Tygrovo prokletí - Recenze na knihu

Série: Tygří sága 1 (1 of 4)

Originální název: Tiger´s Curse
Autorka: Colleen Houck

Český překlad: Karolína Medková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011, v ČR 2012
Počet stran: 395

Anotace:

Vášeň. Sudba. Čest.

Byli byste ochotní to dát na misky vah, abyste mohli změnit svůj osud?

Sedmnáctiletou Kelsey Hayesovou by nejspíš ani ve snu nenapadlo, co ji čeká tohle léto; že se bude pokoušet zlomit tři sta let starou indickou kletbu. A to se záhadným bílým tygrem Renem. Na druhé straně zeměkoule. Ale přesně to se stane. Kelsey je vtažena do dobrodružství, kde na ni číhají temné síly, prastará magie a mystikou zahalené světy, v nichž nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Nakonec musí riskovat vše, aby pochopila dávné proroctví a mohla tak kletbu zrušit navždy.

Tygrovo prokletí je prvním dílem romantické fantasy série, který vás strhne a zanechá ve vás pocit nenaplněné touhy.

Související recenze:

Tygří sága 2 - Tygrova stezka

Tygří sága 3 - Tygrova plavba

Tygří sága 4 - Tygrův osud

Můj názor:

Tuto knihu jsem četla letos v dubnu, tudíž od ní už mám jistý odstup a tato recenze tedy není psaná v deliriu z právě dočteného příběhu, když má člověk pocit, že to je PROSTĚ SUPER, ale pak se po pár dnech probere a nějak NECHÁPE, co se mu na tom líbilo, nebo aspoň líbilo tak moc.

Když jsem knihu poprvé otevřela a přečetla si anotaci, v níž se hlásá „tato kniha vás strhne a zanechá ve vás pocit nenaplněné tužby“, tak jsem jen protočila oči a říkala si „no, to určitě, pfff.“

Nechápu, že jsem se za ty ROKY nebyla schopná poučit, že soudit dopředu něco, co jsem nečetla nebo neviděla, je pěkně velká hloupost. Nicméně jsem na to zase dojela.

Kniha mě ze začátku pomalu vtahovala do velmi příjemně plynoucího děje. Osobně nesnáším cirkusy, proto mě první etapa (která se právě v cirkuse odehrává) moc nepřitahovala. Co mě ovšem postupně přitáhlo, tak byl bílý tygr Ren. Příběh mě začínal čím dál víc zajímat a já četla dál a dál a nemohla se od toho odtrhnout.

Velkou zásluhu na tom má, kromě samotného originálního a zajímavého děje, také styl psaní Colleen Houck. Často zmiňuji, že mě právě toto zaujme. Pokud se ale do této knihy pustíte, budete vědět, co PŘESNĚ tím myslím. Je totiž vidět, jak z každé stránky (doslova) bije do očí nadšení, puntičkářství a láska k příběhu, kterou mu Colleen Houck dává. Je to jedna z největších detailistek – dříček - spisovatelek, na jaké jsem při četbě narazila. Rovnat by se jí mohla Beth Revis (série Vesmír – tam to však spadalo spíše do sféry technické a vědecké). Oproti ní je pro mě ale autorka Tygří ságy daleko více chytlavá, jelikož její děj plyne mnohem svižněji a musím také přiznat, že krásy džungle, Indie a dalších míst, na která se Kelsey dostává, jsou pro mě mnohem příjemnější, přitažlivější a barvitější než vesmírná loď Universum.

Tuto sérii bych jednou opravdu velmi ráda viděla zfilmovanou (samozřejmě schopným scénáristou, režisérem a herci). U scén á la Indiana Jones jsem trochu narážela a se svou představivostí jsem nebyla vždy spokojená.

Co se týče romantické zápletky, tak mi přišla ze začátku jasná jako facka a začínala jsem litovat, že to čtu, protože to bude PŘEDVÍDATELNÉ. Kelsey mě ovšem hodně a mile překvapila, jelikož se ke konci zachovala tak, jak jsem to u ní nečekala, což můj zájem a dojem z knihy zvedlo zpátky.

Ovšem na rovinu říkám, že mi Kelsey taky sem tam lezla na nervy, když si na něco stěžovala, ale… jak jsem nad tím přemýšlela, tak kdybych byla v její kůži… hm, no, možná bych remcala též :D

Postavu, kterou jsem si oblíbila prakticky okamžitě (tedy až v džungli, ne na samém začátku), je postava Kišana. Jen co se objevil na scéně, začala jsem mít na tváři takový… ehm, připitomělý úsměv. Nemohla jsem si prostě pomoct! :D Choval se sice trochu „zmetkovsky“, ale zkrátka mě to bavilo a mrzelo mě, že nedostal více prostoru. Což se naštěstí spravilo ve 2. díle!

Tudíž závěrem – tuto ságu vám doporučuji. Je zkrátka skvělá, vtipná, milá, romantická, napínavá, dobrodružná, barvitá, plná legend a mýtů a Colleen Houck je prostě PANÍ SPISOVATELKA.

Pokud máte něco z výše uvedených kladů rádi, buďte si jistí, že vás kniha nezklame, hned se vrhnete na další díl a budete číst jako o život ;-)

Celkové hodnocení:

«««««

Pozn. po dočtení celé série jsem byla nucena odebrat 1 hvězdu. Důvody - viz další recenze.

Ukázka z knihy:

Přišla jsem k zídce, a zrovna když jsem se ji chystala přelézt, Ren ji těsně vedle mě přeskočil. „Hej! Takhle mě neděs! Příště nějak zamruč, nebo tak něco, jo?“

Pomalu jsme šli k chatce a už jsem se připravovala, že zaklepu na dveře, ale pak jsem se zarazila a podívala se na Rena: „Nejdřív musíme udělat něco s tebou.“

Vytáhla jsem z batohu žluté lano a vydala se ke stromu, co stál kousek od obydlí. Tygr mě váhavě následoval. Pokynula jsem mu, aby šel blíž. Když konečně došel až ke mně, provlékla jsem mu provaz pod obojkem a uvázala ho kolem stromu. Ren se netvářil zrovna nadšeně.

„Promiň, Rene, ale nemůžu tě nechat na volno. Ty lidi, co tu bydlí, by to vyděsilo. Slibuju, že se vrátím, jak nejrychleji to půjde.“

Vydala jsem se zpátky k domku, ale nedošla jsem daleko a zastavila jsem se jak přibitá. Za zády se mi totiž ozval tichý mužský hlas: „Je tohle vážně nutné?“

Pomalu jsem se otočila a uviděla těsně za sebou pohledného mladého muže. Vypadal, že mu je něco málo přes dvacet. Byl nejméně o hlavu větší než já a měl očividně vypracované štíhlé tělo. Na sobě měl volné bílé oblečení, košili s dlouhým rukávem neměl ani zastrčenou v kalhotách a se zapínáním si taky moc nedělal hlavu, protože mu byla vidět hladká, do zlatova opálená široká hruď. Lehké plátěné kalhoty měl ohrnuté u kotníků, takže jste si nemohli nevšimnout jeho bosých nohou. Lesklé černé vlasy mu spadaly kolem obličeje až na krk, kde se trochu kroutily.

Nejvíc mě ale fascinovaly jeho oči. Byly to totiž oči mého tygra, stejně pronikavě kobaltově modré.

Natáhl ke mně ruku a promluvil: „Ahoj Kelsey. Já jsem Ren.“

Obrázky: google.com