Důvod dýchat & Krvavé ostří - Recenze na knihy

Zdravím vás po delší době a přináším další z mini-recenzí! Tentokrát na opěvovanou knihu Důvod dýchat od Rebeccy Donovan a povídkovou knihu Krvavé ostří ze světa Skleněného trůnu od Sarah J. Maas.

Důvod dýchat

Série: Dýchání 1 (1 of 3)

Originální název: Reason to Breathe
Autorka: Rebecca Donovan

Český překlad: Daniela Krolupperová
Nakladatelství: Lucka Bohemia
Rok vydání: 2011, v ČR 2015
Počet stran: 448

Anotace:

V poklidném městě Weslyn, kde se většina lidí stará jen o to, zda jsou vidět a s kým, by se Emma Thomasová nejraději stala neviditelnou. Patří k nejlepším studentům, ale má spoustu starostí, aby zůstala nenápadná a nevzbudila žádnou pozornost. Musí nosit dlouhé rukávy, aby zakryla své modřiny a nikdo nezjistil, jak vzdálený je její skutečný život od dokonalosti.

Jednoho dne však vstoupí do jejího života láska. A ta ji donutí si uvědomit, že i ona je člověk a zaslouží si plnohodnotný život - a to i za cenu odhalení strašného tajemství, které se zoufale snaží skrývat.

Příběh jedné dívky o lásce, která mění životy, o nevýslovné krutosti a nečekané šanci na vykoupení se z pekla.

Můj názor:

Když jsem si přečetla anotaci, okamžitě mě zaujala a s velkou chutí jsem se do příběhu pustila. Nyní po dočtení mohu říct, že pokud to vezmu obecně, tak je na knize nejlepší právě ta anotace.

Rebecce Donovan nelze upřít čtivost - píše dobře, lehce, svižně. Nicméně vzhledem k tématu, jaké si vybrala (domácí násilí), bylo pojetí celého příběhu jednoduše ŠPATNÉ a velmi NEREALISTICKY podané. Což je ohromná škoda, protože námět sice není až tak originální, ale rozhodně má obrovský potenciál. Za předpokladu, že se správně uchopí, by se z něj dal „vytřískat“ skutečně srdcervoucí příběh, který by si ono označení „bestseller“ opravdu zasloužil.

První kapitoly byly dobré, jenže poté se děj začal sunout směrem na háj zelený. Nevím, jak velký si autorka dělala průzkum či jak dané problematice rozumí, ale asi to nebude nic slavného.

Jednou z nejméně uvěřitelných součástí příběhu byla právě násilnice Carol (Emmina teta) a její chování. Často Emmu zmlátila bez důvodu, prostě jen proto, že „šla kolem“. Sem tam sice bylo napsané, že měla náročnou práci, ale nikdy nebylo zmíněno, co přesně je v její práci tak šíleně náročné či stresující, aby se to dalo brát jako příčina násilí tohoto kalibru. Přišlo mi, že autorka tyto pasáže zasadila téměř „na efekt“.

Dále se mi zdálo nelogické to, že a) Carol Emmě dovolovala, aby tak ČASTO přespávala u Sary, b) aby ji Sara nebo Evan či další spolužáci vozili domů, c) aby dokonce sama stála o to, aby Emma na čas bydlela u Sary. Navíc soudě dle názorů dalších čtenářů to nebylo divné jen mě.

Co příběh hodně pohřbilo, tak fakt, že autorka tolik desítek stran zaplnila popisem návštěv x a y různých party, na které Emma chodila. Naprostá a zcela NEHORÁZNÁ nuda. Žádný posun v ději nebo vývoji postav. Po tolika knihách s YA tématikou dovedu strávit 1 - 2 party za knihu, ale tolik! - to už je opravdu přes míru. Navíc je opravdu divné, že se ke Carol za celou knihu nedoneslo, kam Emma tak často chodí, když „přespává“ u Sary.

Kamenem úrazu byla Emma jako hlavní hrdinka. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, pak by to bylo: OTRAVNÁ. Její chování bylo nelogické, praštěné a často bych ji dala ránu. To, že z Evana (nelogicky) přeskočila na Drewa, mi přišlo nesmyslné a hlavně ZBYTEČNÉ. Snad jen aby se děj něčím ozvláštnil. A když se pak konečně dali napevno dohromady, tak mi to bylo vcelku i jedno. Z jejich vztahu na mě nic nepřeskočilo. Jako dvojice mi už dávno zapadli mezi tu kupu průměrných, ničím nevýrazných párů a postav.

Vezmu-li to celkově, pak ve mně kniha nevyvolala téměř žádné emoce, a to z jednoho prostého důvodu: nedovedla jsem postavám ani příběhu uvěřit. Je to sice příšerné téma a autorka se vehementně snažila udělat z hrdinky opravdovou chuděru, která všechnu tuhle hrůzu musí přetrpět a den za dnem ji překonávat, ale… nebylo to ono. Možná to bude znít divně a necitelně, ale přece pokud se máte do postavy zamilovat, musí být velmi dobře napsaná a mít jisté charakterové vlastnosti, jež oceňujete. Stejně tak i padouši musí být uvěřitelní a jejich zloba nemůže být jen proto, aby BYLA. Musí někde pramenit a projevovat se musí tak, aby to nebylo jen „na povel“ autora.

Takže jakkoliv se Rebecca Donovan snažila ze mě vyždímat emoce a dotlačit mě k fandění hlavní hrdince, dosáhla přesného opaku. Byla jsem neskutečně ráda, když jsem dočetla a měla knihu z krku - což jak každý čtenář ví, není ten ideální pocit, který byste po dočtení dobré knihy chtěli mít.

Co se týče konce, tak na ten jsem zírala s pootevřenou pusou - nikoli však v pozitivním slova smyslu. Konec byl zkrátka… mimózní. Pokud by se ukázalo, že Carol trpí nějakou psychickou poruchou, pak bych nad tím snad přimhouřila oči. Jinak ale nedovedu pochopit, co Carol čekala, že se stane, až / když Emmu zabije… Zkrátka mi to zase přišlo nereálné, umělé…

Nejprve jsem byla nakloněna tomu, že si pokračování přečtu, ale poté, co jsem si přečetla anotace obou zbývajících dílů, jsem došla k názoru, že s touto sérií nemíním ztrácet čas.

Za sebe vám tedy tuto knihu (potažmo sérii) rozhodně nedoporučuji. Snad jen v případě, že by vás bavilo číst si něco, co postrádá notnou dávku logiky, a užíváte si popisy mladických party (se vším co k tomu „patří“).

V konečném hodnocení se přikláním k velmi SLABÝM 3 *

Celkové hodnocení:

«««««

Autorce této knihy se nedá upřít čtivý styl psaní, nicméně ani ten nejlepší styl nezachrání chatrný a značně pokulhávající děj. Hlavní postavy jsou dost nevýrazné v čele s hlavní hrdinkou, jejíž jednání je otravné a nelogické. Zcela nelogicky je zde podaný i „hlavní padouch“, takže scény, které by ve čtenáři měly vyvolat účast a soucit vycházejí naprázdno.

Knihu nedoporučuji a pokračování si číst opravdu nehodlám.

Krvavé ostří

Série: Skleněný trůn 0,1 - 0,5 (0,1-0,5 of 7)
Originální název: The Assassin's Blade
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014, v ČR 2017
Počet stran: 408

Anotace:

Celaena Sardothien je nejobávanější zabiják v celém království. I když pracuje společně s ostatními zabijáky sídlícími v Tvrzi vrahů, důvěřuje jen sama sobě a svému příteli Samovi. Když ji její intrikující mistr, Arobynn Hamel, pošle na různé mise, které ji zavedou na vzdálené ostrovy i na nepřátelskou poušť, začne jednat nezávisle na jeho rozkazech – ale tím zároveň zpochybňuje i svoji vlastní věrnost. A během svých výprav zjišťuje, že k Samovi cítí mnohem víc než jen obyčejné přátelství. Ovšem tím, že jedná, jak jí napovídá srdce, a vzpírá se příkazům, se ocitá ona sama i Sam ve smrtelném nebezpečí. Arobynn je nelítostný a zradu nikdy neodpouští. A zná za ni jen jediný trest – smrt.

Tato pětice novel odehrávajících se před dějem Skleněného trůnu nabízí pohled do dřívějšího života Celaeny – a je to opravdu fascinující čtení.

Související recenze:

Skleněný trůn 1 - Skleněný trůn

Skleněný trůn 2 - Půlnoční koruna

Skleněný trůn 3 - Dědička ohně
Skleněný trůn 4 - Královna stínů
Skleněný trůn 5 - Říše bouří

Dvůr trnů a růží 1 - Dvůr trnů a růží

Dvůr trnů a růží 2 - Dvůr mlhy a hněvu

Můj názor:

Přečíst tuto povídkovou knihu ze světa Skleněného trůnu mi trvalo neúměrně dlouho. Přiznávám, že jsem se trochu bála, zda povídky dosáhnou kvalit série - naštěstí jsem se strachovala zbytečně.

Knihu tvoří 5 povídek dějově řazených před 1. dílem Skleněného trůnu. Níže se nyní v hodnocení krátce zastavím u každé z povídek.

Vražedkyně a pán pirátů

V této povídce se setkáváme s Celaenou a poprvé také s živým Samem. Ti jsou poslání k pánu pirátů s jasným úkolem, nicméně jak lze tušit - věci se značně zkomplikují, když se Celaena rozhodne jednat na vlastní pěst a vykašlat se na rozkazy Arobynna Hamela. Jinými slovy místo toho, aby pomohla zajistit hladký průběh obchodu s otroky, rozhodne se jej kolosálně zničit.

Povídka je převážně dobrodružná a napínavá. Projevuje se zde Celaenina pravá rebelská povaha, záblesk toho, čím se později stane. Bylo zajímavé sledovat interakci mezi ní a Samem. Mě samotnou překvapilo, jak se nesnášeli a jak dlouho si šli po krku. Ovšem díky tomu, že již víte, v co se jejich vztah přetaví, berete jejich vražedné pohledy se značnou rezervou a usmíváte se po vousy :D

Vražedkyně a léčitelka

Tuto povídku bych označila jako mini-povídku, spojku mezi první a třetí povídkou. Nejen díky tomu, že je tak krátká, ale i kvůli ději. Ten se odehrává v rozmezí několika hodin v době, kdy Celaena čeká na loď, která ji má přiblížit území Tichých vrahů, kam ji Arobynn za trest poslal (kvůli událostem v 1. povídce) na výuku.

Setkáváme se zde s Yrene, které se zhroutil sen o povolání léčitelky, ale právě díky Celaeně se jí podaří k němu znovu přiblížit. Tato povídka obsahuje pár akčních scén a je spíše takovou drobnou sondou do Yrenenina života a jejích prozatímních rozhodnutí, která ji přivedla až k setkání s obávanou vražedkyní.

Vražedkyně a poušť

U této povídky se čtenář pěkně zapotí, a to nejen proto, že se odehrává v horoucí poušti. Hlavní zásluhu na tom má velmi dobře vystavěný děj a nové, zajímavé postavy.

Celaena se v této povídce cvičí u Tichých vrahů a navazuje přátelství s Ansel, jejíž osud se tolik neliší od toho jejího. Tato povídka je velmi dobrodružná a akční, ale stejně tak má i silnou psychologickou složku a nabízí spoustu námětů k zamyšlení. Zjistíme také, jak přesně proběhla krádež asterionských koní, kterou Celaena zmiňovala v jednom z dílů Skleněného trůnu.

Vražedkyně a podsvětí

Celaena se vrací z pouště do Zlomuvalu a shledává se jak s Arobynnem, tak se Samem. Vzhledem k tomu, co jí Arobynn provedl před odjezdem, jsou jejich vztahy poněkud napjaté. Nicméně Arobynn dělá, co může, aby si Celaenu usmířil. Dokonce jí nabídne velmi tučnou zakázku, která je hodna jejích schopností a pokud uspěje, může zachránit život spoustě lidí.

V této povídce je nejen dobrodružný, napínavý a chytře promyšlený děj, ale i romantika. Jakkoli jsem si tuhle povídku vychutnala a užila, přesto mě trochu štvalo, že Celaena Arobynna neprokoukla. To si opravdu myslela, že by mu leželo na srdci blaho otroků? Ale tož! Její důvěra v něj mě skutečně zarazila, až jsem si říkala, že na to, jak se snaží být chytrá a prozíravá, skočila na toto jak moucha na lep. Možná to S. J. Maas nepromyslela anebo to měla být ukázka, že se Celaena měla ještě hodně co učit.

Ovšem pokud bych nevěděla o dalších dílech Skleněného trůnu a tato kniha byla jednorázová záležitost, tak bych chtěla, aby Celaena na konci dopadla přesně takhle :-)

Vražedkyně a říše

Povídka, které se asi obávali všichni čtenáři Skleněného trůnu. Ano, nejspíš všem při jménu Rourka Farrana zatrnulo a bylo nám jasné, co zde najdeme. Otřesná zrada, Samova vražda a téměř zlomená Celaena, která zamíří do Endovieru.

Tuto část nešlo číst jinak než s napůl sevřeným srdcem a smutným úsměvem při šťastnějších pasážích. Velmi dobře napsané. Zajímavý děj s hrozným koncem.

Musím říct, že když jsem tuto povídku četla, tak mi vzpomínka na Celaeninu návštěvu Samova hrobu z Královny stínů zlomila srdce zcela novým způsobem. Sam byl najednou mnohem skutečnější a jeho vztah a vazba s Celaenou mnohem pevnější… Ach :-(

Také mě velmi potěšilo, že se v této knize mihl i Chaol s Dorianem a Lysandrou :-)

Od těchto povídek jsem čekala pohled na řádný kus Celaeniny minulost a přesně toho se mi dostalo, takže jsem na výsost spokojená. Též musím přiznat, že pokud bych si tuto knihu četla jako první a teprve pak přešla na sérii Skleněný trůn, asi bych 1. díl nesoudila tak přísně - i když si pořád stojím za tím, že ony úkoly pro výběr králova šampiona mohly být zajímavější a složitější.

Nicméně vezmu-li Krvavé ostří vcelku, pak to bylo svižné, dobrodružné, romantické, humorné, drsné i velmi smutné. A skutečně nechápu, jak si někdo mohl oblíbit Arobynna. Bleh!

Mimochodem - četba těchto povídek ve mně vyvolala touhu si sérii začít číst znovu. Ne sice hned, ale už se na to „jednou“ těším :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Krvavé ostří je jistě povinnou četbou pro ty, kteří si oblíbili sérii Skleněný trůn. Pokud jste sérii ještě nečetli, můžete s těmito povídkami směle začít, určitě budete mít mnohem ucelenější - chronologický pohled.

Vřele doporučuji a nemůžu jinak než dát plný počet hvězd.

Obrázky: google.com, pinterest.com