Zefill: Jsem roztříštěná

Série: Roztříštěná 1 (1 of 3)
Originální název: Shatter Me
Autorka: Tahereh Mafi

Český překlad: Pavla Kubešová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011, v ČR 2013
Počet stran: 287

Anotace:

~~Jsem prokletá.~~

Mám dar.

~~Jsem zrůda.~~

Jsem víc než jen člověk.

~~Můj dotek je smrtící.~~

Můj dotek znamená sílu.

~~Jsem jejich zbraň.~~

Budu se bránit!

Nikdo neví, proč je Juliettin dotek smrtící, ale Obnova s ní má své plány. Chtějí ji použít jako zbraň. Ovšem Juliettina představa je úplně jiná…

Související recenze:

Roztříštěná 2 - Jsem zlomená

Roztříštěná 3 - Jsem rozohněná

O čem kniha je?

Děj se odehrává v postapokalyptické společnosti, kde byl svět lidmi téměř zničen. Nic už nefunguje tak, jako dřív. Vlády se ujala „Obnova“, která slíbila, že umírajícímu světu pomůže, že ho udělá dokonalejší a lepší než byl. ~~A slovo opravdu dodržela.~~ To ale byla velká lež.

Své o tom ví Juliette, se kterou se setkáváme ve vězení, kam ji Obnova zavřela kvůli činu, který udělala neúmyslně.

Juliette navíc není jen tak obyčejná dívka - má zvláštní ~~prokletí~~ dar – její dotek je smrtící. Rodiče ji kvůli tomu nepřijali, a když si pro ni Obnova přišla, nesnažili se ji bránit, byli spíše rádi, že se jí zbaví. Po celý život byla všemi odstrkovaná a šikanovaná, nikdy nepoznala přátelské objetí, nikdy neměla jediného kamaráda.

Vlastně… jednoho možná ano…

Juliette moc ráda počítá, spoustu věcí vyjadřuje a popisuje pomocí čísel.

… Jsem zavřená už 264 dní. …
… Od okamžiku, kdy jsem se naposledy dotkla lidské bytosti, mě dělí 6 336 hodin. …
… Do srdce se mi zabodává 15 000 pochyb. …

V její cele není nic jiného než kostra postele, přikrývka a malý zápisník s perem, jež jsou Juliettiným jediným majetkem a které střeží jako oko v hlavě. Juliette si do zápisníku často píše, ale co, to čtenář tuší jen matně.

Tahle slova jsou zvratky.
Tohle ubohé pero je můj jícen.
Tenhle cár papíru je moje záchodová mísa.

Jednotvárnost jejího života se změní v okamžiku, kdy dostane spoluvězně.

Otevřu oči. Vidím 2 oči 2 rty 2 uši 2 obočí.

Potlačím výkřik. Strašně toužím uniknout ochromující hrůze, která mi svazuje nohy.
„Ty jsi k-k-k-k-“
„A ty jsi holka.“
(…)
Zamkli mě s klukem. S klukem.

Juliette není ze svého nového „spolubydlícího“ Adama vůbec nadšená. Jenže postupem času zjišťuje, že vlastně není tak špatný, jak se na začátku zdálo a tak se mezi nimi vytvoří určité pouto.

O to větší šok pak Juliette zažije, když vyjde najevo, že se Adam do její cely nedostal náhodou. Adam je voják, kterého k ní poslal Warner (jeden z nejvýše postavených v Obnově), a který po ní chce, aby se přidala k němu a pomocí svého prokletí ~~daru~~ mu pomáhala v udržování pořádku tím, že bude mučit lidi.

Juliette je znechucená a zoufalá, neboť Warner na ni zkouší všemožné způsoby, aby mu podlehla.

„Tvůj potenciál -“
„Já nemám žádný potenciál!“
„Mýlíš se.“ Hledí na mě planoucím zrakem. Jinak to nejde popsat. Řekla bych, že mě v tomto okamžiku nenávidí. Nenávidí mě, protože ho nenávidím.

„No, to vy jste vrah,“ utrousím. „Takže to musíte vědět.“
Má co dělat, aby nevybuchl. „Jdi spát.“
„Táhněte do pekla.“
Zatne zuby a obrátí se k odchodu.
„Dělám na tom.“

Stane se však něco, co Juliette šokuje víc, než všechno ostatní. Nejenže to vypadá, že Adam je není jejím nepřítelem a nezneužil její důvěry, ba naopak – chrání ji a pomáhá jí.

A ke všemu se jí dotknul a… nezemřel. Celý Juliettin svět se tím pádem převrací vzhůru nohama. Dívka navíc zjišťuje, že se s Adamem setkala už před mnoha lety a to, co k němu cítila tehdy, nezmizelo…

A nyní vyvstává řada otázek: jak je možné, že je Adam proti Juliettinu daru imunní? Dosáhne Warner svého a podaří se mu získat ji na svou stranu? Má láska Juliette a Adama budoucnost? Zjistí Warner, že pro někoho její dotek není smrtící? A pokud ano – jak na to zareaguje, když se zdá, že by chtěl mnohem víc, než „jen“ to, aby Juliette byla jeho zbraní?

Na co se před čtením připravit?

Než se do knihy pustíte, tak musíte počítat s několika „věcmi“. Nejprve s tím, že celá kniha je psaná stylem, jaký hned tak někde nenajdete. Je zkrátka originální, zvláštní a velmi neobyčejný.

Abyste si četbu opravdu užili, tak musíte NEUSTÁLE přemýšlet a CÍTIT a nechat se knihou POHLTIT.

Zápory a slabá místa knihy

Objevila jsem 2.

x Ten první je, že se děj výrazně nikam neposune. Sice se stále něco děje a vy musíte číst pořád dál, protože „právě teď je to ~~vážně o nervy~~ hrozně napínavé“, ale vezmeme-li na srovnání kupříkladu Tygří ságu, kde se děj odehrává na mnoha a mnoha různých místech a v časových rozestupech, tak to v Jsem roztříštěná nenajdete.

x A ten druhý zápor – po dočtení 2. dílu - Jsem zlomená - jsem tento zápor vymazala.

Klady a silná místa knihy

Teď už ale ke kladům, kterých je podstatně více!

ü Na prvním místě stojí bezesporu psaní autorky. Knihu s podobným stylem jsem ještě NIKDY nečetla. A jak už jsem psala výše, tak u ní musíte neustále přemýšlet, protože používá netradiční, neotřelé, originální popisy, vyjadřování emocí a dějů atd…

Někdy jsem se musela zastavit, přečíst si větu třeba 2x nebo 3x, abych jí porozuměla a vstřebala. Stálo to však za to. Protože každý takový popis je vlastně malá hádanka, hlavolam, skryté tajemství a když ho odhalíte, je to fajn pocit. Připadáte si najednou obohacení o krásu jazyka a skrytého významu slov.

(Např.: Adam je jako horká lázeň, jako 5 letních dní natěsnaných do 5 prstů, kterými teď píše příběhy na mém těle.) – prostě NÁDHERA.

ü Přeškrtané věty. Přišlo mi to jako neskutečně originální nápad, svědčící o tom, že Tahereh Mafi opravdu ví, co se děje v lidské hlavě. Myslím, že tady nejde jen o Juliette, ale když se nad sebou zamyslíme každý sám a upřímně, musíme si přiznat, že i nás napadají věci, které bychom si myslet neměli. Nejde se tomu vyhnout, ALE je důležité udělat to, co udělala Juliette – škrtnout je a zavrhnout.

ü Dalším nepřehlédnutelným kladem jsou překrásné romantické scény (místy trochu odvážnější) až mě to samotnou překvapilo, vzhledem k vyznání Tahereh Mafi, ale opravdu stojí za to. A taky jsem se (jako Juliette) divila, kde se mi při jejich čtení v srdci vzali kolibříci :-)

ü Originální nápad – smrtící dotek a to už od batolete. Člověk si při čtení uvědomí, jak je samozřejmé, že se může někoho dotknout, že vůbec někoho můžete obejmout, že můžete přítele držet za ruku, nikdo vás od sebe neodhání. Když je tohle Juliette odepřeno, tak si to protrpíte s ní, ovšem zase si s ní krásně prožijete, když už se někoho dotknout smí a jaká to je krása.

ü Adam – silný, laskavý, něžný, odhodlaný - no zkrátka, dámy, pokud si knihu přečtete, pochopíte, proč jsem ho uvedla jako klad knihy ;-)

ü Reálnost světa a podmínek života. Prostředí, které Tahereh Mafi stvořila, působí neskutečně reálně. Až mám opravdu strach, aby to tady na Zemi jednou takhle nedopadlo. Musíme se jen modlit, aby tato dystopická verze světa, zůstala opravdu jen na stránkách knihy.

ü Warner – ano, čtete dobře. Je to zmetek, šílený psychopat a zvrhlík, ale NĚCO v něm je tak nějak… perverzně zvláštně přitažlivého. Po prvním přečtení jsem ho šmahem odsoudila, ovšem po mírném hledání na netu a uvažování jsem dospěla k závěru, že dokud si nepřečtu novelu „Destroy Me“, která by měla poodhalit více z jeho osoby, nebudu ho nesnášet na 100 %, ale zatím jen na… 75 % :-D Je to postava, o které budete hodně přemýšlet a kterou jen tak nedostanete z hlavy.

Celkové hodnocení:

««««« + «««

Na knihu jsem se hrozně těšila. Příběh jsem si představovala úplně jinak, ale nezklamal mě. Tahereh Mafi mě naprosto přikovala do židle (postele) a nad jejím hluboko procítěným vypravěčským stylem jsem jen žasla.

Druhého dílu se nemůžu dočkat a jsem opravdu napnutá jak struna, jak to všechno bude pokračovat. A doufám, že se děj rozhoupe tak, jak to v 1. díle nestihnul…

Na úplný závěr však musím upřímně dodat, že tato kniha asi není pro každého. Jak už jsem z různých názorů a komentářů postřehla, tak ne každý se naladí na autorčin styl psaní, takže pokud vás kniha neosloví, nezoufejte, nejste divní ;-)