Zefill: Budeš tam? - Recenze na knihu

Originální název: Seras-tu là?

Autor: Guillaume Musso

Český překlad: Miluše Krejčová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2006, v ČR 2007
Počet stran: 237

Anotace:

Co byste dělali, kdybyste měli možnost něco ve své minulosti změnit?

Doktor Elliott Cooper takovou šanci dostane. Při humanitární misi, jíž se zúčastní, operuje malého kambodžského chlapce s vrozenou vadou a získá za to od starého moudrého muže podivné pilulky. Ty mu mají splnit jeho největší přání - znovu spatřit jedinou ženu, kterou v životě miloval a která zemřela už před třiceti lety. Doktor Cooper sice tvrzení starého muže nevěří, přesto pilulku vyzkouší a opravdu se vydává na cestu časem. Zjistí však, že to není tak jednoduché. Původně měl v úmyslu Ilenu pouze spatřit, ale nakonec neodolá pokušení ji zachránit. Je ochoten tomu obětovat všechno: kariéru, lásku i přátelství.

Je ale možné jen tak beztrestně měnit minulost? Nebudou následky takového činu katastrofální? A může vůbec člověk oklamat osud?

Související recenze:

Protože tě miluji
Volání anděla

O čem kniha je?

Anotace už napovídá hodně a v podstatě odhaluje nejdůležitější zápletku celé knihy. Hlavní postava – Elliott Cooper má jedinečnou možnost vrátit se v čase, aby mohl ještě jednou spatřit ženu - Ilenu, kterou nikdy nepřestal milovat, ačkoliv zemřela již před 30 lety.

„Kdybyste měl možnost splnit si jedno přání, co byste si vybral?“

„Prosím?“

„Jaké je vaše největší přání na tomto světě, doktore?“

Lékař nejdříve hledal nějakou vznešenou odpověď, ale nakonec ho zmohla únava a nečekané emoce, a tak jen tiše pronesl: „Chtěl bych znovu vidět jednu ženu.“

„Jednu ženu?“

„Ano, jedinou… jedinou, která za to stála.“

(…)

„A vy nevíte, kde ta žena je?“ zeptal se starý Khmer, překvapený jednoduchostí tohoto přání

„Zemřela před třiceti lety.“

Po počáteční nedůvěře, kterou k zázračným pilulkám má, je vyzkouší a s úžasem zjišťuje, že skutečně fungují!

„Tati?“

„Ne, Elliotte, nejsem tvůj otec.“

(…)

„Tak kdo jste?“

Muž mu položil ruku na rameno. V jeho očích se objevilo důvěrně známé světlo a po chvilce váhání ten druhý odpověděl: „Já jsem ty, Elliotte… jsem ty za třicet let.“

Elliott se tedy vrací zpátky do minulosti a potkává sebe samého – o 30 let mladší verzi svého já a jeho přání se splní do puntíku – znovu Ilenu spatří.

Po všech těch letech byl šok z toho, že ji znovu vidí, krutý. Zdála se mu neuvěřitelně krásná, skoro nereálná, jako anděl, kterého potkal ve snu.
Měl by se s tím spokojit, měl by se vrátit zpět ke svému životu a být vděčný za vyslyšení svých tužeb. Elliott je však člověk a lékař – a jako člověk a lékař se také zachová: začne uvažovat o tom, zda by nemohl obelstít osud a zachránit Ilenu před smrtí, protože přesně ví, proč a jak zemře.

„Kvůli čemu jste sem přišel?“

„Chtěl jsem znovu vidět Ilenu, to je všechno.“

„Proč?“

„Jdeš mi na nervy s těmi svými otázkami!“

Ale mladý lékař se nehodlal jen tak vzdát. Chytil starého muže kolem krku, jakoby mu chtěl zabránit v tom, aby ho opustil příliš brzy.„Proč jste si přál znovu vidět Ilenu?“ křičel a tiskl ho ke zdi.

„Protože umře,“ přiznal nerad.

„Jak to, umře? Kdy?“

„Brzy.“

„Je jí devětadvacet let. V devětadvaceti se přece neumírá!“

„Nemluv hlouposti! Jsi lékař, dobře víš, že se to může stát kdykoli.“

„Ale proč zemřela tak mladá?“

Ten druhý mlčel a oči měl plné slz. Pak, těsně předtím, než zmizel, pronesl tuto strašlivou větu: „Protože jsi ji zabil…“

Jenže Elliott si následně uvědomí, že změní-li osud, zachrání-li Ilenu a budou-li spolu žít ten život, o kterém snili a který se kvůli její smrti neuskutečnil, ztratí tak vlastní dceru, kterou nadevše miluje.

„Tak přestaňte myslet. Udělejte to!“

„Ne!“

„Proč ne?“

„Protože když zachráním Ilenu, budeš žít s ní.“

„No a?“

„A nikdy nezplodíš Angie…“

Elliott si nebyl jistý, že dobře rozuměl.

„V čem je problém?“ zeptal se a pokrčil rameny. „Budu mít jiné děti…“

„Jiné děti? Ale mě můžou být tvé jiné děti ukradené. Já nechci ztratit svou dceru! Nechci svět, v němž by Angie neexistovala!“

A zde se opět projevuje Elliottova povaha člověka a lékaře: nešlo by to „nějak“ udělat, aby mohl mít obě milované ženy? Co všechno je pro to ochoten obětovat?

„Kam až jsi ochoten zajít, abys Ilenu zachránil?“

„Tak daleko, jak bude potřeba,“ odpověděl Elliott bez váhání.

„A čeho jsi ochoten se vzdát?“

„Všeho.“

„Tak potom bych měl možná nápad…“

Na co se připravit?

Pokud jste zvyklí na knihy s tématikou „cestování časem“, možná se budete orientovat bez potíží. Pro mě však jedinou další knihou, v níž se cesty časem řešily, byla série Drahokamy od Kerstin Gier. Vzhledem k tomu jsem měla kapku potíže zvyknout si na nové zákonitosti skoků do minulosti. Pořád jsem si říkala: „Jak to, že to dělá takhle - vždyť tohle přece už ovlivní jeho budoucnost…“ Zkrátka co člověk (spisovatel), to jiný pohled na pravidla cestování časem ;-)

Zápory a slabá místa knihy

X První velké mínus jsem našla sotva jsem knihu vzala do ruky a jakmile jsem ji dočetla, působil na mě ještě více markantně. Tento nedostatek však ani v nejmenším NENÍ VINOU AUTORA. Mluvím o obálce knihy. Vzhledem k tomu, okolo čeho se celý příběh točí, je obálka maximálně ODBYTÁ. Je přece bezpočet způsobů, jak čtenáře navnadit na možnost změny osudu, cestování časem, záchranu milované bytosti…

Navíc – pokud někde na obalu knihy uvidím ženskou tvář, co mě napadne jako první? „No, to bude zase nějaký román z červené knihovny.“ A tato kniha si takový první dojem určitě nezaslouží, protože do červené knihovny má dál než daleko.

X Dalším záporem byl trochu delší rozjezd knihy. Nemůžu říct, že by to bylo nudné, jistě bylo zapotřebí všechno uvést na pravou míru, pomalu přesvědčit hlavní postavu, že opravdu dokáže cestovat časem, ale z čistě mého subjektivního čtenářského pohledu se mi to zdálo delší. Možná, že pokud se do knihy pustíte, tak vám to tak připadat nebude.

Klady a silná místa knihy

ü Skvělé zpracování tématu je prvním silným bodem. Každého z nás jistě nejednou napadlo, co bychom udělali jinak, kdybychom se mohli vrátit v čase, co bychom změnili, co napravili, co řekli jinak nebo případně neřekli vůbec.

Autor si se vším bravurně poradil. Vytvořil perfektní propletený příběh, v němž jedna (na první pohled nepodstatná věc) může ovlivnit mnohem víc, než se dá tušit. Celý náš život je totiž jako síť, propletená se sítěmi ostatních. A jak někde zatáhneme za lanko, zákonitě se to projeví jinde a ne vždy tak, jak bychom chtěli.

Příběh byl originální, zamotaný (přiměřeně), uvěřitelný a procítěný. Slza mi sice neukápla, ale silný pocit z příběhu přetrval.

ü Naprostý přehled o tom, kde se nacházíte. Někdy bývá problém se zorientovat, kde vlastně se v příběhu ocitáme + když k tomu přidáte více časových rovin, tak z toho může jít hlava kolem. To ale rozhodně NEBYL případ této knihy. Na začátku každé kapitoly (případně v jejím průběhu) je VŽDY uvedeno, z pohledu které postavy se na příběh díváme, který je to rok a i kolik je postavě let. Toho, že byste se v ději ztratili, se bát vůbec nemusíte ;-) Guillaume Musso je v tomto naprosto precizní.

ü Rozuzlení. Čekala jsem NĚCO na způsob toho, jak celý příběh dopadne, ale to, jak to nakonec dopadlo, jsem nečekala. Autor se v závěru perfektně vyhnul přehnané dramatičnosti, přeslazené trapnosti i nejistotě čtenáře – tedy otevřenému konci. I když jedna moje část ještě pořád remcá, že to mohl udělat „jinak a ještě líp“. No, ale já tu nejsem šéf, takže… :-)

ü Postavy. Různorodé, perfektně vykreslené, sympatické. Přirostou k srdci a zasmějete se s nimi, budete jim držet pěsti ve všech časových rovinách. A možná budete jako já a budete jim „tajně našeptávat“, co by ještě měli udělat, případně co a jak změnit.

Celkové hodnocení:

«««««

Kniha se mi velmi líbila. Příběh byl podán příjemným stylem.

Při čtení první poloviny knihy jsem ji mohla kdykoliv odložit a věnovat se něčemu jinému, ovšem jakmile jsem se přehoupla do druhé půle, bylo čím dál těžší se od ní odtrhnout! No, a ke konci už jsem zatínala pěsti a musela se držet, abych nezačala přeskakovat stránky, chtíc už rychle vědět, jak to bude dál!

Příběh měl mnoho zcela nečekaných zvratů, takže se nemusíte bát, že byste uhodli, kam se s postavami dostanete v další kapitole, či přímo hned na další straně.

Celkově dávám 4 hvězdy a mám dojem, že se ke knize ještě (minimálně) jednou vrátím...