Zakázané přání - Recenze na knihu

Originální název: The Forbidden Wish
Autorka: Jessica Khoury

Český překlad: Dana Krejčová
Nakladatelství: Marmer Media
Rok vydání: 2016, v ČR 2016
Počet stran: 298

Anotace:

Když Aladin objeví kouzelnou lampu, džinka Zahra se zjeví ve světě, který neviděla stovky let – světě, kde jsou zapovězena kouzla a samotná existence Zahry je nebezpečná. Aby přežila, musí se s pomocí prastaré magie skrývat, dokud její nový pán nevysloví svá tři přání. Jakmile se však naskytne příležitost vysvobodit se, Zahra se musí rozhodnout: je její svoboda důležitější než její láska?

Související recenze:

Počátek

Můj názor:

K Zakázanému přání jsem se dostala díky nadšeným reakcím čtenářům na goodreads a kouzelnému slovu „retelling“ pohádky, na které od dob Měsíčních kronik slyším jako na zavolání.

Od Jessicy Khoury jsem již četla Počátek, který sice byl zajímavý a dobře se četl, ale v podstatě mě nijak víc neoslovil. Navíc jsem byla zvědavá, zda se autorka ve svém psaní zlepšila anebo stagnuje na místě. První možnost se ukázala jako ta správná.

STYL PSANÍ

Autorka si pro knihu vybrala ich formu vyprávění z pohledu hlavní hrdinky - džinky Zahry. Spolu s dalšími čtenáři jsem se shodla v názoru, že vyprávění z jejího pohledu bylo perfektní, příjemné a velmi originální zejména díky tomu, že nebyla tou „potrhlou ženštinou“, která si z mužských sedá na zadek, ale šlo na ní krásně vidět, že už je přece jen několik stovek let na světě a tudíž už VÍ a ZNÁ a nenechá se „zblbnout“, zkrátka má svou hlavu.

Kniha byla také doplněna o pár retrospektivních částí z dob, kdy byla Zahra džinkou velké královny Rošany. Ta byla současně její nejlepší přítelkyní až do chvíle, než… Nup, žádné spoilery :D

Styl psaní Jessicy Khoury je velmi příjemný a barvitý. Skvěle se jí podařilo zachytit všechny odstíny orientálního světa a převést je na papír, kde před vašima očima ožívají. Nejvíce mě dostaly popisy scén, v nichž Zahra používá magií z každého vysloveného přání. Doslova a do písmene jsem viděla, jak se kouzla kroutí, jiskří, rostou a přetváří přesně tak, jak to bylo popsané. Tyto části jsem si skutečně užívala a úplně v těch báječně poskládaných slovech plavala. Krása.

Co mi trošku vadilo, tak to, že se o Aladinovi na začátku mluvilo jako o „chlapci“. Nevím, zda to byla vina překladatelky nebo autorky, ale ve mně to každopádně vyvolalo tendenci vidět jej jako malého kluka a chvíli mi trvalo, než jsem si jeho představu v hlavě nahradila „mladíkem“. Anebo to měla být narážka na to, že v tu chvíli Zahře připadal jako chlapec? Hm. Nechávám to na vašem zvážení ;-)

POSTAVY

Začnu-li se Zahrou, tak jak jsem zmiňovala výše, její postava byla perfektní. Svérázná, sebevědomá, chytrá, tvrdohlavá a živoucí hrdinka, která se během četby zhmotňovala vedle mě, a bylo opravdovou ctí mít ji za vypravěčku. Nebyla v ní ani stopa po těch typických hrdinkách, které jsou na ránu - buď svou přehnanou dokonalostí, naivitou, rádoby drsností nebo zcela nefalšovanou otravností. V Zahře se skloubily ty vlastnosti, které mám na ženských postavách opravdu ráda a já nemám, co bych jejímu charakteru vytkla.

Co ještě musím zmínit jako pozitivum, tak fakt, že její psychologický vývoj byl promyšlený a naprosto uvěřitelný. Líbilo se mi, že si opravdu šla za svým, i když to znamenalo prakticky podrazit Aladina. Vezmeme-li totiž v úvahu, že je to džinka spoutaná s lampou, která vidí lidské dějiny a tváře, které jsou chvíli tady a pak v prachu, bylo by opravdu přehnané, kdyby se hned „začala starat“. Tudíž to její pozvolné roztávání a změna byla vážně skvěle podaná.

Aladin byl… no Aladin :D U něj mě trochu štvalo, že mu tak dlouho trvalo si „pár“ věcí uvědomit. Ovšem na druhou stranu - asi se to k jeho charakteru hodilo. Zlodějíček, otrava, provokatér, ale v hloubi duše dobrák. Nebyl to žádný nedostižný bojovník - skutečně působil jako kluk z ulice a rovněž jsem u něj neměla problém uvěřit, že kdyby ten pohádkový žil, musel by být přesně takový. A jop, v průběhu čtení jsem se musela podívat na Disneyho Aladina, jinak to nešlo :D

Zbytek postav byl podaný také přesvědčivě - zloduši v lidské i džinské podobě na jedné straně, a hrdinové s pevnými zásadami a odhodláním na straně druhé.

Kaspida se zařadila mezi mé oblíbené princezny, protože přesně takto si opravdovou princeznu představuji. Má svou hlavu, je hrdá, ale dokáže udělat to, co je správné - co její země a lid potřebuje. A její skupina „dívek“ neměla chybu :D

PŘÍBĚH

V 1. polovině knihy u mě převládal docela vlažně spokojený názor, že příběh je pěkný, dobře se čte, ale… něco tomu chybí. Nedokázala jsem se do děje ponořit nějak víc. Postrádala jsem tady akci, více dobrodružství, napětí a vtip. Celkově jsem si začátek představovala jinak a mám za to, že se dal napsat lépe.

2. polovina to však hravě napravila. Příběh nabral spád, byl plný napětí, dobrodružství a nečekaných zvratů. Nejlepší bylo, že se nedalo předvídat, kudy nás autorka povede, protože pohádky se nedržela už vůbec. Když o tom tak přemýšlím, tak jediná podobnost s pohádkou spočívá v lampě, jejím nalezení a magii, díky níž se pánovi lampy plní přání. Takže jak si asi sami dovedete představit - nedovedete si představit, jaká jízda vás čeká :D

Ke slovu se zde také dostala romantická linka, která byla podaná svěžím způsobem bez trapností, nudy nebo převyprávění otřepaných scén z červené knihovny. A i když bych si přála, aby byl Zahře a Aladinovi věnován větší kus, jejich emoce na mě ze stránek přeskočily a já neměla problém jejich vztahu uvěřit a držet jim pěsti.

Celý svět, který Jessica Khoury oživila, byl dobře vystavěný - ať už se to týkalo historie nebo hierarchie džinů a jejich propojení s lidským světem.

Posledních 130 stran jsem sjela v kuse, protože závěrečné sekvence byly dechberoucí - plné akce, napětí, kouzel a překvapení. Na chvíli jsem dokonce musela knihu zavřít, vydýchat a se vzpamatovat. A především to VSTŘEBAT. Připadala jsem si jako princ Dastan v Princi z Persie :D Seděla jsem v křesle jako zařezaná, ve tváři určitě mimózní výraz a jen jsem se vezla na vlně toho skvělého příběhu a ještě lepším konci. A ten byla zkrátka… perfektní. Něco podobného možná čekat budete, co vás ovšem překvapí, tak okolnosti, díky nimž se tam dostanete.

Mimochodem, při zmínce o kapitánu Sindibádovi jsem si říkal - „UPS, no nazdar.“ Ovšem na druhou stranu, aspoň se při té plavbě nebudou nudit :D :D :D

DOPORUČENÍ

Vřele doporučuji vám všem, kteří máte rádi retellingy, kvalitní příběhy a prostředí orientu. A kromě čtenářů z řad žen tato kniha jistě zaujme i mužskou část - o tom vůbec nemám pochyby ;-)

Celkové hodnocení:

«««««

Zakázané přání je skvěle zpracovaným retellingem pohádky o Aladinovi. Jessica Khoury jej ale navíc obohacuje o zcela nový směr, který nebudete čekat, bude vás překvapovat a vy se nakonec rádi necháte unášet na křídlech Zahřiných kouzel s Aladinem po boku.

Obrázky: google.com, pinterest.com

Počátek & Prostě láska - Recenze na knihy

Jak jsem již předeslala, tak se na blogu kromě regulérních recenzí začnou objevovat také „mini-recenze“ na knihy - tedy mé kratší názory a zhodnocení, dojmy a postřehy z nich, o které bych se s vámi ráda podělila. 

Zde si tedy můžete přečíst první recenze na dvojici knih. Naprosto odlišné žánry v podobě young adult (též trochu dystopie) Počátek a krátkého románu Prostě láska.

Počátek

Originální název: Origin

Autorka: Jessica Khoury

Český překlad: Petra Babuláková
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 372

Anotace:

Pia vždy znala svůj osud. Měla počít novou rasu, linii nástupců, kteří porazí smrt. Za tímto účelem se zrodila, byla geneticky upravená k nesmrtelnosti a vychovávaná týmem vědců v tajné skrýši v Amazonském deštném pralese.

Nyní ji vědci začínají podrobovat testům, jejichž výsledkem má být dokončení celého nebezpečného projektu. Co si Pia pamatuje, vždy nejvíc toužila naplnit jejich očekávání. Ale v noci o svých sedmnáctých narozeninách nachází díru ve zdánlivě neproniknutelném plotě, který uzavírá její sterilní domov.

Poprvé v životě volná v džungli potkává Eia, chlapce z nedaleké vesnice. Nedokáže odolat a pokračuje v útěcích, aby ho mohla vídat. Zamilují se do sebe a kousek po kousku začínají poznávat pravdu o Piině původu - pravdu se smrtícími následky, která navždy změní jejich životy.

Související recenze:

Zakázané přání

Můj názor:

Tato kniha se četla docela pěkně. Spisovatelka přišla s originálním nápadem, příjemnými postavami, jinými už méně - některé z nich byly opravdu děsivé a příšerné.

Co jsem na této knize i autorce ocenila nejvíce, tak byl fakt, že neměla potřebu příběh roztahovat do několika částí a vystačila si s jednou knihou. SLÁVA!

Příběh sám o sobě mě ovšem poněkud zklamal, protože rozuzlení, to, co postavám došlo AŽ NA SAMOTNÉM KONCI, došlo mě prakticky HNED. Lépe řečeno tehdy, kdy se udála jedna „věc“, po níž už bylo tak nějak všechno jasné. Tak trochu jsem doufala, že si Jessica Khoury připravila ještě nějaké jiné vysvětlení, ale neee.

Naopak se mi líbilo, jak živou autorka popisovala džungli a že si opravdu pohrála s faunou a flórou, takže jsem četla a zároveň měla po ruce Google, abych věděla, jak to či ono zvíře a rostlina vypadá. Což bylo trochu rušivé při čtení, ale zase na druhou stranu jsem se poučila a oblíbila si oceloty :-)

Děj příběhu se ale tak nějak vlekl, žádné velké akce nebo napětí. To se odehrálo až v poslední čtvrtině, kdy se zápletka opravdu rozjela, a já jen hleděla a opravdu napjatě čekala, co bude dál.

Námětů k zamyšlení však příběh poskytuje hned několik. Autorka se knize snažila dát náboj a sílu a svým způsobem se jí to opravdu povedlo.

Věčnost… Nedosažitelná výhra. Ale je to opravdu taková výhra? A kdybychom si mohli vybrat, zvolili bychom si ji hned? Anebo je lepší počkat, ponechat rozhodnutí na NĚKOM jiném?

Za tyto filozofické myšlenky jsem musela autorce přičíst body k dobru. Co se týče romantiky, tak na tu zde moc nečekejte, nebo se připravte, že ji budete dolovat z ničeho. Grrr! Vtipu poskrovnu a jak jsem psala, tak napětí a akce spíše až v samém závěru knihy.

Celkové hodnocení:

«««««

Za sebe hodnotím knihu na takové slabší 4 hvězdy. Pokud jste již četli více dystopií, young adult nebo postapokalyptických příběhů, pak si dovolím tvrdit, že vás Počátek do kolen nedostane, ale líbit se vám bude.

Pěkný nenáročný příběh s podnětnými náměty k zamyšlení a úvahám.

Prostě láska

Originální název: Just Love

Autorka: Eve Adams (pseudonym - Eva Tížková)

Český překlad: David Laňka
Nakladatelství: No Limits
Rok vydání: 2013, v ČR 2013
Počet stran: 158

Anotace:

Strhující prvotina americké autorky s českými kořeny, o jejíž zfilmování projevil zájem Hollywood.

Laura má na první pohled vše, po čem ženy touží. Má vlivného manžela, šikovnou dceru Susan, žije v krásném bytě a nouzí rozhodně netrpí. Jenže není všechno zlato, co se třpytí, a za leskem ideálního života se odehrává její soukromé drama, kdy se musí vyrovnávat s věčnými nevěrami svého muže.
V Lauře všechno křičí, že by měla tento vztah opustit, ale nedokáže k tomu najít odvahu. Bojí se udělat krok do neznáma, bojí se o všechno přijít.

Až veliký zlom v jejím životě ji přinutí uvést věci do chodu a konečně začít žít po svém. Jenomže dokáže to? Není Laura už natolik svázaná životem v područí, aby se skutečně naučila žít svobodně? Jde to ztěžka a za cenu spousty omylů, ale nakonec se Laura přece jen nadechne a začne ŽÍT.

Můj názor:

Tuto knihu jsem zahlédla na kraji poličky v knihovně, a protože mě zaujala její obálka, anotace i to, že vypadala na rychlou četbu (je to opravdu maličká knížečka), rozhodla jsem se ji vzít.

Tenké knížky většinou nemám moc ráda, protože je velmi těžké naplnit jejich potenciál - tedy říci na tam málo stranách něco, čím by si i přesto získaly čtenáře. Musím ovšem přiznat, že Eve Adamsové se tento formát využít podařilo.

Příběh Laury, s nímž nás seznamuje, je opravdu velmi silný ale i krátký (158 stran). V celé knize vlastně sledujete výřezy ze života a osudy „dvou“ žen, přičemž obě mají svých starostí nad hlavu, ale každá se s nimi vypořádává po svém. Zatímco jedna před svými problémy uhýbá a jejich řešení pokládá za něco, o co nemá smysl se snažit, druhá se s životem snaží vypořádat o něco rázněji.

Autorčin styl je svižný a jasně postupuje kupředu. Nastiňuje nám příběhy, které na první pohled působí opravdu jen „románově“, ale mám takový dojem, že podobné osudy jsou v reálném životě asi velmi běžné :-(

Kromě zajímavého příběhu, je kniha plná podnětných myšlenek, u kterých jsem si říkala: „No jo, vlastně!“ - autorce se totiž povedlo přesně vystihnout něco, s čím jsem sama měla nějakou zkušenost, jen mi nikdy nedošla ona slovní „definice.“

Ovšem zase ne se všemi myšlenkami a úvahami, k nimž hrdinky dospěly, jsem souhlasila. U některých jsem byla jasně proti. Takže se dá říct, že ve mě kniha vyvolala protichůdné reakce...

Byla jsem překvapená, že mě příběh v jednom momentu opravdu naprosto vykolejil, jelikož jsem jeho ubírání právě TÍMTO směrem absolutně nečekala, takže děj se předvídat nedal, což bylo bezva. Ve skutečnosti jsem opravdu čekala, že to bude typický příběh, ale vážně nebyl.

Hlavní hrdinky mě trochu zklamaly, protože opakovaly své chyby dokola (což je jedna z věcí, kterou taky dělám a ŠTVE mě to), ale na stranu druhou to bylo pro mě poučení, jak bychom se životem ubírat neměli.

Pokud nemáte rádi otevřené konce, tak budete možná trochu zklamaní, jelikož konec není zcela uzavřen, ale řekla bych, že po dočtení budete mít poměrně jasnou představu o tom, „jak to asi bylo dál.“

Celkové hodnocení:

«««««

Zajímavý příběh, který má co říci a obsahuje mnoho námětů k zamyšlení. Doporučila bych ho spíše starším čtenářkám, ačkoliv mám za to, že by se mohl líbit i mužům.

Obrázky: pinterest.com