13. kapitola - Nebylo by to krásné,
kdybych si jen tak vyjel jednou na cestu, a vrátil se domů s pěknou
mladicí?
Lina vzala kladivo,
a kdyby mohla, v tu ránu by ho sežehla blesky, jež jí vyletěly z očí.
Měla sto chutí
hodit s ním tak daleko, aby ho už nikdy nikdo neviděl.
Téměř se rozmáchla,
ale v tom ji něco napadlo.
S kladivem
v ruce se rozešla ke kameni, který právě díky němu puknul. Položila ho za
kámen a pak se obrátila zpět k domu.
„Lino!“
Uslyšela výkřik a
vzápětí uviděla svou matku, která se k ní rozběhla s košíkem
v ruce.
Lina se rozešla
k ní a obě ženy se pevně objaly.
Matka se od ní brzy
odklonila a vzala její tvář do dlaní.
„Už jsem si
myslela, že…“ zavrtěla hlavou a roztřeseně se na ni usmála. Z očí jí
skanuly slzy.
„Matko, jsem
v pořádku,“ pousmála se Lina.
„To vidím,“ řekla
Lorina a přimhouřila oči, když viděla dceřinu tvář a přeletěla pohledem její
šatstvo, jež většinu jejího těla odkrývalo, než zakrývalo.
„Co se ti stalo a
jak ses odtamtud dostala? Slyšeli jsme, že tě zajali lupiči a...“
„Matko,“ skočila jí
dívka do řeči, „později ti všechno řeknu, to ti slibuji, ale teď musím ošetřit
Braxe. Je zraněný a v bezvědomí. Ztratil hodně krve a...“ Lina se
zarazila, aby mohla popadnout dech, kterého se jí kvůli sevřené hrudi
nedostávalo.
„Dítě, uklidni se,
ano?“ řekla matka a vzala ji za ruce. „Kde je?“ zeptala se.
„V mém pokoji,“
odvětila Lina a obrátila se k domu. „Má hlubokou ránu na rameni. Vzala
jsem si sebou jen ty nejobyčejnější byliny a těmi jsem mu to ošetřila, jenže
dobře víš, že zabírají pouze na lehčí zranění.“
Vešla do kuchyně a
nalila do kotlíku vodu na ohřátí. Ten pak pověsila nad plápolající oheň.
„Rána na noze se mu
hojí pomalu, ale dobře. Stejně tak i na krku a obličeji. Pohmožděniny, odřeniny
a všechny možné menší rány má snad po celém těle,“ zavrtěla hlavou.
Lorina pouze
přikývla a začala pomáhat Lině chystat a připravovat potřebné byliny.
Jakmile všechny vyskládaly,
Lina je vzala do náruče a odnesla k sobě do pokoje. Rozložila je na stůl a
hned poté šla zase zkontrolovat Braxovi tep. Ustaraně se na něj dívala. Byl
bledý jako stěna a vůbec nevypadal dobře.
„Vydrž to,“ řekla a
na vteřinu se dotkla jeho tváře.
Potom se rychle
otočila a sešla dolů, aby si pořádně umyla ruce.
Její matka mezitím
nahoru donesla horkou vodu, látky a obvazy. Podívala se na mladíka
v posteli a zhluboka se nadechla. Viděla už horší zranění, daleko horší,
jenže ti, které tak viděla, neměli šanci na přežití. Zda má ovšem on dost síly
na uzdravení, to nevěděla.
Když Lina vešla do
pokoje, Lorina se otočila a sešla dolů, aby ještě přinesla masti.
Dívka se hned dala
do práce. Stáhla z Braxe plášť a svlékla mu košili. Špinavé obvazy
z ramene dala pryč a kouskem látky dostala z rány všechny byliny.
Okolí rány bylo
pořád zarudlé. Jen co bylo poranění čisté, namočila do kotlíku s horkou
vodou látku. Tu pak začala ždímat nad ránou a nevšímala si, že jí od toho pálí
ruce. Zopakovala to ještě několikrát, než z rány opět začala vytékat krev.
Hned jak uviděla první kapky spojující se do malého potůčku, který se za
chvilku měl řinout z rány po těle, nalila do ní z láhve tekutinu na
vyčištění. Tentokrát nemusela šetřit, ale mohla jí tam vylít, kolik chtěla.
„Tady máš,“ řekla
jí matka, která se postavila za ni. „Aspoň to necuítí.“
Podávala jí nádobku
s černou mastí. Lina si ji vzala a nabrala si z ní masti na dva
prsty.
Tiše sykla, protože
mast ji okamžitě začala pálit na prstech, jelikož je měla plné malých odřenin.
Pak ji všechnu
nanesla do rány, až byla plná a překrývala okraje. Okolí natřela jinou mastí,
světle zelené bary. Poté na ránu přiložila kousek plátna a to přichytila
obvazem.
K noze se
dostala vzápětí. Stáhla mu zakrvácené boty a pak vzala malou dýku a odřízla mu
nohavice pod koleny. U rány zde postupovala stejně jak u ramene - s horkou
vodou a tekutinou na vyčištění. Jen místo černé masti dala na okolí rány bílou.
Nohu potom zavázala obvazem.
Když prohlédla ránu
na krku, tak ji jen přetřela bílou mastí a obvaz na ni už nedávala. Tvář mu pokryla
stejnou hmotou.
„Odnesu to,“ řekla
Lorina.
Sehnula se a
sebrala špinavé obvazy, boty i masti, kterých už nebylo potřeba.
Lina jen přikývla a
oddechla si. Nevěděla ani proč. Možná proto, že byla doma, možná proto, že
ošetřila to, co bylo nejdůležitější.
Ještě ovšem
neskončila. Namočila do, teď už přijatelně teplé, vody další kus látky a začala
Braxovi umývat obličej, krk, ruce a nohy tam, kde neměl mast či obvaz. Šlo to
docela těžko, protože krev byla pořádně zaschlá, nakonec však to nejhorší
očistila.
Když skončila, dala
mu ruce podél těla a přikryla ho dekou. Ještě mu přejela přes ústa namočenou
látkou ve studené vodě. Sedla si na malou stoličku a pozorovala jeho bledou
nehybnou tvář.
Neohlédla se ani poté,
co přišla do pokoje její matka.
„Dokud nebude při
vědomí, nemůžeme mu dát lektvar z těch bylin, který by zpravil ztrátu
krve,“ řekla zoufale.
„Ne, to nemůžeme,“
přikývla Lorina. „Zatím jsi pro něj udělala všechno, co bylo možné. Víc teď
neuděláme.“
Když se Lina ani
nepohnula, vzala ji matka kolem ramen.
„Pojď na chvíli
dolů. Ošetřila jsi ho a teď jsi na řadě ty. Vypadáš hrozně, tak pojď.“
Lině se nechtělo
ani hnout, věděla však, že má matka pravdu. Teď už víc udělat nemohla. Pohledem
ještě nikdo nikoho neuzdravil. Alespoň ne z takových zranění.
Dívka sešla dolů za
svou matkou a vešla do kuchyně.
„Tady je ten náš
dobrodruh,“ ozval se od stolu hluboký mužský hlas.
Lina se pousmála a
šla obejmout svého dědečka, který seděl u stolu nad talířem s polévkou.
Byl to muž střední
postavy s prošedivělým plnovousem a téměř bílými vlasy na hlavě. Jeho hnědé
oči však byly bystré jako za mlada a v jeho výrazu se mísila radost a
starost zároveň.
„Jsem rád, že jsi
zase pod rodnou střechou,“ řekl a pohladil ji po hlavě.
„To já taky,“
odvětila Lina a znovu se pousmála.
Pak se nechala svou
matkou nasměrovat na židli a dovolila jí, aby jí umyla tvář a ošetřila zranění,
která na ní měla.
„Tak jsem slyšel,
že ses vrátila s pěkně velkým úlovkem,“ řekl jakoby jen tak mimochodem.
„Otče,“ řekla
Lorina a nesouhlasně zavrtěla hlavou.
Lina se dívala na
roh stolu a matku jako by ani neslyšela. Přikývla hlavou a nic neříkala. Teď
ani nesykla bolestí, když jí matka čistila rány.
„No, já jsem
vždycky věděl, že z tebe bude lovec,“ pronesl muž dál a usrknul ze své
polévky.
Lina se na něj
zmateně podívala.
„Já takové štěstí
neměl. Kdepak. Tvou babičku jsem si musel pěkně draho vybojovat od tehdejšího
kováře. No, ale nebylo by to krásné, kdybych si jen tak vyjel jednou na cestu a
vrátil se domů s pěknou mladicí, no řekni, Lino?“ usmál se, až se mu kolem
očí vytvořil vějíř z vrásek.
Lina se smíchem
vydechla a zavrtěla hlavou.
„Dědečku, dědečku,“
řekla a povzdechla si.
„Ale no tak, dítě,“
řekl muž vážným hlasem. „Hlavu vzhůru! Ten vyskočí jak jelen!“
Lina už otevírala
ústa, aby něco řekla, ale zarazila ji matka, která ji do úst vsunula lžíci
s polévkou.
„Jez, musíš být
úplně vyhládlá,“ řekla nesmlouvavě.
Dívka polkla ještě
pár dalších doušků polévky, mezitím co jí matka z vlasů vyčesávala
větvičky, listí a trávu.
Jen co dojedla,
poslala ji Lorina do svého pokoje, aby se převlékla do čistých šatů.
Lina si začínala
připadat čím dál víc unavená, ale proti spánku se bránila, jak mohla.
V čistých šatech zamířila nahoru do svého pokoje.
„Měla by ses
vyspat,“ zavolala za ní matka.
„Ano, vyspím se. Za
chvíli přijdu dolů,“ odvětila Lina a rychle vyběhla nahoru.
Přešla
k Braxovu lůžku a prohlédla jeho obvazy. Pak mu znovu navlhčila celý
obličej a ústa. Byla neskonale ráda, že nedostal horečku a pevně doufala, že ji
ani nedostane.
Poté si k jeho
lůžku přitáhla malou stoličku a posadila se na ni. Chvilku ho pozorovala, než
si hlavu podložila rukou opřenou o lůžko a sledovala, jak se mu hruď zvedá
v mírném nádechu.
Teď nemyslela
opravdu na nic, byla jen ráda, že dýchá.
Ani si neuvědomila,
že se jí klíží víčka a během další chvíle se jí zavřely úplně a usnula…
„Ještě nepřišel
tvůj čas. Tak žij a nezapomeň na nás.“
Tato slova mu zněla
v hlavě, když otevíral oči…
Copyright © 2011 Anne Leyyd
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za všechny názory a komentáře vám předem děkuji, nenechám je bez odezvy a můžete mi věřit, že z každého jednoho mám velkou radost :-)