Zefill - Knihomol #4

Zdravím vás a po delší době přináším článek s fotkami. A jelikož je od posledního Zefilla - Knihomola dlouhá doba, je fotek více. Ale nejen proto, také kvůli tomu, že je léto, všechno kvete, slunce svítí... však to znáte :-) Kromě toho je též skvělý čas pro čtení venku, pěkně ve stínu. Hmm... 

Tak si pěkně užijte fotky a jestli je u vás hezky, určitě vyrazte s knihou, se psem, s někým dalším nebo klidně sami ven, a užívejte tepla! No, a jestli je u vás škaredě, udělejte to samé - jen někde pod střechou ;-)

O víkendu jsme si se sestrou udělaly menší okružní jízdu... no, tedy... spíš cestu :-) U nás doma máme maltu a zlaté písky, takže k navození (aspoň zdánlivé) pohody jsme musely vyrazit na zahradu k tetě.

Já samozřejmě se svým věrným společníkem - foťákem. Chudák segra - už se mnou nikam nechce chodit. Pořád si stěžuje, že jinak 15-ti minutovou cestu jdeme půl hodiny, protože jsem někde pořád skloněná a fotím. No, nemá to se mnou snadné :D

Ale tak uznejte sami - kdo by tomu odolal? Tolik barev!

Fialová... + včela...

a bílá...

a červeno-růžová...

a fialovo-bílá.

Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi gramofon :-)

Tahle část zahrady je naprosto kouzelná :-)

Fotky s nějakým pozadím mám asi nejraději. Problém je v tom, že ne vždy je vzadu to, co by se vám hodilo. Naštěstí je tahle fotka výjimka :-)

Už ani nevím, co jsem chtěla fotit tady, ale nakonec z toho vyšel nejlépe Ťapouš :-)

Ale nemyslete, já vím, že zrovna tato fotka není nic moc, je celá nakřivo a tak, jenže mě se kupodivu opravdu líbí - netuším proč :D

Celá já - pamatujete? Nikdy nechytnu květy čerstvě v rozpuku, ale až v plném proudu květu...

Třezalka

Takovou žlutou na šaty :-)

Ovšem kromě toho, že byste v takové barvě skutečně zářili, počítejte s tím, že si vás takových 70 % hmyzu začne plést s kytkami. Mluvím z vlastní zkušenosti... Ten roj nechtějte vidět :D

Tak dlouho jsem váhala s prstem na spoušti, až mi ten fešák skoro frnknul...

Tento byl hodný a pěkně zapózoval :-)

Ne, nedalo mi to. Ještě jsem sestru odtáhla k rybníku :-)

I zvířátka si dávala siestu...

A jeden trochu bojechtivý postoj...

Jeden je docela překvapený, jak jsou kachny vlastně vysoké. Pořád je vidíte plavat a říkáte si, že to jsou celkem prcci a ono ne :-)

Úplně jako rybník z pohádky :-)

A pak jsme KONEČNĚ došly na zahradu a daly se do čtení. Segerník usedl k Antibohyni od Kendare Blake. Mimochodem - naprosto úžasná kniha, dokonce se mi líbila ještě více než Anna krví oděná. Takže na ni zkuste mrknout. Recenze také bude...

Musíte mě omluvit. Byla jsem tak pohlcená vlastní knihou, že jsem naprosto zapomněla vyfotit obálku. Takže tady jedna ze starších fotek :-)

Ťapka si dala taky pohov, ale sem tam na nás dávala pozor...

Tak tenhle pohled mluví za všechno. „Míníš mě jako fotit ještě dlouho?“ :D

Nakonec to vzdala :-)

Jak jsem psala... měla jsem totální okno, protože jsem byla doslova a do písmene tak zažraná to této knihy, že jsem udělal jen tuto fotku a ani nevyfotila obálku. Chjo. No, co se dá dělat?

Poznáte, co jsem četla? :-) Bylo to Finále - 4. a závěrečný díl série Zavržený od Beccy Fitzpatrick. Nemohla jsem si pomoct. Ten díl byl prostě SKVĚLÝ!

A rybíz. Předzvěst mamčiny vynikající marmelády :D Echm, a kupy práce...

A Ťapík v naší oblíbené poloze sfingy :-)

Nádhera. Ty barvy... Dívala jsem se na ni hodně dlouho :-)

U této fotky mě zaujala hra světelných paprsků. Což jsem ani nedoufala, že se podaří zachytit...

Kdo dřív najde ušáka! Tři, dva, jedna, TEĎ! :-)

A kdo najde Ťapťucha?!

Podvečerní světlo zkrátka má svoje kouzlo...

A knižní chvilky s naprosto překrásnou knihou, která se na léto hodí jako žádná jiná. Pokud jste nečetli, tak to napravte! Já byla ze Statistiky nadšená opravdu hodně a pořád jsem :-)

Obálka je úžasná :-)

Čtení pěkně na lavičce...

Ťapku to taky zaujalo :-) Skoro...

To musela být zajímavá debata :-)

Kniha je opravdu skvělá. Svědčí o tom i fakt, že jsem se do ní začetla třeba i ve vlaku, když jsem nastoupila v Olomouci a pak najednou... čtu, čtu a čtu a najednou Zábřeh! Tak rychle mi cesta vlakem nikdy neutekla!

Mimo to - pokud na mě někdo ze spolucestujících koukal, asi si musel ťukat na čelo. A já se pak ještě divila, proč mě tak bolí pusa! Ono totiž, když se pořád usmíváte, culíte a zadržujete salvy smíchu... :-)

Naprosto miluju tento překrásný plevel! Řadí se k jedněm z mých nejoblíbenějších květin. Je to sice drobeček, ale není o nic méně krásný.

Kdybyste se náhodou někdo vyznali v botanice, napište mi prosím do komentáře, jak se jmenuje. Zatím jsem název nikde nenašla. Děkuju :-)

Podle mě jsou ta poupátka opravdu přímo rozkošná :-)

Jsou taky žluté a mamka dokonce viděla i modré. Ty musí být ještě hezčí...

Ale prozatím jsou oranžovo-červené pro mě zatím nejkrásnější :-)

Hra světla v obilí...

Doufám, že se vám fotky aspoň trochu líbily a zatím se mějte krásně!

Užívejte léta ;-)

Obrázky: 2014 © Anne Leyyd