Dokonalý svět - Recenze na knihu

Série: Matched 3 (3 of 3)

Originální název: Reached
Autorka: Ally Condie

Český překlad: Klára Kučerová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 443

Anotace:

Poté, co Cassie zoufale hledá za hranicemi Společnosti Kye a také možnost, jak se přidat k Povstání, zjišťuje, že oba dva mohou svého cíle dosáhnout jedině tehdy, když ztratí to, na čem jim nejvíce záleží. Jeden druhého. Jejich cesty se tedy znovu rozcházejí, a zatímco Ky zůstává ve vnějších provinciích, Cassie je Povstáním vyslána zpět do Společnosti…

Epický závěr bestsellerové trilogie Ally Condieové o boji za možnost vybrat si v dokonalém světě budoucnosti svůj osud.

Související recenze:

Matched 1 - Dokonalý pár

Matched 2 - Dokonalý sen

Můj názor:

Tak! Závěrečný díl série. Musím říct, že na konci většiny sérií nebo samostatných knih mám víceméně hořkosladké pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že už KONEČNĚ VÍM, jak to celé dopadlo, kam se hrdinové dostali nebo nedostali, že padouši byli (většinou) poraženi a dobro zvítězilo nad zlem. Na tu druhou stranu ovšem cítím smutek z toho, že se se svými oblíbenci musím rozloučit, že už nebude žádné „to by continued“ a že je prostě konec!

Toto výše byly pocity, které prožívám u knih, které si oblíbím a které se mi zadřou pod kůži. S politování ale musím říct, že série Matched (po 1. dílu - a to i když se mi VELMI líbil) se k nim nyní, po dočtení všech knih, neřadí.

Začátek Dokonalého světa jsem nějak přelouskala, nýbrž do další četby jsem se musela OPRAVDU nutit. A sami asi víte, jak to vypadá, když se do nějaké knihy nutíte, že to není ono. A nebylo, pro mě určitě ne.

Co beru jako + tohoto dílu, pak to, že u mě (naproti 2. dílu) nevyvolal pocity deprese nebo stísněnosti. Popravdě? Nevyvolal ve mně NIC.

Naprosto BOLESTNĚ (!!!) jsem postrádala VÁŠEŇ A SÍLU OKAMŽIKU. I u (dalo by se říci) největších dějových zvratů. Necítila jsem ani kapku napětí, strachu o hrdiny nebo sílu jejich spojení, lásky, odhodlání… Vlastně jak o tom nyní zpětně přemýšlím, tak kdyby (třeba) zemřel Ky, vsadím boty, že by to se mnou nehnulo. To, co u mě bez nejmenších potíží dokázala vyvolat Tahereh Mafi, Veronica Rossi, Guillaume Musso, Julie Kagawa nebo Marcus Zusak, tak toho jsem se zde nedočkala ani v té nejmenší možné míře.

Opět jsem narážela na pocit, že hrdinové své vyprávění spíše popisují, než aby je prožívali. Téměř jakoby spali. Žádné emoce.

SPOILERY

Naprosto mě kupříkladu uzemnila scéna, v níž se Cassia s Kyem po TAKOVÉ dlouhé době opět setkali. Já naivka čekala, že se k sobě vrhnou, nebo (když už je tady ta možnost nákazy morem) tak bude aspoň popsáno, že oba ničilo nebo bolelo, že se k sobě nemohli přiblížit ani se obejmout. Jenže? Nic. Vlastně počkejte, něco, co se vzdáleně blížilo nanogramu tam bylo! Málem jsem příběhu ukřivdila...

Nebo když Ky málem umíral a Cassia se o něj starala. Opravdu - kdybyste nevěděli, že ti dva jsou pár, tak by vás ani ve snu nenapadlo, že by se mohli milovat tak, jak je to naznačeno v 1. díle. Opět! - žádné emoce na mě ze stránek nepřeskočily! Opravdu jsem se je tam snažila najít, protože v sobě mám pokaždé CHUŤ a TOUHU objevit v každé knize, kterou čtu, ten možný potenciál, tu sílu... Jenže zde? A navíc dystopie, zakázaná láska, málem smrt...? Tak jako – kde to jsme?!

 

A přesně tohle jsem měla chuť udělat pokaždé, když tam bylo VŠECHNO jiné, kromě náznaku nějakého citu NAVÍC:

Romantiku aby člověk hledal taky s lupou. Tak nějak jsem též čekala, že když jde o ten poslední EPICKÝ díl a závěr série, tak to mezi hlavními hrdiny bude jiskřit atd. A ono houby.

A ony věty, nad kterými se snad každá holka či žena v knize pousměje a zasní, mě zde donutily udělat jediné – nechápavě pozdvihnout obočí a říct: „Whaaat?“ Tak uměle a nepřirozeně to na mě v této knize působilo. Opravdu jsem se snažila vžít do hrdinů a procítit to… jenže to nešlo. Opravdu ne.

Ale abych nebyla jen negativistická – co mě tedy v knize zaujalo nebo se mi líbilo?

Z příběhu jsem si odnesla pár vět, které měly hlubší pointu a smysl a ty jsem si vypsala. Pokud zde sledujete pravidelnou týdenní dávku citátů a hlášek, pak jste je mohli zaznamenat.

Xander na mě udělal dojem, jelikož právě ten směr, jaký nabrala jeho postava, jsem nečekala. Ze všech postav této série jsem si asi jej nakonec oblíbila nejvíc.

Musím také Ally Condie přiznat propracovanost knihy. Zpětně jde vidět, že to měla dobře promyšlené, vytvořila opravdu reálnou novou „společnost“ a vizi, jak by to vypadalo, kdyby se všechno řídilo tak, aby to bylo dokonalé.

Poněkud mě zklamalo pojetí Kapitána, na něhož byl v celé sérii kladen takový důraz a pořád na něj bylo odkazováno. Dokonce to vypadalo, že ON má být hlavou všeho - a přitom nakonec…? Ano, byl hlavou všeho, jenže co tam ve skutečnosti UDĚLAL? Jaký hlubší smysl měla jeho postava?

Z pozice zdravotníka musím ocenit autorčino pojetí ošetřovatelské péče, popsané postupy a snahu o vysvětlení VELMI TĚŽKÉHO tématu imunizace, přenášení viru, hledání léku. Na tom nemůžu vytknout nic. Nebojím se tvrdit, že je klidně možné, že díky autorce někdo lépe pochopí právě tyto složité procesy, protože pro jejich vysvětlení používala zajímavá přirovnání a bylo vidět, že si s tím snažila pohrát tak, aby to přiblížila čtenářům všeho druhu.

Za toto všechno tedy palec hore!

Co musím pochválit NEJVÍCE, tak jsou naprosto ÚCHVATNÉ obálky všech 3 knih. Jsou opravdu úžasné, originální, krásné, super, super, super! Jedny z těch nejlepších, jaké jsem viděla. Prostě nádhera!

Avšak ani ty nejlepší obálky na světě nezachrání vnitřek, který skrývají, a který pro mě osobně byl MAXIMÁLNÍM zklamáním. Hned po posledním dílu série Delirium od Lauren Oliver, je pro mě série Matched 2. největším čtenářským zklamáním.

Celkové hodnocení:

«««««

Na to, jak silný potenciál měla série na začátku a po 1. díle, mě její zbývající 2 knihy velmi zklamaly. Ally Condie přiznávám maximální propracovanost, píli a péči, s jakou se příběhu věnovala. Avšak její pojetí hrdinů a příběhu celkově mě zklamalo, přišlo mi velmi roztahané, místy nudné, s naprosto (pro mě) nereálnými reakcemi postav a jejich chováním. A téměř neustálá absence emocí, které by z knih (vyjma 1. dílu) na čtenáře přeskakovaly, mé hodnocení rovněž snížila a četbu mi pokazila.

Bohužel za sebe musím říct, že tuto sérii nedoporučuji, ačkoliv jsem si jistá, že i v ČR si své příznivce jistě získá - já k nim však nepatřím. Tudíž celkově za 3 hvězdy + další pomyslnou hvězdu za neskutečně krásné  a geniální obálky!

Obrázky: google.com, pinterest.com

Dokonalý sen - Recenze na knihu

Série: Matched 2 (2 of 3)

Originální název: Crossed
Autorka: Ally Condie

Český překlad: Martina Neradová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2011, v ČR 2013
Počet stran: 343

Anotace:

V dokonalém světě o všem rozhodují správci - za hranicemi společnosti však jejich pravidla neplatí…

Kdesi v nejisté budoucnosti pátrá Cassia ve vnějších provinciích po Kyovi, jehož sem Společnost odvedla spolu s dalšími nepřizpůsobivými na jistou smrt. Když zjišťuje, že se Kyovi podařilo uprchnout do velkolepých, ale divokých a nebezpečných kaňonů, neváhá i ona sama riskovat život – po vysilujícím útěku z pracovního tábora se vydává po Kyových stopách do Příčného řezu, tajemného místa, v němž prý lze nalézt poslední záblesky svobodného života a možná i Vzpoury, k níž se Cassia touží přidat.

Jenomže přeje si to samé i Ky, jenž toho o sobě zamlčuje mnohem víc, než se původně Cassie zdálo? A jaké tajemství skrývá Xander?

Související recenze:

Matched 1 - Dokonalý pár

Matched 3 - Dokonalý svět

Můj názor:

Po 1. díle, který mě přímo nadchnul, jsem se na pokračování série Matched opravdu MOC těšila. Jen co byla možnost si knihu vypůjčit v knihovně, tak jsem po ní doslova skočila, nicméně jsem byla opravdu… zklamaná a to DOST.

Ally Condie nelze upřít, že ví, kam chce příběh směrovat, co chce říct, kam chce své hrdiny dostat. Ovšem ačkoliv tohle všechno v knize je (včetně opravdu působivé propracovanosti), přišel mi 2. díl poněkud… nudnější, utahaný. Akce bylo v celém příběhu pramálo, a když na ni KONEČNĚ došlo, byla velmi krátká a popsaná opravu prazvláštním způsobem. Přišlo mi, že to, co se děje, prožívají hrdinové jako by byli mimo své tělo nebo mysl - jen jakoby to místo prožívání popisovali.

Zkrátka jsem neměla pocit, že jsem SOUČÁSTÍ příběhu PRÁVĚ KVŮLI pohledu postav a jejich vyprávění. Jiné knihy ve mně pocit sounáležitosti s hrdiny a dějem bez potíží vyvolají, ale zde… NIC!

Co se ale autorce povedlo bravurně, tak ve mně vyvolat pocit deprese. Opravdu jsem měla při četbě většiny knihy takový stísněný nepříjemný pocit (nebo tíhu) v hrudi. A jsem trochu na vážkách, zda to brát jako klad – protože ve mně příběh vyvolal tak silnou reakci jako bych v té společnosti žila, anebo jako zápor, že jsem z četby měla pramalou radost nebo naplňující pocit.

Pár vět, které v knize byly, mě opravdu zaujaly a vedly k zamyšlení, avšak to bylo tak všechno, co jsem si z ní odnesla.

Takže celkově mě pokračování dost zklamalo. Úplně ve mně ochladilo nadšení do dalšího dílu této série, ale jelikož nemám ráda neukončené ságy, tak jsem si ho přece jen přečetla a jak se mi líbilo či nelíbilo, tak to si můžete přečíst v další recenzi.

Celkové hodnocení:

«««««

Ze své původní nastavené laťky příběh klesl a já musím dát 3 hvězdy. Čili tento díl nedoporučuji nijak zvlášť. Je propracovaný, děj se logicky někam sune, nicméně mě nudil, vyvolal ve mně pocit deprese a do dalšího dílu jsem šla především proto, abych měla tuto sérii dočtenou.

Obrázky: google.com

Dokonalý pár - Recenze na knihu

Série: Matched 1 (1 of 3)

Originální název: Matched
Autorka: Ally Condie

Český překlad: Martina Neradová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2010, v ČR 2012
Počet stran: 326

Anotace:

Cassie vždy věřila, že podřídit se těmto rozhodnutím je jen malou daní za dokonalý život. Když jí tedy Společnost vybere jako životního partnera jejího nejlepšího kamaráda Xandera, nepochybuje o tom, že je to ten pravý… dokud se na displeji s jeho portrétem nakrátko nemihne tvář někoho úplně jiného.

Cassie musí najednou řešit obrovské dilema – volit mezi Xanderem a Kyem, jediným životem, jaký kdy poznala a dovedla si představit, a cestou, po níž se dosud nikdo nevydal. Musí volit mezi dokonalostí a citem, který možná dokonalý není, zato je však upřímný.

Související recenze:

Matched 2 - Dokonalý sen

Matched 3 - Dokonalý svět

Můj názor:

Po dočtení 1. dílu jsem byla nadšená, jelikož jsem na začátku nevěřila, že by mě tato série mohla natolik zaujmout. Nicméně stalo se! Po 1. skvělém díle následovaly 2 zbývající, které všechno tak nějak „pohřbily“... Ale pojďme se podívat nejprve na tento.

Líbil se mi autorčin nápad – dokonalý svět, žádné nemoci, práce pro všechny, zdravotní péče na maximální úrovni, výběr partnerů, se kterými prožijete šťastný a spokojený život až do konce – no řekněte, kdo by to nechtěl?

Nicméně – tato série se řadí do dystopií, tudíž lze očekávat, že všechno ve skutečnosti nebude tak růžové, jak se zdá.

Tato kniha mě opět přiměla uvědomit si, že dokonalost sama o sobě nestojí za nic moc. Žádné chyby, žádná překvapení, všechno naplánované… Ono to opravdu ZNÍ skvěle, jenže pokud se nad tím řádně zamyslíme – nebyla by to pak neskutečná nuda? Vážili bychom si toho, co máme, kdybychom to dostali až pod nos? Uměli bychom ocenit nějakou maličkost, kdybychom byli jistojistě přesvědčeni, že ji tu budeme mít vždycky? Není pomíjivost svým způsobem tím, co činí náš život tak nezapomenutelným, složitým a těžkým, ale současně také krásným a úžasným?

A k tomuto vědomí a prožívání života samozřejmě přispívá právě ta nedokonalost a možnost volby. I když si někdy zvolíme špatně a uděláme pořádné seky. Z chyb se přece učíme (nebo bychom aspoň měli) ;-)

To jsou jen některé z myšlenek, k nimž mě tato kniha přivedla.

Co se týče autorčina stylu psaní, tak se mi velmi líbil. Předvedla bohatou slovní zásobu, spoustu hlubokých a podnětných myšlenek. Stvořila velice propracovaný dystopický svět.

Hlavní postavy – tedy Cassia, Xander a Ky byly velmi sympatické a (kromě Cassie) též obestřené tajemstvími, které nutí čtenáře číst dál a zjistit, jak to tedy s nimi vlastně je.

Co se mi na tomto 1. díle také velmi líbilo, byl (kromě prvních náznaků rebelie) boj za uchování svých vlastních originálních myšlenek, za umění, za vlastní názor, za možnost pochybovat a nepřijímat všechno jako holý fakt, že „takhle to prostě je a tečka“.

Někdy si to ani neuvědomujeme a bereme to jako samozřejmost, ale zkuste si představit, že by vám někdo diktoval, jak máte myslet a co si máte myslet, všechno byste měli „nalajnované“…  V něčem by to asi bylo fajn, ale ve všem?

A mám dojem, že právě tohle je smysl nejen této dystopie, nýbrž i všech ostatních – poukázání na to, že na tom ještě nejsme tak špatně, na cenu a důležitost svobody, možnosti volby, vlastních cílů a výběru (ať už partnera nebo povolání). A třeba, když si tohle všechno uvědomíme (ať už díky dystopickým knihám nebo ne), budeme se prát za tu správnou svobodu a budeme si vážit toho všeho, co máme a budeme to chránit...

Celkové hodnocení:

«««««

Velmi působivý 1. díl trilogie, které se však s následujícími knihami naneštěstí nepovedlo naplnit svůj potenciál. S odstupem času tedy dávám „pouze“ 4 hvězdy.

Co však knize musím skutečně přičíst k dobru tak to, že jsem si díky ní zase, nebo možná opět pořádně, uvědomila, že dokonalost není to, co bych chtěla. Dokonalost není to, co dělá život dobrým a nezapomenutelným. To jím činí právě ona „nedokonalost“ a možnost volby, i té špatné. Protože z chyb se učíme… nebo bychom měli ;-)

Vřele knihu doporučuji všem, kteří máte rádi dystopie a také těm, kteří se nebojíte života uvnitř sebe sama a bojujete za něj... Současně s tím vás však UPOZORŇUJI, že 2. a 3. díl příběh značně snižují jako celek, což je velká škoda :-(

Ukázka z knihy:

Když vložím mikrokartu do portu, šumění významně zesílí. Monitor portu se rozsvítí a mně se rozbuší srdce očekáváním, přestože znám Xandera tak dobře.

Co se mi asi Společnost rozhodla sdělit o člověku, s nímž strávím většinu života?

Vím o něm skutečně všechno, jak si myslím, nebo mi něco uniklo?

„Cassio Reyesová, je milou povinností Společnosti představit vám vašeho partnera."

Vzápětí po nahrané zprávě se na obrazovce portu objeví Xanderův obličej. Je to pěkný snímek. Xanderův úsměv je jako vždycky zářivý a upřímný, v modrých očích má vepsanou laskavost. Podrobně zkoumám jeho tvář, předstírám, že jsem ji nikdy neviděla, že jsem Xandera zahlédla jen jednou jedinkrát, včera na sezna- movacím večírku. Zkoumám jeho rysy, jeho rty. Je hezký, doopravdy. Pochopitelně jsem si nikdy netroufala pomyslet, že by mohl být mým partnerem, ale když se to teď stalo, zajímá mě to. Úplně mě to fascinuje. Taky se trochu bojím, jak to změní naše přátelství, ale hlavně jsem šťastná.

Natáhnu ruku, abych se dotkla slov Pravidla předmanželského vztahu, která se objeví na monitoru, ale než to udělám, Xanderův obličej potemní a pak nadobro zmizí.

Obrazovka zapípá a hlas zopakuje předchozí hlášení: „Cassio Reyesová, je milou povinností Společnosti představit vám vašeho partnera."

Zastaví se mi srdce. Nemůžu uvěřit svým očím. Na portu přede mnou se znovu objeví chlapecká tvář.

Ale Xanderovi nepatří.

Obrázky: google.com