sobota 1. dubna 2017

Dreamologie & Černý led - Recenze na knihy


Nová várka mini-recenzí. Dreamologie - prvotina autorky Lucy Keating a Černý led od autorky úspěšné série Zavržený Beccy Fitzpatrick.













Dreamologie

Originální název:
Dreamology
Autorka: Lucy Keating

Český překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016, v ČR 2016
Počet stran: 329







Anotace:

Kdo by nechtěl potkat kluka svých snů?

Alice potká kluka svých snů – doslova. S Maxem cestují po světě a prožívají spoustu krásných a dobrodružných chvil. Ale je v tom háček! O všem se Alici jen sní… Do té doby, než se s otcem přestěhuje do Bostonu a začne chodit na novou školu. A koho ve třídě nepotká? Maxe – kluka z masa a kostí! Není ale takový, jakého si ho Alice představovala. Má komplikovanou povahu a cestu k sobě nenacházejí snadno. Za vším vězí dávný experiment, který jim hranici mezi realitou a snovým světem nadlouho rozostřil.

Komediální příběh s laskavě potrhlými hrdiny a spoustou sympatických postav, které čtenáře donutí smát se nahlas!





Můj názor:

Na tuto knihu mě nalákala zajímavá anotace, která slibovala opravdu úžasný - přímo snový - příběh, o němž snad každá z nás alespoň jednou (minimálně) uvažovala. Knihu jsem si z knihovny přinesla celá nadšená a velmi brzy se dala do čtení. Nicméně… záhy mi došlo, že už bych se ve svých přehnaných očekáváních měla vážně krotit.

Autorka si pro příběh vybrala ich formu vyprávění z pohledu hlavní hrdinky Alice. Mimo děj odehrávající se v reálném čase, je kniha doplněna o několik ukázek z Aliciných snů, takže si můžeme udělat představu o tom, jaká dobrodružství hlavní dvojice zažívá poté, co se uloží k „pokojnému“ spánku.

Lucy Keating vůbec nepíše nudně, děj je čtivý a rychle ubíhá (i díky krátkým kapitolám), nicméně příběh jako celek ve mně vyvolal spíše rozčarování. Absolutně nenaplnil ani polovinu mých nadějí a byl zkrátka… plytký. Nevím, jakým jiným slovem to lépe popsat.

Nejprve jsme sledovali, jak se Alice seznamuje s Maxem v reálném světě, poté její snahu ho přimět, aby přiznal, že i on si uvědomuje, že se znají ze snů. Dále následovala pasáž, kdy Max přiznal barvu, ale dělal, že s tím nechce mít nic společného. Nakonec se naštěstí rozhoupal jiným směrem a spolu s Alicí se pokusil zjistit, kdo A co s nimi udělal, že spolu navzájem sní jedny a ty samé živé sny. Zdá se to jako nanejvýš zajímavá zápletka, že? No, opak je pravdou. Za celou knihu jsem nepocítila ani záchvěv napětí, strachu o hrdiny nebo jednoduše hlubší propojení s nimi či dějem, jako se mi to bez potíží stává u jiných. Jinými slovy - kniha ve mně nevyvolala ani náznak nějaké hlubší emoce.

A onen vyzdvihovaný humor? Mám dojem, že mezi autorkou (+ reklamní propagací) a mnou existuje propastný rozdíl na názor, co lze považovat za „humor, který vás donutí smát se nahlas“. Upřímně jsem se zasmála jen párkrát, a rozhodně to nebylo stylem, kdy bych se popadala za břicho. Prostá úsměvná poznámka a… to bylo všechno. Dreamologie v sobě neměla ani čtvrtinu toho humoru, který čtenářům po fůrách nakládají třeba knihy od Kerstin Gier nebo Gillese Legardiniera. Tudíž další zklamání.

No a co samotní hrdinové? Ani oheň ani led. Upřímně přiznávám další věc, a sice tu, že si nyní (11 dní po dočtení) nemůžu vybavit nic, díky čemuž bych si jednoho nebo druhého zařadila hlouběji do paměti. Z jejich zvláštního vztahu na mě ze stránek nepřeskočila byť jen jedna jediná jiskra. Zkrátka mi postupně splývají s tou kupou ničím nevýrazných a nezajímavých knižních hrdinů. Ničím mě neupoutali, ničím nepřekvapili. Nudááá. A zklamání.

Knihu bych tedy doporučila těm z vás, kteří hledáte naprosto nenáročný příběh s průměrnými hrdiny, u kterého si chcete odpočinout, nečekat žádné zvraty ani struhující děj či rozuzlení. V hodnocení se proto přikláním k velmi slabým 3 hvězdám. Velmi slabým!



Celkové hodnocení:

«««««

Dreamologie je neslaný nemastný příběh, který by mohl být skvělý, kdyby autorka naplno využila jeho slibný potenciál. Pokud od knihy nebudete čekat žádný převratný děj nebo úžasné postavy, možná s ní budete spokojení.












Černý led

Originální název:
Black Ice
Autorka: Becca Fitzpatrick

Český překlad: Martina Šímová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2014, v ČR 2015
Počet stran: 392







Anotace:

Britt Pfeifferová se připravovala na výlet do Tetonských hor, ale nečekala, že se k ní bude chtít přidat její bývalý přítel Calvin, který ji stále pronásleduje v myšlenkách. Jenže než stačí Britt zpracovat své city ke Calvinovi, nečekaná bouře ji přinutí vyhledat přístřeší v osamělé chatě u dvou velmi hezkých obyvatel – jenže tito muži jsou uprchlíci a uvězní ji jako rukojmí.

Britt výměnou za svůj život souhlasí s tím, že muže převede přes hory. Ví, že musí zůstat naživu dost dlouho na to, aby ji Calvin našel. Všechno je ještě horší, když Britt objeví mrazivé důkazy o vraždách, ke kterým došlo v okolních horách. Tento objev z ní však může udělat vrahovu příští oběť.

Jenže v horách není nic takové, jak se zdá, a všichni něco tají, včetně Masona, jednoho z Brittiných únosců. Jeho laskavost Britt mate. Je Mason nepřítel, nebo spojenec?





Můj názor:

Na Černý led jsem se šíleně těšila. Stejně jako u předchozí knihy mě i u této velmi zaujala anotace. Oběť únosu se zamiluje do únosce - no to je něco pro mě! Myslím, že někteří z vás chápou, proč právě mě tohle tak moc zaujalo :D

Od Beccy Fitzpatrick jsem četla celou sérii Zavržený, a ačkoli mi tamější hrdinka Nora velmi často přivodila nutkání padat nad jejím chováním do mdlob, doufala jsem, že u této knihy bude znát autorčin posun. Především co se týče postav. Žel… jsem se ZASE mýlila.

Čtivost knize vůbec nechybí - děj plyne pěkně, svižně, žádná nuda, žádné vatové pasáže. Zde tedy nelze vytknout nic. Příběh je vyprávěn ich formou z pohledu hlavní hrdinky Britt. A právě ona je prvním kamenem úrazu, který pro mě poslal Černý led do kopru. Čím mě Britt rozčilovala? Změnami svých nálad a názorů, které se střídaly rychleji než dubnové počasí. Rádoby hraní si na hrdinku typu „všechno zvládnu, já na to mám, jsem silná a chytrá“. Totiž oproti tomu, jak o sobě Britt smýšlela, se chovala jako jeden z exemplářů potrhlé puberťačky. A postupem četby to bylo čím dál otravnější.

A jedeme dál. Mason alias jeden z únosců mi seděl zhruba do ¼ knihy. Jenže poté, co začal téměř opěvovat Brittinu chytrost a vynalézavost, jsem začala mít chuť schovat se do koše. Kam ten chlap dal rozum!!!??? Vůbec nechápu, co na ní viděl. Vždyť byla tak… tak prdlá! A navíc ještě nejdřív málem letěla na Shauna! No tááák!

V celém příběhu se od samého začátku (sněhová bouře), chování únosců, Brittina „logika“, odhalení Calvina (+ jeho chování), vyskytuje tolik do očí bijících nelogičností, že požitek z četby bylo to poslední, na co jsem mohla myslet. Autorka se opravdu snažila dát příběhu punc reality (z mnohých poznámek v ději to opravdu bylo znát - myslím tu snahu), ale zkrátka - buď jsem přehnaně detailistická, anebo to Becce opravdu nevyšlo. Jenže vzhledem k tomu, že jsem na příběh byla tak natěšená a neustále se snažila do něj dostat a užít si ho (až to nakonec prostě nešlo), se přikláním k té druhé možnosti.

Navíc pro mě byla zklamáním další věc, a sice to, že jsem si v polovině knihy byla na 97 % jistá, kdo je vrah. A zanedlouho potom mi docvaklo, kdo je Mason. Takže… toliko k „drsné detektivní“ zápletce. Chm.

Samotný závěr byl… eh, no, byla jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ovšem epilog tomu nasadil korunu, protože z toho TÁÁÁK děsně kapal cukr, až mi přišlo lehce mdlo. Zkrátka se nám z drsného horala Masona stal plážový playboy s replikami, za které by se nestyděl kdejaký hrdina z románů červené knihovny.

Tudíž - pokud už máte něco načteno, neočekávejte, že vás kniha šokuje nebo překvapí. Černý led tudíž doporučuji jako velmi odpočinkovou knihu (pokud vážně nemáte nic lepšího po ruce), u které musíte počítat s tím, že narazíte na kupu nelogičností, budete muset skousnout hrdinku, kterou byste možná víc jak 20x praštili a která opravdu neví, co a jak si myslet / dělat.

Co musím pochválit, tak opravdu velmi povedenou obálku. Krásná. Škoda, že se jí příběh nemůže rovnat… :-(


Celkové hodnocení:

2,5 / 5

Pokud se řadíte k náročnějším čtenářům, kteří oceňují logičnost příběhu, reálně napsané a promyšlené postavy a opravdové detektivní zápletky, rozhodně se Černému ledu vyhněte. Nicméně pokud hledáte skutečně nenáročný příběh, nebo vám nevadí otravná hlavní hrdinka, není proč se dalšího díla Beccy Fitzpatrick bát.





Obrázky: google.com, pinterest.com

2 komentáře:

  1. Ohľadom Dreamologie mám podobný názor. Podľa mňa dobrá myšlienka, len zle spracovaná, takže škoda. :/
    Na druhú stranu Čierny ľad sa mne páčil. Neviem prečo, ale mužské postavy som si obľúbila a aj ma to stihlo všetko prekvapiť :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo? no tak to se máš. já tak moc doufala, že Černý led naplní má očekávání a zkrátka to nevyšlo :-( tak aspoň že někomu se to tedy líbilo :-)

      Vymazat

Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)