Chlapec s hřebíky - Zamyšlení na týden...

  

Byl jednou jeden kluk, který měl špatný charakter – choval se nehezky k lidem kolem sebe a bylo mu to fuk.

Jeho otec se na to už déle nechtěl dívat, a tak mu dal pytel plný hřebíku a řekl mu, že pokaždé, když s nikým ztratí trpělivost a zachová se k němu nepěkně, musí zatlouct jeden hřebík do zahradního plotu.

První den chlapec zatloukl 37 hřebíků do zahradního plotu.

V následujících týdnech se postupně, pomalu začínal učit ovládat. Počet hřebíků, které do plotu zatloukl, se zvolna zmenšoval. Chlapec pochopil, že zatlouct hřebík do plotu je namáhavější než se ovládnout.

Konečně přišel den, kdy kluk už nemusel zatlouci žádný hřebík. Šel za otcem a pověděl mu o tom. Otec se na něj pousmál a řekl mu, že teď – pokaždé když se ovládne, má přijít k tomu plotu a jeden hřebík vytrhnout.

Chlapec tedy pokaždé, když se dokázal ovládnout, přišel k plotu a jeden hřebík z něj vytrhnul. Nakonec už byly všechny hřebíky zase venku a v plotě nebyl ani jeden. Šel za otcem a řekl mu to. Otec ho odvedl zpátky k plotu, který ležel na zemi, protože už v něm nebyly žádné hřebíky.

Podíval se na syna a řekl mu: „Můj synu, dobře sis počínal, ale přesto se podívej na ten zahradní plot. Vidíš? Je plný děr. Tenhle plot už nikdy nebude jako dřív. A je to stejné, jako když se s někým pohádáš nebo mu ublížíš či mu řekneš něco zlého. Když se k někomu takhle zachováš, zanecháš mu uvnitř ránu. Můžeš zasunout do člověka hřebík a můžeš ho potom vytáhnout, jenže rána zůstane. Když se mockrát omluvíš, rána se zmenší ale i přesto zůstane. Ta slovní rána je mnohdy stejně bolestivá, jako ta tělesná. Přátele, lidi, které kolem sebe máš, jsou vzácní jako drahokamy. Dovedou tě rozesmát a dodat ti odvahu. Jsou připraveni ti naslouchat, když je potřebuješ, podporují tě a otevírají pro tebe své srdce.

Nikdo z nás není dokonalý a všichni děláme chyby – všichni občas druhým způsobíme nějakou ránu, ale musíš myslet na to, že čím víc ran druhému způsobíš - čím víc hřebíků do něj zatlučeš a zase vytáhneš - tím obtížněji se pak bude moci postavit. Tak, jako tenhle plot. Kdybys do něj neustále zatloukal hřebíky a pak je zase vytahoval, dřevo by se časem rozpadlo a nebyl by už žádný plot. Snaž se proto, abys těch hřebíků zatloukl a musel vytáhnout co nejméně…“

Zdroj: upraveno z: http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/zamysleni-fejeton/ruzne/poucne-pribehy-k-zamysleni-pro-chytre-hlavy

Obrázky: google.com