Tygrova plavba - Recenze na knihu

Série: Tygří sága 3 (3 of 4)

Originální název: Tiger´s Voyage
Autorka: Colleen Houck

Český překlad: Karolína Medková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011, v ČR 2013
Počet stran: 523

Anotace:

Po přímém střetu s Lokešem, dávným nepřítelem bílého i černého tygra, zažívá Kelsey další šok. Její milovaný Ren se sice vrátil ze zajetí, ale vůbec si na ni nepamatuje. Navíc mu její blízkost přináší fyzickou bolest – každý dotek je pro něj hotové utrpění. Přesto Kelsey s oběma bratry pokračuje v boji za prolomení kletby.

Aby dosáhli kýženého cíle, musejí se setkat a utkat s pěti lstivými draky, z nichž některým jako by smysl pro fair play nic neříkal. Kromě toho Ren tak nějak nemá jasno ve svých citech a Kišan v nich zase má jasno až moc. Kelsey to zkrátka jako obvykle nebude mít vůbec jednoduché.

Související recenze:

Tygří sága 1 - Tygrovo prokletí

Tygří sága 2 - Tygrova stezka

Tygří sága 4 - Tygrův osud

Můj názor:

OBSAHUJE SPOILERY

Musím říct, že na pokračování Tygří ságy jsem se neskutečně moc těšila. Hlavně proto, že jsem chtěla vědět, jak se Kelsey mezi tygry rozhodne a jaká bude jejich další cesta za zrušením kletby.

Jak už napovídá anotace, tak to pro Kelsey a tygry nebylo vůbec jednoduché. Museli se naučit potápět, děj se přesunul na krásnou jachtu Deschen a kromě toho, že se hlavní hrdinka se svými tygry musela vypořádat s 5 nanejvýš mazanými draky, kteří jim měli pomoci získat třetí Duržin dar a najít Sedmou pagodu, točila se mezi oběma bratry, váhajíc, kterého z nich by si měla vybrat. Čili anotace knihy je skvěle vystihující.

Jako u obou předchozích recenzí musím i u této ZNOVU podotknout a upozornit na to, jaká je Colleen Houck velká dříčka a detailistka. I tato kniha je neuvěřitelně propracovaná, ať už se to týká popisu jachty, lekcí potápění, či samotných draků, jejich úkolů a celé cesty za získáním Duržina náhrdelníku.

Příběh byl opět plný dobrodružství, akce, napětí, romantiky, záhad a zvrhlých plánů záporáka Lokeše. Též byl doplněn krásnými básněmi, legendami a zajímavými příběhy.

Co se týče jednotlivých částí knihy, tak draci byli opravdu velmi ORIGINÁLNÍM doplněním této ságy. Nejraději jsem měla draka bílého, který se ukázal jako jediný bez vedlejších nekalých úmyslů a nepěkných hrátek. Ovšem pokud bych měla zvolit toho, který z nich mě absolutně nejvíc pobavil, tak to byl drak zlatý. Když byla naše trojice u něj, dost jsem se nasmála :-) Vím, že na tohohle zlatomila jen tak nezapomenu :D

Oblíbila jsem si Wese, který naše tygry a Kelsey kus cesty doprovázel a scény s ním jsem si užívala na maximum. Autorka si ho představovala jako Chace Crawforda, ale já si nemohla pomoct a viděla ho spíše jako Charlieho Hunnama, včetně jeho přízvuku :D

Kdo mě však v této knize neskutečně ŽRAL, tak byl Ren. Nespočítám, kolikrát jsem si představovala, že mu něco těžkého (třeba nějakou pořádnou bichli) omlacuju o hlavu. Kromě všeho jiného mě nejvíc naštval tím, jak Kelsey přikazoval, že si nesmí nechat ostříhat vlasy. Být na Kelseyině místě já, tak se na truc oholím na ježka. Nechápu, co má co kecat do toho, co má kdo na hlavě. Ovšem tohle byla jen ŠPIČKA ledovce.

Díky Kišanovi jsem zase několikrát pomyslně spadla blahem. Celý slavný Ren se vedle něj může jít schovat. Sice mě mrzelo, že když si ho Kelsey vybrala, tak se jí nějak extra více nevěnoval a ani s ní nespal v pokoji, jak měla noční můry, ale co se dá dělat? Je mi ještě POŘÁD o dost sympatičtější než Ren. Avšak neodbytný pocit mi říká, že nakonec bude Kelsey přece jen s Renem. Už to, že poslední část knihy byla zaměřená na něj, tomu napovídá.

A co milá Kelsey? No, tak díky ní jsem při čtení střídavě zažívala šoky s jásotem. A pořád DOKOLA. Nějak jsem ji nechápala. Při čtení jsem tak nějak pořád cítila, že je jasné, že Rena miluje více, ale zvolila jinak. Což mi přijde vůči Kišanovi HROZNĚ nefér. Určitě si nezaslouží, aby ho někdo tahal za nos. Pokud autorka chtěla vytvořit vztah právě mezi nimi, tak by (podle mě) neškodilo, pokud by se více zaměřila na Kelseyiny pocity právě v souvislosti s ním. Ovšem po většinu času se Kels zabývala svými city k Renovi, Kišan tak nějak ustoupil do pozadí a pokud už se jí dotknul, vypadalo to, že to s ní nic nedělá… To mě docela mrzelo. Zkrátka je mi Kišana líto už nyní :-(

Samotný konec byl nervy drásající a já se opravdu OPĚT NEMŮŽU dočkat na pokračování, které nakladatelství CooBoo plánuje na únor 2014. A doufám, že oba tygři natrhnou Lokešovi zadek! Pokud můžu soudit, tak to bude asi ještě více o nervy než tato kniha.

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

„Tak a teď, jak se dostala taková pěkná Američanka z - “

„Oregonu.“

„Oregonu?“ Pozvedl obočí a dokončil otázku: „Z Oregonu… do Indie?“

„To je ještě mnohem delší příběh než ten tvůj.“

„To bych si teda strašlivě rád poslechnul… ale vypadá to, že už máme společnost.“ Zvednul se a s hlasitým šepotem dodal: „Neříkalas, že máš dva kluky. Dva velký a zuřivý kluky.“ Dělal si z nich legraci a evidentně ho nijak neuváděli do rozpaků.

Zahihňala jsem se a otočila se na Rena s Kišanem, kteří se k nám blížili s naprosto identickými zamračenými tvářemi. Protočila jsem oči a řekla: „Rene, Kišane, tohle je Wes, náš instruktor potápění.“

„Brej den, pánové, jakpak to dneska jde?“ pozdravil Wes a zprudka jim potřásl rukama. Bratři se zarazili uprostřed kroku a já musela potlačovat smích, když jsem viděla, jak nevědí, co si z té Wesovy přehnané jižanské žoviálnosti mají vzít.

„Zrovinka jsem se tu seznámil s touhle hezounkou tvářinkou. A musím vám poděkovat, že jste mě přizvali k týhle jízdě. Tak já se pomalu sbalím a vymizím, jestli vám to teda všem vyhovuje. Užívejte.“

Wes si pohladil břicho a pokračoval: „A doufám, že bude brzy k dostání nějakej ten kus žvance. Žaludek už mi zpívá hymnu, že bych sežral celý prase, jestli víte, co tím myslím.“

Zakřenil se na Kišana s Renem a pak se otočil ke mně. „Bylo mi skutečným potěšením vás poznat, madam, upřímně doufám, že se zase brzy uvidíme.“

Udělala jsem malé pukrle a odpověděla: „Ráda jsem si s tebou popovídala, Wesi, uvidíme se u večeře.“

Texasan na mě pobaveně mrknul, vzal si věci a odešel.

Ren došel až ke mně a hodil si ručník na lehátko. „Nemám tušení, o čem to ten chlap mluvil, ale nelíbí se mi.“

„Tak to jsme dva,“ přidal se Kišan.

„Nechápu, jaký máte problém. Wes je sympaťák a je s ním sranda.“

„Nelíbí se mi, jak se na tebe dívá,“ opáčil Ren.

„Tobě se nikdy nelíbí, když se na mě dívá nějaký kluk,“ povzdechla jsem si.

„Souhlasím s Renem, ten chlap má určitě něco za lubem.“

„Mohli byste se uklidnit? Pojďte si radši zaplavat.“

Ren si mě prohlédnul od hlavy k patě a poznamenal: „Ty plavky se mi už nelíbí. Měli bychom se vrátit a vybrat nějaké, co tě budou víc zakrývat.“

Zabodla jsem mu prst do hrudníku. „Mě se tyhle líbí. A přestaň žárlit. Vy oba přestaňte.“

Ren i Kišan si naprosto identicky založili ruce na prsou a beze slova na mě naštvaně hleděli.

„Fajn, dělejte si, co chcete, já jdu plavat.“

Skočila jsem do bazénu a plavala na druhou stranu. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že skočili za mnou. 

Obrázky: google.com