Zefill: Jiskra - Recenze na knihu

Série: Vesmírná pouť 2 (2 of 3)

Originální název: Spark
Autorka: Amy Kathleen Ryan

Český překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012, v ČR 2013
Počet stran: 300

Anotace:

Waverly, Kieran a Seth závodí s časem – budoucnost lidstva visí na vážkách…

Po zoufalém úniku z nepřátelské lodi se Waverly dostala zpět na Empyreum, jenže domov už není takový, jaký býval. Musela na Novém obzoru nechat zajaté rodiče a z Kierana, kterého milovala, se mezitím stal přísný velitel, jenž obrátil celou posádku proti rebelu Sethovi. Je jasné, že se situace bude jen zhoršovat, dokud se jim nepodaří osvobodit rodiče – jenže jak?

Než stihnou vymyslet plán, otřese Empyreem exploze a Seth s Waverly jsou označeni jako hlavní podezřelí. Dokážou najít skutečného pachatele, než je Kieran uvězní… nebo i hůř? Bude Waverly následovat své srdce, i když tím ohrozí životy druhých? Každý krok je může přiblížit novému začátku – nebo náhlému konci.

Související recenze:

Vesmírná pouť 1 - Mlhovina

Vesmírná pouť 3 - Plamen

Můj názor:

Na pokračování série Vesmírná pouť jsem se vrhla se zvědavostí, ale s nijak velkým nadšením. Chtěla jsem mít tuhle knihu přečtenou, protože nemám ráda nedočtené série. Po půlce jsem ale byla nesmírně překvapená, když jsem zjistila, že mě to zaujalo MNOHEM VÍC než díl 1.

Děj nás zavádí k Sethovi do vězení právě v okamžiku, kdy Empyreem otřese výbuch. Díky tomu se mu podaří z vězení dostat a ukrýt se na lodi. Jeho útěk a výbuch ale vyvolají paniku a Kierana nenapadne nic lepšího, než vinu za explozi svalit právě na něj. Tím pádem se ze Setha stává lovná zvěř, a jelikož se už do vězení nechce vrátit, nezbývá mu než se schovávat, doufat, že jej neobjeví a snažit se přijít na to, kdo za útokem stojí doopravdy.

Waverly s Kieranem prožívají těžké období. Kieran totiž už není tím, za koho jej dívka považovala a koho milovala. Stal se z něj tvrdý velitel, který se neohlíží na nic a na nikoho, pokud má dojem, že tím maří jeho snahu dostat unesené rodiče dětské posádky zpět na rodnou loď. Waverly se rovněž nelíbí, že se pasoval na samozvaného „spasitele“ – pastora lodi, který se všechny snaží v nejlepší víře přesvědčit, že jeho úmysly a cesty, kterými za splnění svých cílů jde, jsou správné. Jejich vztah je najednou minulostí. Waverly navíc musí snášet nepříjemné útoky na svou osobu od ostatních dětí i starší mládeže. Dávají jí za vinu, že nedostala rodiče zpátky. Vůbec je přitom nezajímá, že při zachraňování jich samotných málem zemřela…

Zdá se, že je všechno v troskách a to ještě předtím, než se na lodi objeví terorista, který otráví mnoho obyvatel lodi, zanechá stopy po výrobě výbušnin, takže celé Empyreum se může obávat dalšího a ještě horšího útoku…

Sethovi se nakonec podaří skoro náhodou na teroristu narazit. Zjišťuje, že to musí být někdo z Nového obzoru. Chce ho zneškodnit, jenže útočník je mnohem silnější a Setha ošklivě zraní. Nezbývá mu nic jiného, než vyhledat pomoc. Svěří svůj život do rukou Waverly, která ale netuší, že ji Kieran nechal sledovat.

Co udělá, když se dozví, že pomohla jeho úhlavnímu nepříteli? Bude mít Kieran slitování a bude ochoten pochopit pravdu? A co udělá, když se mu z Nového obzoru ozve Anne Matherová a chce vyjednávat o propuštění rodičů? Má velitelka v plánu spolupracovat a odčinit léta trvající nenávist mezi oběma loděmi, nebo má ještě jiný plán, který dalece přesahuje ty nejhorší představy Kierana i Waverly?

Jak už jsem psala, tak se mi tento díl líbil mnohem více než první. Jedním z důvodu bylo to, že jsem si KONEČNĚ zvykla na fakt, že Amy K. Ryan stvořila postavy, které nemůžete JENOM a JEDNOZNAČNĚ milovat nebo nenávidět. Nemůžete se rozhodnout jen pro JEDNU z variant. Proč? Její postavy jsou totiž jako skuteční lidé. Nelze mezi nimi najít nikoho, kdo by byl vyloženě kladný hrdina. Všichni tam dělají chyby, ve všech se kromě dobroty objevuje také krutost, zlost a zvířecí instinkty (jak to trefně nazval Seth).

Ze začátku jsem je všechny odsuzovala a říkala si „jak to může udělat?! Vždyť to je strašné!“, jenže potom mě napadlo zamyslet se, co bych na jejich místě udělala já. Opravdu bych dokázala překonat všechno ostatní, obrnit se vůči všem záporným emocím, usmát se a nechat všechno plavat, zachovat se dle tzv. dekóra? No, a upřímně jsem si musela přiznat, že neee. Takže smekám před schopností autorky vytvořit takto lidské charaktery.

Psychologická propracovanost každé z postav je skvělá. Zvládla popsat i psychologii kupy dětí, které se najednou musí rozhodovat jako by byli dospělí a musí převzít jejich funkce – lékař, hlavní pilot, stráže, soudce a tak dál… Myslím, že jejích vývoj a psychiku podala bravurně.

Ještě co se týče vývoje hrdinů – ocenila jsem, že se netočí v kruhu. Můžete vidět vývoj jejich charakteru, v různých situacích odhalujete jejich další stránky, tvoříte si o nich ucelenější obraz, poznáváte je a to je prostě SKVĚLÉ! Nemáte totiž vůbec jistotu, co třeba Kieran provede o pár stránek dál, nebo jestli se Seth zase nevrátí k tomu zmetkovi, kterým byl v Mlhovině.

Co se týče mých pocitů, tak jsem Kierana opravdu začala nesnášet, nicméně po mém výletě do vlastního nitra jsem došla k závěru, že vlastně i ON se dá pochopit. Svým způsobem, ale dá.

Seth si u mě šplhnul a musela jsem se přiklonit k tomu, že bych byla ráda, kdyby s Waverly nakonec byli spolu.

Waverly mě svým chováním totálně dostala. Vůbec jsem nečekala změnu, jakou nabrala a jak byla opravdu lidská. Žádná superhrdinka, které se NIC a NIKDO a NIJAK nedotkne. Její chování mě sice mrzelo, ale při představě, co bych na jejím místě dělala sama, jsem opět musela sklapnout.

Co se týká samotného konce, tak ten jsem dočítala se zaťatými pěstmi, pomyslně jsem vyla a musela to rozdýchávat ještě několik minut. Oslovení „arogantní parchante“ (které tam zaznělo) byl ten NEJSLABŠÍ odvar toho, jak jsem se cítila já. Pevně doufám, že má Seth POŘÁDNĚ dobrý plán, protože jinak si ho budu muset nějak najít a provést mu něco velmi NEPĚKNÉHO!!!

Strašně moc se těším na pokračování a doufám, že nebude postrádat grády, které nabralo při tomto díle! Dávám 5 hvězdiček a VŘELE doporučuji. Pokud vás Mlhovina zklamala (nebo nějak extra neuchvátila – jako mě), určitě neváhejte sáhnout po Jiskře, protože tou Amy K. Ryan pěkně zdvihla laťku ;-)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

„Co je s lodí?“ zeptala se Waverly. Seděla na posteli, na sobě beztvarou bílou tuniku, vlasy narychlo stažení do ohonu. Vypadala, jako by právě vylezla z postele. Samozřejmě patřila k těm, kdo si raději přispali, než aby chodili na bohoslužby. Nepřekvapovalo ho to vzhledem k tomu, že spolu ani nemluví, přesto jej to mrzelo. A spousta dětí následovala jejího příkladu.

„Pojď se mnou,“ řekl a vzal ji za loket.

Vytrhla se mu, ale vstala. „Tak zatím,“ řekla ještě Sarah, která Kierana nedůvěřivě sledovala.

Odvedl Waverly z plného krytu přes chodbu do své kanceláře. Velký dubový stůl, kožená křesla, barevný perský koberec, malá oválná okna s výhledem na hvězdy – všechno jako dřív, ale pro Kierana už to dávno nebyla kancelář kapitána Jonese. Už tu ani nebyla cítit kapitánova dýmka, jejíž odér vystřídala vůně Kieranových čajů.

„Co se stalo, Kierane?“ promluvila, jakmile zavřel dveře.

„Proč jsi byla ve vězení za Sethem Ardvalem?“ zeptal se se stěží potlačovaným rozčilením. Kývl ke křeslu u stolu a sám se posadil na kapitánovo místo.

Ostražitě ho pozorovala.

„Odpověz mi, Waverly.“

„Chtěla jsem slyšet jeho verzi,“ řekla a zarputile semkla rty.

„Pokusil se mě zabít. To ti je jedno?“

„Samozřejmě není, ale znali jsme se odmalička a já prostě nemůžu uvěřit, že…“

„Kdes byla poslední dvě hodiny?“

Zpozorněla. „Kierane, snad si nemyslíš, že mám něco společného s…“

„Odpověz mi.“ Jeho hrubý tón ji ponižoval. Chvíli si nebyl jistý, jestli mu vůbec odpoví.

„Byla jsem ve svém bytě.“ Zatvářila se ublíženě. „Jak si můžeš…“

„Ne, Waverly. Jak ty můžeš?“

„Podezíráš mě, protože jsem byla za Sehtem? Když jsem ho viděla naposledy, měl povolené návštěvy a nárok na lékařskou péči. A soudní proces.“

„Vžij se do mé kůže. Má snoubenka… nebo bývala snoubenka,“ zakoktal se, ale vzápětí se vzchopil, „jde navštívit mého nejhoršího nepřítele. Jak by ses cítila?“

Waverly zjihla a chtěla ho vzít za ruku. Odtáhl se.

„Kierane, já mám ve všem zmatek. Musíš mi dá možnost pochopit, co se tu stalo, zatímco jsme byly pryč.“

„Kdybys mě někdy doopravdy milovala, bezmezně bys mi důvěřovala.“

„Taková já nejsem a nikdy nebudu.“

„V tom případě se nemůžeš stát mou ženou.“

Když spolu mluvili naposledy, řekli si všechno kromě těchto právě vyřčených slov. Teď zůstala pravda viset ve vzduchu a Kieran si uvědomil to, co už vlastně věděl dlouho: mezi ním a Waverly je konec. Nadobro.

Dlouho na něj hleděla bez jakéhokoli výrazu, pak se otočila na patě a zamířila ke dveřím.

„Waverly, počkej,“ vzdychl. „Omlouvám se.“

Nedůvěřivě se ohlédla.

„Prosím, posaď se.“

Pomalu se vrátila ke křeslu naproti němu a sedla si s nohama pevně rozkročenýma na zemi, jako by se chtěla každou chvíli vymrštit a dát se na útěk. Pořád byla štíhlá a krásná. Nemohl si nevšimnout těch dlouhých silných nohou a drobných zápěstí, která mu vždycky připadala dojemně křehká.

„Máš pravdu, není spravedlivě tě obviňovat.“ Rozhodil rukama. „Jenom… tolik se toho změnilo a my všichni si na to pořád ještě zvykáme. Já už vůbec nevím, čemu mám věřit.“

Sklopila oči k podlaze. „Ani já ne.“

„Ale v každém případě musíme táhnout za jeden provaz.“

Otevřela oči. „Jak to myslíš?“