Zasvěcená - Recenze na knihu

Série: Nadpozemská 2 (2 of 3)
Originální název: Hallowed

Autorka: Cynthia Hand

Český překlad: Ilona Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 308

Anotace:

Celé měsíce se Clara připravovala, aby naplnila své poslání. Ale nic ji nedokázalo připravit na volbu, kterou musela učinit v ten osudový den. A zjistila, že být částečně anděl není tak jednoduché, jak myslela.

Nyní, rozpolcená mezi láskou k Tuckerovi a komplikovaným vztahem k osudem předurčenému Christianovi, se Clara musí vypořádat s šokujícím odhalením: někdo, koho miluje, zemře během několika měsíců. Budoucnost je nejistá a komplikovaná a jedinou věcí, kterou ví jistě, je, že vše spalující oheň byl jen začátek.

Pokračování Nadpozemské vás naprosto uchvátí a vy nebudete moci přestat číst.

Související recenze:

Nadpozemská 1 - Nadpozemská

Nadpozemská 3 - Nespoutaná

Můj názor:

Na pokračování působivé knihy Nadpozemská jsem se opravdu moc těšila. Musím ale přiznat, že mě poněkud zklamalo. Čekala jsem mnohem víc.

Cynthia Hand si rozhodně uchovala laťku, kterou nastavila v prvním díle – co se týče stylu psaní, popisu scén, popisu vnitřních pochodů Clary. Všechno podávala poutavě, ALE PŘESTO mi tam něco chybělo a to dost.

Děj knihy se tak nějak vlekl. Sice jsme se dozvěděli spoustu nových informací, přišli na pár záhad, ovšem už to nebylo tak napínavé jako u 1. dílu. Chybělo mi jiskření mezi Tuckerem a Clarou, které se omezilo na pár chvil, a štvalo mě, že se nám OPĚT vyvinul milostný trojúhelník.

Dívám-li se na knihu celkově, působila hrozně smutně. Je to docela pochopitelné, když bylo jasné, že někdo MUSÍ umřít, avšak i tak bych ocenila proložení veselejšími scénami. Sice třeba ne důležitými pro děj, ale aspoň nějaké ty záblesky humoru a radosti - čistě pro odlehčení atmosféry. Něco podobného jsem v Zasvěcené našla opravdu poskrovnu. Zkrátka se pořád dokola řešila smrt, pohřeb a nejistota všude, kam se Clara podívala…

Odhalení, kdo je Clara ve skutečnosti, jaké poslání měl Jeffrey a jak do toho všeho zapadá Samjeeza bylo napínavé, zajímavé a nečekané. Bohužel ani toto můj dojem z knihy nezachránilo.

Co se týče záporáka Samjeezy – v tomhle díle mi ho bylo opravdu líto a to, co Clara udělala, jsem nečekala, ale hrozně PŘÍJEMNĚ mě to překvapilo :-)

Byla jsem na sebe hrdá, že jsem si už v předchozí knize správně tipla, co je posláním Claryiny mamky :-) Zajímavý úkol, náročný, ale stál za to!

Konec sám mě dožral. Jsem pro Tuckera se vším všudy! A ten vývoj typu „nechám tě jít, beze mě ti bude líp“ už mi u většiny knih začíná lézt na nervy. Opravdu.

Na závěrečný díl se moc těším, pevně doufám, že se Clara vzpamatuje, dá si dvě a dvě dohromady a bude s tím, s kým BÝT MÁ! 

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

„Bude v pořádku?“

„Myslím, že jo.“ Svatozář ji uzdravila. Viděla jsem, jak se přes ni přelila jako teplá voda, která smyla popáleniny a modřiny ze Samjeezova stisku. Když na to pomyslím, znovu si vybavím, jak bezmocně visela v jeho sevření, máchala rukama, kopala nohama a lapala po dechu, zatímco jí jeho prsty tiskly hrdlo s čím dál větší silou, a jak její kopance postupně slábly, dokud nezůstala nehybně viset. Dokud jsem si nemyslela, že je mrtvá. Oči mě při té vzpomínce pálí a rychle se otočím a podívám se na dům, aby si Jeffrey nevšiml mých slz.

Jeffrey rozštípe ještě pár polen a já se mezitím seberu. Byl to dlouhý den. Chci zalézt do postele, přetáhnout si peřinu přes hlavu a ze všeho se vyspat.

„Poslyš, kde jsi ten den byl?“ zeptám se zničehonic.

Jeffrey dělá hloupého. „Kdy?“

„Ten den, kdy vypukl požár.“

Vezme další poleno a položí ho na špalek. „Už jsem ti to řekl. Byl jsem v lese. Hledal jsem tě. Myslel jsem, že bych ti mohl pomoct.“

„Nějak ti nevěřím.“

Jeffrey znejistí. Sekera dopadne na poleno stranou a zasekne se. Jeffrey vydá zvuk podobný zavrčení a sekeru vyškubne.

„Proč bys mi neměla věřit?“ zeptá se.

„No, třeba protože tě znám. Choval ses fakt divně. Tak kde jsi byl? Nejsem pitomá.“

„Možná mě neznáš tak dobře, jak si myslíš.“ Odhodí sekeru na mokrou zem, posbírá do náruče nasekané dřevo a prodere se kolem mě k domu.

„Jeffrey…“

„O nic nešlo,“ odsekne. „Ztratil jsem se.“ Najednou vypadá, jako by se měl dát do pláče. Vydá se k domu a já slyším, jak mámě nabízí, že pro ni rozdělá oheň. Zůstanu na dvoře, dokud se z komína nezvedne první stuha kouře. Dobře si vzpomínám na jeho výraz, když tenkrát vyletěl zpoza stromů. Tvář měl bledou strachem a snad i bolestí. Pamatuju si na jeho prázdný smích, když jsem mu řekla, že jsem zachránila Tuckera, a najednou se o něj začnu hrozně bát, protože ať tam venku tenkrát prováděl cokoli, instinkt mi napovídá, že to nebylo nic dobrého.

Můj bratr má taky svá tajemství.

Obrázky: google.com