Cesta věčnou nocí - Recenze na knihu

Série: Nebe 2 (2 of 3)

Originální název: Through the Ever Night
Autorka: Veronica Rossi

Český překlad: Michaela Škultéty
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013, v ČR 2013
Počet stran: 223

Anotace:

Od chvíle, kdy se Árie dozvěděla o smrti své matky, uplynulo již několik měsíců. I Perry už je nějakou dobu Krvepánem a dívka o něm nemá žádné zprávy. Nyní se však mají znovu setkat. Po tomto okamžiku oba nesmírně touží, a skutečně jsou naplněna všechna jejich očekávání. Tedy aspoň zpočátku.

Bývalá Osadnice však není Perryho druhy přijata nijak laskavě a kmen se začíná bouřit. Éter bouří každým dnem víc a víc a jediným příslibem bezpečí je Poklidná modř. Je však tento bezpečný přístav skutečný?

Související recenze:

Nebe 1 - Pod nekonečnou oblohou

Nebe 3 - Do Poklidné modři

Můj názor:

Pokračování série Nebe, které navázalo na předchozí úchvatnou knihu Pod nekonečnou oblohou, mě opět vtáhlo do nebezpečného světa pod Éterovým nebem.

Pokud jste o této sérii již slyšeli, ráda bych vás v souvislosti s touto knihou upozornila na jednu věc.

Kniha Cesta věčnou nocí, kterou Knižní klub vydal, je pouze TŘI ČTVRTINOU regulérního 2. dílu od Veronicy Rossi, který vyšel v USA. Na dotazy čtenářů, proč toto nesmyslné rozdělení vzniklo, nakladatelství odpovědělo poněkud nejistě, ovšem asi je nám všem jasné, odkud vítr vane. Takže pokud byste si chtěli přečíst zbytek 2. knihy, musíte sáhnout po anglické verzi nebo si počkat do příštího roku, kdy Knižní klub plánuje vydat pokračování + do-vydání chybějící části z této knihy.

Ale nyní už k samotné knize: pokud bych věděla, že Veronica Rossi 2. díl ukončila tam, kde jej ukončil Knižní klub, dala bych „pouze“ 4 hvězdy. Ovšem jelikož vím, že ho takto neukončila, dávám 5, protože snižovat hodnocení této skvělé knihy kvůli čachrům v nakladatelství mi přijde docela ne fér.

Děj knihy je opět velmi čtivý, propracovaný a zajímavý. Trochu mě mrzelo, že Árie s Perrym byli nuceni svůj vztah tajit, protože jsem jim oběma přála, aby se konečně mohli radovat z toho, že jsou zase spolu. Nicméně osud tomu chtěl jinak.

Navíc mě naštvalo, že se pak na tak dlouhou dobu museli odloučit (a zde OPĚT narážím na ono nesmyslné utnutí knihy v tom nejzajímavějším).

Co se týče Perryho, pak pevně doufám, že nová postava – Kirra, která se v knize objevila, se od něj bude držet dál a Perry se jí nenechá zblbnout. Opravdu bych byla ráda, pokud by si tato série ušetřila milostné trojúhelníky, jelikož by to podle mě srazilo její hodnotu a degradovalo by ji to na úroveň dalších knih. V dnešní době je opravdu velmi TĚŽKÉ najít román či sérii, kde by se ony geometrické tvary neřešily. A zrovna dvojice Perry a Árie by si zasloužila originální sólo.

Roara jsem si skutečně oblíbila ještě MNOHEM víc, než v 1. díle, je-li to vůbec možné. Tak sympatickou postavu jsem už hodně dlouho nezažila. A kdybych si mohla vybrat, jakou literární postavu bych chtěla za kamaráda, určitě by to byl on :-)

Ke konci knihy mi ho bylo hrozně líto, především kvůli tomu, co si musel skousnout v souvislosti s Liv, ovšem nakonec to vypadá, že to nebude tak hrozné! Takže doufejme :-)

Tedy celkově – Veronica Rossi: super dílo, jen tak dál, nemůžu se dočkat pokračování. To, co z toho udělal Knižní klub: raději bez komentáře.

Jednu věc však ještě napsat musím – opravdu by mě zajímalo, co se stalo s odpovědným redaktorem, který měl na starosti tuto sérii.

V předchozí recenzi na Pod nekonečnou oblohou jsem doufala, že následující kniha bude podstatně lepší, bude zde méně chyb, že si někdo KONEČNĚ posvítí na korekturu. Další důkaz o mé naivitě. I v Cestě věčnou nocí bylo NEHORÁZNÉ množství chyb!!! Téměř na každé straně. Když jsem dočetla, byla jsem z toho znechucená. Takhle srazit hodnotu těchto skvělých knih. Opravdu za celý svůj život jsem nečetla knihu, kde by bylo tolik překlepů. A vážně bych byla ráda, kdyby se už někdo VZPAMATOVAL a nebyl u těch korekcí pod vlivem nějaké... eh... látky, protože jinak si to nedovedu vysvětlit.

(Jen tak pro srovnání – od nakladatelství CooBoo kniha Tygrova plavba, která má přes 500 stran a víte, kolika chyb jsem si tam všimla? 4. JENOM 4! A to byla vesměs chybějící tečka za koncem věty a jedna mezera navíc mezi uvozovkami a prvním slovem. A Cesta věčnou nocí, která má 223 stran? Opravu jsem byla ráda, že jsem to nepočítala.)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

„Slyšela jsem, že ona je Krt jen napůl.“

„Někdo se vážně spustil s Osadníkem?“

Árie sevřela lžíci pevněji. Urážely její matku, která byla po smrti, i otce, jenž pro ni byl záhadou. Pak jí to došlo. Tideové by říkali totéž o ní a o Perrym, kdyby znali pravdu. Tvrdili by, že se spolu spustili.

„Perry říkal, že dostane Označení.“

„Krt se Smyslem,“ poznamenala Brooke. „Neuvěřitelné. Co je zač?“

„Myslím, že Slyšící.“

„Takže nás slyší.“

Smích.

Árie při tom zvuku zaťala zuby. Roar, který tiše seděl po jejím boku, se k ní naklonil.

„Pozorně mě poslouchej,“ pošeptal jí do ucha. „Tohle je nejdůležitější věc, kterou musíš během svého zdejšího pohybu vědět.“

Árie upřeně zírala na misku guláše a srdce jí naráželo do žeber.

„Nikdy nejez tresku. Pokaždé je naprosto příšerná.“

Šťouchla ho loktem do žeber. „Roare!“

„Myslím to vážně. Je tuhá jako podešev.“ Roar vzhlédl. „Nemám pravdu, Starý Wille?“ zeptal se šedovlasého muže s bílým plnovousem.

Třebaže Árie byla venku celé měsíce, stále žasla nad vráskami a jizvami a příznaky stáří. Kdysi si myslela, že jsou odporné. Teď u ní mužova kožená tvář vyvolala téměř úsměv. Těla Outsiderů na sobě nesla zkušenosti a suvenýry.

Přisedla si k nim Willow, dívka, s níž se Árie setkala. Árie ucítila na botách tíhu a podívala se dolů na Blešku.

„Dědo, Roar se tě na něco ptal,“ řekla Willow.

Starý muž se natočil uchem k Roarovi. „Copak, krasavče?“

Roar zvýšil hlas. „Říkal jsem Árii, aby u nás nejedla tresku.“

Starý Will si ji změřil a kysele sevřel rty. Árii zrudly tváře, když čekala na jeho reakci. Jedna věc byla slyšet, jak si o ní šeptají, ale druhá, když na ni někdo nevraživě hleděl tváří v tvář.

„Je mi sedmdesát,“ prohlásil stařec nakonec. „Sedmdesát a jsem v plné síle.“

„Starý Will není Slyšící,“ zašeptal Roar.

„Díky, to mi došlo. On ti řekl krasavče?“

Roar přežvykoval a přikývl. „Ty se mu divíš?“

Árie klouzala očima po Roarově obličeji. „Ne. Ne, nedivím,“ odpověděla, třebaže slovo krasavec úplně nevystihovalo Roarův temný vzhled.

„Takže ty dostaneš Označení,“ pokračoval Roar. „Co kdybych se za tebe zaručil?“

„Myslela jsem, že to udělá Perry – Peregrin?“ zeptala se Árie.

„Perry ti udělí oprávnění a bude vést ceremonii, ale to je jenom jedna část. Část, kterou může vykonat jedině Krvepán.“

Podsaditá žena naproti Roarovi se naklonila dopředu. „Někdo se stejným Smyslem, jaký máš ty, musí odpřisáhnout, že tvůj sluch je pravdivý. Pokud jsi Slyšící, může to udělat jedině jiný Slyšící.“

Árie se usmála. Všimla si důrazu, který žena položila na slovo pokud.

„Jsem Slyšící, takže to bude ten případ.“

Žena si ji prohlížela očima barvy medu. Zdálo se, že se rozhoduje, protože ponurý výraz kolem jejích úst náhle změkl. „Já jsem Molly.“

„Molly je naše léčitelka a Medvědova žena,“ vysvětloval Roar. „Je ovšem mnohem tvrdší než ten velký muž, nemám pravdu, Molly?“ Otočil se zpátky k Árii. „Takže bych to měl být já, kdo se za tebe zaručí, nemyslíš? Dokonale se na to hodím. Všechno jsem tě naučil.“

Árie potřásla hlavou a snažila se nesmát. Roar byl skutečně dokonalá volba. Naučil ji vše, co věděla o zvucích – a o nožích. „Všechno kromě skromnosti.“

Roar protáhl obličej. „Kdo by ji potřeboval.“

„Ach, to nevím. Možná ty, krasavče.“

„Nesmysl,“ opáčil Roar a znovu se věnoval jídlu. 

Obrázky: google.com