Půlnoční koruna - Recenze na knihu

Série: Skleněný trůn 2 (2 of 7)

Originální název: Crown of Midnight
Autorka: Sarah J. Maas

Český překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013, v ČR 2016
Počet stran: 396

Anotace:

Celaena se stala královou bojovnicí a má za úkol pro něj dělat tu nejšpinavější práci. Ovšem sama dobře vím, že král je mimořádně krutý a jeho chování ovládá tajemné zlo. Proto se snaží odhalit jeho tajemství, ale přitom mu nezavdat příčinu, aby ji podezíral. Rozehrává tak smrtelně nebezpečnou hru, v níž jde nejen o její život, ale i o život všech jejích přátel. A jedné noci se stane to, čeho se nejvíce obávala a co její živit rozmetá na kousky.

Související recenze:

Skleněný trůn 0,1 - 0,5 - Krvavé ostří

Skleněný trůn 1 - Skleněný trůn

Skleněný trůn 3 - Dědička ohně
Skleněný trůn 4 - Královna stínů
Skleněný trůn 5 - Říše bouří

Dvůr trnů a růží 1 - Dvůr trnů a růží

Dvůr trnů a růží 2 - Dvůr mlhy a hněvu

Můj názor:

Po poněkud rozpačitém 1. dílu série - Skleněném trůnu, jsem k pokračování této série přistupovala docela obezřetně. Říkala jsem si, že nesmím očekávat tolik, abych pak nebyla příliš zklamaná. Ukázalo se, že jsem vlastně udělala dobře, protože jsem z pokračování byla vážně… nadšená.

STYL PSANÍ

Nejspíš díky tomu, že si Sarah J. Maas odbyla všechny zdlouhavé a ne vždy právě záživné popisy a vysvětlení základní osnovy příběhu v 1. díle, mohla se v Půlnoční koruně mnohem více rozšoupnout.

Pro vyprávění zvolila stejnou formu jako ve Skleněném trůnu - er formu z pohledu hned několika postav. Pro rozsáhlé série, které zahrnují velké množství charakterů s různě propojenými osudy je to rozhodně nejlepší možná volba.

Autorka zde přímo perlila a já se nestihla nudit ani na okamžik. Tentokrát mě opravdu (kromě Chaolova pohledu) velmi bavil i ten Celaenin. Konečně se zde totiž projevila její povaha, na kterou jsem čekala v prvním díle. Místy jsem si říkala, že Sarah J. Maas je autorka vyžívající se ve stylu všecho-nebo-nic. Mám tím na mysli především ty části, v nichž Celaena byla onou tolik obávanou drsnou vražedkyní. Vůbec by mi nevadilo, kdyby zde autorka ve svých popisech trošku přibrzdila, i když na druhou stranu chápu, že čtenářům chtěla odhalit i tuhle její vražednou stránku.

POSTAVY

Celaena mě docela ohromila, protože její (téměř) pubertální stavy, které mě tak rozčilovaly v 1. díle, zde byly omezeny opravdu na minimum. Bavilo mě její další pošťuchování s Chaolem i to, že se po hlavě nevrhala do nějakého zpětného vzdychání po Dorianovi, ale DOŠLO jí, co jí dojít mělo :-)

Chaol mě v první polovině knihy mile překvapil, protože se chlapec též KONEČNĚ rozhoupal. Oslava jeho narozenin byla skvělá, až jsem málem nadšením vzplála :-) Nicméně poté mě v další části dost naštval (ne sice tolik jako Celaenu, ale přece). Ačkoliv je Chaol bezesporu jednou z mých nejoblíbenějších postav vůbec, musela jsem skřípat zuby nad naivitou, která se týkala jeho slepé poslušnosti vůči králi. Pro pána, to je snad slepý? Na to, že je kapitánem stráže, je jeho (téměř) slepá poslušnost vůči takovému mega tyranovi opravdu na ránu.

Vývoj Dorianova charakteru byl takový pěkně pozvolný, až na konci přešel do šokujícího zjištění - ale byla jsem s ním spokojená.

Ach, Nehemie - co napsat k ní? Řekla bych, že více než jako přítelkyně a princezna se v tomto díle chovala a jednala jako pravá královna. Neváhající přinášet oběti a činit nesnadná rozhodnutí.

PŘÍBĚH

Jak jsem psala na začátku, byla jsem při četbě opatrná a raději neočekávala nic závratného. Po několika kapitolách jsem se však přistihla, že děj hltám jako o život.

Svůj názor na Skleněný trůn změnit nehodlám (pořád si myslím, že turnaj na post králova bojovníka mohl mít víc šťávy), ale tímto dílem mi Sarah J. Maas ukázala, že je opravdu velmi schopnou spisovatelkou, která svůj příběh pevně drží v rukou.

Půlnoční koruna byla plná zajímavého děje, v němž se střídalo napětí, akce, romantika i drsnější a vážnější scény okořeněné špetkou humoru. Poslední čtvrtina knihy byla naplněna opravdu pořádnými zvraty a samotný konec velmi šokujícím odhalením, na které jsem zírala asi stejně jako Chaol.

Nenapadá mě vůbec nic, co bych Půlnoční koruně vytknula, byla jsem maximálně spokojená a nemohla se dočkat, až skočím po Dědičce ohně.

DOPORUČENÍ

Půlnoční korunu rozhodně doporučuji všem, kteří začali sérii Skleněný trůn číst, a líbila se jim. Dále těm, kteří možná stejně jako já byli z prvního dílu poněkud zklamaní. Věřte mi, že pokud vytrváte a pustíte se do pokračování, litovat rozhodně nebudete.

Celkové hodnocení:

«««««

Půlnoční koruna opravdu podstatně zvyšuje kvalitu série Skleněný trůn. Nechybí v ní nic, co by řádná kniha mít měla. Autorka čtenářům předkládá velmi dobře napsané pokračování příběhu, kterým dokazuje, že svůj svět i postavy drží pěvně v rukou a ví přesně, kam chce je i čtenáře směrovat.

Obrázky: pinterest.com