Zdravím vás po delší době a přináším další z mini-recenzí! Tentokrát na opěvovanou knihu Důvod dýchat od Rebeccy Donovan a povídkovou knihu Krvavé ostří ze světa Skleněného trůnu od Sarah J. Maas.
Série: Dýchání 1 (1 of 3)
Originální název: Reason to Breathe
Autorka: Rebecca Donovan
Český překlad: Daniela Krolupperová
Nakladatelství: Lucka Bohemia
Rok vydání: 2011, v ČR 2015
Počet stran: 448
Autorka: Rebecca Donovan
Český překlad: Daniela Krolupperová
Nakladatelství: Lucka Bohemia
Rok vydání: 2011, v ČR 2015
Počet stran: 448
Anotace:
V poklidném městě
Weslyn, kde se většina lidí stará jen o to, zda jsou vidět a s kým, by se Emma
Thomasová nejraději stala neviditelnou. Patří k nejlepším studentům, ale má
spoustu starostí, aby zůstala nenápadná a nevzbudila žádnou pozornost. Musí
nosit dlouhé rukávy, aby zakryla své modřiny a nikdo nezjistil, jak vzdálený je
její skutečný život od dokonalosti.
Jednoho dne však
vstoupí do jejího života láska. A ta ji donutí si uvědomit, že i ona je člověk
a zaslouží si plnohodnotný život - a to i za cenu odhalení strašného tajemství,
které se zoufale snaží skrývat.
Příběh jedné dívky o
lásce, která mění životy, o nevýslovné krutosti a nečekané šanci na vykoupení
se z pekla.
Můj názor:
Když
jsem si přečetla anotaci, okamžitě mě zaujala a s velkou chutí jsem se do příběhu
pustila. Nyní po dočtení mohu říct, že pokud to vezmu obecně, tak je na knize nejlepší
právě ta anotace.
Rebecce Donovan nelze
upřít čtivost - píše dobře, lehce, svižně. Nicméně vzhledem k tématu, jaké si vybrala
(domácí násilí), bylo pojetí celého
příběhu jednoduše ŠPATNÉ a velmi NEREALISTICKY podané. Což je ohromná
škoda, protože námět sice není až tak originální, ale rozhodně má obrovský
potenciál. Za předpokladu, že se správně uchopí, by se z něj dal „vytřískat“
skutečně srdcervoucí příběh, který by si ono označení „bestseller“ opravdu
zasloužil.
První
kapitoly byly dobré, jenže poté se děj začal sunout směrem na háj zelený.
Nevím, jak velký si autorka dělala průzkum či jak dané problematice rozumí, ale
asi to nebude nic slavného.
Jednou
z nejméně uvěřitelných součástí příběhu byla právě násilnice Carol (Emmina
teta) a její chování. Často Emmu zmlátila bez důvodu, prostě jen proto, že „šla
kolem“. Sem tam sice bylo napsané, že měla náročnou práci, ale nikdy
nebylo zmíněno, co přesně je v její práci tak šíleně náročné či
stresující, aby se to dalo brát jako příčina násilí tohoto kalibru. Přišlo mi,
že autorka tyto pasáže zasadila téměř „na efekt“.
Dále
se mi zdálo nelogické to, že a) Carol
Emmě dovolovala, aby tak ČASTO přespávala u Sary, b) aby ji Sara nebo Evan či další spolužáci vozili domů, c) aby dokonce sama stála o to, aby Emma
na čas bydlela u Sary. Navíc soudě dle názorů dalších čtenářů to nebylo divné
jen mě.
Co
příběh hodně pohřbilo, tak fakt, že autorka tolik desítek stran zaplnila
popisem návštěv x a y různých party, na které Emma chodila. Naprostá a zcela NEHORÁZNÁ
nuda. Žádný posun v ději nebo vývoji postav. Po tolika knihách s YA tématikou
dovedu strávit 1 - 2 party za knihu, ale tolik! - to už je opravdu přes míru. Navíc
je opravdu divné, že se ke Carol za celou knihu nedoneslo, kam Emma tak často
chodí, když „přespává“ u Sary.
Kamenem
úrazu byla Emma jako hlavní hrdinka. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, pak
by to bylo: OTRAVNÁ. Její chování bylo nelogické, praštěné a často bych ji dala
ránu. To, že z Evana (nelogicky) přeskočila na Drewa, mi přišlo nesmyslné
a hlavně ZBYTEČNÉ. Snad jen aby se děj něčím ozvláštnil. A když se pak konečně
dali napevno dohromady, tak mi to bylo vcelku i jedno. Z jejich vztahu na
mě nic nepřeskočilo. Jako dvojice mi už dávno zapadli mezi tu kupu průměrných,
ničím nevýrazných párů a postav.
Vezmu-li
to celkově, pak ve mně kniha nevyvolala téměř žádné emoce, a to z jednoho prostého
důvodu: nedovedla jsem postavám ani příběhu uvěřit. Je to sice příšerné téma a
autorka se vehementně snažila udělat z hrdinky opravdovou chuděru, která
všechnu tuhle hrůzu musí přetrpět a den za dnem ji překonávat, ale… nebylo to
ono. Možná to bude znít divně a necitelně, ale přece pokud se máte do postavy
zamilovat, musí být velmi dobře napsaná a mít jisté charakterové vlastnosti, jež
oceňujete. Stejně tak i padouši musí být uvěřitelní a jejich zloba nemůže být
jen proto, aby BYLA. Musí někde pramenit a projevovat se musí tak, aby to
nebylo jen „na povel“ autora.
Takže
jakkoliv se Rebecca Donovan snažila ze mě vyždímat emoce a dotlačit mě k
fandění hlavní hrdince, dosáhla přesného opaku. Byla jsem neskutečně ráda, když jsem dočetla a měla knihu z krku - což jak každý čtenář ví, není ten ideální pocit, který byste po dočtení dobré knihy chtěli mít.
Co
se týče konce, tak na ten jsem zírala s pootevřenou pusou - nikoli však v pozitivním
slova smyslu. Konec byl zkrátka… mimózní. Pokud by se ukázalo, že Carol trpí
nějakou psychickou poruchou, pak bych nad tím snad přimhouřila oči. Jinak ale
nedovedu pochopit, co Carol čekala, že se stane, až / když Emmu zabije… Zkrátka
mi to zase přišlo nereálné, umělé…
Nejprve
jsem byla nakloněna tomu, že si pokračování přečtu, ale poté, co jsem si
přečetla anotace obou zbývajících dílů, jsem došla k názoru, že s touto
sérií nemíním ztrácet čas.
Za
sebe vám tedy tuto knihu (potažmo sérii) rozhodně nedoporučuji. Snad jen v případě,
že by vás bavilo číst si něco, co postrádá notnou dávku logiky, a užíváte si
popisy mladických party (se vším co k tomu „patří“).
V konečném
hodnocení se přikláním k velmi SLABÝM 3 *
Celkové hodnocení:
«««««
Autorce této knihy se
nedá upřít čtivý styl psaní, nicméně ani ten nejlepší styl nezachrání chatrný a
značně pokulhávající děj. Hlavní postavy jsou dost nevýrazné v čele s
hlavní hrdinkou, jejíž jednání je otravné a nelogické. Zcela nelogicky je zde
podaný i „hlavní padouch“, takže scény, které by ve čtenáři měly vyvolat účast
a soucit vycházejí naprázdno.
Knihu nedoporučuji a
pokračování si číst opravdu nehodlám.
Série: Skleněný trůn 0,1 - 0,5 (0,1-0,5 of 7)
Originální název: The Assassin's Blade
Autorka: Sarah J. Maas
Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014, v ČR 2017
Počet stran: 408
Originální název: The Assassin's Blade
Autorka: Sarah J. Maas
Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014, v ČR 2017
Počet stran: 408
Anotace:
Celaena Sardothien je
nejobávanější zabiják v celém království. I když pracuje společně s ostatními
zabijáky sídlícími v Tvrzi vrahů, důvěřuje jen sama sobě a svému příteli
Samovi. Když ji její intrikující mistr, Arobynn Hamel, pošle na různé mise,
které ji zavedou na vzdálené ostrovy i na nepřátelskou poušť, začne jednat
nezávisle na jeho rozkazech – ale tím zároveň zpochybňuje i svoji vlastní
věrnost. A během svých výprav zjišťuje, že k Samovi cítí mnohem víc než jen
obyčejné přátelství. Ovšem tím, že jedná, jak jí napovídá srdce, a vzpírá se příkazům,
se ocitá ona sama i Sam ve smrtelném nebezpečí. Arobynn je nelítostný a zradu
nikdy neodpouští. A zná za ni jen jediný trest – smrt.
Tato pětice novel
odehrávajících se před dějem Skleněného trůnu nabízí pohled do dřívějšího
života Celaeny – a je to opravdu fascinující čtení.
Související recenze:
Můj názor:
Přečíst
tuto povídkovou knihu ze světa Skleněného
trůnu mi trvalo neúměrně dlouho. Přiznávám, že jsem se trochu bála, zda
povídky dosáhnou kvalit série - naštěstí jsem se strachovala zbytečně.
Knihu
tvoří 5 povídek dějově řazených před 1. dílem Skleněného trůnu. Níže se nyní v hodnocení krátce zastavím u
každé z povídek.
Vražedkyně a pán pirátů
V této
povídce se setkáváme s Celaenou
a poprvé také s živým Samem. Ti
jsou poslání k pánu pirátů s jasným úkolem, nicméně jak lze tušit -
věci se značně zkomplikují, když se Celaena rozhodne jednat na vlastní pěst a vykašlat
se na rozkazy Arobynna Hamela. Jinými slovy místo toho, aby pomohla zajistit
hladký průběh obchodu s otroky, rozhodne se jej kolosálně zničit.
Povídka je převážně dobrodružná
a napínavá. Projevuje
se zde Celaenina pravá rebelská povaha, záblesk toho, čím se později stane. Bylo zajímavé sledovat interakci mezi ní a Samem.
Mě samotnou překvapilo, jak se nesnášeli a jak dlouho si šli po krku. Ovšem
díky tomu, že již víte, v co se jejich vztah přetaví, berete jejich
vražedné pohledy se značnou rezervou a usmíváte se po vousy :D
Vražedkyně a léčitelka
Tuto
povídku bych označila jako mini-povídku,
spojku mezi první a třetí povídkou. Nejen díky tomu, že je tak krátká, ale
i kvůli ději. Ten se odehrává v rozmezí několika hodin v době, kdy
Celaena čeká na loď, která ji má přiblížit území Tichých vrahů, kam ji Arobynn za
trest poslal (kvůli událostem v 1. povídce) na výuku.
Setkáváme
se zde s Yrene, které se zhroutil sen o povolání léčitelky, ale právě díky Celaeně se jí podaří k němu
znovu přiblížit. Tato povídka obsahuje pár akčních scén a je spíše takovou drobnou
sondou do Yrenenina života a jejích prozatímních rozhodnutí, která ji přivedla
až k setkání s obávanou vražedkyní.
Vražedkyně a poušť
U
této povídky se čtenář pěkně zapotí, a to nejen proto, že se odehrává v horoucí
poušti. Hlavní zásluhu na tom má velmi
dobře vystavěný děj a nové, zajímavé postavy.
Celaena
se v této povídce cvičí u Tichých vrahů a navazuje přátelství s Ansel, jejíž osud se tolik neliší od
toho jejího. Tato povídka je velmi
dobrodružná a akční, ale stejně tak má i silnou psychologickou složku a nabízí
spoustu námětů k zamyšlení. Zjistíme také, jak přesně proběhla krádež asterionských koní, kterou
Celaena zmiňovala v jednom z dílů Skleněného
trůnu.
Vražedkyně a podsvětí
Celaena
se vrací z pouště do Zlomuvalu
a shledává se jak s Arobynnem, tak se Samem. Vzhledem k tomu, co jí
Arobynn provedl před odjezdem, jsou jejich vztahy poněkud napjaté. Nicméně
Arobynn dělá, co může, aby si Celaenu usmířil. Dokonce jí nabídne velmi tučnou
zakázku, která je hodna jejích schopností a pokud uspěje, může zachránit život
spoustě lidí.
V této
povídce je nejen dobrodružný, napínavý a
chytře promyšlený děj, ale i romantika. Jakkoli jsem si tuhle povídku
vychutnala a užila, přesto mě trochu štvalo, že Celaena Arobynna neprokoukla.
To si opravdu myslela, že by mu leželo na srdci blaho otroků? Ale tož! Její
důvěra v něj mě skutečně zarazila, až jsem si říkala, že na to, jak se
snaží být chytrá a prozíravá, skočila na toto jak moucha na lep. Možná to
S. J. Maas nepromyslela anebo to měla být ukázka, že se Celaena měla ještě hodně
co učit.
Ovšem
pokud bych nevěděla o dalších dílech Skleněného
trůnu a tato kniha byla jednorázová záležitost, tak bych chtěla, aby Celaena na
konci dopadla přesně takhle :-)
Vražedkyně a říše
Povídka, které se asi
obávali všichni čtenáři Skleněného trůnu. Ano, nejspíš všem při jménu Rourka
Farrana zatrnulo a bylo nám jasné, co zde najdeme. Otřesná zrada, Samova vražda
a téměř zlomená Celaena, která zamíří do Endovieru.
Tuto
část nešlo číst jinak než s napůl sevřeným srdcem a smutným úsměvem při šťastnějších
pasážích. Velmi dobře napsané. Zajímavý děj s hrozným koncem.
Musím
říct, že když jsem tuto povídku četla, tak mi vzpomínka na Celaeninu návštěvu
Samova hrobu z Královny stínů
zlomila srdce zcela novým způsobem. Sam byl najednou mnohem skutečnější a jeho
vztah a vazba s Celaenou mnohem pevnější… Ach :-(
Také
mě velmi potěšilo, že se v této knize mihl i
Chaol s Dorianem a Lysandrou :-)
Od těchto povídek jsem čekala pohled na řádný kus Celaeniny minulost a přesně toho se mi dostalo, takže jsem na výsost spokojená. Též musím přiznat, že pokud bych si tuto knihu četla jako první a teprve pak přešla na sérii Skleněný trůn, asi bych 1. díl nesoudila tak přísně - i když si pořád stojím za tím, že ony úkoly pro výběr králova šampiona mohly být zajímavější a složitější.
Od těchto povídek jsem čekala pohled na řádný kus Celaeniny minulost a přesně toho se mi dostalo, takže jsem na výsost spokojená. Též musím přiznat, že pokud bych si tuto knihu četla jako první a teprve pak přešla na sérii Skleněný trůn, asi bych 1. díl nesoudila tak přísně - i když si pořád stojím za tím, že ony úkoly pro výběr králova šampiona mohly být zajímavější a složitější.
Nicméně
vezmu-li Krvavé ostří vcelku, pak to
bylo svižné, dobrodružné, romantické, humorné,
drsné i velmi smutné. A skutečně nechápu, jak si někdo mohl oblíbit
Arobynna. Bleh!
Mimochodem
- četba těchto povídek ve mně vyvolala touhu si sérii začít číst znovu. Ne sice
hned, ale už se na to „jednou“ těším :-)
Celkové hodnocení:
«««««
Krvavé
ostří je jistě povinnou četbou pro ty,
kteří si oblíbili sérii Skleněný trůn.
Pokud jste sérii ještě nečetli, můžete s těmito povídkami směle začít,
určitě budete mít mnohem ucelenější - chronologický pohled.
Vřele doporučuji a
nemůžu jinak než dát plný počet hvězd.
Obrázky: google.com, pinterest.com
pry minirecenze, to abych si k ty mini udelala kafe, nez si to prectu :-D ale jsou povedene :) obe mam doma, ale na u prvni se jeste nechystam, za to druhou rozhodne chci precist, jen nejdriv doctu ty ostatni knizky trunu :)
OdpovědětVymazatno, taky jsem si pak říkala, že jsem se nechala trochu unést :D tak doufám, že se ti Trůn bude líbit :-)
Vymazatprvá by ma zaujala viac, nakoľko mám rada takéto mládežnícke príbehy... však skúsiť to stále môžem, nakoľko 100 ľudí - 100 chutí ;).
OdpovědětVymazatKEJMY ♥.
však určitě ;-) každému se líbí něco jiného ;-)
Vymazat