Zefill: Mlhovina - Recenze na knihu

Série: Vesmírná pouť 1 (1 of 3)

Originální název: Glow
Autorka: Amy Kathleen Ryan

Český překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2011, v ČR 2012
Počet stran: 300

Anotace:

Planeta Země má nejlepší léta za sebou a vesmírem plují dva vícegenerační koráby s cílem osídlit Novou Zem.

Ačkoli loď Nový obzor vyrazila na svou misi o rok dříve než Empyerum, obě se setkají ještě na cestě. A nepůjde o střet přátelský – osazenstvo Nového obzoru pod vedením despotické kapitánky Anne napadne posádku Empyrea a unese dívčí část posádky, mezi nimi i šestnáctiletou Waverly. Příčina se brzy ozřejmí – ženy na Novém obzoru jsou neplodné…

Waverly se však rozhodně nehodlá se situací smířit. Na její mateřské lodi se mezitím vše mění, včetně jejího vztahu s Kieranem, jenž podstoupí nelehký boj o právo velet a začíná být přesvědčen o své neomylnosti. Rozhodne se Waverly pro něj, nebo pro jeho věčného rivala Setha?

První část originální sci-fi trilogie o pouti za nadějí pro lidstvo nepostrádá napětí, milostný příběh, ale také zamyšlení nad tím, jak mohou ideologie ovládnout společnosti jako celek i každého z nás. Poutavý příběh postav, které bojují o přežití, aniž by přitom ztratily svou lidskost.

Související recenze:

Vesmírná pouť 2 - Jiskra

Vesmírná pouť 3 - Plamen

Můj názor:

K této knize jsem se dostala čirou náhodou. Když jsem ji četla, nemohla jsem se ubránit srovnávání se sérií Vesmír od Beth Revis.

Jak toto srovnání dopadlo? Vesmír vyhrál :-) Kromě mnohem sympatičtějších hrdinů si moji náklonnost vysloužil i díky super skvělému nákresu lodi Universum, který byste v Mlhovině hledali marně. Bohužel! Kvůli tomu jsem byla při pohybu na Empyreu a Novém obzoru jako v mlze, a to doslova :D I přesto jsem se s tím dál statečně prala a nakonec jsem byla ráda, že jsem to zvládla - stálo to za to ;-)

Pokud se do knihy pustíte, počítejte s tím, že začátek vás asi moc neosloví. Mě tedy neuchvátil. Byla jsem zmatená a nevěděla, co si pořádně myslet o JEDINÉ postavě. Všechny byly tak nějak ne hned snadno specifikovatelné, kdy byste si mohli říct „tohle je jasný záporák“, „no, tohle je ten pravý“ a tak dál. Což je na jednu stranu dobře, protože vás potom hrdinové příběhu mohou překvapit, a to se jim u mě vážně povedlo.

Co se týče stylu psaní Amy K. Ryan, tak pokud šlo o technické věci, manévry s lodí a přepadení Empyrea, tak jsem byla totálně v lese a netušila, která bije. Jste-li někdo více technický typ, třeba s tím mít problémy nebudete.

Autorka se soustředila především na Waverly a Kierana. Do jejich hlavy bylo možné nahlédnout trochu více, zatímco do ostatních postav ne. Což jsem považovala za škodu, protože bych se ráda dozvěděla více o Sethovi. Ale možná, že se to spraví ve 2. díle.

Jak děj postupoval dál a Waverly se s dívkami na Novém obzoru rozhodla pro vzpouru, děj mě konečně! – zaujal o mnoho víc a já se od čtení nemohla odtrhnout.

Kniha jako celek vyvolává OPRAVDU VELKOU SPOUSTU otázek k zamyšlení. Od plánového rodičovství, přes umělá oplodnění až po náboženské otázky. Vede to k úvahám o tom, co se stane, když si několik jedinců přizpůsobí náboženství (nebo ideologii) k obrazu svému a dokonce jsou schopni si myslet, že jen ONI SAMI rozumí Boží vůli.

Po dočtení 1. dílu můžu říct, že jsem si OPRAVDU oblíbila snad jen jedinou postavu a to Waverly. Ta jediná mi byla po celou dobu opravdu sympatická. Odhodlaná bojovnice, nenechala si nic nabulíkovat, řídila se srdcem, ale umožnila i rozumu, aby se „přidal“, čímž si ušetřila zbytečnou bolest z případné naivity.

Naproti tomu chlapecké obsazení – ehm, no, ještě NIKDY se mi snad nestalo, že bych se po dočtení knihy NEBYLA SCHOPNÁ přiklonit aspoň trochu k jednomu či druhému uchazeči o pozornost hlavní hrdinky.

Ze začátku jsem byla pro Setha, jenže z toho se nakonec vyklubal pěkný parchant a ten pokus o polepšení na konci… Hm, ne. Bude se muset v Jiskře ještě hodně ohánět, abych si na něj spravila názor.

A Kieran? To byl na začátku téměř „zlatý hoch“. Fandila jsem mu po většinu knihy, jenže jak ze sebe udělal onoho samozvaného „pastora“, už u mě zase klesl.

Tudíž nakonec opravdu nevím, komu radši držet pěsti. Naštěstí to nemusím řešit já a jsem velmi zvědavá, jak se rozhodně Waverly.

Anotace 2. dílu vypadá velice slibně, co se týče akce a napětí, takže se nechám překvapit. Uvidíme :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

„Proč jsem v laboratoři?“ zeptala se.

„Máš žízeň?“ Magda jí zasunula mezi rty slámku. Waverly usrkla ledově studené vody. Hrdlo měla rozbolavělé, jako by jí někdo něco strčil do krku. Z pohmožděné a bolavé žíly na hřbetu ruky jí vedla kanyla a hadička s infuzí.

„Proč jsem v laboratoři?“ zeptala se znovu.

Magda se unaveně posadila. „Asi bys ráda věděla, co to máš s břichem.“

Waverly sklopila oči a zjistila, že má břicho neuvěřitelně oteklé do tvrdé boule, která na dotek bolí.

V záchvatu paniky se jí sevřelo hrdlo, rozkašlala se. Magda jí pomohla posadit se a třela jí záda, dokud nepopadla znovu dech. „Co mi to děláte?“

„Uklidni se, nic ti nehrozí.“

„Nic mi nehrozí? Postřelili mě!“

„To víš, moje milá, bylas tam, kde jsi neměla co dělat.“

„Proč mám tak oteklé břicho? Oplodnili jste mě snad?“

„Ne, to ne. Nejsi těhotná, Waverly. Vyplnili jsme ti břišní stěnu oxidem uhličitým, abychom viděli při operaci dovnitř, to je všechno.“

„Při jaké operaci?“ vykřikla. Horké slzy jí stékaly po spáncích do vlasů.

„To ti vysvětlí pastorka.“

Ve dveřích se mihl stín a vzápětí vedle postele usedla Anne Matherová. I ona měla chirurgickou roušku a její šedé oči se usmívaly. „Jak se má naše pacientka?“ zeptala se s vřelostí, kterou Waverly tak nenáviděla.

„Co jste se mnou udělali?“

„Byl to jednoduchý zákrok, Waverly. Nehrozí ti žádné nebezpečí.“