Drahokamy - recenze na knižní sérii

❇ ❇ ❇

Kniha: Rudá jako rubín 1 (1 of 3) 

Originální název: Rubinrot
Autorka: Kerstin Gier

Český překlad: Tereza Pecková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2009, v ČR 2012
Počet stran: 335

Anotace:

Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.

➖➖➖

Kniha: Modrá jako safír 2 (2 of 3) 

Originální název: Saphirblau

Autorka: Kerstin Gier

Český překlad: Tereza Pecková

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2010, v ČR 2012
Počet stran: 350

Anotace:

Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

➖➖➖

Kniha: Zelená jako smaragd 3 (3 of 3) 

Originální název: Smaragdgrün
Autorka: Kerstin Gier

Český překlad: Tereza Pecková
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2010, v ČR 2013
Počet stran: 411

Anotace:

Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Jí i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Můj názor:

Tuto sérii jsem si začala číst (téměř na den přesně) před 4 roky. A díky Verunce z Bookish Friendship a jejímu nadšení z ní byla právě tato kniha tou, která mě přivedla zpátky ke čtení. Mám k ní tudíž trochu sentimentální vztah, což ale nijak nemělo vliv na moje hodnocení. Protože má obliba a názor zůstává už roky stejný, onen sentiment se k tomu přidal až nyní :-)

Jsem přesvědčená, že valná většina z vás tuto sérii má již přečtenou, ale pokud se ještě najede někdo, komu se Drahokamy vyhýbaly (nebo jste se snad vy vyhýbali jim), třeba vám tato recenze pomůže znovu zvážit, zda byste po nich přece jen neměli sáhnout ;-)

A proč jsem se rozhodla zahrnout do této recenze rovnou celou sérii? Vzhledem k tomu, že v mém stabilně nadšeném názoru nenastaly žádné výkyvy a také proto, že se děj odehrává v poměrně krátkém časovém rozmezí, přišly mi 3 samostatné recenze opravdu zbytečné. Ale žádný strach, spoilerů se bát nemusíte ;-)

STYL PSANÍ

Styl psaní Kerstin Gier je neskutečně čtivý. Dokud se do samotné četby nepustíte, neuvěříte, jakou rychlostí se vám budou stránky míhat před očima. Autorka pro celou sérii vybrala ich formu vyprávění z pohledu hlavní hrdinky Gwendolyn. Tyto části jsou ale střídány různými flashbacky s dalšími postavami, které jsou vyprávěny většinou er formou. Je nám také umožněno nahlédnout do téže času, v němž se ocitáme s hlavními hrdiny (ovšem v jiné historické době). Kromě toho je celá série vyplněna různými citáty, „historickými“ ukázkami z dokumentů zaznamenávajících některá z dobrodružství jiných  cestovatelů časem, a promyšlenými rodokmeny obou hlavních postav - Monterosovými a de Villiersovými.

Na všech různých reálných historických odbočkách, které jsou v sérii zmiňovány, jde poznat, že si Kerstin Gier s psaním této série skutečně pohrála a věnovala jí spoustu péče. Ocenila jsem i moře narážek na různé filmy, herce, také moderní dobu a vymoženosti ve scénách, kdy byla Gwen v minulosti. Bylo zajímavé sledovat z odstupu (někdy i více jak 300 let), jak se určité věci změnily a dopadly. Jako byste už sami viděli do „budoucnosti“. Třeba zmínky o Titanicu, moru, očkování, dvoření…

Co mě mrzelo a požitek z četby mi trochu kazilo, tak bylo neskutečně velké množství slov „Bože“ namísto citoslovcí. To je opravdu tak těžké vymyslet něco jiného? Nebo si toho všímám jen já jako věřící? Ale zkrátka mi to přijde nefér. Možná by vůbec nebylo na škodu, pokud by se lidé (a tady tedy spisovatelé a spisovatelky) zamysleli nad tím, že jejich knihy čtou i lidé, kteří Boží jméno berou vážně a ne jako pouhý „doplněk“ věty, jen aby tam něco bylo. Copak mají tak omezenou slovní zásobu? Pochybuji. A omluvu stylem že „tak přece mluví všichni“ neberu jako relevantní. Nebo je to snadnější? Tak jak je možné, že třeba (namátkou) Marissa Meyer, Christopher Paolini, Veronica Rossi nebo Daniel Glattauer dokážou psát velmi působivě a vtipně i bez toho neustálého klení či braní jména Božího nadarmo a jako „citoslovcové výplně“?

POSTAVY

Hlavní postavou je již zmiňovaná Gwendolyn Shepherd, jejíž charakter se autorce povedlo udělat velmi svérázný, vtipný, citlivý i silný současně. Jelikož se tato kniha řadí k young adult, nelze se jistě některým aspektům její osobnosti vyhnout, ale musím přiznat, že jsem nenarazila na scény, v nichž by mě vyloženě rozčilovala nebo lezla na nervy. Bavilo mě sledovat její škobrtání i to, že si (stejně jako já) nepamatovala všechny jména a tituly, které v knize padly, což ji pro mě učinilo mnohem více uvěřitelnou a sympatickou. 

Bylo taky skvělé pozorovat, jak si v průběhu série začíná být „jistější v kramflecích“, je připravená riskovat nejen pro svou lásku, ale i pro dobro celého světa. A byla jsem upřímně ráda, že nebyla jednou z těch hrdinek, které dovedou během 2 vět zapomenout na to, jak se k nim mužský odporně zachoval, ale seberou svou důstojnost (i když značně otřesenou) a dají mu to „sežrat“ alespoň o trochu déle (aby si chlapec uvědomil, že se nebude skákat, jak ON bude pískat).

A zatímco Gwendolyn jsem si oblíbila prakticky hned, Gideona de Villierse jsem si v hlavě dlouho škatulkovala jako toho „arogantního zmetka“, protože jeho chování tomu skutečně odpovídalo. Z jeho přístupu jsem byla stejně jako Gwen na horské dráze - chvíli tak, chvíli onak. Nutno poznamenat, že zejména na konci 2. a začátku 3. dílu jsem měla chuť ho něčím praštit. Ale postupem času se nám chlapec sbíral, až se sebral úplně a pak už jsem si mohla dovolit oblíbit si ho jako jednoho z těch mužských hrdinů, na které se nezapomíná.

Jen tak mimochodem - tu ránu, kterou Gideon dostal v Safíru / Smaragdu jsem mu tak STRAŠNĚ přála a ještě mnohem více jsem si užila ty okolnosti a osobu, která mu onu ránu způsobila. THE BEST SCENE EVER :D

Xemerius je jedna z mých NEJ NEJ NEJ oblíbenějších postav této série a všech knižních postav vůbec. (Pokud si tohle čteš, můj drahý Xemeriusi, prosím, snaž se neprasknout pýchou na prach!) Sice jsme se s ním setkali až v Safíru, ale i přesto si mě získal hned, jakmile otevřel svou kamennou pusu. Bezkonkurenční charakter, bez kterého by tato série nebyla tím, čím je. Věřte mi, že díky němu se prosmějete kupami stránek a jeho hlášky i nenahraditelné komentáře vám pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Zkrátka pokud je zde někdo, kdo nemá / nebude mít rád Xemeriuse, měl by opravdu uvažovat o návštěvě psychologa :D

Dalšími mými oblíbenými postavami jsou Lucy a Paul. V Drahokamech spolu tvoří velmi silnou, skvělou dvojici. Některé jejich scény mě přinutily culit se jako ťuldu neúměrně dlouhou dobu anebo málem brečet smíchy.

Ostatní postavy děj dotvářely do skvělého celku, v němž všechno mělo své místo a vše fungovalo tak, jak mělo. Nechyběla tedy bezvadná kamarádka Leslie, nepříjemná, zahořklá a lehce zákeřná sestřenka Charlotte, přátelský duch James a roztomilý mladší bratr Raphael.

Padouch, který se nám v této sérii objevuje, je skutečně padoušský. A musím podotknout, že je mi ho skoro - SKORO - líto. Celé své bytí a celou svou existenci totiž prodchnul tím, že něco a někoho podceňoval a šeredně na to dojel. Zmetek. Dobře mu tak :D Co jiného by mu taky člověk mohl přát?

PŘÍBĚH

Příběh celé série se točí kolem cestování časem a tajemného chronografu, takže počítejte s tím, že se podíváte do různých (někdy i hrůzných) období naší historie. Někdy to bude veselejší cesta, jindy strastiplnější. Ale vždy zajímavá.

Budete svědky toho, jak se vše zamotá, když se cesty našich hrdinů z budoucnosti budou prolínat v minulosti, kde ještě někdy narazí na svoje já z dávných dob budoucnosti v minulosti. Že vám z toho jde hlava kolem? Ale nebojte! Kerstin Gier drží otěže příběhu pevně v rukou, takže se neztratíte, ale budete si elapsování maximálně užívat ;-)

Nebudou chybět ani honičky na koních, šermířské souboje, lstivé intriky hlavního padoucha a spousta dalšího ;-)

Pokud se pro Drahokamy rozhodnete, připravte se na to, že Rubín bude na děj poněkud chudší proto, že staví základy pro celou sérii a její zákonitosti. Následující Safír a pak samozřejmě Smaragd však vše plně nahradí, takže z nic-se-neděje nemusíte mít strach.

Moc jsem nevěřila, že je možné napsat uvěřitelný a řádně propracovaný příběh v tak krátkém časovém rozmezí, jaké si autorka vybrala (pár týdnů), ale povedlo se jí to na jedničku. Romantická linka sice letí rychlostí blesku, ale vzhledem k tomu, že se jedná o tak super sérii, rozhodla jsem se pro tentokrát psychologické nuance nerozebírat a zkrátka si knihy užívat. Nutno podotknout, že toto je jeden z mála případů, kdy jsem to skutečně dokázala a to už taky něco znamená :D

Jak už jsem zmiňovala, tak příběhu nechybí hory humoru (díky, Xemeriusi), notná dávka romantiky a lásky přesahující hranice času. Pořádně propletená zápletka, jejíž nitky budete postupně rozmotávat s neskutečně milými a nezapomenutelnými postavami, které si zamilujete a zůstanou s vámi i po dočtení. A na konci možná budete smutně pomrkávat a posmrkávat a myslet na to, jaké štěstí, že si ten příběh můžete zase někdy přečíst znovu ;-)

DOPORUČENÍ

Tuto sérii bych doporučila všem, které zajímá tématika cestování časem. Skoků - elapsování - v čase je zde opravdu hodně, takže si užijete mnoho různých postav, historických období a z nich vyplývajících komických (i jiných) situací. Dále samozřejmě vřelé doporučení pro všechny romantiky, které neuspokojí pouhý ubohý náznak nějakého jakžtakž citu, ale těch, kteří hledají lásku až za hrob. Pokud také hledáte knihu, u které se chcete zasmát a navíc díky postavám, které trousí hlášky jednu za druhou, jste rovněž na správné adrese.

A samozřejmě nelze nezmínit naprosto originální, překrásné obálky, na které je zkrátka radost pohledět. Jsem moc ráda, že nakladatelství CooBoo nechalo původní verzi, protože je dle mého dokonalá. Přímo dekorativní kniha, která rozjasní každou knihovnu ;-)

Poznámka:

Všechny 3 knihy byly rovněž převedeny na filmové plátno, takže se můžete do příběhu Gwen a Gideona ponořit ještě i v této verzi.

Rubinrot                    Saphirblau                    Smaragdgrün

Za sebe osobně musím říct, že z Rubínu jsem byla nadšená, protože velmi věrně kopíroval knižní předlohu. Nicméně se Safírem už jsem tolik spokojená nebyla a u Smaragdu jsem skřípala zuby.

Hlavní představitele (Mariu Ehrich a Jannise Niewöhnera) jsem si velmi oblíbila a podle mě se do svých rolí perfektně hodili. Nicméně scénáře ke zbývajícím 2 dílům potenciál z knih (mírně řečeno) přizabily. Pokud by se tvůrci více drželi knižní předlohy, jsem si jistá, že by čtenářskému i diváckému publiku prokázali větší službu. Co naplat. Naštěstí tu máme pořád knižní jistotu ;-)

Celkové hodnocení:

«««««

Drahokamy si užijí jak čtenáři mladší tak starší. Série je plná milého humoru, historie, kouzelných postav, velké lásky a boje o ni. Děj vám bude ubíhat před očima a ani se nenadějete a budete na konci - s pocitem, že tento příběh stál skutečně za to a nejspíš budete mít chuť přečíst si jej znovu, případně skočit na další sérii (či knihy) od Kerstin Gier.