I když nutno podotknout, že kvůli svým kopancům, ale i těch je v životě zapotřebí…

PŘÍBĚH

Do děje jsme se vrátili ve chvíli, kdy všechno vypadá zcela „normálně“. Svět Lovců stínů se začíná trochu usazovat po otřesu, který si prožil kvůli Valentýnovi a vše vypadá na nový a lepší začátek. Jenže poté se na scéně objeví Camille, každý chce mít Simona na své straně, někdo vraždí lidi, podsvěťany i Lovce stínů, Jace začínají pronásledovat znepokojivě živé sny a zdánlivý klid je „zažehnán“.

Trochu jsem se bála, že se děj bude točit převážně kolem Simona a jeho „nelehkého“ milostného života, jak tomu napovídala anotace, ale obavy byly zbytečné. V Městě padlých andělů se připravuje půda pro následující díly, čímž ovšem kniha neztrácí na zajímavosti. Naopak bylo velmi zajímavé sledovat, jak se Simon pere se svým nelehkým postem světlomilce s Kainovým znamením, jeho rozvíjejícími se vztahy, přátelstvím s Clary. Dále bylo zajímavé sledovat Alekův vztah s Magnusem, kterému Camille nasadila do hlavy nejednoho brouka.

SPOILER Jaceovo posednutí Lilith bylo o nervy! Chytře promyšlené. A hrozně se mi ulevilo, že se jim nakonec povedlo je zničit. To by ovšem nesměla být Cassandra Clare královnou cliffhangerů, protože o 5 minut později jsme zase byli v… háji zeleném. Nemůžu ani říct, jak jsem ráda, že jsem si tuto sérii četla s takovým zpožděním, protože čekat po tomto tak dlouho na pokračování… Brr.

Postava, která se objevila na konci, byla rozhodně nečekaná. Nicméně se s ní asi dalo počítat. Nemůžu říct, že bych byla ráda, ale neustálé ždrchance od mé sestry mě přivedly do bodu, kdy jsem byla opravdu zvědavá, co Sebastián chystá…

A ještě poznámka. Byla jsem opravdu moc ráda, že jsem si knihy četla v tom pořadí, v jakém jsem si je četla. Tedy nejprve první 3 díly Nástrojů smrti, poté Pekelné stroje a nakonec zbývající díly Nástrojů. Díky tomu jsem si zde tak neskutečně moc užívala propojení obou sérií, postavy i informace, náznaky… Zkrátka skvělé. A bratr Zachariáš… :-) každá zmínka o něm mě zahřála u srdce :-)

DOPORUČENÍ

Rozhodně doporučuji všem, kteří si oblíbili svět Lovců stínů. Sama jsem pochybovala, že by mě v něm ještě něco mohlo zaujmout a podívejte! :-)

Celkové hodnocení:

«««««

5 hvězd nedávám jen tak z nostalgie, ale protože si opravdu stojím za tím, že si je tento díl zaslouží. Cassandra Clare v něm zdařile zaplétá a rozplétá osudy všech hrdinů, přičemž do nich přimíchává další, tvoříc tak příběh, od kterého se nebudete moci odtrhnout. Pomyslnou „třešničku na dortu“ objevíte v závěru, kdy by si jeden už myslel, že nastane klid. Opak je však pravdou a vám nezbude nic jiného, než sáhnout po dalším dílu.