Nadpozemská - Recenze na knihu

Série: Nadpozemská 1 (1 of 3)
Originální název: Unearthly
Autorka: Cynthia Hand

Český překlad: Ilona Svobodová

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011, v ČR 2012
Počet stran: 359

Anotace:

Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte na Zemi naplnit poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je.

Nicméně Clara, hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech
a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života?

Když se pak potká s Christianem, zdá se, že všechny dílky skládačky zapadly
na svá místa. Jenže nic není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Clara je nakonec nucena volit mezi lidskou láskou a andělskou povinností
a nikdo netuší, jaké důsledky to všechno může mít.

Související recenze:

Nadpozemská 2 - Zasvěcená

Nadpozemská 3 - Nespoutaná

Můj názor:

Na začátek by se asi hodilo říct, jak to se mnou bylo před tím, než jsem se do této knihy pustila. Upřímně jsem od toho nečekala nic moc, žádnou slávu. Hlavně proto, že jsem s andělskou tématikou přečetla jen několik povídek a ty mě povětšinou zklamaly slabším propracováním nebo poněkud zvláštním dějem, nedopracovanými detaily atd.

Tento příběh je ale zcela JINÁ LIGA. Kniha byla prostě skvělá a já ji opravdu četla jedním dechem.

Cynthia Hand píše velmi příjemným čtivým stylem, v němž mě nenudily ani popisy. Naopak, jako v jedné z mála knih jsem neměla problém představit si celou scénu. Připadalo mi, že do sebe všechno perfektně zapadá, nic, žádná věta tam není navíc nebo jako vata. Všechno mělo svůj čas a místo.

Je vidět, že autorka má celý příběh dobře ROZVRŽENÝ, naplánovaný a propojený. Postavy jsou hrozně fajn, působí přirozeně. Není zde snaha stvořit „dokonalé“ charaktery bez vady. Na každé postavě můžete najít chyby, jsou to zkrátka živí opravdoví jedinci a tím působí na mě jako čtenáře opravdu dobře a příjemně.

Při čtení knihy nebo sledování romantického filmu mám takové nepsané vnitřní pravidlo, že v 99 % případů jsem pro to, aby byla hlavní hrdinka s tím klukem, který se na scéně objeví jako první.

U této knihy to však byla JASNÁ VÝJIMKA. Aťsi byl Christian super lepší, pro mě na celé čáře vyhrál Tucker. Jeho postavu jsem si maximálně oblíbila a každou scénu s ním jsem si užívala jak nic jiného.

Sotva jsem pak uviděla název jedné dlouhé (hurááá! :-) ) kapitoly – „Léto s kovbojem“, málem jsem spadla nadšením ze židle.

Ocenila jsem také velmi propracovanou andělskou hierarchii a vůbec zákonitosti tohoto světa. Dalo se tomu uvěřit, bylo to logické, nic přitaženého za vlasy. Zkrátka jasně vystavěná struktura a pravidla daného příběhu – to je podle mě jeden z pilířů dobré knihy.

Na 2. díl se opravdu HROZNĚ MOC těším, i když jeho anotace působí dost špatně. Ale jelikož jsem optimista, budu doufat, že se tato „předzvěst“ netýká žádné z mých oblíbených postav. Což je ode mě značně naivní, hlavně vzhledem k tomu, že kromě Černokřídlých mám ráda všechny… Ale uvidíme :-)

Celkové hodnocení:

«««««

Ukázka z knihy:

„Máš tam vzkaz,“ prohodí Tucker.

Uvnitř jedné boty je kartička popsaná zepředu i zezadu Wendyiným šikmým spěšným písmem. Dám se do čtení.

Milá Claro,

hrozně mě mrzí, že s tebou nemůžu oslavit tvoje narozeniny. Když tenhle vzkaz čteš, nejspíš zrovna shrabuju kobylince nebo něco horšího, takže se moc nelituj! Ty boty ti neposílám jako dárek k narozeninám. Jen ti je půjčuju, tak na ně dávej pozor. Jako dárek k narozeninám ti dávám Tuckera. Ještě než se začneš tvářit naštvaně, koukej číst dál. Když jsme se bavily naposled, vypadal jsi hrozně opuštěně a jako bys moc nechodila ven. Nehodlám tě nechat potloukat se po domě jako tělo bez duše, když máš okolo nejkrásnější krajinu na světě. Nikdo tuhle část Wyomingu nezná líp než Tucker. Lepšího průvodce bys sotva našla, takže přestaň kňourat.

Claro, obuj si pohorky a dovol mu, aby tě na pár dní vzal po okolí. To je vážně ten nejlepší dárek, jaký ti můžu dát. Posílám ti vzdušné objetí!

S láskou Wendy.

Zvednu hlavu. Tucker se pořád dívá na strom. Nevím co říct.

„Chtěla taky, abych ti zazpíval nějakou písničku jako zpívající poslíček.“

Vrhne na mě pohled přes rameno. Nadzvedne koutek úst. „Hádej, kam jsem ji s tím nápadem poslal.“

„Wendy píše…“

„Já vím.“

Povzdechne si, jako by měl před sebou obzvlášť nepříjemnou práci, a vstane. Změří si mě odshora dolů, jako by si nebyl jistý, jestli přežiju to, co pro mě naplánoval.







Obrázky: google.com